29 Cdo 2027/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa
Cilečka a soudců JUDr. Petra Šuka a JUDr. Marka Doležala v právní věci
navrhovatelů a) V. H., a b) V. H., obou zastoupených Mgr. Jiřím Kubíčkem,
advokátem, se sídlem v Praze 1, Revoluční 764/17, PSČ 110 00, za účasti
Bytového družstva Ve Lhotce, Růženínská, se sídlem v Praze 4 – Kamýku,
Růženínská 910/1, PSČ 142 00, identifikační číslo osoby 27883353, zastoupeného
JUDr. Ivanou Valtovou, advokátkou, se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 287/18,
PSČ 120 00, o nahrazení projevu vůle družstva k uzavření smlouvy o převodu
bytové jednotky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 81 Cm 103/2012, o
dovolání Bytového družstva Ve Lhotce, Růženínská, proti usnesení Vrchního soudu
v Praze ze dne 16. ledna 2014, č. j. 11 Cmo 72/2013-133, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. ledna 2014, č. j. 11 Cmo
72/2013-133, se ruší a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 15. května 2013, č. j. 81 Cm
103/2012-103, zamítl návrh na uložení povinnosti Bytovému družstvu Ve Lhotce,
Růženínská (dále jen „družstvo“), uzavřít s navrhovateli smlouvu o převodu
bytové jednotky (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatelů usnesením ze dne 16. ledna 2014,
č. j. 11 Cmo 72/2013-133, usnesení soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc
soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Soudy obou stupňů vyšly z toho, že:
1) Družstvo vzniklo dne 28. dubna 2007 za účelem privatizace bytového areálu
Lhotka včetně domu, v němž se nachází byt (dále též jen „sporný byt“), jehož
nájemci jsou navrhovatelé. Navrhovatelé jsou společní členové družstva,
navrhovatelka a) byla zakládající členkou družstva, navrhovatel b) je jejím
manželem. 2) V článku 2 stanov se družstvo zavázalo „následně rozdělit budovy na jednotky
prohlášením vlastníka dle zák. č. 72/1994 Sb. a převést jednotky do vlastnictví
družstevníků
– nájemníků bez jakéhokoliv navýšení ceny s výjimkou oprávněných a nezbytných
nákladů spojených s převodem bytů“. Družstvo se ve stanovách zavázalo „převod
realizovat ihned po zápisu vlastnického práva družstva k bytovému areálu Lhotka
do katastru nemovitostí“. 3) Členská schůze družstva konaná dne 16. září 2009 přijala rozhodnutí, jímž v
souladu se stanovami schválila výpočet a stanovení výše dalších členských
vkladů na úhradu kupní ceny převáděných nemovitostí tvořících bytový areál
Lhotka s tím, že další členské vklady budou splaceny do 60 dnů od doručení
výzvy. 4) Navrhovatelka a) byla s odkazem na usnesení členské schůze ze dne 16. září
2009 vyzvána k úhradě dalšího členského vkladu ve výši 371.654,- Kč s datem
splatnosti od 12. října do 10. prosince 2009 s tím, že „v případě nedodržení
časné úhrady celé výše dalšího členského vkladu se nebude moci účastnit
privatizace bytového objektu dle privatizačního projektu č. 64235“. 5) Dopisem ze dne 24. ledna 2010 družstvo sdělilo navrhovatelce a), že
navrhovatelům zaniklo podle článku 6 bodu 3 stanov společné členství v
družstvu, neboť navrhovatelka a) neuhradila včas další členský vklad na koupi
bytového areálu Lhotka. Dne 3. února 2010 vrátilo družstvo navrhovatelům
základní členský vklad ve výši 500,- Kč. 6) Dne 1. února 2010 uzavřelo družstvo kupní smlouvu, kterou koupilo bytový
areál Lhotka včetně domu. K tomuto datu již byla na účtu prodávajícího složena
kupní cena. Do katastru nemovitostí bylo vloženo Prohlášení vlastníka budovy o
vymezení jednotek ze dne 14. dubna 2010 a byli do něj jako vlastníci jednotek
zapsáni též jednotliví členové družstva. Jako vlastník sporného bytu je v
katastru nemovitostí zapsáno družstvo. 7) Dne 13. října 2010 byla z účtu navrhovatele b) odepsána částka 371.654,- Kč
ve prospěch účtu družstva. Družstvo tuto částku navrhovatelům vrátilo. Odkazuje na § 231 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále též
jen „obch.
zák.“), dospěl odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) k
závěru, že navrhovatelé jsou i nadále společnými členy družstva, protože z něho
nebyli vyloučeni a jejich členství nemohlo zaniknout ani podle článku 6 bodu 3
stanov neuhrazením dalšího členského vkladu, neboť toto ustanovení je neplatné
pro rozpor se zákonem. Obchodní zákoník v § 231 odst. 4 připouští, aby družstvo
ve stanovách zakotvilo jiné důležité důvody pro vyloučení člena družstva,
neumožňuje však, aby stanovy rozšířily důvody zániku členství taxativně uvedené
v § 231 odst. 1 obch. zák. Odvolací soud však nesdílel názor soudu prvního stupně, podle něhož
navrhovatelům nevzniklo právo na převod sporného bytu do jejich vlastnictví,
neboť nezaplacením dalšího členského vkladu ve stanovené lhůtě nesplnili
podmínky pro účast na privatizaci. Odvolací soud uvedl, že navrhovatelé měli
zájem o převod sporného bytu, družstvo jim však neučinilo písemnou nabídku v
souladu s § 22 odst. 1 a s § 23 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb., kterým se
upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k
bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví
bytů). Odvolací soud vytkl soudu prvního stupně, že „při posouzení nároku
navrhovatelů na úplatný převod sporného bytu měl soud vycházet nejen ze stanov
družstva, ale i z cit. ust. § 22 odst. 1 zák. č. 72/1994 Sb., ve znění do 31. 12. 2013“. Skutečnost, že navrhovatelé nedodrželi lhůtu k zaplacení dalšího
členského vkladu, podle odvolacího soudu neznamená, že nemají nárok na převod
sporného bytu za podmínek ve stanovách uvedených. Stanovy totiž nezakládaly
žádnou sankci za případné pozdní zaplacení dalšího členského vkladu (např. ukončení účasti na privatizaci) a o takové sankci nerozhodla ani členská
schůze.
Proti usnesení odvolacího soudu podalo družstvo dovolání, jehož přípustnost
opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s.
ř.“), majíc za to, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na řešení otázky, „zda
ustanovení § 22 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů zakládá právo nájemců bytové
jednotky ve vlastnictví družstva, kteří do družstva vstoupili, ale v průběhu
privatizace se finančně nijak nezúčastnili na získání privatizovaného majetku,
na převod bytové jednotky za stejných podmínek jako u ostatních nájemců – členů
družstva, kteří se na získání privatizovaného majetku finančně podíleli.“ Tato
otázka nebyla podle názoru dovolatele v rozhodování dovolacího soudu dosud
vyřešena.
Dovolatel vysvětluje, že stanovy družstva vznikaly v době, kdy ještě nebyla
jednoznačná judikatura k výkladu § 231 obch. zák. Družstevníkům se zdálo
logické, že členům družstva (vzniklého z důvodu privatizace), kteří se
privatizace nezúčastní a nepřispějí na kupní cenu privatizovaného majetku,
členství zanikne. Odvolací soud nepřihlédl k podmínkám privatizačního projektu
a k tomu, že navrhovatelé tyto podmínky nesplnili. Těm členům družstva, kteří
se privatizace finančně zúčastnili, byly byty převedeny za cenu odpovídající
jejich příspěvkům na koupi majetku. Ostatním členům nelze podle dovolatele
přiznat stejná práva. Ustanovení § 22 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů se sice
na navrhovatele vztahuje, avšak prodejní cena nemusí být odvozena od
privatizační ceny splatné v prosinci 2009.
Dovolatel požaduje, aby usnesení odvolacího soudu bylo Nejvyšším soudem zrušeno
a věc byla odvolacímu soudu vrácena k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť usnesení odvolacího soudu
závisí na vyřešení dovolatelem shora vytčených otázek, při jejichž řešení se
odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Dovolání je důvodné.
Odvolací soud v projednávané věci aplikoval ustanovení § 22 odst. 1 zákona o
vlastnictví bytů, podle kterého při převodu vlastnictví k bytu, jehož nájemcem
je fyzická osoba, má dosavadní vlastník bytu, popřípadě vlastník budovy,
povinnost nabídnout převod bytu tomuto nájemci. Nepřijme-li nájemce tuto
nabídku do šesti měsíců ode dne, kdy mu byla doručena, může být byt převeden
jiné osobě. Toto zákonné ustanovení však na předmětnou věc zjevně nedopadá. V
rozsudku ze dne 30. března 2010, sp. zn. 22 Cdo 1411/2008 (který je veřejnosti
dostupný – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu vydaná po 1. lednu
2001 – na webových stránkách Nejvyššího soudu), Nejvyšší soud formuloval a
odůvodnil závěr, podle něhož § 22 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů zakládá
toliko právo nájemce na přednostní předložení nabídky na převod vlastnictví
bytu, nikoliv povinnost dosavadního vlastníka uzavřít s nájemcem kupní smlouvu
o prodeji bytové jednotky. Jinými slovy označené ustanovení soudně vymahatelný
nárok na převod bytové jednotky nájemci nezakládá. K tomuto závěru se Nejvyšší
soud přihlásil též v usnesení ze dne 8. prosince 2011, sp. zn. 29 Cdo
1805/2010.
Nejvyšší soud nesdílí ani závěr odvolacího soudu, podle kterého na vznik nároku
navrhovatelů na převod sporného bytu do jejich vlastnictví založeného stanovami
nemělo vliv, že navrhovatelé nedodrželi lhůtu k zaplacení dalšího členského
vkladu.
Teorie i judikatura (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. srpna 2003,
sp. zn. 29 Odo 146/2003, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 10,
ročníku 2003, pod číslem 179) jsou jednotné v tom, že stanovy družstva jsou
smlouvou sui generis, tj. právním úkonem.
Při respektování výkladových pravidel určených ustanoveními § 35 odst. 2 zákona
č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“), § 266 obch.
zák. a zásad pro výklad právních úkonů formulovaných např. v důvodech rozsudku
Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2000, sp. zn. 20 Cdo 2018/98, uveřejněného
pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v nálezu
Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03, uveřejněném ve
Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 37, ročníku 2005, části I.,
pod pořadovým číslem 84, nemá Nejvyšší soud žádné pochybnosti o tom, že
zakládající členové družstva ve stanovách podmínili vznik práva na převod bytů
do vlastnictví členů družstva zakotveného v článku 2 stanov řádným a včasným
uhrazením dalšího členského vkladu. Sankční ustanovení článku 6 bodu 3 stanov
sice shledaly soudy obou stupňů neplatným (dovolatel proti tomuto závěru nijak
nebrojil, proto tento závěr nebyl v souladu s § 242 odst. 3 větou prvou o. s.
ř. Nejvyšším soudem přezkoumáván), avšak i přes tuto skutečnost je nutné k
tomuto ustanovení přihlédnout, jde-li o výklad projevu vůle zakládajících členů
družstva přijímajících na ustavující členské schůzi stanovy. Z článku 6 bodu 3
stanov ve spojení s článkem 2 stanov totiž jednoznačně vyplývá, že
„družstevníkem-nájemníkem“, jemuž mělo družstvo převést bytovou jednotku do
vlastnictví, je pouze ten člen družstva, který ve stanovené lhůtě uhradil
„další vklad-podíl člena na koupi bytového celku Lhotka“ (tj. kterému podle
stanov členství v družstvu neuhrazením dalšího vkladu nezaniklo). Tento závěr
plyne i z té skutečnosti, že podle výslovného znění stanov družstvo vzniklo za
účelem privatizace bytového areálu Lhotka, přičemž zdrojem úhrady kupní ceny
bytového areálu měly být další členské vklady (slovy stanov „další
vklady-podíly členů na koupi bytového celku Lhotka“).
Promítnuto do poměrů projednávané věci to znamená, že nezúčastnili-li se
navrhovatelé privatizace (tj. neuhradili-li další členský vklad ve lhůtě
stanovené usnesením členské schůze družstva konané dne 16. září 2009),
nevzniklo jim podle stanov právo na převod sporného bytu do jejich
vlastnictví.
Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem není správné a dovolací důvod
podle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn právem, Nejvyšší soud, aniž ve věci
nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), usnesení odvolacího
soudu podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k
dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta první o. s. ř.).
Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243g odst. 1 část
věty první za středníkem, § 226 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení
dovolacího (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého dovolací soud dovolání
projednal a rozhodl o něm (do 31. prosince 2013), se podává z článku II. bodu 2
zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní
řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. května 2015
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu