29 Cdo 1265/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa
Cilečka a soudců JUDr. Petra Šuka a JUDr. Marka Doležala v právní věci
navrhovatele Ing. M. J., zastoupeného Mgr. Janem Rotreklem, advokátem, se
sídlem v Brně, Ponávka 185/2, PSČ 602 00, za účasti HLINKY, a. s., se sídlem v
Brně, Hlinky 510/110, PSČ 603 00, identifikační číslo osoby 26216388,
zastoupené Mgr. Michalem Dobešem, advokátem, se sídlem v Brně, Křenová 479/71,
PSČ 602 00, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, vedené u Krajského
soudu v Brně pod sp. zn. 35 Cm 317/2012, o dovolání HLINKY, a. s. proti
usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. listopadu 2013, č. j. 5 Cmo
320/2013-182, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 14. ledna 2014, č.
j. 5 Cmo 320/2013-197, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. listopadu 2013, č. j. 5 Cmo
320/2013-182, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 14. ledna 2014, č.
j. 5 Cmo 320/2013-197, se ruší a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu
řízení.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 11. června 2013, č. j. 35 Cm 317/2012-138,
ve znění opravného usnesení ze dne 9. července 2013, č. j. 35 Cm 317/2012-144,
určil, že je neplatné usnesení náhradní valné hromady společnosti HLINKY, a. s. (dále též jen „společnost“), ze dne 10. srpna 2012, kterým bylo rozhodnuto o
nepotvrzení funkce členky představenstva P. D., o zvolení P. N., J. J. a Mgr. A. Č. do funkcí členů představenstva a o zvolení J. R. a Mgr. J. T. do funkcí
členů dozorčí rady (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). Ve výroku označeným usnesením Vrchní soud v Olomouci k odvolání společnosti
potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech
odvolacího řízení (druhý výrok). Odvolací soud vyšel z toho, že:
1) Společnost se základním kapitálem ve výši 62.000.000,- Kč emitovala
hromadnou listinu č. 1 nahrazující 61.900 kusů listinných akcií na majitele o
jmenovité hodnotě jedné akcie 1.000,- Kč (dále též jen „hromadná listina č. 1“)
a hromadnou listinu č. 2 nahrazující 100 kusů listinných akcií na majitele o
jmenovité hodnotě jedné akcie 1.000,- Kč (dále též jen „hromadná listina č. 2“). 2) Dne 23. května 2012 byla v Obchodním věstníku uveřejněna pozvánka
představenstva společnosti na řádnou valnou hromadu svolanou na 29. června 2012
v 10:00 hodin do zasedací místnosti v Brně. Z osob vykázavších se řádně akciemi
společnosti byl na valné hromadě přítomen pouze P. N., který předložil
hromadnou listinu č. 2. Přítomný zástupce tvrzeného druhého akcionáře hromadnou
listinu č. 1 nepředložil a prohlásil, že tato byla zřejmě ztracena, neboť Ing. M. J. starší, který měl údajně tuto listinu v depositu, dne 24. dubna 2012
zemřel. Členka představenstva Mgr. A. Č. prohlásila, že valná hromada není
usnášeníschopná, a uvedla, že náhradní valná hromada bude představenstvem
svolána na 10. srpna 2012 v 10:00 hodin do sídla společnosti. 3) Dne 11. července 2012 byla v Obchodním věstníku uveřejněna pozvánka
představenstva společnosti na náhradní valnou hromadu společnosti svolanou na
10. srpna 2012 v 10:00 hodin do zasedací místnosti v Brně, s totožným pořadem
jednání. Pozvánka byla podepsána členy představenstva Mgr. A. Č. a Ing. M. M. 4) Dne 1. srpna 2012 bylo v Obchodním věstníku uveřejněno oznámení o tom, že
představenstvo společnosti odvolává náhradní valnou hromadu, která se měla
konat 10. srpna 2012 v 10:00 hodin v zasedací místnosti v Brně. Toto oznámení
bylo téhož dne zveřejněno též v Lidových novinách, objednávku inzerce za
společnost podepsali navrhovatel jako předseda dozorčí rady společnosti a P. D. jako členka představenstva společnosti. 5) Dne 10. srpna 2012 v 10:00 hodin se v sídle společnosti konala náhradní
valná hromada, které se za akcionáře zúčastnil pouze zástupce P. N., jenž
disponoval hromadnou listinou č. 2. Náhradní valná hromada všemi hlasy
akcionáře P. N. přijala napadená rozhodnutí. Podle odvolacího soudu z ustanovení § 185 odst. 3 věty prvé zákona č. 513/1991
Sb., obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), vyplývá, že za splnění
podmínek v zákoně uvedených je představenstvo povinno svolat náhradní valnou
hromadu.
Z toho pak odvolací soud dovodil, že náhradní valnou hromadu nelze (až
na výjimky, které nebyly v daném případě naplněny) odvolat, lze jen přeložit
termín jejího konání, bude-li respektována lhůta pro konání náhradní valné
hromady stanovená zákonem. Odvolací soud dále odkázal na ustanovení § 56a odst. 1 obch. zák. a uvedl, že v
projednávané věci menšinový akcionář za neúčasti většinového akcionáře přijal
na náhradní valné hromadě rozhodnutí, kterým (mimo jiné) sám sebe zvolil do
funkce člena představenstva. Přitom na valnou hromadu svolanou na 29. června
2012 se dostavil zmocněnec většinového akcionáře, jehož přítomnost na valné
hromadě nebyla připuštěna z důvodu nepředložení hromadné listiny č. 1. Z toho
lze - podle názoru odvolacího soudu - dovodit, že většinový akcionář měl zájem
se jednání náhradní valné hromady zúčastnit, nebyl pasivní, a proto mu v jeho
právech byla způsobena újma tím, že bylo zveřejněno odvolání náhradní valné
hromady. Tento závěr podle odvolacího soudu platí bez ohledu na to, zda zákon
odvolání náhradní valné hromady umožňuje, neboť většinový akcionář mohl
oprávněně nabýt dojmu, že náhradní valná hromada se nekoná. Přijala-li za
tohoto stavu náhradní valná hromada napadená rozhodnutí, stalo se tak na úkor
většinového akcionáře. Z tohoto důvodu odvolací soud považuje přijatá
rozhodnutí za neplatná.
Proti usnesení odvolacího soudu podala společnost dovolání, jehož přípustnost
opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), majíc za to, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení
následujících otázek:
1) zda soud může vyslovit neplatnost usnesení náhradní valné hromady v případě,
že se jej domáhá pouze předseda dozorčí rady, který se podílel na „nezákonném“
odvolání náhradní valné hromady, a
2) zda dochází ke zneužití hlasovacího práva menšinového akcionáře, prosadí-li
svými hlasy na náhradní valné hromadě přijetí určitých usnesení, ač nezavinil,
že se většinový akcionář náhradní valné hromady nezúčastnil. Tyto otázky podle přesvědčení dovolatelky nebyly dosud v rozhodování dovolacího
soudu vyřešeny. Návrh na vyslovení neplatnosti usnesení náhradní valné hromady podal nikoli
akcionář, který by mohl být napadeným usnesením dotčen, ale předseda dozorčí
rady, který se podílel na nezákonném odvolání náhradní valné hromady. Podle
dovolatelky je nutné v daném případě aplikovat zásadu, že nikdo nemůže mít
prospěch z vlastní nepoctivosti; odvolací soud měl analogicky aplikovat
ustanovení § 131 odst. 3 písm. c) obch. zák. Odvolací soud dále podle názoru dovolatelky nesprávně a v rozporu s ustálenou
rozhodovací praxí dovolacího soudu vyjádřenou v rozsudku ze dne 28. června
2000, sp. zn. 21 Cdo 992/99, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 11,
ročníku 2000, pod číslem 126, v rozsudku ze dne 22. dubna 2003, sp. zn. 21 Cdo
1893/2002, uveřejněném pod číslem 91/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek, v rozsudku ze dne 30. září 2002, sp. zn. 22 Cdo 2576/2000, který je
veřejnosti dostupný - stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu vydaná po
1. lednu 2001 - na webových stránkách Nejvyššího soudu, a v usnesení ze dne 3. ledna 2007, sp. zn. 21 Cdo 716/2006, vyložil ustanovení § 56a obch. zák. Odvolací soud totiž dovodil zneužití hlasovacího práva menšinovým akcionářem,
aniž by současně učinil nezbytný závěr o tom, že menšinový akcionář jednal v
rozporu s právem a zároveň měl v úmyslu způsobit újmu většinovému akcionáři. K
ničemu takovému ostatně ani nedošlo, neboť důvodem přijetí napadeného usnesení
náhradní valné hromady bylo především zamezit paralyzování rozhodování
společnosti. Práva většinového akcionáře navíc nebyla a nemohla být ohrožena
tím, že se nezúčastnil náhradní valné hromady, neboť po úmrtí Ing. M. J. staršího není znám osud hromadné listiny č. 1. O umoření této listiny je
Městským soudem v Brně vedeno řízení pod sp. zn. 60 U 6/2012, kde se za
vlastníka listiny prohlašuje nadace Maximus Stiftung, se sídlem ve Vaduzu v
knížectví Lichtenštejnsko. Nadaci Maximus Stiftung zastupoval na původně
svolané valné hromadě stejný zástupce, který zastupuje navrhovatele v tomto
soudním řízení, nadace tudíž musela vědět, že náhradní valnou hromadu, o jejímž
konání nepochybně byla svým zástupcem informována, odvolal navrhovatel, který k
tomu nebyl oprávněn. Dovolatelka požaduje, aby dovolací soud změnil usnesení odvolacího soudu tak,
že návrh na vyslovení neplatnosti usnesení náhradní valné hromady zamítne.
Dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu je přípustné podle § 237 o. s. ř.,
neboť rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení dovolatelkou naznačené
otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena, tj. jaký vliv na platnost napadených usnesení náhradní valné hromady
(přijatých za shora popsaných okolností) má skutečnost, že se náhradní valná
hromada konala, ačkoliv byla „nezákonně“ odvolána. Dovolání je důvodné. K námitkám dovolatelky stran nesprávného výkladu ustanovení § 56a obch. zák. Nejvyšší soud předesílá, že ačkoli odvolací soud v odůvodnění napadeného
usnesení cituje § 56a odst. 1 obch. zák., na aplikaci tohoto ustanovení jeho
rozhodnutí nezávisí. Rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na závěru, že většinový akcionář v
důsledku oznámení o odvolání náhradní valné hromady mohl oprávněně nabýt dojmu,
že náhradní valná hromada se nekoná, a přijala-li za tohoto stavu náhradní
valná hromada napadená rozhodnutí, stalo se tak na úkor většinového akcionáře. Odvolací soud totiž z přítomnosti zmocněnce tvrzeného většinového akcionáře na
(řádné) valné hromadě svolané na 29. června 2012 dovodil, že většinový akcionář
měl zájem se jednání náhradní valné hromady zúčastnit, a proto mu v jeho
právech byla způsobena újma „tím, že bylo zveřejněno odvolání náhradní valné
hromady.“ Z obsahu dovolání je pak zřejmé, že právě proti tomuto závěru
odvolacího soudu dovolatelka ve skutečnosti brojí. S odvolacím soudem lze souhlasit potud, že akcionář v důsledku oznámení o
odvolání náhradní valné hromady může oprávněně nabýt dojmu, že náhradní valná
hromada se nekoná, a to bez ohledu na to, zda zákon odvolání náhradní valné
hromady v konkrétním případě neumožňoval či nikoli. Bez dalšího však nelze
uzavřít, že usnesení náhradní valné hromady přijatá v nepřítomnosti takového
akcionáře jsou (jen z tohoto důvodu) neplatná. V usnesení ze dne 22. května 2012, sp. zn. 29 Cdo 2068/2011, Nejvyšší soud
formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož pro aplikaci ustanovení § 131 odst. 3
písm. b) obch. zák. nestačí pouze potenciální možnost zásahu do práv třetích
osob. Výkladem tohoto ustanovení („by došlo k podstatnému zásahu“, nikoli
„mohlo dojít“) lze dovodit, že musí jít o zásah do práv třetích osob, a to o
zásah podstatný. Při opačném závěru by se stalo ustanovení § 131 obch. zák. obecně nevyužitelným, neboť možnost potenciálního zásahu do práv třetích osob
hrozí u významného počtu rozhodnutí valné hromady. Argumentaci použitou v citovaném rozhodnutí lze obdobně vztáhnout na
projednávaný případ s tím, že usnesení náhradní valné hromady přijatá v
nepřítomnosti většinového akcionáře, bylo-li před konáním náhradní valné
hromady oznámeno její „nezákonné“ odvolání, lze prohlásit za neplatná (není-li
k tomu jiný důvod) pouze v případě, že konáním náhradní valné hromady a
přijetím usnesení došlo k zásahu do práv nepřítomného akcionáře. Tak by tomu
bylo zejména tehdy, dozvěděl-li se většinový akcionář o odvolání náhradní valné
hromady a z tohoto důvodu se jí nezúčastnil.
Naopak, jestliže většinový
akcionář o odvolání náhradní valné hromady nevěděl, nelze bez dalšího uzavřít,
že konáním náhradní valné hromady přes její „nezákonné“ odvolání bylo zasaženo
do jeho práv. V takovém případě by sice bylo možno mít za to, že při svolání
náhradní valné hromady došlo k porušení právních předpisů, avšak toto porušení
nemělo závažné právní následky [§ 131 odst. 3 písm. a) obch. zák.]. Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, která převzal též odvolací soud,
vyplývá, že na (řádné) valné hromadě přítomný zástupce tvrzeného většinového
akcionáře hromadnou listinu č. 1 nepředložil a prohlásil, že tato byla zřejmě
ztracena, neboť Ing. M. J. starší, který měl údajně tuto listinu v depositu,
dne 24. dubna 2012 zemřel. Těmto skutkovým zjištěním však neodpovídá závěr
odvolacího soudu, podle něhož většinový akcionář měl zájem se jednání náhradní
valné hromady zúčastnit. Zástupce tvrzeného většinového akcionáře totiž na
(řádné) valné hromadě v rozporu s § 156 odst. 7 větou druhou obch. zák. nepředložil hromadnou listinu č. 1, a tudíž nebyl oprávněn vykonávat práva s
touto listinou spojená, mj. účastnit se valné hromady a hlasovat na ní (§ 180
odst. 1 věta prvá obch. zák.). Zástupce tvrzeného většinového akcionáře tak
vůbec nedoložil, že jím zastoupená osoba je většinovým akcionářem. Na základě skutkového stavu zjištěného v projednávané věci tak nelze spolehlivě
uzavřít, že došlo k zásahu do práv většinového akcionáře společnosti. Právní
závěr odvolacího soudu, že napadená usnesení náhradní valné hromady je nutné
prohlásit za neplatná, neboť jejich přijetím došlo k zásahu do práv
nepřítomného akcionáře, je proto (přinejmenším) předčasný.
Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem není správné a dovolací důvod
podle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn právem, Nejvyšší soud, aniž ve věci
nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), usnesení odvolacího
soudu podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k
dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta první o. s. ř.).
Jen pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že nesdílí názor dovolatelky o nedostatku
aktivní legitimace navrhovatele.
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 27. května 2008, sp. zn. 29 Odo 1400/2006,
formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož právo napadnout před soudem usnesení
valné hromady akciové společnosti upravené v ustanovení § 131 odst. 1 obch.
zák. ve spojení s ustanovením § 183 odst. 1 obch. zák., příčí-li se usnesení
(či způsob jeho přijetí) zákonu, zakladatelským dokumentům anebo stanovám, není
pouze prostředkem ochrany individuálních práv a právního postavení určitého
navrhovatele, nýbrž především zákonem předvídaným nástrojem obecné ochrany
zákonnosti ve vnitřních poměrech společnosti, resp. souladu těchto vnitřních
poměrů s autonomní úpravou provedenou v zakladatelských dokumentech či
stanovách, a to s ohledem na širší kontext ochrany společnosti, resp. všech
osob oprávněných takový návrh podat, jakož i dalších osob, jež mohou být těmito
vnitřními poměry dotčeny.
Samotná okolnost, že navrhovatel se podle dovolatelky měl podílet na
„nezákonném“ odvolání náhradní valné hromady, jej z hlediska shora citovaných
závěrů nemůže bez dalšího zbavit aktivní legitimace k podání návrhu na
vyslovení neplatnosti usnesení náhradní valnou hromadou přijatých. Analogická
aplikace ustanovení § 131 odst. 3 písm. c) obch. zák., jíž se dovolatelka
domáhá, nepřichází v daném případě v úvahu. Navrhovatel se totiž nedomáhal
vyslovení neplatnosti usnesení náhradní valné hromady z důvodu, že náhradní
valná hromada byla nezákonně odvolána, nýbrž naopak právě z důvodu, že náhradní
valná hromada byla odvolána v souladu se zákonem. Nezákonnost odvolání náhradní
valné hromady namítá dovolatelka, nikoli navrhovatel (dovolatelkou namítaná
nezákonnost odvolání náhradní valné hromady má podpořit závěr o platnosti
usnesení přijatých náhradní valnou hromadou, tj. nemá vést k vyslovení
neplatnosti usnesení náhradní valné hromady). Účel ustanovení § 131 odst. 3
písm. c) obch. zák. proto není v daném případě zjevně naplněn.
Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243g odst. 1 část
věty první za středníkem, § 226 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení
dovolacího (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého dovolací soud dovolání
projednal a rozhodl o něm (do 31. prosince 2013), se podává z článku II. bodu 2
zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní
řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. dubna 2015
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu