29 Cdo 1505/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Krčmáře a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a Mgr. Filipa Cilečka v konkursní věci
úpadce PROKOP a. s., se sídlem v Pardubicích, Pardubičky, Dělnická 393, PSČ
533 01, identifikační číslo osoby 25271075, vedené u Krajského soudu v Hradci
Králové pod sp. zn. 38 K 36/2001, o vydání rozvrhového usnesení, o dovolání
konkursního věřitele A. J. F., zastoupeného JUDr. Petrem Kocurem, advokátem,
se sídlem v Orlové-Lutyni, Osvobození 829, PSČ 735 14, proti usnesení Vrchního
soudu v Praze ze dne 19. října 2010, sp. zn. 1 Ko 52/2010-2103, takto:
Dovolání se odmítá.
Usnesením ze dne 17. srpna 2010, č. j. 38 K 36/2001-2080, rozvrhl Krajský soud
v Hradci Králové (dále též jen „konkursní soud“) mezi konkursní věřitele druhé
třídy výtěžek zpeněžení majetku konkursní podstaty úpadce ve výši 2.286.293,-
Kč (bod I. výroku). Dále rozhodl o vrácení zálohy na náklady konkursu označeným
věřitelům (bod II. výroku) a konkursním věřitelům uložil, aby správci konkursní
podstaty sdělili bankovní spojení pro účely poukázání rozvrhem přiznané částky
(bod III. výroku).
K odvolání konkursního věřitele A. J. F. (dále též jen „konkursní věřitel“)
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení konkursního
soudu.
Proti usnesení odvolacího soudu podal konkursní věřitel dovolání (č. l.
2109-2110, 2119), jež zjevně směřuje proti té části napadeného usnesení, kterou
odvolací soud potvrdil usnesení konkursního soudu v bodě I. výroku o rozvrhu
výše uvedené částky, které Nejvyšší soud odmítl podle § 243b odst. 5 a § 218
písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s.
ř.“), jako nepřípustné.
Dovolání v této věci může být přípustné jen podle ustanovení § 238a odst. 1
písm. a/ o. s. ř., ve spojení s ustanovením § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.
Dovolatel však nepředkládá Nejvyššímu soudu k řešení žádnou otázku zásadního
právního významu a napadené rozhodnutí je v souladu s ustálenou judikaturou.
Již v důvodech usnesení ze dne 23. října 2003, sp. zn. 29 Odo 777/2002,
uveřejněného pod číslem 48/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek,
Nejvyšší soud vysvětlil, že nabude-li právní moci usnesení o schválení konečné
zprávy, je zásadně vyloučeno, aby se soudy problematikou, k jejímuž řešení je
konečná zpráva primárně určena, zabývaly v konkursu později, např. při vydání
rozvrhového usnesení či při vydání usnesení o zrušení konkursu. Závěr, podle
kterého námitkami, které měly zaznít při projednání a schválení konečné zprávy,
se soud v rozvrhovém usnesení již nezabývá, formuloval Nejvyšší soud výslovně
např. též v usneseních ze dne 10. prosince 2008, sp. zn. 29 Cdo 1750/2008 a ze
dne 17. února 2010, sp. zn. 29 Cdo 4838/2008 (jež jsou veřejnosti k dispozici
na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Dovolací námitky v této věci, směřující proti výši odměny správce konkursní
podstaty a proti výši nákladů spojených s udržováním a správou podstaty, mají
charakter těch výhrad, jež měly zaznít při projednání a schválení konečné
zprávy a zbývající argument (že dovolatel chce více, než má dostat podle
rozvrhového usnesení) žádnou otázku zásadního právního významu neotevírá.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince
2007) plyne z § 432 odst. 1, § 433 bodu 1. a § 434 zákona č. 182/2006 Sb., o
úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 26. května 2011
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu