29 Cdo 1729/2023

29 Cdo 1729/2023-604

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobce Mgr. Milana Chytila, se sídlem v Brně, Vrchlického sad 1963/6, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 66223997, jako správce konkursní podstaty úpadce ICOM a. s., identifikační číslo osoby 49454676, zastoupeného Mgr. Evou Opluštilovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Vrchlického sad 1963/6, PSČ 602 00, proti M. L., zastoupené Mgr. Lubomírem Kinclem, advokátem, se sídlem v Brně, Čechyňská 361/16, PSČ 602 00, o zaplacení 243 115,85 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 73 Cm 2/2019, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. ledna 2023, č. j. 8 Cmo 216/2022-514, takto:

I. Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. ledna 2023, č. j. 8 Cmo 216/2022-514, se mění takto: 1/ Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. června 2022, č. j. 73 Cm 2/2019-429, se mění tak, že se zamítá žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 243 115,85 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 26 402,50 Kč od 17. srpna 2017 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 177 687,35 Kč od 4. září 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 4 114 Kč od 23. listopadu 2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 34 912 Kč od 3. prosince 2019 do zaplacení. 2/ Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 181 535,40 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám jejího zástupce. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 25 616 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám jejího zástupce.

1. Žalobou podanou dne 5. září 2019 se žalobce (Mgr. Milan Chytil, jako správce konkursní podstaty úpadce ICOM a. s.) domáhal po žalované (M. L.) zaplacení částky 309 359,85 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody, kterou měla způsobit výkonem funkce statutárního orgánu úpadce ICOM a. s. (dále jen „úpadce“) tím, že v rozporu s péčí řádného hospodáře za úpadce činila bezúspěšné procesní úkony (podávání žalob, odvolání) v několika soudních řízeních (označovaných soudy v tomto řízení jako spory 1a, 1b, 1c, 2a, 2b, 2c, 3a, 3b a 5a), ve kterých byla následně úpadci uložena povinnost k náhradě nákladů řízení procesně úspěšným účastníkům. Podáním ze dne 3. prosince 2019 žalobce žalobu rozšířil o další dva nároky, a to zaplacení částky 21 117 Kč s příslušenstvím a částky 34 912 Kč s příslušenstvím. Změna žaloby byla připuštěna při jednání konaném dne 30. září 2020.

2. Rozsudkem ze dne 17. února 2021, č. j. 73 Cm 2/2019-243, Krajský soud v Brně zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 330 476,85 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení (bod I. výroku), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 34 912 Kč s úrokem z prodlení (bod II. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod III. výroku).

3. Usnesením ze dne 23. listopadu 2021, č. j. 5 Cmo 166/2021-325, Vrchní soud v Olomouci rozsudek soudu prvního stupně zrušil a v rozsahu povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 17 003 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. od 23. listopadu 2019 do zaplacení a částku 105 270 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. od 17. srpna 2017 do zaplacení řízení zastavil (první výrok) a ve zbývající části věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (druhý výrok).

4. Následně rozsudkem ze dne 15. června 2022, č. j. 73 Cm 2/2019-429, soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobci na náhradě škody částku 243 115,85 Kč, a to s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 26 402,50 Kč od 17. srpna 2017 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 177 687,35 Kč od 4. září 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 4 114 Kč od 23. listopadu 2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 34 912 Kč od. 3. prosince 2019 do

5. Soud prvního stupně vyšel především z toho, že:

[1] Usnesením ze dne 4. září 2006, č. j. 39 (10) K 18/2002-1550, Krajský soud v Brně prohlásil konkurs na majetek úpadce a správcem konkursní podstaty ustanovil žalobce.

[2] V období od 8. října 2004 do 21. května 2010 a v období od 16. června 2010 do 22. prosince 2014 byla žalovaná předsedkyní představenstva úpadce a v období od 22. prosince 2014 do 10. října 2018 byla žalovaná statutární ředitelkou úpadce.

[3] V řízení vedeném u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 29 C 340/2014 (spor „1a“) žalovaná jako statutární zástupce úpadce podala jménem úpadce žalobu doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 9. září 2014, kterou se domáhala uložení povinnosti čtyřem (tamním) žalovaným zaplatit úpadci společně a nerozdílně částku 14 900 000 Kč s příslušenstvím jakožto náhradu škody v podobě ušlého zisku za nezákonnou dražbu nemovitostí. V řízení nebylo úpadci přiznáno osvobození od soudních poplatků, přičemž následně bylo řízení zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku a úpadci byla uložena povinnost zaplatit jednomu z žalovaných náhradu nákladů řízení v celkové výši 127 817 Kč. Rozhodnutí ukládající povinnost úpadci k náhradě nákladů řízení v této věci nabyla právní moci dne 7. listopadu 2016. Náhrada nákladů řízení byla žalobcem uhrazena dne 8. února 2017.

[4] V řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 8 C 342/2015 (spor „1b“) žalovaná jako statutární zástupce úpadce podala jménem úpadce žalobu, kterou se domáhala vůči Mgr. Jiřímu Zrůstkovi jako správci konkursní podstaty úpadce INTERNATIONAL INVEST s. r. o. (dále jen „J. Z.“) nahrazení projevu vůle spočívající v částečném zpětvzetí podmíněné přihlášky pohledávky č. 10 přihlášené do konkursního řízení na majetek úpadce a ve zpětvzetí žaloby ze dne 25. září 2008 o určení pravosti a výše podmíněné peněžité pohledávky. V řízení nebylo úpadci přiznáno osvobození od soudních poplatků, přičemž následně bylo řízení zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku a úpadci byla uložena povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v celkové výši 2 850 Kč. Rozhodnutí ukládající povinnost úpadci k náhradě nákladů řízení v této věci nabylo právní moci dne 12. května 2016. Žalobce náklady řízení uhradil dne 8. února 2017.

[5] V řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 25 C 81/2016 (spor „1c“) žalovaná jako statutární zástupce úpadce podala jménem úpadce žalobu, kterou se domáhala vůči J. Z. nahrazení projevu vůle spočívající v částečném zpětvzetí podmíněné přihlášky pohledávky č. 10 přihlášené do konkursního řízení na majetek úpadce a ve zpětvzetí žaloby ze dne 25. září 2008 o určení pravosti a výše podmíněné peněžité pohledávky. V řízení nebylo úpadci přiznáno osvobození od soudních poplatků, přičemž následně bylo řízení zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku a úpadci byla uložena povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v celkové výši 12 402,50 Kč. Rozhodnutí ukládající povinnost úpadci k náhradě nákladů řízení v této věci nabyla právní moci dne 23. ledna 2017. Žalobce náhradu nákladů řízení uhradil dne 16. června 2017.

[6] V řízení vedeném u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 18 C 224/2015 (spor „2a“) žalovaná jako statutární zástupce úpadce podala jménem úpadce žalobu, kterou se domáhala vůči J. Z. určení, že právní vztah mezi úpadcem a J. Z. spočívající v závazku úpadce vydat J. Z. 940 000 kusů listinných akcií emitenta ČETRANS a. s. nebo zaplatit peněžitou pohledávku ve výši 155 822 712 Kč zanikl splněním. Řízení bylo zastaveno pro zpětvzetí žaloby a úpadci byla uložena povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v celkové výši 6 534 Kč. Rozhodnutí ukládající povinnost úpadci k náhradě nákladů řízení v této věci nabyla právní moci dne 3. října 2016. Žalobce náhradu nákladů řízení uhradil dne 8. února 2017.

[7] V řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 4/34 C 1/2013 (spor „2b“) žalovaná jako statutární zástupce úpadce podala jménem úpadce žalobu, kterou se domáhala vůči Mgr. Milanu Chytilovi, správci konkursní podstaty úpadce (žalobci v projednávaném řízení; dále též jen „M. Ch.“) a vůči J. Z. určení, že právní úkon M. Ch. spočívající v uznání popřené pohledávky žalovaného J. Z. ze dne 2. srpna 2012 je neplatný. Řízení bylo zastaveno pro zpětvzetí žaloby a úpadci byla uložena povinnost zaplatit žalovanému J. Z. náhradu nákladů řízení v celkové výši 6 776 Kč. Rozhodnutí ukládající povinnost úpadci k náhradě nákladů řízení v této věci nabyla právní moci dne 28. září 2016. Žalobce náhradu nákladů řízení uhradil dne 8. února 2017.

[8] V řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 23 C 403/2015 (spor „2c“) žalovaná jako statutární zástupce úpadce podala jménem úpadce žalobu, kterou se domáhala vůči J. Z. určení, že právní vztah mezi úpadcem a J. Z. spočívající v závazku úpadce vydat J. Z. 15 009 kusů listinných akcií emitenta ICOM stavební, a. s. nebo zaplatit peněžitou pohledávku ve výši 13 057 830 Kč neexistuje. Řízení bylo zastaveno pro zpětvzetí žaloby a úpadci byla uložena povinnost zaplatit žalovanému J. Z. náhradu nákladů řízení v celkové výši 14 000 Kč. Rozhodnutí ukládající povinnost úpadci k náhradě nákladů řízení v této věci nabylo právní moci dne 1. března 2017. Žalobce náhradu nákladů řízení uhradil dne 16. června 2017.

[9] V řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 55 Cm 63/2013 (spor „3a“) žalovaná jako statutární zástupce úpadce podala jménem úpadce žalobu, kterou se domáhala vůči M. Ch. a J. Z. určení, že právní úkony M. Ch. spočívající v uznání popřené pohledávky J. Z. ve výši 2 401 620 Kč za akcie emitenta ICOM stavební, a. s. a v částce 13 506 712 Kč za akcie emitenta ČETRANS a. s. jsou neplatné. Žaloba byla zamítnuta a úpadci byla uložena povinnost zaplatit žalovanému J. Z. náhradu nákladů řízení v celkové výši 33 710,35 Kč. Rozhodnutí ukládající povinnost úpadci k náhradě nákladů řízení v této věci nabyla právní moci dne 3. ledna 2017. Žalobce náhradu nákladů řízení uhradil dne 8. února 2017.

[10] V řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. (73) 15 Cm 100/2013 (spor „3b“) žalovaná jako statutární zástupce úpadce podala jménem úpadce žalobu, kterou se domáhala vůči M. Ch. a J. Z.

určení, že úpadce je vlastníkem 940 000 kusů listinných akcií emitenta ČETRANS a. s. a 15 009 kusů listinných akcií emitenta ICOM stavební, a. s., a dále se domáhala zamítnutí žaloby J. Z. na určení, že má za úpadcem nevykonatelnou pohledávku druhé třídy bez práva na oddělené uspokojení ve výši 168 880 542 Kč. Žaloba byla zamítnuta a úpadci byla uložena povinnost zaplatit žalovanému J. Z. náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 21 117 Kč. Rozhodnutí ukládající povinnost úpadci k náhradě nákladů řízení v této věci nabylo právní moci dne 9. září 2018. Žalobce náhradu nákladů řízení uhradil dne 10. října 2019.

[11] Na základě pokynu Krajského osudu v Brně ze dne 16. března 2016, č. j. 39 (10) K 18/2002-237, ve spojení s pokynem téhož soudu ze dne 1. března 2017, bylo žalobci uloženo uhradit náklady řízení přiznané v neprospěch úpadce v řízeních 1a, 1b, 1c, 2a, 2b, 2c, 3a, 3b.

[12] V řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 71 Cm 418/2015 (spor „5a“) podal J. Z. žalobu o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady úpadce ze dne 9. listopadu 2015, kterou svolala žalovaná jako statutární ředitelka úpadce a na kterou nebyla poslána pozvánka J. Z., který se jí z toho důvodu nezúčastnil, ač k tomu byl oprávněn. Žalobě bylo vyhověno a úpadci byla uložena povinnost zaplatit navrhovateli J. Z. náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a odvolacího řízení v celkové výši 34 912 Kč.

6. Soud prvního stupně – vázán právním názorem odvolacího soudu – dospěl k závěru, že se žalované nepodařilo prokázat, že v řízeních 1a, 1b, 1c, 2a, 2b, 2c, 3a, 3b jednala s péčí řádného hospodáře, ani že tak jednala při svolávání valné hromady, jejíž usnesení bylo v řízení 5a prohlášeno za neplatné, čímž úpadci způsobila škodu v podobě vzniku dluhu z pravomocně přiznaných nároků oprávněných osob na náhradu nákladů řízení v řízeních 1a, 1b, 1c, 2a, 2b, 2c, 3a, 3b a 5a, ve kterých byl úpadce procesně neúspěšný.

7. K odvolání žalobce i žalované, přičemž odvolání žalobce směřovalo pouze proti bodu II. výroku o nákladech řízení, Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně v bodech I. a III. výroku potvrdil (první výrok), změnil bod II. výroku o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok).

8. Odvolací soud, cituje § 159 odst. 1, § 495, § 2894 odst. 1, § 2910 a § 2952 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), § 51 odst. 1 a § 52 zákona č. 90/2012 Sb., zákona o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích), a § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), dospěl k závěru, že odvolání žalované proti bodu I. výroku a odvolaní žalobce proti bodu II. výroku jsou neopodstatněná.

9. Odvolací soud uzavřel, že úpadci vznikla škoda ve výši 127 817 Kč v podobě pravomocně uložené (a žalobcem uhrazené) povinnosti k náhradě nákladů řízení ve sporu 1a, ve výši 2 850 Kč ve sporu 1b, ve výši 12 402,50 Kč ve sporu 1c, ve výši 6 534 Kč ve sporu 2a, ve výši 6 776 Kč ve sporu 2b, ve výši 14 000 Kč ve sporu 2c, ve výši 33 710,35 Kč ve sporu 3a, ve výši 21 117 Kč ve sporu 3b a ve výši 34 912 Kč ve sporu 5a. Škoda představující dluh úpadce je skutečnou škodou podle § 2894 o. z., přičemž vznikla již samotným uložením povinnosti k náhradě nákladů řízení. Žalovaná zároveň ve vztahu ke všem sporům neunesla břemeno tvrzení ke svému jednání v souladu s povinností péče řádného hospodáře; platí tak, že jednala v rozporu s uvedenou povinností a odpovídá za škodu vzniklou úpadci v podobě závazku k náhradě nákladů řízení.

10. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, které dosud nebyly v rozhodování dovolacího soudu vyřešeny. Uplatňuje dovolací důvod spočívající v nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.) a navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek změnil tak, že se žaloba zamítá.

11. Dovolatelka předkládá Nejvyššímu soudu následující otázky: [1] Je správce konkursní podstaty aktivně legitimován k podání žaloby na náhradu škody, která vznikla po prohlášení konkursu ve formě dluhu na jiném majetku úpadce než na majetku, který je součástí konkursní podstaty daného úpadce, a to v důsledku právního jednání úpadce (nikoli správce konkursní podstaty) učiněného po prohlášení konkursu? [2] Může v době trvání konkursu vzniknout na konkursní podstatě úpadce škoda? [3] Je správce konkursní podstaty úpadce povinen si vyžádat předchozí souhlas dlužníka, tj. úpadce nebo jeho ručitele, před zaplacením dluhu třetí osobě z majetku úpadce, nad kterým správce konkursní podstaty vykonává dispoziční pravomoc?

12. Dovolatelka tvrdí, že povinnost k náhradě nákladů řízení byla uložena přímo úpadci v důsledku jeho účasti v podkladových řízeních a nikoli žalobci, resp. konkursní podstatě úpadce. Dluh nemohl jít k tíži majetku, který ke dni vydání rozhodnutí v podkladových řízeních tvořil konkursní podstatu úpadce mj. z důvodu, že k uvedenému okamžiku mohly jakékoliv dluhy související s majetkem konkursní podstaty úpadce vzniknout pouze na základě jednání žalobce (správce konkursní podstaty), resp. jeho účasti v předmětných řízeních. Aktivní legitimace k vymáhání škody přitom svědčí pouze tomu, kdo je oprávněn nakládat s majetkem, který je takovým dluhem zatížen. Žalobce proto není ve věci aktivně legitimován.

13. Dále dovolatelka argumentuje ve prospěch závěru, že škoda může vzniknout jak na konkursní podstatě, tak přímo úpadci, jakož i závěru, že správce konkursní podstaty úpadce byl povinen si před splněním dluhů úpadce (nikoliv jeho konkursní podstaty), vyplývajících z předmětných řízení, vyžádat předchozí souhlas úpadce.

14. Dovolatelka dovozuje, že škoda na konkursní podstatě vznikla až úhradou příslušných částek žalobcem z konkursní podstaty a namítá nesprávné posouzení příčinné souvislosti mezi údajným porušením povinnosti péče řádného hospodáře při výkonu funkce statutárního orgánu a vznikem škody na konkursní podstatě.

15. Žalobce se ve vyjádřeních k dovolání ze dne 23. května 2023, 10. září 2024 a 22. října 2024 ztotožňuje s rozsudkem odvolacího soudu co do jeho prvního a třetího výroku. Podle žalobce není dovolání přípustné pro omezení uvedené v § 238 o. s. ř. v rozsahu částek odpovídajících povinnosti k náhradě nákladů řízení 1b, 1c, 2a, 2b, 2c, 3a, 3b a 5a, neboť se jedná o samostatné nároky s odlišným skutkovým základem, jejichž dílčí výše nepřevyšují hranici 50 000 Kč. Dále argumentuje ve prospěch závěru, že nelze rozlišovat mezi škodou vzniklou úpadci a škodou vzniklou na konkursní podstatě úpadce. Škoda může vždy vzniknout pouze osobě (úpadci), a správce konkursní podstaty je proto vždy věcně aktivně legitimován k vymáhání náhrady této škody (úpadcovy pohledávky). Navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání žalované odmítl, případně zamítl.

16. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.

17. Nejvyšší soud se nejprve zabýval přípustností dovolání. Dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a nevztahuje se na něj ani žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř. Na jednotlivá dílčí plnění z titulu náhrady škody odpovídající povinnostem k náhradě nákladů jednotlivých řízení se limit stanovený v § 238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. ve výši 50 000 Kč neuplatní, neboť přestože jde o nároky s relativně samostatným skutkovým základem, dovolání se týká právních otázek, jejichž řešení je těmto nárokům společné. K výkladu § 238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. včetně zásady, že v hraničních případech je nutno vykládat komentovanou výjimku z přípustnosti dovolání restriktivně (ve prospěch přípustnosti dovolání), srov. závěry rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. listopadu 2023, sp. zn. 31 Cdo 1178/2023, uveřejněného pod číslem 74/2024 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, k jehož závěrům se přihlásil rovněž Ústavní soud např. v nálezech ze dne 17. ledna 2024, sp. zn. III. ÚS 2676/22, a ze dne 26. března 2025, sp. zn. IV. ÚS 2749/23.

18. Dovolání Nejvyšší soud shledává přípustným podle § 237 o. s. ř. k řešení otázky aktivní legitimace žalobce (jako správce konkursní podstaty úpadce) k vymáhání náhrady škody, jež měla vzniknout úpadci po prohlášení konkursu na jeho majetek (z titulu povinnosti hradit náklady řízení vzniklé v soudních řízeních, ve kterých vystupoval sám úpadce, nikoli správce konkursní podstaty). Potud jde o otázku vyřešenou odvolacím soudem v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu představovanou zejména rozsudky ze dne 30. května 2024, sp. zn. 29 Cdo 3736/2021, a ze dne 27. června 2024, sp. zn. 29 Cdo 2130/2022 (ústavní stížnosti proti těmto rozsudkům Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 8. ledna 2025, sp. zn. IV. ÚS 2665/24), jak se ustálila v době po vydání napadeného rozhodnutí.

19. Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), se ze spisu nepodávají.

20. Nejvyšší soud se proto dále zabýval – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním – správností právního posouzení věci odvolacím soudem.

21. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

22. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl (ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází.

23. Nejvyšší soud předesílá, že zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním zákonem), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (§ 433 bod 1. a § 434), s přihlédnutím k § 432 odst. 1 insolvenčního zákona se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona použijí dosavadní právní předpisy (tedy zejména zákon o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007). Srov. k tomu též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. 29 Cdo 3375/2010, uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

24. Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou proto rozhodná následující ustanovení zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“). Z § 14 odst. 1 písm. a/ ZKV se podává, že prohlášení konkursu má (mimo jiné) ten účinek, že oprávnění nakládat s majetkem podstaty přechází na správce. Právní úkony úpadce, týkající se tohoto majetku, jsou vůči konkursním věřitelům neúčinné. Osoba, která uzavřela s úpadcem smlouvu, může od ní odstoupit, ledaže v době jejího uzavření věděla o prohlášení konkursu. Podle § 14a odst. 1 ZKV prohlášením konkursu přechází na správce oprávnění vykonávat práva a plnit povinnosti, které podle zákona a jiných právních předpisů jinak přísluší úpadci, jestliže souvisí s nakládáním s majetkem patřícím do podstaty. Správce je zejména oprávněn a povinen vykonávat akcionářská práva spojená s akciemi zahrnutými do konkursní podstaty, rozhodovat o obchodním tajemství a jiné povinnosti mlčenlivosti, vykonávat práva a plnit povinnosti zaměstnavatele, rozhodovat o obchodních záležitostech podniku, činit za úpadce právní úkony potřebné k provozování podniku včetně uzavírání smluv o úvěru za účelem financování vývozu poskytnutého podle zvláštního zákona po předchozím souhlasu věřitelského výboru, zajistit vedení účetnictví a plnění povinností podle předpisů o daních. Povinnosti uložené úpadci tímto zákonem tím nejsou dotčeny. Podle § 27 odst. 4 ZKV peněžité pohledávky, které má úpadce za svými dlužníky nebo osobami, které zajišťují tuto pohledávku, je správce povinen uplatnit a vymáhat ve prospěch podstaty; to platí přiměřeně i pro nepeněžité pohledávky úpadce, pokud je možné ocenit je penězi. Tuto povinnost správce nemá, pokud náklady na uplatnění a vymáhání pohledávek nelze krýt z podstaty, ledaže by konkursní věřitelé poskytli správci přiměřenou zálohu k jejich krytí.

25. Ve vztahu k otázce aktivní legitimace správce konkursní podstaty úpadce k vymáhání náhrady škody, jež měla vzniknout úpadci po prohlášení konkursu na jeho majetek, Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 29 Cdo 3736/2021 (i s odkazem na tam označenou judikaturu) učinil a v rozsudku sp. zn. 29 Cdo 2130/2022 přijal následující závěry.

26. Věcná legitimace (obecně) představuje hmotněprávní vztah účastníka ke konkrétní projednávané věci (předmětu řízení). Není-li žalobce účastníkem hmotněprávního vztahu, o nějž v posuzované věci jde, je to důvodem k zamítnutí žaloby (srov. důvody usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. března 2012, sp. zn. 31 Cdo 2847/2011, uveřejněného pod číslem 72/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

27. Současně platí, že úpadce prohlášením konkursu neztrácí způsobilost být účastníkem řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do podstaty, ani způsobilost procesní. Žalobu podanou úpadcem po prohlášení konkursu pro nároky, které se týkají majetku patřícího do podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku, je třeba zamítnout proto, že dispoziční oprávnění k majetku podstaty přešla na správce konkursní podstaty, tj. pro nedostatek aktivní věcné legitimace.

28. Prohlášením konkursu přechází oprávnění nakládat s majetkem konkursní podstaty, a tedy i s pohledávkami úpadce, na správce jeho konkursní podstaty (§ 14 odst. 1 písm. a/ ZKV). Aktivní věcná legitimace k vymáhání dlužníkových pohledávek tudíž svědčí (zásadně) správci konkursní podstaty úpadce. K tomu srov. v judikatuře Nejvyššího soudu důvody rozsudku ze dne 10. listopadu 2010, sp. zn. 29 Cdo 1655/2009, a rozsudku ze dne 20. ledna 2011, sp. zn. 29 Cdo 4754/2009, nebo bod XXIII. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. června 1998, sp. zn. Cpjn 19/98, uveřejněného pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

29. Uvedený závěr ovšem neplatí bezvýjimečně. Tak například nehodlá-li správce pohledávku vymáhat a vyloučí-li ji z konkursní podstaty (§ 27 odst. 6 ZKV), přechází oprávnění s ní nakládat (se všemi důsledky z toho plynoucími, včetně aktivní věcné legitimace k jejímu vymáhání) zpět na úpadce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. září 2003, sp. zn. 29 Odo 361/2001, uveřejněné pod číslem 8/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Obdobně to platí, jestliže správce konkursní podstaty (úpadcem) tvrzenou pohledávku z uvedené příčiny do konkursní podstaty ani nesepíše, ač je mu její existence známa (a to od okamžiku, kdy dá správce konkursní podstaty najevo, že soupis neprovede). K tomu srov. opět důvody rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 4754/2009.

30. Uplatní-li správce konkursní podstaty žalobou u soudu pohledávku, jež měla úpadci vzniknout po prohlášení konkursu na jeho majetek a která měla představovat náhradu škody způsobené žalovaným (advokátem) tím, že v soudních řízeních činil jako zástupce za úpadce úkony (podával žaloby a opravné prostředky), jež byly zřejmě bezúspěšným uplatňováním práva, v důsledku čehož byla úpadci (v těchto řízeních) uložena povinnost k úhradě nákladů řízení procesně úspěšnému účastníku, nejde o pohledávku, jež by se týkala majetku konkursní podstaty úpadce. Jde totiž o osobní pohledávku úpadce, vzniklou v souvislosti s vedením těchto soudních sporů.

31. Nelze (totiž) přehlížet, že i v průběhu konkursního řízení úpadce vstupuje do dalších hmotněprávních či procesních vztahů, v nichž mu mohou vznikat také další závazky. Vznikla-li úpadci ve sporu, v němž sám vystupoval jako účastník řízení, povinnost k náhradě nákladů řízení, nezatěžuje takový závazek (bez dalšího) konkursní podstatu. Opačný závěr by ve svém důsledku (dovedeno ad absurdum) znamenal, že by úpadce vedením zbytečných řízení či podáváním zjevně bezúspěšných opravných prostředků v řízeních, v nichž je účastníkem, mohl bezdůvodně „škodit“ konkursní podstatě. Je-li závazek k náhradě nákladů řízení v takových řízeních osobním závazkem úpadce, pak i případná pohledávka na náhradu škody, způsobená úpadci v souvislosti se vznikem tohoto závazku, by byla „jen“ osobní pohledávkou úpadce. K jejímu vymáhání není aktivně věcně legitimován správce konkursní podstaty, nýbrž sám úpadce.

32. To, že správce konkursní podstaty zaplatil z prostředků konkursní podstaty procesně úspěšnému účastníkovi (v těchto sporech) přiznanou náhradu nákladů řízení, není pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku významné. Správce konkursní podstaty tím (lhostejno zda z vlastního rozhodnutí, nebo na základě pokynu konkursního soudu vydaného při výkonu dohlédací činnosti) poskytl plnění na osobní závazek úpadce. Tato okolnost však nic nemění na závěru, že k vymáhání náhrady škody, jež měla úpadci v souvislosti se vznikem jeho osobního závazku vzniknout, není legitimován správce konkursní podstaty (jinak řečeno, jen kvůli tomu na správce konkursní podstaty nepřechází aktivní legitimace k vymáhání pohledávky úpadce).

33. V poměrech projednávané věci se uvedené závěry promítnou takto. Správce konkursní podstaty úpadce uplatnil žalobou u soudu pohledávky, jež měly úpadci vzniknout po prohlášení konkursu na jeho majetek a které měly představovat devět nároků na náhradu škody způsobené žalovanou tím, že jménem úpadce zahájila osm neúspěšných soudních řízení (spory 1a, 1b, 1c, 2a, 2b, 2c, 3a, 3b; dle soudu šlo o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva), a tím, že zavinila neplatnost usnesení valné hromady, neboť při svolávání valné hromady nejednala s péčí řádného hospodáře, v důsledku čehož byla úpadci uložena povinnost k úhradě nákladů řízení procesně úspěšnému účastníku. Tyto pohledávky však nejsou pohledávkami, jež by se týkaly majetku konkursní podstaty, nýbrž osobní pohledávky úpadce vzniklé po prohlášení konkursu. Správce konkursní podstaty proto není věcně legitimován k jejich vymáhání.

34. Právní posouzení věci odvolacím soudem je z výše uvedených důvodů nesprávné. Vzhledem k tomu, že dovolání je opodstatněné a dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout (§ 243d odst. 1 písm. b/ o. s. ř.), Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadené rozhodnutí v určeném rozsahu změnil v tom duchu, že žalobu zamítl (zabývat se dalšími v dovolání předestřenými námitkami považoval Nejvyšší soud v situaci, kdy shledal nedostatek aktivní věcné legitimace žalobce, za nadbytečné, neboť jejich posouzení nemohlo na výsledku daného sporu nic změnit).

35. Tento procesní postup Nejvyšší soud zvolil s přihlédnutím k tomu, že při jednoznačném právním posouzení by bylo ryzím formalismem rušit napadené rozhodnutí se závazným právním názorem, aby odvolací soud v dalším řízení sám rozhodl v tom duchu, že žaloba bude zamítnuta; uvedené by vedlo jen k dalšímu prodlužování řízení a zatěžování účastníků dále vznikajícími náklady řízení. Rozhodnutí ani nemůže být hodnoceno jako překvapivé, neboť při nezměněném skutkovém stavu byla otázka aktivní věcné legitimace žalobce zkoumána odvolacím soudem a je i podstatou dovolacích námitek, přičemž žalobce využil možnosti vyjádřit se k dovolání (srov. též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2014, sp. zn. 29 Cdo 914/2014, uveřejněného pod číslem 107/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

36. Výrok o nákladech řízení před soudem prvního stupně a před odvolacím soudem je odůvodněn § 224 odst. 1 a 2, § 142 odst. 1 a § 146 odst. 2 větou první o. s. ř. Žalovaná byla v řízení úspěšná, a má tak nárok na náhradu účelně vyložených nákladů řízení včetně odměny jejího zástupce z řad advokátů a hotových výdajů a náhrad advokáta, který je plátcem daně z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.). Nejvyšší soud dále uvádí, že se ztotožňuje s hodnocením důvodů částečného zastavení řízení ohledně částky 122 273 Kč (v jejímž rozsahu bylo řízení usnesením č. j. 5 Cmo 166/2021-325 zastaveno pro částečné zpětvzetí žaloby z důvodu uhrazení žalovaných částek advokátem JUDr. Janem Nekolou), které odvolací soud prezentoval v odstavci 72 dovoláním napadeného rozsudku a v podrobnostech na něj odkazuje.

37. Advokát žalované v řízení před soudem prvního stupně a před odvolacím soudem učinil celkem 15 úkonů právní služby, a to:

[1] V době do nabytí právní moci usnesení odvolacího soudu č. j. 5 Cmo 166/2021-325 (3. prosince 2021), kdy tarifní hodnotou byla ve smyslu § 8 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních (advokátního tarifu), částka 365 388,85 Kč, vykonal advokát následujících 8 úkonů: a/ příprava a převzetí zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ advokátního tarifu), b/ vyjádření ve věci dne 16. března 2020 (§ 11 odst. 1 písm. d/ advokátního tarifu), c/ vyjádření ve věci dne 31.

srpna 2020 (§ 11 odst. 1 písm. d/ advokátního tarifu), d/ účast u jednání před soudem prvního stupně dne 30. září 2020 (§ 11 odst. 1 písm. g/ advokátního tarifu), e/ vyjádření ve věci dne 4. prosince 2020 (§ 11 odst. 1 písm. d/ advokátního tarifu), f/ účast u jednání před soudem prvního stupně dne 17. února 2021 (§ 11 odst. 1 písm. g/ advokátního tarifu), g/ odvolání proti rozsudku dne 6. dubna 2021 (včetně jeho doplnění) [§ 11 odst. 1 písm. k/ advokátního tarifu], h/ vyjádření k odvolání žalobce dne 30.

září 2021 (§ 11 odst. 1 písm. d/ advokátního tarifu).

Sazba mimosmluvní odměny v těchto případech činí podle § 7 bodu 6 advokátního tarifu částku 9 780 Kč za jeden úkon právní služby.

[2] V době po nabytí právní moci usnesení odvolacího soudu č. j. 5 Cmo 166/2021-325 (3. prosince 2021), kdy tarifní hodnotou byla ve smyslu § 8 odst. 1 advokátního tarifu částka 243 115,85 Kč, vykonal advokát následujících 7 úkonů: a/ vyjádření ve věci dne 27. ledna 2022 (§ 11 odst. 1 písm. d/ advokátního tarifu), b/ účast u jednání před soudem prvního stupně dne 2. února 2022 (§ 11 odst. 1 písm. g/ advokátního tarifu), c/ vyjádření ve věci dne 4. března 2022 (§ 11 odst. 1 písm. d/ advokátního tarifu), d/ účast u jednání před soudem prvního stupně dne 15.

června 2022, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí (§ 11 odst. 2 písm. f/ advokátního tarifu), e/ odvolání proti rozsudku dne 15. července 2022 (včetně jeho doplnění) [§ 11 odst. 1 písm. k/ advokátního tarifu], f/ účast u jednání před odvolacím soudem dne 11. ledna 2023 (§ 11 odst. 1 písm. g/ advokátního tarifu), g/ účast u jednání před odvolacím soudem dne 17. ledna 2023, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí (§ 11 odst. 2 písm. f/ advokátního tarifu). Sazba mimosmluvní odměny v těchto případech činí podle § 7 bodu 6 advokátního tarifu částku 9 300 Kč za jeden úkon právní služby.

38. Účelně vynaložené náklady žalované se stávají ze: [1] zaplaceného soudního poplatku za odvolání dne 5. května 2021 ve výši 1 746 Kč, zaplaceného soudního poplatku za odvolání dne 9. srpna 2022 ve výši 12 156 Kč, celkem 13 902 Kč; [2] odměny advokáta za 8 úkonů právní služby ve výši 9 780 Kč, tj. celkem 78 240 Kč; [3] odměny advokáta za 5 úkonů právní služby ve výši 9 300 Kč (tj. 46 500 Kč) a 2 úkony ve (snížené) výši 4 650 Kč (tj. 9 300), celkem 55 800 Kč; [4] paušální náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 15 x 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), celkem 4 500 Kč; [5] náhrady za 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrady hotových výdajů advokáta (v součtu 138 540 Kč), tj. celkem 29 093,40 Kč.

39. Celkem činí přiznaná náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů 181 535,40 Kč.

40. Výrok o nákladech řízení před dovolacím soudem je odůvodněn § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když dovolatelka byla v řízení plně úspěšná a má tak nárok na náhradu účelně vyložených nákladů dovolacího řízení. Ty v daném případě sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za dovolací řízení ve výši 14 000 Kč, z mimosmluvní odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby (podání dovolání ze dne 29. března 2023) ve výši 9 300 Kč (§ 11 odst. 1 písm. k/ advokátního tarifu) a z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč; celkem s připočtením náhrady za 21% daň z přidané hodnoty (ve výši 2 016 Kč) činí přiznaná náhrada nákladů dovolacího řízení částku 25 616 Kč. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat exekuce (výkonu rozhodnutí).

V Brně dne 29. 5. 2025

Mgr. Milan Polášek předseda senátu