Nejvyšší soud Usnesení občanské

29 Cdo 1634/2010

ze dne 2011-08-17
ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.1634.2010.1

29 Cdo 1634/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Šuka a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně Air Special, a. s., se sídlem ve Všechově, Letiště Tábor, PSČ 391 31, identifikační číslo osoby 45 27 41 18, zastoupené JUDr. Karlem Maláskou, advokátem, se sídlem v Tišnově, Hornická 901, PSČ 666 03, proti žalované AUDIT ÚČETNICTVÍ, s. r. o., se sídlem v Brně, Příkop 838/6, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 49 45 13 91, zastoupené JUDr. Radimem Kuchtou, advokátem, se sídlem v Brně, Příkop 6, PSČ 604 08, o zaplacení 4,054.340,- Kč, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 35/33 Cm 111/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. prosince 2009, č. j. 8 Cmo 49/2009-256, takto:

I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení 12.360,- Kč, k rukám jejího právního zástupce, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) odmítl jako nepřípustné. Z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [241a odst. 2 písm. b) o.

s. ř.]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), je pak možné (z povahy věci) posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady v procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7.

března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130, a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06, jakož i důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Námitkami, jimiž vytýká odvolacímu soudu tvrzené vady řízení a nedostatky skutkových zjištění dovolatelka vystihuje dovolací důvody vymezené v ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a odst. 3 o. s. ř., jež, jak shora uvedeno, nemá u dovolání přípustného toliko podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.

s. ř. zásadně k dispozici. Otázka, jíž dovolatelka předkládá Nejvyššímu soudu, napadený rozsudek zásadně právně významným nečiní. Podle dovolatelky odvolací soud nesprávně aplikoval § 14 odst. 1 zákona č. 524/1992 Sb., o auditorech a Komoře auditorů České republiky, a § 14 odst. 3 zákona č. 254/2000 Sb., o auditorech, když uzavřel, že žalovaná neporušila svou zákonnou povinnost podle těchto ustanovení, jestliže neupozornila žalobkyni, se kterou měla uzavřené smlouvy o provedení auditu (za rok 1999 a 2000), na existenci zákonné povinnosti připočítat v daňovém přiznání k základu daně z příjmu právnických osob tzv. připočitatelné položky, kterými jsou nezaplacené sociální a zdravotní pojištění za zaměstnance účtované na vrub osobních nákladů.

Podle § 14 odst. 1 zákona č. 524/1992 Sb., o auditorech a Komoře auditorů České republiky auditor u účetní jednotky ověřuje, a) zda údaje v účetní závěrce, konsolidované účetní závěrce (dále též jen „účetní závěrka“) a ve výroční zprávě věrně zobrazují stav majetku a závazků, rozdíl majetku a závazků, finanční situaci a výsledek hospodaření, b) zda účetnictví je vedeno úplně, průkazným způsobem a správně. Podle § 14 odst. 3 zákona č.

254/2000 Sb., o auditorech je při provádění auditu auditor povinen ověřit, zda a) informace uvedené v účetní závěrce podávají věrný a poctivý obraz předmětu účetnictví a finanční situace účetní jednotky, a b) výroční zpráva je v souladu s účetní závěrkou nebo konsolidovaná výroční zpráva je v souladu s konsolidovanou účetní závěrkou Jak již Nejvyšší soud opakovaně uzavřel např. v rozhodnutích ze dne 29. ledna 2001, sp. zn. 22 Cdo 1603/99, ze dne 30. května 2006, sp. zn. 29 Odo 462/2005 či ze dne 24.

května 2007, sp. zn. 29 Cdo 48/2007 (jež jsou veřejnosti dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu), nejde o otázku zásadního právního významu, jestliže příslušná zákonná úprava je naprosto jednoznačná a nečiní v soudní praxi žádné výkladové těžkosti. V dané věci přitom nelze z uvedených ustanovení ani z jiných ustanovení obou předpisů upravujících v rozhodné době činnost auditorů dovodit povinnost poskytovat auditovaným společnostem daňové poradenství a kontrolovat správnost a vhodnost daňového přiznání takové společnosti.

Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. proto dovolání přípustné není. Protože dovolací soud neshledal ani jiný důvod přípustnosti dovolání, podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. je odmítl. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když Nejvyšší soud dovolání žalobkyně odmítl a žalované vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (dovolací řízení), jejíž výše činí podle ustanovení § 3 odst. 1, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. 10.000,- Kč, a náhrady hotových výdajů určené podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (za podané vyjádření k dovolání).

Společně s náhradou za 20% daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši 2.060,- Kč tak dovolací soud přiznal společnosti k tíži dovolatele celkem 12.360,- Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat jeho výkonu.

V Brně dne 17. srpna 2011

doc. JUDr. Ivana Štenglová předsedkyně senátu