29 Cdo 1635/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a Mgr. Filipa Cilečka v konkursní věci úpadce Ing. J. S., zastoupeného JUDr. M. H., advokátem, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 96 K 9/2001, o schválení konečné zprávy a vyúčtování odměny a hotových výdajů správce konkursní podstaty úpadce, o dovolání úpadce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. srpna 2008, č. j. 2 Ko 170/2008-581, takto:
Dovolání se odmítá.
Usnesením ze dne 11. května 2006, č. j. 1 Ko 25/2006-510, potvrdil Vrchní soud v Praze k odvolání úpadce usnesení ze dne 23. června 2006, č. j. 96 K 9/2001-400, kterým Městský soud v Praze schválil konečnou zprávu a vyúčtování odměny a hotových výdajů správce konkursní podstaty úpadce.
Usnesením ze dne 4. června 2008, č. j. 96 K 9/2001-567, Městský soud v Praze odmítl – odkazuje na ustanovení § 240 odst. 1, § 241b odst. 1 a § 208 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) – jako opožděné dovolání úpadce proti usnesení odvolacího soudu z 11. května 2006.
K odvolání úpadce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením ze dne 25. srpna 2008 potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze 4. června 2008.
Dovolání úpadce proti usnesení odvolacího soudu z 25. srpna 2008 Nejvyšší soud odmítl podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř. jako nepřípustné.
K závěru, podle kterého proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost, není dovolání přípustné, srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 41/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a pro „konkursní věc“ i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. listopadu 2006, sp. zn. 29 Odo 502/2005, jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu a které obstálo i v ústavní rovině (srov. nález Ústavního soudu ze dne 2. prosince 2008, sp. zn. II. ÚS 323/07, jenž je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Ústavního soudu). Závěry obsažené v označených rozhodnutích (na něž Nejvyšší soud v podrobnostech odkazuje) přitom beze zbytku platí i pro usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí dovolání pro opožděnost.
Rozhodné znění občanského soudního řádu (do 31. prosince 2007) plyne z § 432 odst. 1, § 433 bodu 1. a § 434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. dubna 2009
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu