29 Cdo 1116/2016
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa
Cilečka a soudců JUDr. Petra Šuka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci
navrhovatele Ing. P. P., zastoupeného Mgr. Hynkem Peroutkou, advokátem, se
sídlem v Praze 1, Karlovo náměstí 671/24, PSČ 110 00, za účasti WPB Capital,
spořitelního družstva v likvidaci, se sídlem v Brně, Kamenná 835/13, PSČ 639
00, identifikační číslo osoby 25780450, zastoupeného JUDr. Jiřím Hartmannem,
advokátem, se sídlem v Praze 8, Sokolovská 5/49, PSČ 186 00, o určení
neexistence členství v družstvu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn.
81 Cm 95/2012, o dovolání Management Investment Group Inc., se sídlem ve
Spojených státech amerických, 161 92 Coastal Highway, Lewes, Delaware 19958,
identifikační číslo 37461-80, zastoupené Mgr. Petrem Mikyskem, advokátem, se
sídlem v Praze 3, Boleslavská 2178/13, PSČ 130 00, proti usnesení Vrchního
soudu v Praze ze dne 21. září 2015, č. j. 7 Cmo 366/2015-175, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. ledna 2015, č. j. 81 Cm 95/2012-138,
nepřipustil vedlejší účastenství společnosti Management Investment Group Inc.
(dále jen „společnost“) v řízení.
K odvolání společnosti Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením změnil
usnesení soudu prvního stupně tak, že přistoupení společnosti „na straně
žalovaného“ není přípustné.
Proti usnesení odvolacího soudu podala společnost dovolání, které Nejvyšší soud
odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu
(dále též jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti
žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §
237 o. s. ř.
Závěr odvolacího soudu, podle něhož vedlejší účastenství v tzv. řízení
nesporném – řízení o projednávané věci [§ 9 odst. 3 písm. g) o. s. ř.] je
vedeno dle § 200e a § 120 odst. 2 o. s. ř. ve znění účinném do 31. prosince
2013 – není přípustné, je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího
soudu (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. února 1999, sp. zn. 20
Cdo 91/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, číslo 7, ročníku 1999, pod
číslem 73, ze dne 10. dubna 2008, sp. zn. 29 Odo 1019/2006, uveřejněné v
časopise Soudní judikatura číslo 10, ročníku 2008, pod číslem 148, ze dne 26.
listopadu 2008, sp. zn. 29 Cdo 333/2007, uveřejněné v časopise Soudní
judikatura číslo 9, ročníku 2009, pod číslem 134, ze dne 25. ledna 2011, sp.
zn. 29 Cdo 1259/2009, ze dne 23. února 2011, sp. zn. 29 Cdo 3880/2009, ze dne
12. února 2014, sp. zn. 29 Cdo 4161/2013, a nově ze dne 13. ledna 2016, sp. zn.
29 Cdo 5735/2015, jež jsou veřejnosti dostupná – stejně jako ostatní rozhodnutí
Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 – na jeho webových stránkách).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3
věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. dubna 2016
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu