Nejvyšší soud Usnesení obchodní

29 Cdo 1249/2011

ze dne 2012-05-23
ECLI:CZ:NS:2012:29.CDO.1249.2011.1

29 Cdo 1249/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa

Cilečka a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci

žalobkyně GE Money Bank, a. s., se sídlem v Praze 4 - Michli, Vyskočilova

1422/1a, PSČ 140 28, identifikační číslo osoby 25672720, proti žalované

Konkurs, v. o. s., se sídlem v Lanškrouně - Žichlínském Předměstí, 28. října

200, PSČ 563 01, identifikační číslo osoby 25958666, jako insolvenční správkyni

dlužníka Ing. Josefa Ondriška, narozeného 1. února 1964, zastoupené Mgr. Alešem

Dvorským, advokátem, se sídlem v Brně, Kopečná 11, PSČ 602 00, o určení

pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v

Pardubicích, pod sp. zn. 48 Cm 4/2009, o dovolání žalované proti rozsudku

Vrchního soudu v Praze ze dne 14. října 2010, č. j. 10 Cmo 80/2010-89, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 14. října 2010, č. j. 10 Cmo

80/2010-89, k odvolání žalované insolvenční správkyně (Konkurs, v. o. s.)

potvrdil rozsudek ze dne 12. února 2010, č. j. 48 Cm 4/2009-65, kterým Krajský

soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích určil pravost pohledávky

žalobkyně za dlužníkem z titulu směnečného rukojemství ve výši 68,823.299,- Kč

s tím, že pohledávka se považuje za nevykonatelnou, podmíněnou a zjištěnou.

Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, podle něhož

žalobkyně poskytla na základě smlouvy o revolvingovém úvěru společnosti

SPEKTRUM CZ a. s. (dále jen „společnost“) úvěr, který byl zajištěn

blankosměnkou, vystavenou společností a avalovanou dlužníkem a další osobou.

„Poté, co byl zjištěn úpadek společnosti, žalobkyně blankosměnku řádně v

souladu s vyplňovacím oprávněním sjednaným v rámcové smlouvě vyplnila s datem

splatnosti 31. října 2008 a pohledávku z této směnky poté, co byl dne 8.

prosince 2008 zjištěn úpadek dlužníka, přihlásila do insolvenčního řízení vůči

dlužníkovi jako avalistovi“.

Námitku insolvenční správkyně, že směnky byly vyplněny v rozporu s ustanovením

§ 250 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního

zákona), a proto jsou neplatné, neshledal důvodnou. Přitom vyšel z ustanovení

čl. I. § 32 a § 47 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb. a zdůraznil, že dlužník je

jako směnečný rukojmí přímým dlužníkem ze směnky, žalobkyně jako majitelka

směnky byla oprávněna směnku uplatnit přímo vůči směnečnému ručiteli a

skutečnost, že vyplnila v souladu s vyplňovacím oprávněním datum splatnosti

směnky a další náležitosti až po datu, kdy byl na majetek společnosti prohlášen

konkurs, nemá za následek její neplatnost.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které má za přípustné

podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského

soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), namítajíc, že spočívá na nesprávném

právním posouzení věci, tj. uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení § 241a

odst. 2 písm. b) o. s. ř. Dovolatelka opakuje, že na majetek společnosti byl dne 3. září 2008 Městským

soudem v Praze prohlášen konkurs (usnesením č. j. MSPH 90 INS 3059/2008-A-20) a

ve smyslu ustanovení § 250 insolvenčního zákona se nesplatné pohledávky proti

společnosti považují za splatné. Proto nemohlo být „v předmětné směnce“ jako

datum splatnosti uvedeno pozdější datum než 3. září 2008 a „vyplnění pozdějšího

data splatnosti by bylo jednáním v rozporu se zákonem, tudíž jednáním

neplatným“. „Nejpozdějším datem splatnosti směnky mohlo být uvedeno datum 3. září 2008, do

uplatněné směnky však bylo jako datum splatnosti vypsáno až datum 31. října

2008. S ohledem na to, že nevyplněná blankosměnka není pohledávkou, neboť

blankosměnka není cenným papírem, a tedy že uplatněná směnka nemůže být platnou

směnkou z důvodu nepoužitelnosti vůči výstavci v insolvenčním řízení, nemůže

být závěr soudu správný. Jelikož je vznik přihlášené pohledávky vázán na

doplnění blankosměnky, přičemž blankosměnka byla nepochybně doplněna na platnou

směnku až po prohlášení konkursu na výstavce (společnost), muselo by se nutně

jednat o pohledávku za majetkovou podstatou podle ustanovení § 168

insolvenčního zákona nebo o pohledávku postavenou na roveň pohledávkám za

majetkovou podstatou dle § 169 insolvenčního zákona. Předmětnou směnečnou

pohledávku však nelze podřadit pod žádnou z kategorií pohledávek uvedených v

označených paragrafech a to zejména z důvodu, že nebyla založena právním úkonem

osoby s dispozičním oprávněním, kterou je dle ustanovení § 229 odst. 3 písm. b)

insolvenčního zákona pouze insolvenční správce. Je tedy nepochybné, že

žalobkyně neměla ke dni prohlášení konkursu na majetek společnosti předmětnou

směnečnou pohledávku, nemůže být považovaná uplatněná směnka za směnku platnou“. Z těchto důvodů dovolatelka požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů

nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovolání žalované proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu, které

není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ a b/ o. s. ř., Nejvyšší

soud neshledal přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.;

proto je podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl. Učinil tak proto, že již v rozsudku ze dne 25. března 2003, sp. zn. 29 Odo

483/2002, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 4, ročník 2003, pod

číslem 62, jakož i v usneseních ze dne 23. listopadu 2005, sp. zn. 29 Odo

1261/2004, a ze dne 1. srpna 2007, sp. zn. 29 Odo 721/2006, Nejvyšší soud

formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož pro ujednání o doplnění blankosměnky

zákon nepředepisuje žádné formální náležitosti a nestanoví ani, které

náležitosti směnky mohou být později doplněny nebo které naopak doplněny být

nemohou.

Současně dovodil, že blankosměnka se stává směnkou až po doplnění

chybějících náležitostí, přičemž účinky přeměny blankosměnky ve směnku řádně

vyplněnou nastávají ex tunc; ex tunc vznikne i závazek avalisty, který se na

blankosměnku podepsal. V rozsudku ze dne 19. srpna 2009, sp. zn. 29 Cdo 5260/2007, uveřejněném pod

číslem 84/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále Nejvyšší soud

uzavřel, že skutečnost, že majitel blankosměnku vyplnil v rozporu s vyplňovacím

právem údajem pozdějšího data splatnosti, bez dalšího neznamená, že by neměl

vůči dlužníku, který vadné vyplnění namítne, právo na zaplacení směnky. V této

souvislosti je nezbytné posoudit, zda jde o „podvyplnění“ blankosměnky v údaji

data splatnosti nebo zda majitel blankosměnky nezmařil dlužníku případnou

námitku promlčení. Konečně je zcela zjevné, že dovolatelka (nesprávně) nerozlišuje mezi datem

splatnosti, kterýžto údaj byla žalobkyně oprávněna do blankosměnky doplnit v

souladu s vyplňovacím právem a které současně nemohlo předcházet datu

splatnosti směnkou zajištěné pohledávky (k tomu srov. např. důvody rozsudku

Vrchního soudu v Praze ze dne 18. října 2004, sp. zn. 9 Cmo 274/2004,

uveřejněného pod číslem 71/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, k

jehož závěrům se přihlásil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 31. března

2010, sp. zn. 29 Cdo 1181/2009, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo

11, ročník 2010, pod číslem 169), a fikcí určenou ustanovením § 250

insolvenčního zákona, podle níž nesplatné pohledávky proti dlužníku se

prohlášením konkursu považují za splatné, nestanoví-li zákon jinak. Ustanovení

§ 250 insolvenčního zákona totiž nic nemění na datu splatnosti pohledávek

věřitele za dlužníkem, ohledně něhož byl zjištěn úpadek a rozhodnuto o způsobu

řešení úpadku konkursem, nýbrž (právě a jen) upravuje fikci splatnosti (dosud)

nesplatných pohledávek v případě prohlášení konkursu na majetek dlužníka. K posouzení přípustnosti dovolání dle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Nejvyšší

soud přistoupil s vědomím faktu, že Ústavní soud nálezem pléna ze dne 21. února

2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11 zrušil ustanovení § 237

odst. 1 písm. c/ o. s. ř. až uplynutím 31. prosince 2012.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 202 odst. 1

insolvenčního zákona, podle něhož ve sporu o pravost, výši nebo pořadí

přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení

proti insolvenčnímu správci.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. května 2012

JUDr. Filip C i l e č e k

předseda senátu