některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 316/2004 Sb. (v textu též „zákon o SZPI“)» Oprávnění fyzické či právnické osoby požádat o vydání osvědčení o tom, že vý- robky, potraviny nebo suroviny anebo tabákové výrobky splňují požadavky stano- vené zvláštními právními předpisy, ve smyslu $ 2 písm. g) zákona č. 146/2002 Sb., o Státní zemědělské a potravinářské inspekci a o změně některých souvisejících zá- konů, není závislé na zahájení kontroly ze strany správního orgánu ve smyslu $ 2 písm. a) téhož zákona.
Žalobce se žalobou na ochranu proti ne- činnosti správního orgánu domáhá toho, aby žalované byla uložena povinnost do 30 dnů od právní moci rozsudku vydat osvědčení v souladu s $ 2 písm. g) zákona o SZPI ve smyslu $ 3 odst. 4 písm. c) téhož zákona, zda přiložený tabákový výrobek je podle zákona č. 110/1997 Sb. tabákem ke kouření, či niko- liv. Žalovaná naopak tvrdí, že k vydání osvěd- čení není ze zákona povinována. Soudu proto připadlo posoudit, zda je žalobce oprávněn požadovat vydání požadovaného osvědčení, resp. posoudit, zda je žalovaná nečinná, po- kud jej žalobci nevydala.
Toto posouzení se neobejde bez vyložení relevantních zákon- ných ustanovení, zejména pak $ 3 odst. 4 písm. c) a $ 2 písm. £) zákona o SZPI, o které žalobce svou žádost o osvědčení opíral. Sluší se doplnit, že označená ustanovení, jakož i celý zákon o SZPI, je místy nesrozumi- telný, a může proto vést k různým výkladům. Zde je však třeba připomenout, že v souladu s principem právní jistoty má každý adresát právní normy právo očekávat, že řešení, která zákonodárce zvolí, jsou racionální a směřují k funkčnímu uspořádání společenských vzta- hů, a nikoliv naopak.
Jestliže proto zákono- dárce zvolí řešení jiné, musí je tím spíše přesně, jasně, určitě a srozumitelně vyjádřit v práv- ních předpisech, jimiž jsou právní normy ko- munikovány svým adresátům. Neučiníli tak, je zcela namístě dát přednost takovému vý- kladu, který je rozumný a odpovídá přiroze- nému smyslu pro spravedlnost (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 5. 2004, čj. 1 As 9/2003-90, dostupný na www.ns- soud.cz). Stejně tak je třeba připomenout, že při výkladu právních norem nelze vycházet pouze z hlediska textu zákona, ale i z jeho smyslu, přičemž jazykový výklad může před- stavovat pouze prvotní přiblížení se k obsahu právní normy.
Na text zákona je proto třeba nahlížet z hlediska ostatních interpretačních přístupů, zejména pak metodou teleologic- kou či logickou, a zjistit tak smysl a účel záko- na, který nemusí jeho textu vždy odpovídat (pro podporu těchto závěrů viz např. rozsu- dek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2005, čj. 1 Afs 86/2004-54, dostupný na www.nssoud.cz). Stejně tak je třeba připo- menout, že řízení o žádosti o osvědčení je ze své povahy řízením, které vyvolala fyzická či právnická osoba, která může na základě im- perativu zakotveného v čl.
2 odst. 4 Ústavy ČR a v čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, činit (tedy i požadovat) to, co není zákonem zakázáno. Konečně je třeba připo- menout, že v případě více možných výkladů je třeba ve veřejném právu volit vždy ten pro adresáta správních aktů, tedy slabší stranu, příznivější. Optikou těchto přístupů pak krajský soud nahlížel na souzenou věc, resp. na označená zá- konná ustanovení, a dospěl k těmto závěrům: Ustanovení $ 3 odst. 4 písm. c) zákona o SZPI, na jehož základě žalobce požadoval vydání osvědčení, normuje, že Inspekce při plnění úkolů podle tohoto zákona a podle zvláštních zákonů vydává na základě prove- dených rozborů podle písmena b) posudky nebo osvědčení; vydání osvědčení podléhá správnímu poplatku.
Definice osvědčení je obsažena v ustano- vení $ 2 písm. £) zákona o SZPI, o který žalob- ce svou žádost rovněž opíral, kde se uvádí, že osvědčením se rozumí písemné potvrzení vy- stavené fyzické nebo právnické osobě o tom, zda výrobky, potraviny nebo suroviny anebo tabákové výrobky splňují požadavky stanove- né zvláštními právními předpisy, a to na její žádost. Citované ustanovení tak stanoví, co se rozumí osvědčením, přičemž doplňuje, že osvědčení se vydává na žádost fyzické nebo právnické osoby.
Definice posudku je obsažena v $ 2 písm. ©) zákona o SZPI, kde se uvádí, že posudkem na místě se rozumí písemné vyhodnocení vý- sledků kontroly v místě provedené kontroly. Citované ustanovení tak stanoví, Co se rozu- mí posudkem, přičemž jeho vydání váže na provedenou kontrolu. Ze shora citovaných ustanovení tak jed- noznačně vyplývá, že Inspekce je oprávněna vydávat na základě provedených rozborů po- sudky a osvědčení, přičemž posudek je vydá- ván v případě kontroly a osvědčení je vydává- no na žádost fyzické nebo právnické osoby, což ostatně potvrzuje i důvodová zpráva k zá- konu o SZPI, viz níže.
V $3 odst. 4 písm. c) zákona o SZPI ozna- čené písm. b) [ustanovení $ 3 odst. 4 písm. b) zákona o SZPI] pak stanoví, že Inspekce pro- vádí nebo zajišťuje podle zvláštního zákona (zákon obsahuje odkaz na zákon č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění poz- dějších předpisů, který na věc evidentně ne- dopadá) provedení rozborů výrobků, potra- vin nebo surovin anebo tabákových výrobků uvedených v odstavci 1 v laboratořích, které splňují podmínky pro provoz laboratoří sta- novené v ČSN EN ISO/IEC 17025.
Bylo-li oz- borem zjištěno, že výrobky a potraviny nebo suroviny určené k jejich výrobě anebo tabá- kové výrobky nesplňují požadavky stanovené zvláštními právními předpisy nebo meziná- rodními smlouvami, hradí náklady rozboru kontrolovaná osoba; v případě, že rozbor provedla inspekce, hradí kontrolovaná osoba náklady rozboru podle vyhlášky. Citované „písm. b)“ tak stanoví, že Inspekce provádí nebo zajišťuje provedení rozborů (jak bylo 715 1636 uvedeno výše, výsledkem rozboru může být posudek či osvědčení, přičemž posudek je vydáván při kontrole, naopak osvědčení na žádost) výrobků, potravin nebo surovin ane- bo tabákových výrobků, které jsou uvedeny v odstavci 1, a to ve speciálních laboratořích.
Označený „odstavec 1“ ($ 3 zákona o SZPD pak toliko uvádí, že Inspekce u fyzických a právnických osob („kontrolované osoby“) kontroluje zemědělské, mydlářské a saponá- tové výrobky C výrobky“) a potraviny nebo suroviny určené k jejich výrobě („suroviny“) anebo tabákové výrobky. Z citovaných ustanovení tak plyne, že In- spekce je mj. oprávněna na základě rozborů tabákových výrobků (nikoliv tedy na základě kontroly, zákon hovoří o rozboru; slovo „kon- trola“ vzniklé z latinských slov contra - proti a rotulus — svitek, resp. zápis, má zcela jiný význam než slovo „rozbor“) vydávat posudky nebo osvědčení.
Krajský soud opakuje, že po- sudek je vydáván při kontrole, naopak osvěd- čení na žádost. Slovo „kontrola“ je zmíněno až ve větě za středníkem, a to nikoliv ve smyslu, že by osvědčení bylo vydáváno při kontrole, jak tvr- dí žalovaná, ale ve smyslu, že je-li při rozboru zjištěno, že výrobky a potraviny nebo suroviny určené k jejich výrobě anebo tabákové výrob- ky nesplňují požadavky stanovené zvláštními právními předpisy nebo mezinárodními smlouvami, hradí náklady rozboru kontrolo- vaná osoba; v případě, že rozbor provedla in- spekce, hradí kontrolovaná osoba náklady rozboru podle vyhlášky.
Tato věta tak upravu- je, kdo hradí náklady rozboru, přičemž přebí- rá zkratku pro název fyzických a právnických osob, tedy kontrolované osoby, a to z ustano- vení $ 3 odst. 1 zákona o SZPI. Z označené vě- ty tak nelze dovozovat jednoznačný závěr, že by Inspekce byla oprávněna vydávat osvědče- ní pouze v případě kontroly, jak tvrdí žalova- ná ve vyjádření k žalobě. Dále je slovo „kon- trola“ zmíněno i v označeném odst. 1 ($ 3 zákona o SZPD), avšak pouze v tom smyslu, že Inspekce u fyzických a právnických osob (kontrolované osoby) kontroluje zeměděl- ské, mydlářské a saponátové výrobky (výrob- ky) a potraviny nebo suroviny určené k jejich 716 výrobě (suroviny) anebo tabákové výrobky.
Ani z tohoto ustanovení tedy nevyplývá, že by Inspekce byla oprávněna vydávat osvědčení pouze v případě kontroly. Naopak v ustanovení $ 8 zákona o SZPI (který byl do zákona o SZPI doplněn novelou č. 316/2004 Sb.) se jednoznačně uvádí, že In- spektorát vydá osvědčení podle $ 3 odst. 4 písm. c) zákona o SZPI ve lhůtě do 30 dnů ode dne podání žádosti, který evidentně na- vazuje na $ 3 odst. 4 písm. c) zákona o SZPI, resp. na $ 2 písm. g) téhož zákona, viz výše, z nichž plyne, že osvědčení se vydává na žá- dost fyzické nebo právnické osoby.
Podle krajského soudu je tak žalobce na základě zákona o SZPI oprávněn požadovat vydání osvědčení podle $ 3 odst. 4 písm. c) zákona o SZPI, který je Inspektorát povinen ve stanovené lhůtě vydat, přičemž vydání osvědčení podléhá správnímu poplatku. To ostatně nepřímo plyne i z důvodové zprávy k zákonu o SZPI, kde se výslovně uvádí, že „V písmenu c) je zmocnění k vydání posud- ků nebo osvědčení na základě výsledků la- boratorních zkoušek, přičemž vydání osvěd- čení o tom, že výrobky, potraviny nebo suroviny anebo tabákové výrobky splňují požadavky právních předpisů, podléhá správnímu poplatku -— je vydáváno na žá- dost fyzické nebo právnické osoby.
Vydání posudků souvisí s kontrolní činností, proto není zpoplatněno“. Podle krajského soudu je tak nedůvodné se domnívat, že žádost o osvědčení může být podána pouze při kon- trole, jak tvrdí žalovaná. Takový závěr ze zákona nevyplývá. Na tom nic nemění ani žalovanou uváděný odkaz na čl. 2 odst. 12 nařízení Evrop- ského parlamentu a Rady (ES) č. 882/2004 ze dne 29. dubna 2004, neboť ten zakotvuje pouze definici úředního osvědčování. Žalo- vané by se dalo přisvědčit v případě, že by In- spekce vykonávala toliko kontrolní činnost, což jak vyplývá ze zákona o SZPI, skutečností není, neboť ta vykonává i jiné činnosti než kontrolu, viz např. $ 3 odst. 4 písm. d) či e) zákona o SZPI.
Krajský soud proto nemohl přisvědčit ža- lované, že osvědčení se vydává pouze v rámci kontrolní činnosti. O tom zákon jednak vý- slovně nehovoří, viz výše, a jednak by to bylo i v rozporu se shora označeným rozumným a spravedlivým výkladem práva, resp. samot- nou logikou, neboť pokud Inspektorát může vydávat osvědčení při kontrole, není důvodu nevydat osvědčení na žádost oprávněné oso- by, když jí $ 2 písm. g) zákona o SZPI umož- ňuje o osvědčení požádat a zákon stanoví lhů- tu pro vydání takového osvědčení.
Rozpor s logikou a označenými výkladovými princi- py spatřuje krajský soud i v tom, že zahájení kontroly není v moci fyzické či právnické osoby, ale je v moci SZPI, neb ta rozhoduje o tom, zda bude kontrola zahájena, či nikoliv, a možnost požádat o osvědčení by byla odvis- lá právě od zahájení kontroly. Jinými slovy, možnost požádat o vydání osvědčení pouze během kontroly, jejíž zahájení nemůže žada- tel o osvědčení ovlivnit, se jeví krajskému soudu jako nesmyslná. Stejně tak se jeví kraj- skému soudu jako neracionální a odporující zásadám správního procesu argumentace ža- lované obsažená ve vyjádření k žalobě, která tvrdí, že pokud je žalobce přesvědčen, že ur- čitý tabákový výrobek splňuje zákonné poža- davky, je oprávněn ho uvést do oběhu, avšak pokud SZPI na základě provedené kontroly shledá opak, zahájí proti žalobci správní říze- ní.
Takový přístup totiž není v souladu s prin- cipy ovládajícími správní řízení, zejména principem hospodárnosti, resp. efektivnosti, neboť veřejná správa preferuje sankční řízení před tím, aby vydala požadované osvědčení v řízení o něm, tedy ve fázi, která sankčnímu řízení předchází. Lze uzavřít, že fyzické a právnické osoby mohou požádat na základě zákona o SZPI o osvědčení, přičemž zákon jednoznačně ne- stanoví, že by o osvědčení mohly žádat pouze v případě kontroly, naopak zákon stanoví 30denní ihůtu pro vyhovění takové žádosti.
Krajský soud proto přisvědčil žalobci v tom, že osvědčení se nevydává v rámci kontroly, ale na žádost fyzické nebo právnické osoby, přičemž žádosti musí být vyhověno ve lhůtě 30 dnů ode dne jejího podání. 1637 Státní občanství: nabývání státního občanství narozením k $ 1 odst. 2 zákona č. 194/1949 Sb., o nabývání a pozbývání československého státního občanství“ k $ 13 zákona č. 165/1968 Sb., o zásadách nabývání a pozbývání státního občanství** k $ 17 odst. 2 zákona č. 39/1969 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České socialis- tické republiky**“ V případě nabývání státního občanství narozením před 1.
1. 1969 je třeba vychá- zet z $ 1 zákona č. 194/1949 Sb., o nabývání a pozbývání československého státního občanství. Zákon č. 165/1968 Sb., o zásadách nabývání a pozbývání státního občan- ství, nedopadá na osoby narozené před 1. 1. 1969, byť svým 6 13 zrušil bez přechod- ných ustanovení $ 1 zákona č. 194/1949 Sb. Příslušná přechodná ustanovení je třeba hledat v republikovém zákoně, konkrétně v 6 17 odst. 2 zákona č. 39/1969 Sb., o na- bývání a pozbývání státního občanství České socialistické republiky (podle kterého dítě, které se narodilo v cizině před počátkem účinnosti tohoto zákona a jehož jeden so z rodičů je občanem republiky a druhý cizincem, nabývá narozením státního občan- 9 Súčinností od I.
1. 1969 ustanovení zrušeno zákonem č. 165/1968 Sb., o zásadách nabývání a pozbý- vání státního občanství. , 9 S účinností od 1. 1. 1993 nahrazen zákonem č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občan- ství České republiky. 9 S účinností od 1. 1. 1993 nahrazen zákonem č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občan- ství České republiky. 1637 ství republiky podle dosavadních právních předpisů), a k němu se vztahující poznám- ce pod čarou, která dosavadními právními předpisy rozumí zákon č. 194/1949 Sb.
Akciová společnost CZT proti Státní zemědělské a potravinářské inspekci o vydání