29 Cdo 1450/2017 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce R. W., zastoupeného JUDr. Miroslavem Bartoněm, advokátem, se sídlem v Praze 2, Záhřebská 577/33, PSČ 120 00, proti žalovanému R. K., zastoupenému JUDr. Jiřím Matznerem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 2, Anny Letenské 34/7, PSČ 120 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 48 Cm 240/2014, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. listopadu 2016, č. j. 5 Cmo 92/2016-67, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 24.974,40 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 23. listopadu 2016, č. j. 5 Cmo 92/2016-67, k odvolání žalovaného potvrdil rozsudek ze dne 27. ledna 2016, č. j. 48 Cm 240/2014-45, jímž Krajský soud v Plzni (mimo jiné) ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 28. ledna 2015, č. j. 48 Cm 240/2014-16, kterým uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 3.000.000,- Kč s 6% úrokem od 11. září 2014 do zaplacení, (směnečnou) odměnu 10.000,- Kč a náhradu nákladů řízení 200.352,- Kč.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které má za přípustné podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále
jen „o. s. ř.“), namítaje, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a podle něhož je směnka, o jejímž zaplacení soud prvního stupně rozhodl směnečným platebním rozkazem (dále jen „sporná směnka“), platná, odporuje závěrům formulovaným Nejvyšším soudem v rozsudcích ze dne 28. června 2006, sp. zn. 29 Odo 1645/2005 a ze dne 31. března 2010, sp. zn. 29 Cdo 2352/2008.
Dovolatel snáší argumenty na podporu závěru, že sporná směnka je neplatná, a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání žalovaného odmítl. Nejvyšší soud dovolání žalovaného, jež mohlo být přípustné jen podle ustanovení § 237 o. s. ř., odmítl jako nepřípustné podle ustanovení § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, zcela odpovídá jak závěrům formulovaným Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 28. března 2013, sp. zn. 29 Cdo 169/2013, k nimž se následně Nejvyšší soud přihlásil např. v usneseních ze dne ze dne 1. dubna 2014, sp. zn. 29 Cdo 3246/2013 a ze dne 30. dubna 2015, sp. zn. 29 Cdo 2829/2012, tak i závěrům přijatým Nejvyšším soudem v dovolatelem odkazovaných rozhodnutích.
Přitom ani Nejvyšší soud nemá žádné pochybnosti o tom, že sporná směnka obsahuje jediný (a zcela určitý) údaj místa placení – K. V., Č.; číslo účtu místopisným údajem není.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného Nejvyšší soud odmítl a žalovanému vznikla povinnost hradit žalobci účelně vynaložené náklady řízení. Ty sestávají z mimosoudní odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 4. dubna 2017), která podle ustanovení § 7 bodu 6, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), činí (z tarifní hodnoty 3.010.000,- Kč) 20.340,- Kč, z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu) a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.); celkem činí 24.974,40 Kč. K určení výše odměny za zastupování advokátem podle advokátního tarifu srov. důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněného pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 31. května 2017
JUDr. Petr G e m m e l předseda senátu