29 Cdo 2181/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala v konkursní věci
úpadce JOPOS PRAHA spol. s r. o. v likvidaci, se sídlem v Praze 7, U Papírny
2/100, PSČ 170 00, identifikační číslo osoby 25775201, o schválení konečné
zprávy o zpeněžování majetku konkursní podstaty a o vyúčtování odměny a výdajů
správce konkursní podstaty, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 99 K
38/2007, o dovolání správce konkursní podstaty úpadce JUDr. V. L., proti
usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. ledna 2009, č. j. 2 Ko 302/2008 -
92, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. ledna 2009, č. j. 2 Ko
302/2008-92, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Usnesením ze dne 1. října 2008, č. j. 99 K 38/2007-74, Městský soud v Praze
(dále též jen „konkursní soud“) schválil (bod I. výroku) konečnou zprávu o
zpeněžování majetku konkursní podstaty a o vyúčtování odměny a výdajů správce
konkursní podstaty ze dne 19. srpna 2008 (dále též jen „konečná zpráva“), podle
které činí:
1/ Příjmy celkem 0,- Kč. 2/ Hotové výdaje správce konkursní podstaty 40.241,- Kč, z toho odměna správce
konkursní podstaty 32.130,- Kč. K úhradě takto určené odměny ve výši 32.130,- Kč správci konkursní podstaty pak
zavázal Českou republiku (bod II. výroku). Konkursní soud uvedl, že konkursní odměnu určil podle ustanovení § 8a vyhlášky
č. 476/1991 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o konkursu a
vyrovnání (dále též jen „vyhláška“), neboť v konkursu nebyl zpeněžen žádný
majetek. Druhou část konkursní odměny konkursní soud určil podle počtu
konkursních věřitelů (8). Takto určenou konkursní odměnu pak podle ustanovení §
8 odst. 3 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“),
zvýšil o částku odpovídající dani z přidané hodnoty (správce konkursní podstaty
byl registrován jako plátce této daně). To, že k zaplacení konkursní odměny
zavázal Českou republiku, odůvodnil konkursní soud nedostatkem finančních
prostředků v konkursu. K částce 7.140,- Kč (plnění věřitelům ze smluv na
pohledávky za podstatou) konkursní soud uvedl, že správci konkursní podstaty
nezbyde nic jiného, než aby tyto výdaje zaplatil ze svých prostředků. K odvolání úpadce Vrchní soud v Praze ve výroku označeným usnesením změnil
usnesení konkursního soudu tak, že:
- schválil konečnou zprávu (první výrok), podle které činí:
1/ Příjmy podstaty 0,- Kč. 2/ Výdaje podstaty 20.011,- Kč, z toho konkursní odměna 11.900,- Kč a hotové
výdaje správce konkursní podstaty 1.156,- Kč
- určil (druhý výrok), že výše hotových výdajů a odměny hrazené státem správci
konkursní podstaty činí 13.056,- Kč. Odvolací soud - odkazuje na ustanovení § 8 odst. 3 a § 29 ZKV a na ustanovení §
6, § 7 a § 8a vyhlášky - přitakal možnosti zavázat k uspokojení nároků správce
konkursní podstaty, jež nemohou být uhrazeny z jiných zdrojů, stát; potud
odkázal na závěry obsažené v nálezu pléna Ústavního soudu ze dne 25. června
2002, sp. zn. Pl. ÚS 36/01, uveřejněném pod číslem 403/2002 Sb. Přitom uzavřel,
že v takovém případě se uspokojí zcela „řádně schválené faktické výdaje“
správce konkursní podstaty a limitována může být pouze jeho (konkursní) odměna. Podle odvolacího soudu pak z obsahu spisu vyplývá, že v konkursu nebyl
zpeněžován žádný majetek, že se do konkursu přihlásilo 8 konkursních věřitelů a
že výše hotových výdajů správce konkursní podstaty činila 971,- Kč. K výši konkursní odměny odvolací soud uvedl, že konkursní soud pochybil,
jestliže ji určil podle § 8a vyhlášky, maje za to, že k takovému postupu nebyl
žádný důvod. Správně měl konkursní soud určit konkursní odměnu podle § 8 odst. 3 ZKV za použití § 6 a § 7 vyhlášky, tedy ve výši 10.000,- Kč (při 8
konkursních věřitelích). Zpeněžením konkursní podstaty nebylo dosaženo ničeho a
za tuto činnost správci konkursní podstaty nic nenáleží.
Celkem bylo lze
přiznat správci konkursní podstaty jen nároky ve výši 13.056,- Kč (konkursní
odměnu ve výši 10.000,- Kč a hotové výdaje ve výši 971,- Kč, vše s přičtením
devatenáctiprocentní daně z přidané hodnoty), uzavřel odvolací soud.
Proti usnesení odvolacího soudu podal správce konkursní podstaty dovolání,
namítaje, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tedy, že je dán
dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) a požaduje, aby Nejvyšší
soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Konkrétně dovolatel uvádí, že odvolací soud pochybil, jestliže odmítl aplikaci
ustanovení § 8a vyhlášky konkursním soudem a určil-li odměnu podle § 8 odst. 3
ZKV ve spojení s § 6 a § 7 vyhlášky. Zákonem předepsaný (v § 7 odst. 1 vyhlášky) součet odměny z částky, které bylo
dosaženo zpeněžením konkursní podstaty podle § 7 odst. 2 vyhlášky a odměny
určené z počtu konkursních věřitelů podle § 7 odst. 4 vyhlášky totiž nemohl být
proveden (pro absenci jednoho sčítance). Závěr, že konkursní odměnu bylo možné
určit podle § 7 vyhlášky, by při užití slučovací spojky „a“ v § 7 odst. 1
vyhlášky mohl být založen jen na interpretaci, podle které z částky 0,- Kč,
dosažené zpeněžením, náleží správci konkursní podstaty minimální odměna daná
rozmezím do 300.000,-Kč (dolní hranice rozmezí není určena, takže může mít
hodnotu 0,- Kč), tj. 45.000,- Kč, spolu s druhou složkou odměny (podle počtu
konkursních věřitelů) ve výši 10.000,- Kč. Bylo tedy namístě, aby soud určil konkursní odměnu s přihlédnutím k rozsahu
činnosti správce konkursní podstaty ve smyslu § 8a vyhlášky. Odvolací soud pak podle ustanovení § 8 odst. 3 ZKV konkursní odměnu neúměrně
snížil, když nepřihlédl ke všem okolnostem případu, zejména k rozsahu činnosti
vykonané správcem konkursní podstaty v průběhu konkursního řízení. K tomu
dovolatel provádí v dovolání výčet úkonů, jež ve věci provedl (celkem 21), s
tím, že v budoucnu bude ještě nutné zpracovat návrh na zrušení konkursu a
soupis majetku konkursní podstaty ke dni zrušení konkursu. Konkursní odměna přiznaná odvolacím soudem je „neadekvátní“ rozsahu vykonané
činnosti a tudíž i v rozporu s ustanovením § 8 odst. 3 ZKV, uzavírá dovolatel. Dovolatel se dále vyjadřuje k částce 7.140,- Kč, s tím, že svým charakterem
jsou náklady ve věci nároku věřitele ze smluv uzavřených správcem konkursní
podstaty hotovými výdaji správce konkursní podstaty, představujícími výdaje za
účetní práce, konkrétně za již provedené zpracování daňových přiznání k dani z
příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. ledna do 12. července 2007,
od 13. července 2007 do 31. prosince 2007 a za budoucí zpracování daňového
přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. ledna 2008
do zrušení konkursu, jež dovolatel očekával v roce 2008 (4 x 1.500,- Kč a
devatenáctiprocentní daň z přidané hodnoty z těchto částek). Dovolatel míní, že důvod, pro který konkursní soud neuložil státu zaplatit také
částku 7.140,- Kč, spočíval v tom, že byly v konečné zprávě uvedeny v jiné
kolonce (nicméně stále v jednom tématickém celku pohledávek za podstatou). Kdyby však tyto náklady byly uvedeny v řádku týkajícím se hotových výdajů
správce konkursní podstaty (např.
pod názvem účetní práce), byl by nárok s
největší pravděpodobností akceptován. Soud - pokračoval dovolatel - tak své
rozhodnutí, kterým zamezil, aby předmětné výdaje byly nejen přiznány, ale i
uhrazeny státem, opřel (neoprávněně) pouze o formu uplatněného nároku, aniž se
současně zabýval jeho věcným rozsahem, který je v tomto případě jednoznačný. Kdyby soud přesto takové výdaje pokládal nadále za neopodstatněné a v
konkursech s nedostatkem finančních prostředků by je odmítl hradit správci
konkursní podstaty, znamenalo by to, že napříště bude správci daně a potažmo i
jiným subjektům sdělováno, že jejich výzvám není možno vyhovět pro nedostatek
peněz v konkursní podstatě. Potud dovolatel poukazuje též na článek 9 Listiny
základních práv a svobod (dále též jen „Listina“). Dovolatel rovněž uvádí, že při realistickém posouzení konkursní odměny ve výši
13.056.- Kč je jasné, že jejím hlavním rysem je nepřiměřenost ovlivněná:
1/ délkou konkursního řízení (téměř 2 roky),
2/ počtem nebo složitostí úkonů,
3/ splněním povinností uložených zákonem, soudem nebo jiným orgánem,
4/ časem stráveným při vyřizování záležitostí spojených s konkursním řízením),
5/ administrativním zázemím. Bližší specifikace a vyčíslení konkrétních výdajů není leckdy možná, proto se
některé ani neobjevily v uplatněném nároku na hotové výdaje, i když je
evidentní, že skutečně byly vynaloženy. Jde např. o výdaje za kancelářský papír
a ostatní kancelářské potřeby, telefonní rozhovory, spotřebovanou elektrickou
energii, použití počítače, tiskárny, kopírky, telefonních aparátů,
kancelářských prostor, využití práce sekretářky aj. Dovolatel „přiznává“ že
kromě papíru a obálek ostatní náklady pro účely nároku na hotové výdaje správce
konkursní podstaty přesně spočítat neumí, s tím, že byl přesvědčen, že právě k
tomu účelu slouží přiměřená konkursní odměna. Dovolatel uzavírá, že odvolací soud pochybil též při vyčíslení přiznané
konkursní odměny, když k přiznaným 971,- Kč na hotových výdajích správce
konkursní podstaty nepřipočetl daň z přidané hodnoty ve výši 185,- Kč. Zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním
zákonem), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání
(§ 433 bod 1. a § 434), s přihlédnutím k § 432 odst. 1 insolvenčního zákona se
však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona
použijí dosavadní právní předpisy (tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve
znění účinném do 31. prosince 2007, i občanský soudní řád, ve znění účinném do
31. prosince 2007). Dovolání v této věci je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední
povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se
nepodávají, Nejvyšší soud se proto - v hranicích právních otázek vymezených
dovoláním - zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy
správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc
podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu,
sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav
nesprávně aplikoval. S přihlédnutím k době předložení konečné zprávy (19. srpna 2008) je pro další
úvahy Nejvyššího soudu rozhodný výklad zákona o konkursu a vyrovnání a
vyhlášky ve znění účinném k 31. prosinci 2007. Podle ustanovení § 8 odst. 3 ZKV, správce má nárok na odměnu a na náhradu
hotových výdajů; tento nárok správce, je-li plátcem daně, se zvyšuje o částku
odpovídající této dani, kterou je správce povinen z odměny a z náhrad hotových
výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu. Do náhrady hotových výdajů se
zahrnují i náklady na péči o spisovnu a archiv úpadce. Dohody správce uzavřené
s účastníky řízení o jiné odměně nebo náhradě jsou neplatné. Vyúčtování odměny
a nákladů provede správce v konečné zprávě, a není-li jí, při zrušení konkursu;
předtím mu soud může povolit zálohy. Soud může podle okolností případu
konkursní odměnu stanovenou podle zvláštního předpisu přiměřeně zvýšit nebo
snížit. Věřitelé jsou se souhlasem soudu oprávněni na základě rozhodnutí
věřitelského výboru poskytnout správci zálohu k úhradě jeho výdajů, a to i
opětovně; při poskytnutí zálohy může být určen účel, na nějž má být vynaložena,
a podmínky jejího vyúčtování. Činnosti k nimž je správce povinen, může správce
zadat třetím osobám na účet podstaty jen se souhlasem věřitelského výboru. Podle ustanovení § 7 vyhlášky odměnu správce konkursní podstaty, zástupce
správce a zvláštního správce (dále jen „konkursní odměna“) tvoří součet odměny
z částky, které bylo dosaženo zpeněžením konkursní podstaty podle odstavce 2, a
odměny určené z počtu konkursních věřitelů podle odstavce 4 (odstavec 1). Zpeněžením se pro účely této vyhlášky rozumí veškeré příjmy konkursní podstaty
s výjimkou finančních prostředků úpadce náležejících do konkursní podstaty ke
dni prohlášení konkursu (odstavec 3). Odměna z počtu konkursních věřitelů činí
za každého přihlášeného konkursního věřitele částku 1.000,- Kč, nejméně však
10.000,- Kč a nejvýše 3.000.000,- Kč (odstavec 4). Ustanovení § 8a vyhlášky pak určuje, že nelze-li konkursní odměnu nebo
vyrovnací odměnu určit postupem podle § 7 a 7a, stanoví výši odměny soud s
přihlédnutím k rozsahu činnosti správce. Z ustanovení článku 9 odst. 1 Listiny se dále podává, že nikdo nesmí být
podroben nuceným pracím nebo službám. K dovolacím námitkám uvádí Nejvyšší soud následující:
1/ K hotovým výdajům správce konkursní podstaty. Argument, že částka 7.140,- Kč charakterizovaná v konečné zprávě (č. l. 50-52)
jako „nároky věřitelů ze smluv“, je svou podstatou hotovým výdajem správce
konkursní podstaty, je v daných souvislostech zjevně nepřiléhavý. Jak je patrno ze spisu, konkrétně z listiny připojené ke konečné zprávě (zápisu
z jednání správce konkursní podstaty se zástupcem věřitelů ze dne 1. července
2008 - č. l. 53) i z vyjádření správce konkursní podstaty k námitkám úpadce
proti konečné zprávě (č. l.
65-69), má jít o dosud neuspokojenou pohledávku
společnosti XSABOR, spol. s r. o. (dále též jen „společnost X“) za zpracování
celkem 4 přiznání k dani z příjmů právnických osob (3 již provedených a 1 v
budoucnu očekávaného) při ceně 1.500,- Kč s devatenáctiprocentní daní z přidané
hodnoty za zpracování 1 daňového přiznání, coby důsledek plnění zákonem
předepsaných daňových povinností, k nimž byl správce konkursní podstaty vyzván
příslušným správcem daně. Šlo tedy o náklady za činnost, k níž byl správce konkursní podstaty povinen a
kterou mohl zadat třetím osobám (společnosti X) na účet konkursní podstaty jen
se souhlasem zástupce věřitelů (srov. § 8 odst. 5 poslední větu ZKV). Obecně přitom platí, že pohledávka, kterou správce konkursní podstaty zadá na
účet podstaty bez souhlasu věřitelského výboru (zástupce věřitelů), se
neuspokojuje z konkursní podstaty (a to ani jako hotový výdaj správce konkursní
podstaty) a správce konkursní podstaty si takový náklad nese z konkursní
odměny. Naopak tam, kde správce konkursní podstaty souhlas k takovému zadání
obdržel, je pohledávka vzniklá činností třetí osoby na účet podstaty
pohledávkou podléhající režimu § 31 odst. 2 písm. e/ ZKV, v posuzované věci
tedy nárokem věřitele (společnosti X) ze smlouvy uzavřené po prohlášení
konkursu správcem konkursní podstaty a proto pohledávkou tohoto věřitele za
podstatou (takto byla konkursním soudem v této věci schválena). Srov. též
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. ledna 2010, sp. zn. 29 Cdo 66/2007, jež je
veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu. Po zrušení konkursu (v němž nebyla uspokojena pro nedostatek majetku dlužníka)
přechází závazek uhradit tuto pohledávku za podstatou ze správce konkursní
podstaty (reprezentujícího podstatu, z níž měla být uhrazena) na dlužníka
(srov. rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 27/2004 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek - dále též jen „R 27/2004“). Správce konkursní podstaty tudíž v dotčeném ohledu není (v žádné z rozebraných
variant) osobou oprávněnou domáhat se úhrady částky 7.140,- Kč ve svůj
prospěch. Argumentace obsažená v důvodech konkursního soudu, podle kterého
správci konkursní podstaty nezbude nic jiného, než tyto výdaje zaplatit ze
svých prostředků, kterou odvolací soud neopravil, ignoruje závěry obsažené v R
27/2004 a za správnou ji míti nelze. Dovolací argumentace vážící se ke schopnosti správce konkursní podstaty účtovat
další hotové výdaje je pro výsledek dovolacího řízení bezcenná, když nemá smysl
zabývat se hotovými výdaji, které správci konkursní podstaty nebyly přiznány
proto, že o jejich proplacení v konečné zprávě a před soudy nižších stupňů ani
později nežádal (srov. též ustanovení § 241a odst. 4 o. s. ř. zakazující
uplatnění nových skutečností nebo důkazů v dovolání). 2/ Ke konkursní odměně. Způsobem, jakým má být přiznána konkursní odměna v situaci typově shodné s
touto věcí (kdy v konkursu nebyl zpeněžen žádný majetek konkursní podstaty), se
Nejvyšší soud zabýval již v usnesení uveřejněném pod číslem 103/2007 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jen „R 103/2007“).
Od závěrů
formulovaných v R 103/2007 (jež soudy obou stupňů při svém rozhodování
pominuly) nemá Nejvyšší soud důvod odchýlit se ani v této věci (R 103/2007
argumentačně přehlíží /nebere je v potaz/ i dovolání). Podle R 103/2007 (na něž Nejvyšší soud v podrobnostech odkazuje) tedy pro
určení konkursní odměny správce konkursní podstaty v konkursu, ve kterém nebyl
zpeněžen žádný majetek konkursní podstaty, platí, že:
1/ Ustanovení § 8a vyhlášky (coby zvláštního právního předpisu, na který
odkazuje § 8 odst. 3 ZKV) se uplatní jen tehdy, nelze-li konkursní odměnu určit
ani podle § 7 odst. 4 vyhlášky (z počtu konkursních věřitelů). 2/ Konkursní odměnu určenou podle vyhlášky může soud přiměřeně zvýšit nebo
snížit podle ustanovení § 8 odst. 3 věty páté ZKV. Takový postup je namístě,
je-li konkursní odměna stanovená podle vyhlášky vzhledem ke specifickým
okolnostem konkrétní věci nepřiměřeně nízká nebo nepřiměřeně vysoká. 3/ Určuje-li se konkursní odměna jen podle počtu konkursních věřitelů, je při
úvaze o jejím zvýšení žádoucí zohlednit například úsilí vynaložené správcem
konkursní podstaty při pátrání po zpeněžitelném majetku úpadce (při současném
zhodnocení účelnosti takového postupu), jakož i to, zda rozsah aktivit
vyvíjených v daném rozsahu správcem konkursní podstaty byl motivován tím, že
úpadce porušoval povinnosti kladené na něj při zjišťování majetku konkursní
podstaty zejména ustanoveními § 17 a násl. ZKV, nebo tím, jak byl správce
konkursní podstaty při pořizování soupisu konkursní podstaty úkolován soudem a
jakou součinnost mu poskytovaly věřitelské orgány (srov. § 18 odst. 1 ZKV). Úvaha o zvýšení nebo snížení konkursní odměny podle § 8 odst. 3 věty páté ZKV
se přitom může odvíjet toliko od částky stanovené jako konkursní odměna podle
příslušných ustanovení vyhlášky. Usnesení konkursního soudu je s těmito závěry ve zjevném rozporu a odvolací
soud proto nepochybil, jestliže je neměl za správné. Usnesení odvolacího soudu - ač založeno na správných východiscích pro určení
konkursní odměny - však rovněž neobstojí a to z týchž příčin, pro které v
obdobné situaci neobstálo usnesení odvolacího soudu v R 103/2007. Z pohledu kritérií odůvodňujících možné zvýšení konkursní odměny stanovené
podle vyhlášky jen z počtu konkursních věřitelů se totiž odvolací soud v
napadeném rozhodnutí věcí nezabýval, ačkoliv je zjevné, že konkursní soud na
obdobné argumentaci (na popisu činností, jež správce konkursní podstaty
vykonal) založil úvahu o přiměřené konkursní odměně (byť tento jeho postup
vyústil v odkaz na nesprávný předpis /na § 8a vyhlášky/ a neodvíjel se od
základní částky 10.000,- Kč). Právní posouzení věci odvolacím soudem je tudíž v
dotčeném směru neúplné a proto i nesprávné. Nejvyšší soud proto napadené usnesení zrušil (§ 243b odst. 2 část věty za
středníkem o. s. ř.) a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b
odst. 2 a 3 o. s. ř.).
V další fázi řízení se odvolací soud vypořádá i s námitkou dovolatele, podle
které byl výpočet částky přiznané mu odvolacím soudem matematicky chybný,
neboť výroková část napadeného usnesení neobsahovala částku 185,- Kč,
odpovídající devatenáctiprocentní dani z přidané hodnoty z přiznaných hotových
výdajů (z částky 971,- Kč). Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. srpna 2010
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu