29 Cdo 1048/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc.
JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní
věci navrhovatelů a) B. K., , b) Ing. A. H., a c) R. M., zastoupených JUDr.
Petrem Zimou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Slezská 13, PSČ 120 00, za účasti
společnosti Českomoravský cement, a. s., nástupnická společnost, se sídlem v
Mokré-Horákově, Mokrá 359, PSČ 664 04, identifikační číslo osoby 26 20 95 78, o
vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady a určení neplatnosti smlouvy o
převodu obchodního jmění, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 15 Cm
216/2001, 31 Cm 94/2001 a 31 Cm 256/2001, o dovolání navrhovatelů proti
rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. září 2007, č. j. 7 Cmo 519/2006-406,
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 6. září 2007, č. j. 7 Cmo 519/2006-406 a
rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. července 2006, č. j. 15 Cm
216/2001, 31 Cm 94/2001, 31 Cm 256/2001-334 se zrušují a věc se
vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek Městského soudu v Praze ze
dne 27. července 2006, č. j. 15 Cm 216/2001, 31 Cm 94/2001, 31 Cm 256/2001-334,
ve výroku, kterým tento soud zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení
valné hromady společnosti Českomoravský cement, a. s., identifikační číslo
osoby 00 01 50 32 (dále jen „společnost“), konané dne 31. května 2001 (dále jen
„valná hromada“), „o udělení souhlasu s převodem obchodního jmění“ na
společnost ČMC, a. s., která následně změnila obchodní firmu na Českomoravský
cement, a. s., nástupnická společnost (dále jen „nástupnická společnost“), o
zrušení společnosti bez likvidace, o převzetí obchodního jmění nástupnickou
společností a o schválení návrhu smlouvy o převzetí, a návrh na určení, že
smlouva o převodu obchodního jmění je neplatná a rozhodl o náhradě nákladů
řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podali navrhovatelé dovolání, ve kterém obsáhle
polemizují s jednotlivými závěry odvolacího soudu.
Dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu
(dále jen „o. s. ř.“) a je i důvodné.
Otázkou postupu soudu poté, co byl povolen zápis převodu obchodního jmění do
obchodního rejstříku, se Nejvyšší soud zabýval v usnesení uveřejněném pod
číslem 19/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. V tomto usnesení
konstatoval, že „podle § 220h odst. 4 ve spojení s § 220p odst. 3 obch. zák.,
lze v řízení o neplatnost usnesení valné hromady nebo smlouvy o převodu
obchodního jmění zahájeném před zápisem převodu obchodního jmění do obchodního
rejstříku po tomto zápisu pokračovat jen, dojde-li ke změně předmětu řízení na
řízení o náhradu škody nebo řízení podle § 220k obch. zák., pokud takové řízení
již neprobíhá. Z uvedeného vyplývá, že podmínkou toho, aby mohl soud po zápisu
převodu obchodního jmění do obchodního rejstříku pokračovat v řízení s právním
nástupcem vymazané společnosti, tj. aby mohl vydat rozhodnutí podle ustanovení
§ 107 o. s. ř., je, aby navrhovatel změnil návrh způsobem upraveným v citovaném
ustanovení. Soud tedy musí v rámci opatření podle ustanovení § 104 odst. 2 o.
s. ř. poučit navrhovatele, že podmínkou pokračování v řízení je návrh na změnu
předmětu řízení podle § 220h odst. 4 ve spojení s § 220p odst. 3 obch. zák.
Jestliže navrhovatel přes takové poučení ke změně návrhu na zahájení řízení
nepřistoupí, je to důvodem k zastavení řízení podle § 104 odst. 2 o. s. ř., a
to vůči původním účastníkům řízení (zde ve vztahu ke společnosti). O důvod
zamítnutí žaloby nejde. Změní-li navrhovatel návrh na zahájení řízení podle §
220h odst. 4 ve spojení s ustanovením § 220p odst. 3 obch. zák., soud přijme
rozhodnutí podle § 107 o. s. ř. a změněnou věc meritorně projedná a rozhodne s
právním nástupcem vymazané společnosti.“ K tomu Nejvyšší soud poznamenává, že v
projednávané věci byla společnost, na kterou přešlo obchodní jmění společnosti
Českomoravský cement, a. s., účastníkem řízení od jeho zahájení.
Protože právní posouzení věci je se shora uvedeným usnesením v rozporu,
Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu a spolu s ním ze stejných důvodů i
rozsudek soudu prvního stupně podle § 243b odst. 2, věty za středníkem a odst.
3 o. s. ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b
odst. 3, věta první, o. s. ř.).
V projednávané věci dle zjištění odvolacího soudu již řízení, které by mělo
pokračovat po změně předvídané v ustanovení § 220p odst. 3 obch. zák., probíhá,
uplatní se tedy - jsou-li v uvedeném řízení uplatněna všechna práva, ohledně
kterých by mohli dovolatelé navrhnout změnu předmětu řízení, tj. právo na
náhradu škody, na přiměřené zadostiučinění a na dorovnání - závěr přijatý
Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 25. března 2008, sp. zn. 29 Odo 565/2006, v
němž Nejvyšší soud uzavřel, že je správný „závěr odvolacího soudu, že nepřipadá
v úvahu změna předmětu řízení podle ustanovení § 220p odst. 3 obch. zák., když
řízení, které by mělo pokračovat po změně předvídané v tomto ustanovení, již
probíhá.“
Pokud pak jde o dovolateli namítaný rozpor ustanovení § 220p s ustanovením §
756 obch. zák. a Listinou základních práv a svobod, Nejvyšší soud již tuto
otázku řešil v usnesení ze dne 24. června 2008, sp. zn. 29 Odo 329/2006, ve
kterém uzavřel, že „postup podle ustanovení § 220p obch. zák. za vyvlastnění,
znárodnění nebo podřízení jinému opatření, jehož výsledek je stejný jako
vyvlastnění nebo znárodnění, ve smyslu ustanovení článku 4 odst. 2 dohody mezi
Českou a Slovenskou Federativní Republikou a Spolkovou republikou Německo, o
podpoře a vzájemné ochraně investic, uzavřené dne 2. října 1993 (Sdělení FMZV,
číslo 573/1992 Sb. - dále též jen „dohoda o ochraně investic“), považovat
nelze. Vztah mezi akcionáři a akciovou společností při převodu obchodního jmění
na akcionáře je vztahem mezi dvěma subjekty obchodního práva, z nichž jeden
prostřednictvím svého nejvyššího orgánu rozhoduje o tom, že akcionáři budou za
podmínek stanovených zákonem zbaveni za odpovídající náhradu svých akcií. Nejde
tedy o vztah mezi státem (jeho orgánem) rozhodujícím o odnětí majetku fyzické
nebo právnické osoby ve veřejném zájmu na straně jedné a vlastníkem odnímaného
majetku na straně druhé, a tedy ani o vyvlastnění ve smyslu článku 11 odst. 4
Listiny základních práv a svobod, či článku 4 odst. 2 dohody o ochraně
investic.“ Od tohoto závěru nemá Nejvyšší soud důvod se odchýlit ani v
projednávané věci, když ustanovení článku 4 odst. 1 Dohody České a Slovenské
Federativní Republiky s Rakouskou republikou o podpoře a ochraně investic,
(Sdělení FMZV, číslo 454/1991 Sb.), je ohledně posuzované otázky co do obsahu
obdobné úpravě článku 4 odst. 2 dohody mezi Českou a Slovenskou Federativní
Republikou a Spolkovou republikou Německo.
Za tohoto stavu je bezpředmětné zabývat se námitkami dovolatelů týkajícími se
porušení práva při zpracování znalecké zprávy o převodu obchodního jmění.
Po uplynutí lhůty k podání dovolání dovolatelé doplnili argumentaci poukazem na
rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci K. a M. proti České
republice. K tomu Nejvyšší soud poznamenává, že uvedeným rozsudkem se již
zabýval Ústavní soud v nálezu ze dne 10. března 2011, sp. zn. III. ÚS 2671/09.
V tomto nálezu Ústavní soud odmítl návrh na „vyslovení rozporu“ ustanovení §
220h obch. zák. „s ústavním pořádkem“ a návrh na zrušení § 131 odst. 3 a 4
obch. zák. poté, co dospěl k závěru, že práva stěžovatelů jsou dostatečně
chráněna. Uzavřel, že dojde-li ke změně předmětu řízení na řízení o náhradu
škody, nebo o dorovnání, popřípadě o přiměřené zadostiučinění, bude soud v
takovém řízení posuzovat rozpor usnesení valné hromady se zákonem či stanovami
jako předběžnou otázku. Ústavní soud přitom zdůraznil, že k právům
uplatnitelným podle ustanovení § 220v odst. 1 (ve věci posuzované Ústavním
soudem šlo o rozdělení společnosti) resp. § 220h odst. 4 obch. zák., „dle
kterého v řízení o neplatnosti usnesení valné hromady zahájeném před zápisem …
do obchodního rejstříku lze po tomto zápisu pokračovat, jen dojde-li ke změně
předmětu řízení na řízení o náhradu škody nebo řízení o dorovnání dle § 220k“,
je nutno - se zřetelem k ustanovení § 131 odst. 4 obch. zák. - přiřadit i právo
na přiměřené zadostiučinění. Přičemž „je evidentní, že otázka platnosti, resp.
neplatnosti usnesení valné hromady je otázkou, již jako předběžnou soud v
pokračujících řízeních o těchto "nových" nárocích nevyhnutelně musí
posuzovat,“ aniž by tomu bránilo ustanovení § 131 odst. 8 obch. zák. Tento
závěr Ústavního soudu se uplatní i v projednávané věci a uplatní se i tehdy,
bude-li řízení o náhradu škody, o dorovnání, nebo o přiměřené zadostiučinění
probíhat samostatně.
Podle ustanovení § 200e odst. 1 a 3 ve vazbě na ustanovení § 9 odst. 3 písm. g)
o. s. ř. se ve sporech z právních vztahů mezi obchodními společnostmi a jejich
společníky, jde-li o vztahy týkající se účasti na společnosti rozhoduje
usnesením. Rozhodnutí odvolacího soudu má proto povahu usnesení, i když tak
není označeno, a proto také dovolací soud rozhodl ve věci usnesením. Uvedený
nedostatek označení však není takovou vadou, která by mohla mít za následek
nesprávné rozhodnutí věci a nezakládá některý z důvodů zmatečnosti.
V dalším řízení musí soud prvního stupně zjistit, ohledně jakých nároků již
probíhá odvolacím soudem konstatované řízení, které by jinak mohlo pokračovat
po změně předvídané v ustanovení § 220p odst. 3 a § 220h odst. 4 obch. zák. Jen
tehdy, jsou-li v uvedeném řízení uplatněna všechna práva ohledně kterých by
mohli dovolatelé navrhnout změnu předmětu řízení, tj. právo na náhradu škody,
na přiměřené zadostiučinění a na dorovnání, není na místě postup podle
ustanovení § 104 odst. 2 o. s. ř. a § 220h odst. 4 ve spojení s § 220p odst. 3
obch. zák.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud i pro soud prvního stupně
závazný (§ 243d odst. 1, věta druhá a § 226 odst. 1 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení
dovolacího (§ 243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. března 2011
doc.
JUDr. Ivana Štenglová
předsedkyně
senátu