29 Cdo 1003/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Petra Šuka a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci navrhovatele Ing. K. T., zastoupeného Mgr. M.R. advokátem,za účasti společnosti N., a. s., zastoupené Mgr. J. B., advokátem, o vyslovení neplatnosti rozhodnutí jediného akcionáře v působnosti valné hromady, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 39 Cm 186/2005, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. října 2008, č. j. 7 Cmo 47/2008-143, takto:
I. Dovolání se zamítá. II. Navrhovatel je povinen zaplatit společnosti N., a. s. na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7.800,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám jejího zástupce.
V záhlaví označeným rozhodnutím změnil Vrchní soud v Praze k odvolání společnosti N., a. s. (dále jen „společnost“) usnesení ze dne 13. července 2007, č. j. 39 Cm 186/2005-101, jímž Městský soud v Praze vyslovil neplatnost všech usnesení „mimořádné valné hromady“ společnosti ze dne 8. srpna 2005 tak, že návrh na vyslovení neplatnosti všech usnesení „mimořádné valné hromady“ společnosti ze dne 8. srpna 2005 zamítl. Vyšel přitom z toho, že: 1) Společnost byla zapsána do obchodního rejstříku dne 15.
září 1994, její základní kapitál ve výši 24.300.000,- Kč je rozdělen na 243 akcií na majitele o jmenovité hodnotě 100.000,- Kč a není dosud v plném rozsahu splacen. 2) Navrhovatel a Z.S. uzavřeli jako prodávající dne 31. května 1997 s MUDr. J. Z.smlouvu o převodu cenných papírů emitovaných společností - zatímního listu č. 1 nahrazujícího 122 kusů akcií na majitele o jmenovité hodnotě100.000,- Kč a zatímního listu č. 2 nahrazujícího 121 kusů akcií na majitele o jmenovité hodnotě 100.000,- Kč - za cenu 3.500.000,-Kč, která byla splatná ve dvou splátkách; 350.000,- Kč do 31.října 1997 a 3.150.000,- Kč do 31.prosince 2004.
3) Dne 2. června 1997 emitovala společnost 243 listinných zatímních listů na jméno MUDr. J.Z., nahrazujících 243 kusů akcií na majitele o jmenovité hodnotě 100.000,- Kč, které za společnost podepsal navrhovatel coby tehdejší předseda představenstva společnosti. 4) Na majetek MUDr. J. Z. byl dne 25. října 1999 prohlášen konkurs a správcem jeho konkursní podstaty byl ustanoven JUDr. P. J.. 5) Správce konkursní podstaty (dále též jen „správce“) sepsal do soupisu majetku konkursní podstaty úpadce i „akcie“ společnosti v počtu 243 kusů po 100.000,- Kč. 6) Dne 8.
srpna 2005 správce v působnosti valné hromady společnosti rozhodl o odvolání v obchodním rejstříku zapsaných členů představenstva, mimo jiné i navrhovatele, a jmenoval nové představenstvo. Odvolací soud - cituje ustanovení § 6 odst. 2 a odst. 3, § 14a a § 18 odst. 3 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen „ZKV“) - uzavřel, že prohlášením konkursu přechází na správce oprávnění vykonávat akcionářská práva spojená s akciemi zahrnutými do konkursní podstaty, a to bez zřetele k tomu, zda akcie byly sepsány jako majetek úpadce nebo jako majetek jiných osob.
Má-li akciová společnost jediného akcionáře, vykonává správce konkursní podstaty působnost valné hromady. I tehdy, emitovala-li společnost namísto akcií zatímní listy z důvodu, že nebyl splacen celý emisní kurs akcií (§ 176 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku - dále jen „obch. zák.“), případně porušila-li svoji povinnost a podíly na základním kapitálu „nevtělila“ do žádného cenného papíru či „vtělila“, leč do neplatného cenného papíru (§ 155 odst. 1 obch. zák.), je správce oprávněn vykonávat akcionářská práva v souladu s ustanovením § 14a ZKV.
Skutečnost, že v projednávané věci nejsou v soupisu majetku konkursní podstaty zapsány zatímní listy, nýbrž akcie - pokračoval odvolací soud - „nezakládá nezpůsobilost konkursního správce k výkonu působnosti valné hromady“.
V soupisu majetku konkursní podstaty je zapsána 100% majetková účast úpadce ve společnosti dostatečně určitě; je nezaměnitelně identifikována firmou, sídlem a identifikačním číslem společnosti, jejíž základní kapitál je podle zakladatelských dokumentů rozdělen na 243 akcií na majitele o jmenovité hodnotě 100.000,- Kč. Námitky, podle nichž úpadce nebyl akcionářem společnosti a správce tudíž nebyl oprávněn učinit napadené rozhodnutí, odvolací soud neshledal opodstatněnými, neboť od okamžiku soupisu majetku do konkursní podstaty s ním může nakládat toliko správce.
Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), uplatňuje dovolací důvod vymezený v ustanovení § 241a odst. 2 písmeno b/ o. s. ř., tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatel namítá, že odvolací soud nesprávně aplikoval ustanovení § 6 odst. 2 a 3 ZKV, jež se vztahuje zejména na majetek třetích osob nabytý na základě neúčinných právních úkonů. O takovou situaci však v projednávané věci nejde. Úpadce nebyl vlastníkem dotčených cenných papírů a správce jeho konkursní podstaty tudíž nebyl oprávněn s nimi nakládat. Odvolacímu soudu vytýká, že se nezabýval tím, že správce sepsal cenné papíry v rozporu se zákonem. Správce konkursní podstaty navíc sepsal do soupisu majetku konkursní podstaty „neexistující akcie“, přičemž odvolací soud „neodůvodněným výkladem“ dospěl k závěru, že dostatečně určitě a nezaměnitelně identifikoval 100 % majetkovou účast úpadce ve společnosti (aniž přihlédl ke skutečnosti, že úpadce nebyl vlastníkem cenných papírů osvědčujících tuto účast ke dni prohlášení konkursu).
Nesprávným shledává dovolatel taktéž závěr odvolacího soudu, podle něhož z ustanovení § 155 odst. 1 obch. zák. a ustanovení § 14a ZKV pro projednávanou věc plyne, že jsou-li cenné papíry neplatné, je jejich vlastníkem a tudíž akcionářem společnosti úpadce. Z označených ustanovení přitom podle dovolatele vyplývá, že za akcionáře společnosti musí být považováni dodnes její zakladatelé, tj. dovolatel a Z.S..
Správce tudíž rozhodoval na základě neexistujících cenných papírů sepsaných chybně do konkursní podstaty; jestliže by vydané zatímní listy bylo možno považovat za platné, byly by jejich vlastníky dovolatel a Z. S.. Konečně dovolatel brojí proti závěru odvolacího soudu, podle něhož „povaha věci vylučuje vztáhnout výhradu vlastnictví na smlouvy o převodu cenných papírů“, a zdůrazňuje, že kupní cena za převod zatímních listů nebyla podle smlouvy o převodu cenných papírů úpadcem řádně a včas uhrazena a proto došlo k naplnění rozvazovací podmínky ve smlouvě sjednané.
Z uvedených důvodů dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Společnost ve vyjádření k dovolání navrhuje, aby je Nejvyšší soud zamítl. Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm (do 30. června 2009) se podává z bodu 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí. V Brně dne 27. ledna 2010
doc. JUDr. Ivana Š t e n g l o v á předsedkyně senátu