29 Cdo 1818/2016
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy
JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Gemmela v právní
věci žalobkyní a) I. J., a b) E. V., společně zastoupených Mgr. Zdeňkem
Valáškem, advokátem, se sídlem v Horoušanech, Sluneční 145, PSČ 250 82, proti
žalovaným 1) LANDININE s. r. o., se sídlem v Brně, Příkop 843/4, PSČ 602 00,
identifikační číslo osoby 28279778, a 2) M. J., zastoupenému Mgr. Evou
Rajsiglovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Novoměstská 1439/9, PSČ 621 00, o
zaplacení 480.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp.
zn. 231 EC 75/2011, o dovolání druhého žalovaného proti rozsudku Krajského
soudu v Brně ze dne 29. září 2015, č. j. 21 Co 23/2014-121, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný M. J. je povinen zaplatit žalobkyni I. J. na náhradě
nákladů dovolacího řízení 10.074,50 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto
usnesení, k rukám jejího zástupce.
III. Žalovaný M. J. je povinen zaplatit žalobkyni E. V. na náhradě
nákladů dovolacího řízení 10.074,50 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto
usnesení, k rukám jejího zástupce.
druhému žalovanému (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III.
a IV.).
V záhlaví označeným rozsudkem Krajský soud v Brně k odvolání obou žalobkyň
změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. tak, že druhému žalovanému
uložil zaplatit spolu s prvním žalovaným žalobkyním k ruce společné a
nerozdílné 480.000 Kč spolu s úrokem z prodlení, s tím, že plněním jednoho ze
žalovaných zaniká povinnost dalšího žalovaného (první výrok), a ve výroku IV. o
náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně mezi žalobkyněmi a druhým
žalovaným (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí
výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal druhý žalovaný dovolání, jež Nejvyšší
soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního
řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v
§ 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř., neboť dovolatel –
ačkoliv namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení
věci – dovolacímu soudu nepředkládá k řešení žádnou otázku hmotného či
procesního práva, na jejímž posouzení rozsudek odvolacího soudu spočívá a jež
by splňovala některý z předpokladů přípustnosti dovolání vymezených v § 237 o. s. ř. Žádnou otázku procesního práva pak dovolatel neotevírá ani v souvislosti s
námitkami, podle nichž je řízení před odvolacím soudem zatíženo vadou, neboť
odvolací soud provedl nové důkazy v rozporu se zásadou neúplné apelace a jeho
rozhodnutí bylo pro dovolatele překvapivé. Vytýkanými vadami ostatně napadené rozhodnutí netrpí. Je tomu tak již proto, že důkaz výpisem z centrální evidence exekucí (jímž byl
prokázán jeden z předpokladů vzniku zákonného ručení dovolatele za závazky
prvního žalovaného) mohl odvolací soud provést v souladu s § 213 a § 205a písm. f) o. s. ř. I kdyby tomu tak nebylo, mohl by odvolací soud tento důkaz provést v souladu se
závěry, formulovanými a odůvodněnými Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 30. listopadu 2011, sp. zn. 29 Cdo 1829/2011, uveřejněném pod číslem 59/2012 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek (a veřejnosti dále dostupném stejně jako
ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 na webových
stránkách Nejvyššího soudu). Zamítl-li soud prvního stupně žalobu vůči
dovolateli proto, že v řízení nebylo „tvrzeno ani doloženo“, že by první
žalovaný „nedostál svým závazkům“, aniž žalobkyním poskytl poučení podle § 118a
odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. o nutnosti doplnit skutková tvrzení a označit k nim
důkazy, mohl důkazy k prokázání tvrzení, že žalobkyně nemohou dosáhnout
uspokojení své pohledávky z majetku prvního žalovaného pro jeho platební
neschopnost nebo z důvodu, že zastavil platby (§ 135 odst. 2, § 194 odst. 6
zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku), provést i odvolací soud. Rozhodnutí odvolacího soudu pak nelze považovat ani za překvapivé ve smyslu
ustálené judikatury Ústavního soudu (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne
15. září 2004, sp. zn. I. ÚS 220/04, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení
Ústavního soudu, svazku 34, ročníku 2004, pod pořadovým číslem 129, nález
Ústavního soudu ze dne 12. října 2005, sp. zn. II. ÚS 322/03, uveřejněný ve
Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 39, ročníku 2005, pod
pořadovým číslem 198 nebo nález Ústavního soudu ze dne 28. března 2006, sp. zn. I. ÚS 503/05, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku
40, ročníku 2006, pod pořadovým číslem 73; označená rozhodnutí jsou veřejnosti
dostupná na webových stránkách Ústavního soudu).
Otázka, zda je splněn i výše popsaný předpoklad vzniku zákonného ručení
dovolatele (jakožto bývalého jednatele prvního žalovaného) za závazky prvního
žalovaného, byla posuzována již soudem prvního stupně, jehož závěry (o
nesplnění tohoto předpokladu) žalobkyně napadly v odvolání. Za této situace
mohl být tím, že označenou otázku posuzoval i odvolací soud, překvapen pouze
účastník svého práva nedbalý a na odvolací řízení nepřipravený (srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2012, sp. zn. 29 Cdo
300/2010, uveřejněného pod číslem 32/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2013, sp. zn. 29 Cdo
3778/2011). Skutečnost, že se dovolatel (jeho zástupce) nemohl k provedenému důkazu
vyjádřit, neboť se z ústního jednání před odvolacím soudem (nařízeným na 22. září 2015) omluvil a vyslovil souhlas s tím, aby odvolací soud věc projednal v
jeho nepřítomnosti, jde pouze k jeho tíži (srov. obdobně důvody rozsudku
Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2012, sp. zn. 29 Cdo 1940/2011, uveřejněný
pod číslem 116/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3
in fine o. s. ř.). Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince
2013) se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění
zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
některé další zákony. Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.