29 Cdo 1003/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc.
JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Petra Šuka a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní
věci navrhovatele Ing. K. T., zastoupeného Mgr. M.R. advokátem,za účasti
společnosti N., a. s., zastoupené Mgr. J. B., advokátem, o vyslovení
neplatnosti rozhodnutí jediného akcionáře v působnosti valné hromady, vedené u
Městského soudu v Praze pod sp. zn. 39 Cm 186/2005, o dovolání navrhovatele
proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. října 2008, č. j. 7 Cmo
47/2008-143, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Navrhovatel je povinen zaplatit společnosti N., a. s. na náhradě
nákladů dovolacího řízení částku 7.800,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto
rozhodnutí, k rukám jejího zástupce.
V záhlaví označeným rozhodnutím změnil Vrchní soud v Praze k odvolání
společnosti N., a. s. (dále jen „společnost“) usnesení ze dne 13. července
2007, č. j. 39 Cm 186/2005-101, jímž Městský soud v Praze vyslovil neplatnost
všech usnesení „mimořádné valné hromady“ společnosti ze dne 8. srpna 2005 tak,
že návrh na vyslovení neplatnosti všech usnesení „mimořádné valné hromady“
společnosti ze dne 8. srpna 2005 zamítl. Vyšel přitom z toho, že:
1) Společnost byla zapsána do obchodního rejstříku dne 15. září 1994, její
základní kapitál ve výši 24.300.000,- Kč je rozdělen na 243 akcií na majitele o
jmenovité hodnotě 100.000,- Kč a není dosud v plném rozsahu splacen. 2) Navrhovatel a Z.S. uzavřeli jako prodávající dne 31. května 1997 s MUDr. J. Z.smlouvu o převodu cenných papírů emitovaných společností - zatímního listu č. 1 nahrazujícího 122 kusů akcií na majitele o jmenovité hodnotě100.000,- Kč a
zatímního listu č. 2 nahrazujícího 121 kusů akcií na majitele o jmenovité
hodnotě 100.000,- Kč - za cenu 3.500.000,-Kč, která byla splatná ve dvou
splátkách; 350.000,- Kč do 31.října 1997 a 3.150.000,- Kč do 31.prosince 2004. 3) Dne 2. června 1997 emitovala společnost 243 listinných zatímních listů na
jméno MUDr. J.Z., nahrazujících 243 kusů akcií na majitele o jmenovité hodnotě
100.000,- Kč, které za společnost podepsal navrhovatel coby tehdejší předseda
představenstva společnosti. 4) Na majetek MUDr. J. Z. byl dne 25. října 1999 prohlášen konkurs a správcem
jeho konkursní podstaty byl ustanoven JUDr. P. J.. 5) Správce konkursní podstaty (dále též jen „správce“) sepsal do soupisu
majetku konkursní podstaty úpadce i „akcie“ společnosti v počtu 243 kusů po
100.000,- Kč. 6) Dne 8. srpna 2005 správce v působnosti valné hromady společnosti rozhodl o
odvolání v obchodním rejstříku zapsaných členů představenstva, mimo jiné i
navrhovatele, a jmenoval nové představenstvo. Odvolací soud - cituje ustanovení § 6 odst. 2 a odst. 3, § 14a a § 18 odst. 3
zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen „ZKV“) - uzavřel, že
prohlášením konkursu přechází na správce oprávnění vykonávat akcionářská práva
spojená s akciemi zahrnutými do konkursní podstaty, a to bez zřetele k tomu,
zda akcie byly sepsány jako majetek úpadce nebo jako majetek jiných osob. Má-li
akciová společnost jediného akcionáře, vykonává správce konkursní podstaty
působnost valné hromady. I tehdy, emitovala-li společnost namísto akcií zatímní listy z důvodu, že nebyl
splacen celý emisní kurs akcií (§ 176 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního
zákoníku - dále jen „obch. zák.“), případně porušila-li svoji povinnost a
podíly na základním kapitálu „nevtělila“ do žádného cenného papíru či
„vtělila“, leč do neplatného cenného papíru (§ 155 odst. 1 obch. zák.), je
správce oprávněn vykonávat akcionářská práva v souladu s ustanovením § 14a ZKV. Skutečnost, že v projednávané věci nejsou v soupisu majetku konkursní podstaty
zapsány zatímní listy, nýbrž akcie - pokračoval odvolací soud - „nezakládá
nezpůsobilost konkursního správce k výkonu působnosti valné hromady“.
V soupisu
majetku konkursní podstaty je zapsána 100% majetková účast úpadce ve
společnosti dostatečně určitě; je nezaměnitelně identifikována firmou, sídlem a
identifikačním číslem společnosti, jejíž základní kapitál je podle
zakladatelských dokumentů rozdělen na 243 akcií na majitele o jmenovité hodnotě
100.000,- Kč. Námitky, podle nichž úpadce nebyl akcionářem společnosti a správce tudíž nebyl
oprávněn učinit napadené rozhodnutí, odvolací soud neshledal opodstatněnými,
neboť od okamžiku soupisu majetku do konkursní podstaty s ním může nakládat
toliko správce.
Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jehož přípustnost
opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), uplatňuje dovolací důvod vymezený v
ustanovení § 241a odst. 2 písmeno b/ o. s. ř., tedy, že napadené rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatel namítá, že odvolací soud nesprávně aplikoval ustanovení § 6 odst. 2 a
3 ZKV, jež se vztahuje zejména na majetek třetích osob nabytý na základě
neúčinných právních úkonů. O takovou situaci však v projednávané věci nejde.
Úpadce nebyl vlastníkem dotčených cenných papírů a správce jeho konkursní
podstaty tudíž nebyl oprávněn s nimi nakládat. Odvolacímu soudu vytýká, že se
nezabýval tím, že správce sepsal cenné papíry v rozporu se zákonem. Správce
konkursní podstaty navíc sepsal do soupisu majetku konkursní podstaty
„neexistující akcie“, přičemž odvolací soud „neodůvodněným výkladem“ dospěl k
závěru, že dostatečně určitě a nezaměnitelně identifikoval 100 % majetkovou
účast úpadce ve společnosti (aniž přihlédl ke skutečnosti, že úpadce nebyl
vlastníkem cenných papírů osvědčujících tuto účast ke dni prohlášení konkursu).
Nesprávným shledává dovolatel taktéž závěr odvolacího soudu, podle něhož z
ustanovení § 155 odst. 1 obch. zák. a ustanovení § 14a ZKV pro projednávanou
věc plyne, že jsou-li cenné papíry neplatné, je jejich vlastníkem a tudíž
akcionářem společnosti úpadce. Z označených ustanovení přitom podle dovolatele
vyplývá, že za akcionáře společnosti musí být považováni dodnes její
zakladatelé, tj. dovolatel a Z.S..
Správce tudíž rozhodoval na základě neexistujících cenných papírů sepsaných
chybně do konkursní podstaty; jestliže by vydané zatímní listy bylo možno
považovat za platné, byly by jejich vlastníky dovolatel a Z. S..
Konečně dovolatel brojí proti závěru odvolacího soudu, podle něhož „povaha věci
vylučuje vztáhnout výhradu vlastnictví na smlouvy o převodu cenných papírů“, a
zdůrazňuje, že kupní cena za převod zatímních listů nebyla podle smlouvy o
převodu cenných papírů úpadcem řádně a včas uhrazena a proto došlo k naplnění
rozvazovací podmínky ve smlouvě sjednané.
Z uvedených důvodů dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího
soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Společnost ve vyjádření k dovolání navrhuje, aby je Nejvyšší soud zamítl.
Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého Nejvyšší soud dovolání
projednal a rozhodl o něm (do 30. června 2009) se podává z bodu 12., části
první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., avšak
není důvodné.
Pro posouzení správnosti napadeného rozhodnutí jsou bez právního významu
námitky, jimiž dovolatel brojí proti oprávněnosti zařazení „akcií“ emitovaných
společností do soupisu majetku konkursní podstaty úpadce. K přezkoumání těchto
námitek slouží řízení o vyloučení věci ze soupisu majetku konkursní podstaty (§
19 odst. 2 ZKV), přičemž správce konkursní podstaty úpadce je i v průběhu sporu
o vyloučení věci ze soupisu majetku konkursní podstaty oprávněn věc držet,
užívat a požívat její plody a užitky, a to bez zřetele k tomu, zda je úpadce
vlastníkem věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 27/2003
Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V otázce oprávnění správce konkursní podstaty vykonávat akcionářská práva k
akciím sepsaným do soupisu majetku konkursní podstaty sjednotil Nejvyšší soud
rozhodovací praxi soudů již publikací rozhodnutí uveřejněného pod číslem
94/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. V něm je formulován a
odůvodněn závěr, podle kterého je správce konkursní podstaty ve smyslu
ustanovení § 14a odst. 1 ZKV oprávněn a povinen vykonávat veškerá akcionářská
práva spojená s akciemi zahrnutými do konkursní podstaty bez zřetele k tomu,
zda akcie byly sepsány jako majetek úpadce nebo (ve smyslu § 6 odst. 3 ZKV)
jako majetek jiných osob, a to i v průběhu sporu o vyloučení akcií ze soupisu
majetku konkursní podstaty úpadce (§ 19 ZKV).
Uvedený závěr, jenž odvolací soud v napadeném usnesení plně respektoval,
Nejvyšší soud znovu potvrdil v usneseních ze dne 24. ledna 2008, sp. zn. 29 Odo
1347/2006, a ze dne 22. dubna 2009, sp. zn. 29 Cdo 2157/2008 a ze dne 24.
listopadu, sp. zn. 29 Cdo 2022/2009 (která jsou veřejnosti dostupná na webových
stránkách Nejvyššího soudu).
V projednávané věci ze skutkových zjištění soudů a obsahu spisu plyne, že
správce do soupisu majetku konkursní podstaty úpadce zapsal „akcie“ společnosti
v počtu 243 kusů po 100.000,- Kč, ačkoliv společnost (jelikož dosud nebyl
emisní kurs akcií plně splacen) emitovala zatímní listy tyto akcie nahrazující.
Při založení společnosti byly emitovány dva zatímní listy (nahrazující 122,
resp. 121 akcií na majitele o jmenovité hodnotě 100.000,- Kč), jež byly
převedeny na pozdějšího úpadce. Dne 2. června 1997 emitovala společnost 243
listinných zatímních listů na jméno pozdějšího úpadce, nahrazujících 243 akcií
na majitele o jmenovité hodnotě 100.000,- Kč.
Nejvyšší soud proto - v mezích otázek otevřených dovoláním - posuzoval, zda za
popsaných okolností svědčilo správci konkursní podstaty úpadce oprávnění
vykonávat akcionářská práva ve společnosti.
Soupis podstaty (§ 18 ZKV) tvoří právní podklad pro zpeněžení majetku patřícího
do podstaty, jelikož zpeněžen může být jen ten majetek, který byl sepsán, a
správce je povinen zpeněžit veškerý sepsaný majetek, ledaže by byl ze soupisu
zákonem stanoveným způsobem vyloučen. Rovněž představuje titul, kterým správce
konkursní podstaty dokládá, že je oprávněn se sepsaným majetkem při jeho
zpeněžení nakládat. Jeho vytvoření patří k jednomu ze základních úkolů správce
konkursní podstaty (srov. bod XXIX. stanoviska občanskoprávního a obchodního
kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. června 1998, Cpjn 19/98, uveřejněného pod
číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Sepisovaný majetek musí být v soupisu označen způsobem, který umožňuje jeho
identifikaci (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem
19/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V případě pochybností o tom,
jaký majetek je v soupisu majetku konkursní podstaty zapsán, je třeba provést
výklad obsahu soupisu v souladu s pravidly zakotvenými v ustanovení § 35 odst.
2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Teprve tehdy, není-li možné ani
provedeným výkladem zjistit, jaký majetek správce do soupisu zařadil, lze
uzavřít, že v dané části nemá soupis žádné právní účinky.
Podle ustanovení § 176 obch. zák. nesplatil-li upisovatel celý emisní kurs
upsané akcie před zápisem společnosti do obchodního rejstříku, vydá společnost
bez zbytečného odkladu po tomto zápisu upisovateli zatímní list nahrazující
všechny jím upsané a nesplacené akcie jednoho druhu (odstavec 1). Zatímní list
je cenným papírem na řad, se kterým jsou spojena práva vyplývající z akcií,
které zatímní list nahrazuje, a povinnost splatit jejich emisní kurs. Jestliže
majitel zatímního listu převede zatímní list na jinou osobu před splacením
emisního kursu nesplacených akcií, ručí za splacení zbytku emisního kursu
(odstavec 3). Představenstvo vyzve bez zbytečného odkladu po splacení emisního
kursu nesplacených akcií akcionáře, aby předložil zatímní list k výměně za
akcie, nebo na jeho žádost zatímní list za akcie vymění. Pokud bude splacen
emisní kurs jen některých nesplacených akcií, vymění společnost zatímní list za
akcie, jejichž emisní kurs byl splacen, a za nový zatímní list o jmenovité
hodnotě tvořené součtem dosud nesplacených akcií, které nový zatímní list
nahrazuje (odstavec 5).
V této podobě platila citovaná ustanovení ke dni uzavření smluv o převodu
zatímních listů (31. května 1997), ke dni prohlášení konkursu na majetek úpadce
(25. října 1999), ke dni zahrnutí akcií (zatímních listů) do soupisu majetku
konkursní podstaty (k němuž dle obsahu spisu došlo ke konci roku 1999), jakož i
(s výjimkou změny provedené zákonem č. 257/2004 Sb., jímž byl výraz „majitel“
ve třetím odstavci nahrazen výrazem „vlastník“) ke dni rozhodnutí správce
jakožto jediného akcionáře v působnosti valné hromady (8. srpna 2005).
V projednávané věci pojal správce do soupisu majetku konkursní podstaty „akcie“
společnosti v počtu 243 kusů po 100.000,- Kč, tedy cenné papíry, které
(jestliže by byly emitovány) představují 100 % podíl na základním kapitálu
společnosti. Vzhledem k tomu, že dosud nebyl splacen jejich emisní kurs,
společnost neemitovala akcie, nýbrž zatímní listy, tj. účastnické cenné papíry
nahrazující akcie, s nimiž jsou spojena práva vyplývající z akcií, které
zatímní list nahrazuje.
Dovolateli je nutno přisvědčit, že označení účastnických cenných papírů, jež
správce pojal do soupisu, je nepřesné a vzbuzuje pochybnosti, jaké cenné papíry
byly do soupisu majetku konkursní podstaty zařazeny. Tyto pochybnosti však
mohou být odstraněny za použití výkladových pravidel určených ustanovením § 266
obch. zák. a § 35 odst. 2 obč. zák. a zásad pro výklad právních úkonů
formulovaných např. v důvodech rozhodnutí uveřejněného pod číslem 35/2001
Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo v nálezu Ústavního soudu ze dne
14. dubna 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03, uveřejněném pod číslem 84/2005 Sbírky
nálezů a usnesení Ústavního soudu.
Při jejich respektování nemá Nejvyšší soud žádné pochybnosti o tom, že správce
zahrnul do soupisu majetku konkursní podstaty účastnické cenné papíry, s nimž
je spojen 100 % podíl na základním kapitálu společnosti, tj. zatímní listy
emitované společností a nahrazující všech 243 akcií o jmenovité hodnotě
100.000,- Kč, na něž je základní kapitál dle stanov rozvržen a jež je
společnost po úplném splacení jejich emisního kursu povinna emitovat (§ 176
odst. 5 obch. zák.). Z tohoto pohledu je přitom nerozhodné, zda jsou práva
plynoucí z akcií spojena s původně emitovanými zatímními listy nebo se
zatímními listy emitovanými společností (dle tvrzení dovolatele v rozporu s
ustanovením § 176 odst. 1 obch. zák.) dne 2. června 1997.
Správce konkursní podstaty byl tudíž oprávněn vykonávat práva s těmito
zatímními listy spojená, včetně práva rozhodovat jako jediný akcionář v
působnosti valné hromady (§ 190 obch. zák.).
Jelikož se dovolateli prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu a jeho
obsahového vymezení správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit
nepodařilo, přičemž Nejvyšší soud neshledal ani jiné vady, k jejichž existenci
u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.),
dovolání podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř.
zamítl.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a
§ 142 odst. 1 o. s. ř., když dovolání navrhovatele bylo zamítnuto a společnosti
vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty sestávají z odměny za
zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (dovolací řízení), jejíž výše
se určuje podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. (dále jen „vyhláška“). Podle
ustanovení § 7 písm. g), § 10 odst. 3 vyhlášky činí sazba odměny 15.000,-Kč.
Takto určená sazba se podle § 18 odst. 1 vyhlášky snižuje o 50 %, tj. na částku
7.500,-Kč, jelikož zástupce společnosti učinil v dovolacím řízení pouze jediný
úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Spolu s náhradou hotových výdajů dle
§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,-Kč tak dovolací soud přiznal
společnosti k tíži dovolatele celkem 7.800,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná
domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 27. ledna 2010
doc. JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu