29 Cdo 1146/2012
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana
Poláška a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci
navrhovatelek a/ PhDr. J. S., a b/ K. Ch., obou zastoupených JUDr.
Ludvíkem Ševčíkem, advokátem, se sídlem v Brně, Kobližná 47/19, PSČ 602 00, za
účasti Bytového družstva Cihlářská 1a, v likvidaci, se sídlem v Brně, Cihlářská
1a/623, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 26313260, zastoupeného JUDr.
Petrem Schlesingerem, advokátem, se sídlem v Bratčicích č. p. 137, PSČ 664 67,
a L. M., zastoupeného JUDr. Markem Hastíkem, advokátem, se sídlem v Brně –
Starém Brně, Pellicova 648/33, PSČ 602 00, o určení neplatnosti smlouvy o
převodu bytové jednotky, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 53 C
129/2006, o dovolání Bytového družstva Cihlářská 1a, v likvidaci, proti
rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. listopadu 2011, č. j. 19 Co
227/2010-197, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 9. listopadu 2011, č. j. 19 Co
227/2010-197, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 13. dubna 2010, č. j. 53
C 129/2006-163, se zrušují a věc se postupuje Krajskému soudu v
Brně jako soudu věcně příslušnému k řízení v prvním stupni.
„družstvo“) a L. M. (dále jen „L. M.“), je neplatná (bod I. výroku) a rozhodl o
náhradě nákladů řízení (bod II. výroku). Šlo o v pořadí druhé rozhodnutí soudu prvního stupně, neboť rozsudek ze
dne 18. října 2007, č. j. 53 C 129/2006-122, jímž soud prvního stupně návrh na
zahájení řízení zamítl, zrušil Krajský soud v Brně usnesením ze dne 17. prosince 2008, č. j. 19 Co 126/2008-137. V označeném rozhodnutí odvolací soud
zavázal soud prvního stupně právním názorem, podle něhož navrhovatelky mají ve
smyslu § 80 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen
„o. s. ř.) naléhavý právní zájem na požadovaném určení. K odvolání družstva Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 9. listopadu
2011, č. j. 19 Co 227/2010-197, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ze dne
13. dubna 2010 v bodě I. výroku (první výrok), změnil jej ve výroku o nákladech
řízení (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí
výrok). Odvolací soud vyšel z toho, že:
1/ Na ustavující členské schůzi družstva konané dne 7. listopadu 2002
byly přijaty stanovy, podle kterých může člen družstva uhradit ještě další
členský podíl odpovídající konkrétní další bytové jednotce (čl. 9 bod 2 písm. a/). 2/ Druhá navrhovatelka se jako nájemkyně bytu č. 14 stala zakládající
členkou družstva. 3/ Na schůzi konané 9. prosince 2002 se většina nájemců v domě dohodla
na tom, že členský podíl za byt manželů Š. (byt č. 9) uhradí druhá
navrhovatelka do 31. března 2003. 4/ Na schůzi konané 17. února 2003 obdržela druhá navrhovatelka výpočet
členských podílů s oznámením výše částky a data platby. Za byt č. 14 měla
zaplatit částku 190.000,- Kč do 30. dubna 2003 a za byt č. 9 částku 209.000,-
Kč do 31. března 2003. 5/ Dne 24. února 2003 družstvo vzniklo zápisem do obchodního rejstříku. 6/ Dne 24. března 2003 složila druhá navrhovatelka další členský podíl
ve výši 209.000,- Kč a následně dne 28. března 2003 částku 190.000,- Kč. 7/ Členská schůze družstva konaná 14. dubna 2003 konstatovala, že
„částka 190.000,- Kč odpovídá vlastnímu členskému podílu druhé navrhovatelky a
částka 209.000,- Kč dalšímu členskému podílu“ a že druhá navrhovatelka splnila
svou povinnost řádně a včas. 8/ Dne 5. června 2003 bylo převedeno vlastnické právo k domu, ve kterém
se nachází předmětné byty, z dosavadního vlastníka – Statutárního města Brna
na družstvo. Následně družstvo prohlášením vlastníka vymezilo v domě bytové
jednotky. 9/ Dne 16. června 2004 uzavřela druhá navrhovatelka s první
navrhovatelkou smlouvu o převodu členských práv a povinností k bytu č. 9. 10/ Dne 17. března 2005 podal L. M. přihlášku do družstva v úmyslu stát
se nájemcem bytu č. 9 a dne 30. března 2005 byl do družstva jako člen přijat. 11/ Manželé Š., nájemci bytu č. 9, kteří se nestali členy družstva,
uzavřeli dne 25. března 2005 dohodu o výměně bytu č. 9 s manžely M., bytem B.,
S. 7. Pronajímatelé s výměnou bytu vyslovili souhlas, k předání bytu došlo dne
30. června 2005. 12/ Dne 11. července 2005 uzavřeli manželé M. s L. M. dohodu o převodu
práv a povinnosti plynoucích z nájemní smlouvy k bytu č. 9. 13/ Dne 1.
srpna 2005 uzavřelo družstvo jako pronajímatel a L. M. jako
nájemce nájemní smlouvu k bytu č. 9. 14/ Následně uzavřeli družstvo a L. M. smlouvu o převodu bytové
jednotky k bytu č. 9 a byl podán návrh na vklad vlastnického práva příslušnému
katastrálnímu úřadu. Na tomto základě odvolací soud předně dovodil, že navrhovatelky mají
naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy o převodu bytové jednotky k
bytu č. 9, neboť k tomu, aby se mohly něčeho domáhat po družstvu, potřebují
zabránit převodu předmětného bytu do vlastnictví L. M., když tento převod by
mohl způsobit nevratné změny. Navrhovatelky nemohly žalovat na určení
vlastnictví k bytové jednotce (protože ani jedna není jejím vlastníkem) a
převodu bytové jednotky na L. M. by nezabránila ani žaloba na nahrazení projevu
vůle vůči družstvu, ani žaloba na určení rozsahu členských práv a povinností
některé z navrhovatelek v družstvu. Žaloba tak plní preventivní charakter,
vytvoří pevný a určitý právní rámec, který může být předpokladem pro odvrácení
případných budoucích sporů. Odvolací soud dále dospěl k závěru, že druhá navrhovatelka nabyla členská
práva a povinnosti k bytu č. 9 (stanovy tento způsob nabytí
připouštěly) a následně je převedla na první navrhovatelku. S
odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2006, sp. zn. 29 Odo 1378/2006, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník
2007, pod číslem 39 (které je – stejně jako další citovaná
rozhodnutí Nejvyššího soudu – dostupné též na webových stránkách Nejvyššího
soudu) odvolací soud konstatoval, že lze rozdělit a převést část
členských práv a povinností za předpokladu, založí-li nabytí převáděné části
práv a povinností plnohodnotný členský poměr v družstvu. Tak tomu bylo i v dané
věci a druhá navrhovatelka, které měla členská práva a povinnosti k
bytu č. 14 a bytu č. 9, převedla členská práva a povinnosti k bytu č. 9 na
první navrhovatelku. Odvolací soud uzavřel, že dohoda o převodu práv a povinností z nájemní
smlouvy k bytu č. 9, uzavřená mezi manžely M. a L. M., je neplatná pro rozpor
se zákonem a jeho obcházení, konkrétně ustanovení § 685 až 716 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), z nichž možnost
převedení nájemních práv neplyne. V samotné dohodě, kterou mezi sebou manželé
M. a družstvo uzavřeli, není odkaz na speciální ustanovení občanského zákoníku
týkající se nájmu bytu, neboť tato dohoda odkazuje na ustanovení § 524 a 531
obč. zák., která upravují postoupení pohledávky a převzetí dluhu. Nájemní právo
však není ani pohledávkou, ani dluhem. Převod nájemního práva je (dle
odvolacího soudu) možný toliko trojstrannou dohodou mezi pronajímatelem,
stávajícím nájemcem a novým nájemcem, ve které bude nejdříve ukončen stávající
nájemní vztah a následně bude uzavřen nový nájemní vztah s novým nájemcem. Konečně odvolací soud měl za neplatnou i nájemní smlouvu uzavřenou 1. srpna 2005 mezi družstvem a L. M., neboť v době, kdy se uzavírala, nebyl byt č. 9 „právně volný“ (nájemci bytu byli stále manželé M.).
K tomu doplnil, že ovšem
ani kdyby manželé M. nájemní vztah platně ukončili, neumožňovalo by to
představenstvu družstva uzavřít nájemní smlouvu s L. M., když nájem bytu ve
vlastnictví družstva je majetkovou dispozicí, o níž musí rozhodnout členská
schůze v souladu s § 239 odst. 4 písm. i/ zákona č. 513/1991 Sb., obchodního
zákoníku (dále jen „obch. zák.“). Nájemci bytu však zůstali manželé M. (kteří
nebyli členy družstva) a v souladu s § 22 odst. 1 zákona č. 72/1994, kterým se
upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k
bytům a nebytovým prostorům (zákon o vlastnictví bytů) by družstvo mohlo byt
převést postupem dle § 239 odst. 4 písm. i/ obch. zák. pouze do jejich
vlastnictví. Teprve pokud by nabídku nepřijali, mohla by členská schůze
družstva přijmout jiné rozhodnutí o dispozici s bytem, když by však měla
přihlížet k právům první navrhovatelky.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podalo družstvo dovolání, jehož
přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř., případně z
ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., odvolacímu soudu vytýká
nesprávné právní posouzení věci (tedy tvrdí dovolací důvod podle § 241a odst. 2
písm. b/ o. s. ř.) a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů
nižších stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle dovolatele odvolací soud nevzal „v úvahu, že se jednalo o
podmíněný právní úkon, jehož účinnost byla vázána na splnění odkládací
podmínky, totiž že se předmětný byt stane právně volným a že se druhá
navrhovatelka stane nájemnicí tohoto družstevního bytu, čímž dojde na její
straně ke splnění zákonných podmínek pro převod jednotky – bytu č. 623/9 se
spoluvlastnickým podílem na společných částech budovy a na pozemku do
vlastnictví druhé navrhovatelky podle § 23 zákona č. 72/1994 Sb.“ Z uvedeného
dle dovolatele plyne, že druhá navrhovatelka nemohla platně svá členská práva v
družstvu rozdělit a část těchto práv převést smlouvou o převodu členského
podílu na první navrhovatelku.
Dovolatel tak dovozuje, že navrhovatelky nesplňovaly zákonné podmínky
předkupního práva k bytu č. 9 podle § 23 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů a
nemají tak naléhavý právní zájem na požadovaném určení ve smyslu § 80 písm. c/
o. s. ř. Namítá, že věcně správné bylo první rozhodnutí soudu prvního stupně
(rozsudek ze dne 18. října 2007), kterým byla žaloba zamítnuta pro nedostatek
naléhavého právního zájmu na požadovaném určení.
K posouzení dohody o převodu práv a povinností z nájemní smlouvy k bytu
č. 9 uzavřené mezi manžely M. a L. M. dovolatel uvádí, že odvolací soud
pominul, že tato dohoda byla trojstranná [jejím účastníkem byl i pronajímatel
(dovolatel)]. Odvolacímu soudu dále vytýká, že nevzal v úvahu ustanovení § 51
obč. zák. o nepojmenovaných smlouvách. Navíc se ustanovení o změně závazků
podle dovolatele uplatní i v právních vztazích z nájmu bytu, k čemuž poukázal
na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2001, sp. zn. 20 Cdo 2352/99 a
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. ledna 2002, sp. zn. 26 Cdo 893/2000.
Ustanovení § 239 odst. 4 písm. i/ obch. zák. se na daný případ nevztahuje,
neboť „se vztahuje na případ, kdy členská schůze rozhoduje o majetkové
dispozici s bytem, který je jednotkou ve smyslu zákona o vlastnictví bytu, tj.
je obdobou nemovitosti a není pronajat“.
Nájemní smlouva ze dne 1. srpna 2005 pak byla podle dovolatele uzavřena
pouze z opatrnosti a jednalo se fakticky o písemný záznam obsahu práva nájmu
družstevního bytu založeného dohodou z 11. července 2005. Pokud odvolací soud
dospěl k názoru o neplatnosti této smlouvy z důvodu nerozdělení nájemného a
záloh na úhradu za služby spojené s nájmem bytu, nevzal podle dovolatele do
úvahy, že uvedená smlouva obsahovala přílohu – evidenční list – který uvedené
částky, jakož i jejich výpočet obsahuje. K důkazu jej první žalovaný
nepředkládal, neboť k tomu nebyl podle § 118a o. s. ř. vyzván.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince
2012) se podává z bodu 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění
zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
některé další zákony.
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.
S ohledem na přípustnost dovolání Nejvyšší soud posuzoval, zda řízení není
postiženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§
242 odst. 3 o. s. ř.), i když nebyly v dovolání uplatněny, a
shledal, že tomu tak je, protože ve věci rozhodoval věcně nepříslušný soud
prvního stupně, a odvolací soud tuto vadu neodstranil.
S přihlédnutím k době zahájení řízení je pro posouzení věcné příslušnosti
rozhodné znění občanského soudního řádu účinné k 24. dubnu 2006.
Z ustanovení § 9 odst. 3 písm. g/ o. s. ř. vyplývá, že krajské soudy rozhodují
v obchodních věcech jako soudy prvního stupně ve sporech z právních vztahů mezi
obchodními společnostmi (družstvy) a jejich zakladateli (společníky nebo
členy), jakož i mezi společníky (členy nebo zakladateli) navzájem, jde-li o
vztahy týkající se účasti na společnosti (členského vztahu v družstvu), o
vztahy ze smluv, jimiž se převádí podíl společníka (členská práva a
povinnosti), a o vztahy související se zvýšením základního jmění (přistoupením
společníka nebo člena), není-li dána příslušnost podle písmena b/.
V rozsudku ze dne 22. dubna 1998, sp. zn. 26 Cdo 758/98, uveřejněném pod číslem
3/99 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud dovodil, že
vzhledem k tomu, že zákonem č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé
spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k
bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví
bytů), byla smlouva o převodu bytové jednotky podle ustanovení § 23 a násl.
zákona učiněna součástí právního řádu jako speciální úprava zániku členství v
družstvu a vypořádání vzájemných vztahů mezi družstvem a jeho
členem, je k řízení o žalobě, kterou se člen družstva domáhá uložení povinnosti
družstvu uzavřít s ním takovou smlouvu, věcně příslušný krajský soud s
působností ve věcech obchodních.
Uvedený závěr (o věcné příslušnosti) se obdobně uplatní i v projednávané věci.
Domáhají-li se navrhovatelky toho, aby byla určena neplatnost smlouvy o převodu
bytové jednotky, majíce za to, že práva k dotčené bytové jednotce jsou spojena
s členským podílem převedeným na druhou navrhovatelku smlouvou ze dne 16.
června 2004 a poukazujíce na příslušná ustanovení stanov, jde o
řízení mezi družstvem a jeho členy týkající se členského vztahu v družstvu
uvedené v § 9 odst. 3 písm. g/ o. s. ř. v rozhodném znění. K tomu srov. též
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. října 2010, sp. zn. 29 Cdo 2918/2009 a
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 3614/2012.
Jde tedy o řízení, k jehož vedení je věcně příslušný v prvním stupni krajský
soud, jímž je v projednávané věci, s ohledem na bod 7 přílohy č. 2 zákona č.
6/2002 Sb., o soudech a soudcích, Krajský soud v Brně.
Podle ustanovení § 103 o. s. ř. soud kdykoliv za řízení přihlíží k tomu, zda
jsou splněny podmínky, za nichž může ve věci jednat (podmínky řízení). Jednou z
podmínek řízení je i věcná příslušnost soudu.
Podle ustanovení § 219a odst. 1 písm. a/ o. s. ř. odvolací soud zruší
rozhodnutí soudu prvního stupně, rozhodl-li věcně nepříslušný soud, a věc
postoupí soudu věcně příslušnému podle ustanovení § 221 odst. 1 písm. b/ o. s.
ř.
Městský soud v Brně, který ve věci jednal a rozhodl jako soud prvního stupně,
není soudem příslušným k projednání a rozhodnutí ve věci, neboť jde o věc
náležející do věcné příslušnosti krajského soudu. Odvolací soud měl proto
postupovat podle ustanovení § 219a odst. 1 písm. a/ a § 221 odst. 1 písm. b/ o.
s. ř. Pokud tak neučinil a rozhodl o odvolání meritorně, jde o vadu řízení,
která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle ustanovení § 242
odst. 3 o. s. ř.
Důsledkem tohoto závěru je rozhodnutí o zrušení rozsudku odvolacího soudu i
soudu prvního stupně a postoupení věci Krajskému soudu v Brně jako soudu věcně
příslušnému podle ustanovení § 243b odst. 3 o. s. ř.
Zbývá dodat, že spor z právního vztahu mezi družstvem a jeho členem
týkající se členského vztahu v družstvu (§ 9 odst. 3 písm. g/ o. s.
ř.) je podle § 200e odst. 1 a 3 o. s. ř. řízením o některých otázkách
obchodních společností, družstev a jiných právnických osob, v němž
se rozhoduje usnesením. Skutečnost, že soud nižšího stupně rozhodl o věci samé
rozsudkem (ačkoliv měl rozhodnout usnesením), nezbavuje soud vyššího stupně
povinnosti rozhodnout o opravném prostředku proti takovému rozhodnutí (o
odvolání nebo o dovolání) usnesením. To, že soud rozhodl jinou – kvalitativně
vyšší, leč v rozporu s procesním předpisem zvolenou – formou rozhodnutí, je
vadou řízení, která nemohla mít vliv na správnost rozhodnutí (srov. též
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna
1999, sp. zn. 20 Cdo 1574/99, uveřejněné v
časopise Soudní judikatura číslo 4, ročník 2000, pod číslem 45).
Proto Nejvyšší soud i v této věci rozhodl o dovolání usnesením (§ 243b odst. 6
o. s. ř.).
V novém rozhodnutí soud prvního stupně znovu rozhodne i o nákladech řízení,
včetně nákladů řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. dubna 2014
Mgr. Milan
P o l á š e k
předseda senátu