29 Cdo 1249/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa
Cilečka a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci
žalobkyně GE Money Bank, a. s., se sídlem v Praze 4 - Michli, Vyskočilova
1422/1a, PSČ 140 28, identifikační číslo osoby 25672720, proti žalované
Konkurs, v. o. s., se sídlem v Lanškrouně - Žichlínském Předměstí, 28. října
200, PSČ 563 01, identifikační číslo osoby 25958666, jako insolvenční správkyni
dlužníka Ing. Josefa Ondriška, narozeného 1. února 1964, zastoupené Mgr. Alešem
Dvorským, advokátem, se sídlem v Brně, Kopečná 11, PSČ 602 00, o určení
pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v
Pardubicích, pod sp. zn. 48 Cm 4/2009, o dovolání žalované proti rozsudku
Vrchního soudu v Praze ze dne 14. října 2010, č. j. 10 Cmo 80/2010-89, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 14. října 2010, č. j. 10 Cmo
80/2010-89, k odvolání žalované insolvenční správkyně (Konkurs, v. o. s.)
potvrdil rozsudek ze dne 12. února 2010, č. j. 48 Cm 4/2009-65, kterým Krajský
soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích určil pravost pohledávky
žalobkyně za dlužníkem z titulu směnečného rukojemství ve výši 68,823.299,- Kč
s tím, že pohledávka se považuje za nevykonatelnou, podmíněnou a zjištěnou.
Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, podle něhož
žalobkyně poskytla na základě smlouvy o revolvingovém úvěru společnosti
SPEKTRUM CZ a. s. (dále jen „společnost“) úvěr, který byl zajištěn
blankosměnkou, vystavenou společností a avalovanou dlužníkem a další osobou.
„Poté, co byl zjištěn úpadek společnosti, žalobkyně blankosměnku řádně v
souladu s vyplňovacím oprávněním sjednaným v rámcové smlouvě vyplnila s datem
splatnosti 31. října 2008 a pohledávku z této směnky poté, co byl dne 8.
prosince 2008 zjištěn úpadek dlužníka, přihlásila do insolvenčního řízení vůči
dlužníkovi jako avalistovi“.
Námitku insolvenční správkyně, že směnky byly vyplněny v rozporu s ustanovením
§ 250 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního
zákona), a proto jsou neplatné, neshledal důvodnou. Přitom vyšel z ustanovení
čl. I. § 32 a § 47 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb. a zdůraznil, že dlužník je
jako směnečný rukojmí přímým dlužníkem ze směnky, žalobkyně jako majitelka
směnky byla oprávněna směnku uplatnit přímo vůči směnečnému ručiteli a
skutečnost, že vyplnila v souladu s vyplňovacím oprávněním datum splatnosti
směnky a další náležitosti až po datu, kdy byl na majetek společnosti prohlášen
konkurs, nemá za následek její neplatnost.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které má za přípustné
podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), namítajíc, že spočívá na nesprávném
právním posouzení věci, tj. uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení § 241a
odst. 2 písm. b) o. s. ř. Dovolatelka opakuje, že na majetek společnosti byl dne 3. září 2008 Městským
soudem v Praze prohlášen konkurs (usnesením č. j. MSPH 90 INS 3059/2008-A-20) a
ve smyslu ustanovení § 250 insolvenčního zákona se nesplatné pohledávky proti
společnosti považují za splatné. Proto nemohlo být „v předmětné směnce“ jako
datum splatnosti uvedeno pozdější datum než 3. září 2008 a „vyplnění pozdějšího
data splatnosti by bylo jednáním v rozporu se zákonem, tudíž jednáním
neplatným“. „Nejpozdějším datem splatnosti směnky mohlo být uvedeno datum 3. září 2008, do
uplatněné směnky však bylo jako datum splatnosti vypsáno až datum 31. října
2008. S ohledem na to, že nevyplněná blankosměnka není pohledávkou, neboť
blankosměnka není cenným papírem, a tedy že uplatněná směnka nemůže být platnou
směnkou z důvodu nepoužitelnosti vůči výstavci v insolvenčním řízení, nemůže
být závěr soudu správný. Jelikož je vznik přihlášené pohledávky vázán na
doplnění blankosměnky, přičemž blankosměnka byla nepochybně doplněna na platnou
směnku až po prohlášení konkursu na výstavce (společnost), muselo by se nutně
jednat o pohledávku za majetkovou podstatou podle ustanovení § 168
insolvenčního zákona nebo o pohledávku postavenou na roveň pohledávkám za
majetkovou podstatou dle § 169 insolvenčního zákona. Předmětnou směnečnou
pohledávku však nelze podřadit pod žádnou z kategorií pohledávek uvedených v
označených paragrafech a to zejména z důvodu, že nebyla založena právním úkonem
osoby s dispozičním oprávněním, kterou je dle ustanovení § 229 odst. 3 písm. b)
insolvenčního zákona pouze insolvenční správce. Je tedy nepochybné, že
žalobkyně neměla ke dni prohlášení konkursu na majetek společnosti předmětnou
směnečnou pohledávku, nemůže být považovaná uplatněná směnka za směnku platnou“. Z těchto důvodů dovolatelka požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů
nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovolání žalované proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu, které
není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ a b/ o. s. ř., Nejvyšší
soud neshledal přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.;
proto je podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl. Učinil tak proto, že již v rozsudku ze dne 25. března 2003, sp. zn. 29 Odo
483/2002, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 4, ročník 2003, pod
číslem 62, jakož i v usneseních ze dne 23. listopadu 2005, sp. zn. 29 Odo
1261/2004, a ze dne 1. srpna 2007, sp. zn. 29 Odo 721/2006, Nejvyšší soud
formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož pro ujednání o doplnění blankosměnky
zákon nepředepisuje žádné formální náležitosti a nestanoví ani, které
náležitosti směnky mohou být později doplněny nebo které naopak doplněny být
nemohou.
Současně dovodil, že blankosměnka se stává směnkou až po doplnění
chybějících náležitostí, přičemž účinky přeměny blankosměnky ve směnku řádně
vyplněnou nastávají ex tunc; ex tunc vznikne i závazek avalisty, který se na
blankosměnku podepsal. V rozsudku ze dne 19. srpna 2009, sp. zn. 29 Cdo 5260/2007, uveřejněném pod
číslem 84/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále Nejvyšší soud
uzavřel, že skutečnost, že majitel blankosměnku vyplnil v rozporu s vyplňovacím
právem údajem pozdějšího data splatnosti, bez dalšího neznamená, že by neměl
vůči dlužníku, který vadné vyplnění namítne, právo na zaplacení směnky. V této
souvislosti je nezbytné posoudit, zda jde o „podvyplnění“ blankosměnky v údaji
data splatnosti nebo zda majitel blankosměnky nezmařil dlužníku případnou
námitku promlčení. Konečně je zcela zjevné, že dovolatelka (nesprávně) nerozlišuje mezi datem
splatnosti, kterýžto údaj byla žalobkyně oprávněna do blankosměnky doplnit v
souladu s vyplňovacím právem a které současně nemohlo předcházet datu
splatnosti směnkou zajištěné pohledávky (k tomu srov. např. důvody rozsudku
Vrchního soudu v Praze ze dne 18. října 2004, sp. zn. 9 Cmo 274/2004,
uveřejněného pod číslem 71/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, k
jehož závěrům se přihlásil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 31. března
2010, sp. zn. 29 Cdo 1181/2009, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo
11, ročník 2010, pod číslem 169), a fikcí určenou ustanovením § 250
insolvenčního zákona, podle níž nesplatné pohledávky proti dlužníku se
prohlášením konkursu považují za splatné, nestanoví-li zákon jinak. Ustanovení
§ 250 insolvenčního zákona totiž nic nemění na datu splatnosti pohledávek
věřitele za dlužníkem, ohledně něhož byl zjištěn úpadek a rozhodnuto o způsobu
řešení úpadku konkursem, nýbrž (právě a jen) upravuje fikci splatnosti (dosud)
nesplatných pohledávek v případě prohlášení konkursu na majetek dlužníka. K posouzení přípustnosti dovolání dle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Nejvyšší
soud přistoupil s vědomím faktu, že Ústavní soud nálezem pléna ze dne 21. února
2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11 zrušil ustanovení § 237
odst. 1 písm. c/ o. s. ř. až uplynutím 31. prosince 2012.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 202 odst. 1
insolvenčního zákona, podle něhož ve sporu o pravost, výši nebo pořadí
přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení
proti insolvenčnímu správci.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. května 2012
JUDr. Filip C i l e č e k
předseda senátu