29 Cdo 1170/2015
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa
Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci
navrhovatelky Ing. Lucie Horské, jako likvidátorky společnosti Seznam firem s.
r. o. v likvidaci, identifikační číslo osoby 29282934, za účasti Seznamu firem
s. r. o. v likvidaci, se sídlem v Brně, Příční 118/10, PSČ 602 00,
identifikační číslo osoby 29282934, zastoupené JUDr. Ludvíkem Ševčíkem ml.,
advokátem, se sídlem v Brně, Kobližná 47/19, PSČ 602 00, o zrušení rozhodnutí
soudu o zrušení společnosti s likvidací, vedené u Krajského soudu v Brně pod
sp. zn. 35 Cm 96/2014, o dovolání Seznamu firem s. r. o. v likvidaci proti
usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. prosince 2014, č. j. 8 Cmo
406/2014-58, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 20. srpna 2014, č. j. 35 Cm 96/2014-26,
zamítl návrh na zrušení soudního rozhodnutí o zrušení společnosti Seznam firem
s. r. o. v likvidaci s likvidací (dále jen „společnost“) [výrok I.] a rozhodl o
nákladech řízení (výrok II.).
V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Olomouci k odvolání navrhovatelky a
společnosti potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok), odmítl
odvolání R. J. (druhý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí
výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu podala společnost dovolání, jež Nejvyšší soud
odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu
(dále též jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti
žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §
237 o. s. ř. Spočívá-li rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního
stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k
zamítnutí návrhu, není dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné, jestliže
řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže
některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady přípustnosti vymezené v § 237 o. s. ř. Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody,
včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných
důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08, uveřejněného pod číslem 236/2009 Sbírky nálezů a usnesení
Ústavního soudu). Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek za tohoto
stavu výsledek sporu ovlivnit nemůže a dovolání je tak nepřípustné jako celek
(k tomu srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2013, sp. zn. 29 Cdo 2303/2013, či ze dne 3. prosince 2013, sp. zn. 29 Cdo 1640/2013, jež
jsou veřejnosti dostupné – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu
přijatá po 1. lednu 2001 – na jeho webových stránkách, a judikaturu v nich
citovanou). Odvolací soud v napadeném rozhodnutí uzavřel, že navrhovatelka jako
likvidátorka společnosti není k podání návrhu na zrušení rozhodnutí soudu o
zrušení společnosti s likvidací aktivně věcně legitimována, neboť nejde o
činnost sledující účel, jaký odpovídá povaze a cíli likvidace (§ 196 odst. 1
zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Současně dovodil, že důvod, pro
který byla společnost zrušena s likvidací, dosud nepominul [v projednávané věci
společnost nabyla před 1. lednem 2014 obchodní podíl svého jediného společníka,
avšak nenaložila s ním postupem podle § 113 odst. 5 a 6 zákona č. 513/1991 Sb.,
obchodního zákoníku, resp. § 149 odst. 4 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních
společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích)], neboť k obnovení
účasti jediného společníka (jež zanikla postižením jeho obchodního podílu v
exekučním řízení) ve společnosti podle názoru odvolacího soudu nedošlo. A
konečně odvolací soud – poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2012, sp. zn. 29 Cdo 419/2012, uveřejněné v časopise Soudní
judikatura číslo 10, ročníku 2013, pod číslem 138 – uzavřel, že rozhodnutí
soudu o zrušení společnosti s likvidací nelze revokovat jinak, než
prostřednictvím řádných nebo mimořádných opravných prostředků.
Přestože každý z těchto závěrů obstojí – v případě jeho správnosti – jako
samostatný důvod pro zamítnutí návrhu, dovolatelka napadá toliko závěr, podle
něhož důvod, pro který byla společnost zrušena s likvidací, dosud nepominul
(neboť k obnovení účasti jediného společníka ve společnosti nedošlo); ostatní
závěry odvolacího soudu v dovolání nenapadá a dovolacímu přezkumu je tak
neotevírá. Za této situace není dovolání přípustné jako celek, neboť přezkoumání jediného
dovoláním zpochybněného závěru odvolacího soudu se nemůže promítnout v právních
poměrech dovolatelky založených napadeným rozhodnutím. Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že podala-li 3. března 2015 dovolatelka k
soudu doplnění dovolání, ve kterém uvádí, že „jde o pouhé upřesnění v dovolání
již uvedených tvrzení“, pročež má dovolání za „přípustné“, obsahově v něm
uplatňuje novou dovolací argumentaci (nově zpochybňuje i zbývající závěry, na
nichž spočívá napadené rozhodnutí). Nejvyšší soud však nemohl k tomuto podání
při posuzování přípustnosti dovolání přihlédnout, neboť lhůta k podání dovolání
dovolatelce uplynula již ve středu 18. února 2015. Změna vymezení důvodu
dovolání (a to i formou doplnění nové argumentace v jeho mezích) je totiž ve
smyslu § 242 odst. 4 o. s. ř. možná jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta
druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 23. dubna 2015
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu