29 Cdo 1696/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně PROPAP, s. r. o., se sídlem v Jablonci nad Jizerou 443, PSČ 512 43, identifikační číslo osoby 25 92 44 78, zastoupené Mgr. Robertem Štěpánkem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Pod Vilami 10, PSČ 140 00, proti žalovaným 1) A. V., zastoupenému JUDr. Petrem Topinkou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Perštýně 1, PSČ 110 00, 2) K. B., zastoupenému JUDr. Františkem Zadinou, advokátem, se sídlem v Praze 3, Slezská 74/856, PSČ 130 00, 3) K. V., 4) J. S., 5) J. V., zastoupené JUDr. Petrem Topinkou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Perštýně 1, PSČ 110 00 a 6) M. V., o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 30 Cm 65/2006, o dovolání prvního žalovaného A. V. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. října 2009, č. j. 9 Cmo 55/2009-301, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Vrchní soud v Praze k odvolání prvního, druhého a páté žalovaných rozsudkem ze dne 27. října 2009, č. j. 9 Cmo 55/2009-301, mimo jiné potvrdil ve výroku ve věci samé rozsudek ze dne 14. června 2007, č. j. 30 Cm 65/2006-164, jímž Městský soud v Praze ponechal ve vztahu k prvnímu, druhému a páté žalovaným v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 23. února 2004, č. j. 30 Sm 291/2003-13, jímž uložil všem žalovaným, aby společně a nerozdílně zaplatili žalobkyni částku 3,500.000,- Kč s 6% úrokem od 24.
října 2002 do zaplacení, směnečnou odměnu 11.666,- Kč a náklady řízení. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, který s odkazem na ustanovení čl. I. § 28, § 31 odst. 4, § 70 odst. 1, § 75 a § 77 zákona č. 191/1950 Sb. (dále jen „směnečný zákon“) shledal námitky žalovaných proti směnečnému platebnímu rozkazu nedůvodnými. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dovodil, že: 1) Směnka, o jejímž zaplacení bylo rozhodnuto směnečným platebním rozkazem (dále jen „sporná směnka“), byla splatná 24.
října 2002, přičemž první žalovaný v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu netvrdil, že by uvedené datum splatnosti bylo do směnky doplněno v rozporu se směnečným vyplňovacím prohlášením ze dne 3. května 1999 (dále jen „vyplňovací prohlášení“); 2) Sporná směnka byla vystavěna jako blankosměnka bez vyplnění údajů směnečné sumy, data splatnosti a platebního místa, na řad Komerční banky, a. s. (dále jen „banka“), a to za účelem zajištění pohledávky ze smlouvy o hypotečním úvěru č. 046099230167, přičemž žalovaní směnku podepsali jako rukojmí; 3) Námitka, že směnečná suma neodpovídá vyplňovacímu prohlášení není bez uvedení údaje, v jakém rozsahu je směnečná suma nesprávná, určitá; 4) Práva ze směnky promlčená nejsou, jelikož směnka byla splatná 24.
října 2002 a žaloba s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu byla u soudu podána 2. prosince 2003, tj. před uplynutím tříleté promlčení lhůty; 5) Právo vyplnit blankosměnku, udělené vyplňovacím prohlášením výstavkyní směnky Golf Ještěd, s. r. o. (dále jen „společnost“) bance, přešlo spolu se spornou směnkou na žalobkyni;
6) Námitka, týkající se průběhu konkursního řízení vedeného na majetek společnosti, je z hlediska posouzení „směnečného nároku“ neopodstatněná a s tímto nárokem přímo nesouvisí, přičemž „každý věřitel z uvedeného vztahu (případně jeho nástupce) je oprávněn při splnění podmínek uplatnit svůj nárok v rámci občanskoprávního řízení“. „V případě, že úvěrový dlužník je v konkursu, je oprávněn takovou pohledávku přihlásit v konkursu. Pokud tato pohledávka je zajištěna směnkou, lze se při splnění podmínek současně domáhat i směnečného nároku. V případě, že věřitel bude v obou řízeních úspěšný, může získat i dva tituly pro výkon rozhodnutí. Není proto v rozporu postup žalobkyně, pokud před zahájením směnečného řízení vymáhala svůj nárok z úvěru, jež byl zajištěn směnkou, v rámci konkursního řízení.
Žalobkyni nevznikla povinnost vymáhat svůj nárok z úvěru v rámci konkursního řízení, neboť mohla celý směnečný nárok vymáhat v řízení směnečném“;
Současně doplnil, že „z obsahu směnečné listiny nutno mít za to, že k indosaci směnky došlo před její splatností, uvedené na směnce dnem 24. října 2002“. Žalobkyně se tedy stala konkursní věřitelkou a zástupkyní věřitelů již v postavení majitele směnky, proto je vyloučeno přičítat žalobkyni nabytí směnky ve zlé víře v souvislosti s jejím postavením v konkursním řízení na majetek společnosti (výstavce sporné směnky). „Za stavu, kdy žalobkyně požaduje jen částku do výše, ve které nebyla v konkursním řízení úspěšná, nelze v jejím počínání, jako subjektu aktivně legitimovaného k uplatňování směnečných práv, spatřovat jakoukoli nesprávnost, dovozovanou z nabytí dané směnky“.
„Žalobkyně tak totiž činí v souladu s účelem směnky, vystavené na zajištění závazků společnosti z úvěrové smlouvy“. „Uvedené platí i o závěrech, týkajících se výhrady nesprávného vyplnění směnky, resp. povědomí žalobkyně o této eventuelní skutečnosti, když žalobkyně se jednání při vystavení směnky a sepsání a podepsání směnečného prohlášení neúčastnila“. Proti rozsudku odvolacího soudu (a to – posuzováno podle obsahu – proti jeho
potvrzujícímu výroku ve věci samé) podal první žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), namítaje, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Za otázku zásadního právního významu považuje „problematiku nabytí směnky žalobkyní, a to v rámci zmanipulovaného konkursního řízení dlužníka Golf Ještěd, s. r. o., a bez posouzení, respektive řádného projednání směnečných námitek soudy nižších stupňů“.
Dovolatel zdůrazňuje, že žalobkyně koupila od banky pohledávku za společností zajištěnou spornou směnkou, a to po prohlášení konkursu na majetek společnosti. Konkursní řízení přitom bylo zmanipulované, kterážto skutečnost byla „konstatována“ jednak v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. října 2009, sp. zn. 29 Odo 1802/2006 (tímto usnesením byla mimo jiné zrušena usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. srpna 2006, č. j. 1 Ko 199/2006-489 a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. listopadu 2005, č. j.
46 K 23/2002-466, ve výrocích o schválení konečné zprávy a o vrácení zálohy na náklady konkursu), jednak v trestních řízeních vedených proti osobám (v dovolání uvedeným) z důvodu manipulace konkursu na majetek společnosti. Právě zmanipulovaným konkursem společnosti – pokračuje dovolatel – byl on (i ostatní žalovaní) „fatálně poškozeni“, neboť „vložili do základního jmění společnosti veškerý majetek, práci, úsilí a protiprávním prohlášením a průběhem konkursu společnosti přišli o možnost řádně plnit své závazky vůči bance“.
Přitom to byla právě žalobkyně, která se o tento stav výrazně zasloužila, když se „v klíčové funkci tzv. zástupce věřitelů zmanipulovaného konkursního řízení aktivně zúčastnila, nebránila jeho protizákonnému průběhu a naopak bez jejího výslovného souhlasu s řadou zásadních kroků by nemohl konkurs proběhnout“. Žalobkyně coby zástupkyně věřitelů souhlasila mimo jiné s vyplacením „provize za zprostředkování“ prodeje majetku konkursní podstaty společnosti, v důsledku čehož vznikla na konkursní podstatě (mimo podhodnocenou kupní cenu) škoda takřka 1.000.000,- Kč. Dovolatel dále argumentuje ve prospěch závěru, podle něhož žalobkyně nabyla spornou směnku nikoli v dobré víře a provinila se při jejím nabývání hrubou nedbalostí, pročež „je daný případ přímo modelovou ukázkou“, kdy je nezbytné aplikovat ustanovení čl.
I. § 10 směnečného zákona, vše za splnění „podmínky, že směnka byla při vydání neúplná, respektive vyplněna tak, jak bylo ujednáno“, přičemž soudy nižších stupňů „tyto okolnosti posoudily neúplně a chybně“. Konečně dovolatel považuje za rozporné s dobrými mravy i s obecnými principy spravedlnosti, aby „žalobkyni bylo umožněno nárokovat si miliónové částky v rámci směnečného řízení po obětech konkursních manipulací, na kterých se sama aktivně podílela“. Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání prvního žalovaného proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; proto je podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. Učinil tak především proto, že právní závěry, na nichž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a podle nichž je sporná směnka platnou směnkou, směnečný nárok není promlčen, právo vyplnit blankosměnku podle vyplňovacího prohlášení přešlo spolu s blankosměnkou na žalobkyni a námitka vyplnění blankosměnky v rozporu s vyplňovacím prohlášením není určitá, nebyly dovoláním zpochybněny.
Dovolací argumentace, vztahující se k průběhu konkursu (jeho zmanipulování) vedeného na majetek společnosti a z něho dovozované splnění podmínek pro aplikaci ustanovení čl. I. § 10 směnečného zákona, je z hlediska věcné správnosti rozhodnutí odvolacího soudu nevýznamná. I kdyby totiž dovolateli vskutku námitky nesprávného vyplnění blankosměnky příslušely, nelze přehlédnout, že soud prvního stupně posoudil námitku nesprávného vyplnění blankosměnky jako neurčitou, pročež se jí věcně nezabýval, a odvolací soud se s tímto jeho závěrem ztotožnil.
K posouzení (ne)určitosti námitek prvního žalovaného ohledně vyplnění směnečné sumy či data splatnosti v rozporu s vyplňovacím prohlášením srov. např. závěry formulované v rozhodnutích Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2009, sp. zn. 29 Cdo 2270/2007 a ze dne 29. dubna 2010, sp. zn. 29 Cdo 4405/2008, uveřejněných pod čísly 3/2010 a 30/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i v usnesení ze dne 21. ledna 2009, sp. zn. 29 Cdo 630/2007. Přitom není pochyb o tom, že ve včasných námitkách „správná“ výše směnečné sumy uvedena není a nejsou v nich obsažena ani žádná konkrétní tvrzení vztahující se k „nesprávně“ vyplněnému datu splatnosti.
Z týchž důvodů jsou z hlediska řešení otázky přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nevýznamné i argumenty obsažené v doplňcích dovolání, datovaných 18. května 2010, 25. ledna 2011 a 18. března 2011, když v těchto jsou navíc nepřípustně uplatňovány nové skutečnosti (§ 241a odst. 4 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání prvního žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. listopadu 2011
JUDr. Petr Gemmel předseda senátu