29 Cdo 2217/2024-2358
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců
JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v konkursní věci úpadce P. W.,
zemřelého 9. prosince 2016, za účasti dědičky úpadce P. W.-A., zastoupené Mgr.
Michalem Mlezivou, LL.M., advokátem, se sídlem v Mostě, Vítězslava Nezvala
2498/17, PSČ 434 01, o zrušení konkursu, vedené u Krajského soudu v Ústí nad
Labem pod sp. zn. 46 K 29/2004, o dovolání konkursní věřitelky M. K.,
zastoupené JUDr. Jiřím Císařem, advokátem, se sídlem v Ústí nad Labem,
Revoluční 551/6, PSČ 400 01, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28.
března 2024, č. j. 3 Ko 9/2023-2236, takto:
Dovolání se zamítá.
1. Usnesením ze dne 21. března 2023, č. j. 46 K 29/2004-2087, Krajský
soud v Ústí nad Labem (dále jen „konkursní soud“) [mimo jiné] zrušil konkurs na
majetek úpadce (P. W.), neboť ten v jeho průběhu zemřel (bod I. výroku) a
uložil správci konkursní podstaty (A. K.), aby po právní moci bodu I. výroku
usnesení vydal zůstatek na účtu konkursní podstaty ve výši 8 464 152,77 Kč
úpadcově univerzální dědičce (P. W.-A.) [bod II. výroku].
2. K odvolání konkursních věřitelů 1/ M. K. (dále též jen „věřitelka M.
K.“) a 2/ REALIS-INVEST, s. r. o. (dále jen „společnost R“) Vrchní soud v Praze
usnesením ze dne 28. března 2024, č. j. 3 Ko 9/2023-2236, potvrdil usnesení
konkursního soudu v bodu I. výroku (první výrok) a změnil bod II. výroku jen
tak, že uložil správci konkursní podstaty, aby zůstatek na účtu konkursní
podstaty ve výši 8 464 152,77 Kč vydal úpadcově univerzální dědičce ve lhůtě 3
měsíců od právní moci výroku o zrušení konkursu, nikoliv dříve než 3 dny před
uplynutím této doby (druhý výrok).
3. Odvolací soud – odkazuje na § 29, § 44 odst. 2, § 45 odst. 2 a § 66a
odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“), a
§ 432 odst. 1, § 433 bod 1. a § 434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a
způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – uzavřel, že konkursní soud
rozhodl správně o zrušení konkursu, neboť v jeho průběhu úpadce zemřel a
současně byla schválena zpráva o dosavadních výsledcích konkursu; zároveň
konkursní soud nepochybil, jestliže rozhodl, že částka ve výši 8 464 152,77 Kč
bude poukázána univerzální dědičce úpadce. Ve vztahu k bodu II. výroku odvolací
soud doplnil lhůtu, v níž má správce konkursní podstaty vydat univerzální
dědičce uvedenou částku.
4. Proti usnesení odvolacího soudu podala dovolání věřitelka M. K.
Dovolatelka vymezuje přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení § 237 zákona č.
99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), v aktuálním
znění, argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek,
které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, popřípadě by měly
být dovolacím soudem posouzeny jinak. Namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na
nesprávném právním posouzení věci, a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil
rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil konkursnímu soudu k dalšímu řízení.
5. Konkrétně dovolatelka (podle obsahu) předestřela Nejvyššímu soudu k
řešení otázku, zda měly být univerzální dědičce vydány prostředky z konkursní
podstaty a zda příjem z nájemného (specifikované) nemovitosti představuje
příjem konkursní podstaty.
6. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatelka argumentuje tím,
že konkursní soud nemůže nahrazovat rozhodování o dědickém právu. Částka 8 464
152,77 Kč měla být složena do soudní úschovy, a to až do doby, kdy příslušný
dědický soud v Německu rozhodne v dědickém řízení po úpadci, jelikož pouze ten
může určit, zda finanční prostředky náleží univerzální dědičce úpadce;
konkursní soud měl pouze pravomoc zaslat dědickému soudu usnesení, kterým
schválil zprávu o dosavadních výsledcích konkursu správce konkursní podstaty.
Nadto nájemné získané původním konkursním správcem za pronájem nemovitosti
nikdy netvořilo příjem konkursní podstaty, a to i za dobu po datu úmrtí úpadce,
tudíž jej nelze vydat do dědického řízení nebo přímo univerzální dědičce
úpadce. V konkursním řízení se soudy obou stupňů totiž nezabývaly tím, že (v
dovolání specifikovaném) trestním řízení byly nemovitosti policejním orgánem
zajištěny z důvodu, že jsou výnosem z trestné činnosti. Nakládání s nemovitostí
formou jejího pronájmu za dobu, kdy tyto nemovitosti byly (neoprávněně) zapsány
v konkursní podstatě, je v rozporu se zákonem.
7. Dovolatelka má dále za to, že úkony soudu a správce konkursní
podstaty, učiněné v době od úmrtí úpadce dne 9. prosince 2016, jsou právně
neúčinné, neboť úpadce v důsledku úmrtí ztratil způsobilost být účastníkem
řízení a dosud nebyl určen jeho právní nástupce. Usnesení konkursního soudu o
procesním nástupnictví ze dne 24. ledna 2019, č.j. 46 K 29/2004-1332, totiž
podle dovolatelky doposud nenabylo právní moci.
8. Společnost R ve vyjádřeních ze dne 19. prosince 2024 a 6. ledna 2025
navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, popřípadě zamítl.
9. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31.
prosince 2007) plyne z § 432 odst. 1, § 433 bodu 1. a § 434 zákona č. 182/2006
Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). Srov. i usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 10. září 2008, sp. zn. 29 Cdo 3409/2008, uveřejněné ve
Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sb. rozh. obč.“) pod číslem
16/2009 (dále jen „R 16/2009“).
10. Dovolání proti usnesení odvolacího soudu může být přípustné jen
podle § 238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř., ve spojení s § 237 odst. 1 o. s. ř. O
případ dle § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. v dané věci nejde; srov. k tomu též
důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. listopadu 2008, sp. zn. 22 Cdo
3602/2007, uveřejněného pod číslem 69/2010 Sb. rozh. obč.
11. Povahu měnícího výroku usnesení odvolacího soudu má jen ta část
druhého výroku napadeného usnesení, kterou odvolací soud změnil bod II. výroku
usnesení konkursního soudu tak, že určil (doplnil) správci konkursní podstaty
lhůtu k plnění. Argumentace dovolatelky se však této části výroku netýká.
12. Nejvyšší soud shledává dovolání přípustným (podle § 238a odst. 1
písm. a/ o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c/ a odst. 3 o. s. ř.) k
řešení otázky zásadního právního významu, zda lze při zrušení konkursu podle §
44 odst. 2 ZKV vydat výtěžek zpeněžení dědici úpadce (za situace, kdy řízení o
projednání dědictví po zemřelém úpadci je již skončeno), neboť jde o otázku,
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena.
13. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud
posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo
právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný
skutkový stav nesprávně aplikoval.
14. Nejvyšší soud v dalších úvahách vychází z obsahu konkursního spisu,
zejména pak z toho, že:
[1] Konkursní soud prohlásil konkurs na majetek úpadce usnesením ze dne
1. října 2004, č. j. 46 K 29/2004-24.
[2] Úpadce zemřel v průběhu konkursního řízení dne 9. prosince 2016 na
území Spolkové republiky Německo. Z přípisu Okresního soudu ze Starnbergu ze
dne 4. prosince 2017 (č. l. 1205) se podává, že jediným potomkem úpadce je
dcera P. W.-A.
[3] Usnesením ze dne 24. ledna 2019, č.j. 46 K 29/2004-1332, konkursní
soud rozhodl, že namísto zemřelého úpadce bude v řízení pokračováno s jeho
dcerou coby univerzální dědičkou. Odvolání společnosti R proti tomuto usnesení
odmítl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 19. června 2020, č. j. 2 Ko
1/2020-1596. Usnesení odvolacího soudu nabylo právní moci dne 23. července 2020.
[4] Usnesením ze dne 17. dubna 2019, č. j. 46 K 29/2004-1380, konkursní
soud ustanovil Mgr. Jana Faltejska opatrovníkem univerzální dědičky pro řízení,
jelikož se jí nepodařilo doručit písemnost na její známou adresu v cizině.
[5] Usnesením ze dne 19. srpna 2020, č. j. 46 K 29/2004-1661, konkursní
soud (mimo jiné) odvolal opatrovníka univerzální dědičky z jeho funkce (bod I.
výroku) a ustanovil JUDr. Pavla Marečka opatrovníkem univerzální dědičky pro
řízení, jelikož se jí nepodařilo doručit písemnost na její známou adresu v
cizině (bod III. výroku).
[6] Usnesením ze dne 22. září 2020, č. j. 46 K 29/2004-1691, konkursní
soud odmítl odvolání společnosti R proti usnesení konkursního soudu ze dne 17.
dubna 2019, č. j. 46 K 29/2004-1380, pro opožděnost. Toto rozhodnutí potvrdil
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 27. ledna 2021, č. j. 2 Ko 5/2021-1793;
rozhodnutí nabyla právní moci dne 3. března 2021.
[7] Usnesením ze dne 29. října 2021, č. j. 46 K 29/2004-1870, konkursní
soud (mimo jiné) schválil zprávu o dosavadních výsledcích konkursu ze dne 10.
srpna 2020 (bod I. výroku). K odvolání dovolatelky a společnosti R potvrdil
uvedené usnesení Vrchního soud v Praze usnesením ze dne 12. července 2022, č.
j. 2 Ko 1/2022-2010; rozhodnutí nabyla právní moci dne 11. 8. 2022.
[8] Dne 13. září 2022 sdělil Okresní soud ve Starnbergu (č. l. 2068), že
dědické řízení po úpadci je skončeno; podle osvědčení uvedeného soudu o
dědickém právu ze dne 4. září 2017 (č. l. 2080 p.v.) je univerzální dědičkou
úpadce P. W.-A.
15. Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující
ustanovení zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince
2007, pro věc rozhodném (srov. opět R 16/2009):
§ 29 (ZKV)
(1) Správce podává soudu a věřitelskému výboru zprávy o zpeněžování majetku z
podstaty. Konečnou zprávu spolu s vyúčtováním své odměny a výdajů předloží
soudu po zpeněžení majetku z podstaty. Odměnu a výdaje vyúčtují i zvláštní
správci a zástupce správce, jakož i ti, kdo byli soudem v průběhu řízení funkce
správce zproštěni.
(2) Soud přezkoumá konečnou zprávu o zpeněžení majetku z podstaty a o
vyúčtování odměny a výdajů, odstraní po slyšení správce shledané chyby anebo
nejasnosti a uvědomí o konečné zprávě a vyúčtování úpadce a konkursní věřitele.
Upozorní přitom, že do 15 dnů ode dne, kdy konečná zpráva a vyúčtování byly
vyvěšeny na úřední desce soudu, mohou proti nim podat námitky.
(3) Konečnou zprávu a vyúčtování projedná soud při jednání, ke kterému obešle
správce, úpadce a konkursní věřitele, kteří podali námitky, a věřitelský výbor,
a rozhodne o ní usnesením, které jim doručí a vyvěsí na úřední desce soudu.
§ 44 (ZKV)
(…)
(2) Jestliže úpadce zemřel v průběhu konkursu, podá správce zprávu o
dosavadních výsledcích konkursu a předloží ji soudu; při vyhotovení zprávy se
postupuje přiměřeně podle § 29 odst. 1. Předloženou zprávu soud přezkoumá
přiměřeně podle § 29 odst. 2 a 3; na místo úpadce vstupují do řízení jeho
dědici, a není-li jich, stát. Po schválení zprávy soud zruší konkurs a zprávu
postoupí soudu, který projednává dědictví.
16. Judikatura Nejvyššího soudu je ohledně výkladu ustanovení § 29 a §
44 odst. 2 ZKV ustálena v následujících závěrech:
17. Prostřednictvím úpravy obsažené v § 44 odst. 2 ZKV se v konkursním
řízení promítá princip, podle kterého nároky proti zemřelému úpadci mohou být
vyřešeny pouze v rámci projednání dědictví; konečné řešení tedy v takovém
případě není na konkursním soudu, ale na soudu projednávajícím dědictví. Před
tím, než konkursní soud postoupí věc k řešení soudu projednávajícímu dědictví,
však v konkursním řízení musí učinit některé procesní úkony, konkrétně procesní
úkony stanovené v § 44 odst. 2 ZKV. Především je zapotřebí, aby správce
konkursní podstaty zpracoval zprávu o dosavadních výsledcích konkursu; při
jejím vyhotovení a předložení postupuje správce konkursní podstaty přiměřeně
podle 29 odst. 1 ZKV (který se týká konečné zprávy o zpeněžení majetku z
konkursní podstaty). Konkursní soud musí podanou zprávu přezkoumat a rozhodnout
o ní, přičemž opět postupuje přiměřeně podle § 29 ZKV (podle pravidel o
schválení konečné zprávy o zpeněžení majetku z konkursní podstaty); za
zemřelého úpadce vstupují v této fázi konkursního řízení do řízení jeho známí
dědicové, popřípadě stát (při odúmrti). Po schválení zprávy soud zruší konkurs.
Smrt úpadce tedy sama o sobě není důvodem pro zrušení konkursu. Musí k ní
přistoupit ještě další právní skutečnosti, zejména schválení zprávy o
dosavadních výsledcích konkursu. Jde tedy o zvláštní („složený“) důvod zrušení
konkursu. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. července 2025, sp.
zn. 29 Cdo 2771/2023.
18. Posouzení podoby zprávy o dosavadních výsledcích konkursu podle § 44
odst. 2 ZKV se při akcentu kladeném zákonem na přiměřenou aplikaci úpravy
týkající se (v § 29 ZKV) konečné zprávy o zpeněžení majetku z konkursní
podstaty nutně odvíjí od určení „přiměřených“ a povahou věci daných odchylek od
náležitostí konečné zprávy o zpeněžení majetku z konkursní podstaty. Zpráva o
dosavadních výsledcích konkursu (obdobně jako konečná zpráva) neřeší otázku
způsobu a rozsahu uspokojení pohledávek konkursních věřitelů; to bude věcí
soudu projednávajícího dědictví (při úmrtí v době od 1. ledna 2014
pozůstalost). K tomu srov. opět usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo
2771/2023.
19. Jak se podává již ze závěrů obsažených ve stanovisku
občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. června 1998,
sp. zn. Cpjn 19/98, uveřejněném pod číslem 52/1998 Sb. rozh. obč. [srov. bod
III., str. 347 (171)], zatímco při úmrtí dlužníka před prohlášením konkursu na
jeho majetek se postupuje (přiměřeně) podle § 107 o. s. ř., smrt úpadce ve
druhé, realizační, fázi konkursního řízení řeší § 44 odst. 2 ZKV. K tomu srov.
dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2021, sp. zn. 29 Cdo 1885/2019,
uveřejněný pod číslem 7/2022 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 7/2022“), a literaturu
v důvodech tohoto rozhodnutí odkazovanou.
20. Věcně mohou být nároky proti zemřelému úpadci vyřešeny pouze v rámci
projednání pozůstalosti, přičemž v zásadě přichází v úvahu likvidace
pozůstalosti ve smyslu § 195 a násl. zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních
řízeních soudních. V každém případě konečné řešení (vypořádání úpadcových
dluhů) již není na konkursním soudu, ale na soudu projednávajícím pozůstalost.
Z výše řečeného se podává, že postup podle § 44 odst. 2 ZKV je postupem
výjimečným, vyvolaným smrtí úpadce, nadto postupem, v jehož důsledku nedojde
(nemůže dojít) k naplnění účelu konkursu (§ 1 odst. 1 ZKV) ani cíle konkursu (§
2 odst. 3 ZKV), neboť konkursní řízení na jeho základě skončí bez zřetele k
tomu, zda došlo ke zpeněžení majetku náležejícího do konkursní podstaty a aniž
bude proveden rozvrh již dosaženého výtěžku zpeněžení majetku konkursní
podstaty mezi konkursní věřitele. O tom, že konkursní řízení končí (ve shodě s
§ 44 odst. 5 ZKV) nejpozději právní mocí usnesení o zrušení konkursu, v
literatuře ani v judikatuře žádné pochybnosti nejsou. Při (pozůstalostním
soudem případně nařízené) likvidaci předlužené pozůstalosti se účast věřitelů
zůstavitele (dřívějšího úpadce) odvíjí od nového přihlašování pohledávek do
pozůstalostního řízení s možným jiným (i širším) okruhem přihlášených věřitelů
(srov. § 238 a násl. z. ř. s.). K tomu srov. opět R 7/2022.
21. Ohledně významu usnesení o schválení konečné zprávy je judikatura
Nejvyššího soudu ustálena v závěru, že nabude-li právní moci usnesení o
schválení konečné zprávy, je zásadně vyloučeno, aby se soudy problematikou, k
jejímuž řešení je konečná zpráva primárně určena, zabývaly v konkursu později,
např. při vydání rozvrhového usnesení či při vydání usnesení o zrušení
konkursu. Námitkami, které měly zaznít při projednání a schválení konečné
zprávy, se soud v rozvrhovém usnesení již nezabývá. K tomu srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2003, sp. zn. 29 Odo 777/2002, uveřejněné pod
č. 48/2004 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 48/2004“), nebo usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 28. července 2016, sen. zn. 29 NSČR 118/2016, uveřejněné pod
číslem 134/2017 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 134/2017“).
22. V takto ustaveném právním rámci činí Nejvyšší soud k dovolatelkou
položeným otázkám následující závěry:
23. Po úmrtí úpadce již není možné uspokojit nároky konkursních věřitelů
v rámci konkursního řízení; správce konkursní podstaty v souladu s § 44 odst. 2
ZKV vypracoval zprávu o dosavadních výsledcích konkursu, kterou konkursní soud
schválil za přiměřeného užití § 29 odst. 2 a 3 ZKV, přičemž namístě zemřelého
úpadce jednal s jeho dědičkou zastoupenou ustanoveným opatrovníkem. Dědické
řízení vedené ve Spolkové republice Německo bylo v době vydání napadeného
usnesení odvolacího soudu již skončeno, přičemž podle osvědčení Okresního soudu
ve Starnbergu ze dne 4. září 2017 o dědickém právu (Erbschein) je jedinou
(univerzální) dědičkou úpadce P. W.-A. Z uvedeného je zřejmé, že § 44 odst. 2
větu poslední ZKV nelze aplikovat (zprávu o dosavadních výsledcích konkursu
nelze postoupit soudu, který projednává dědictví, neboť dědictví již bylo
projednáno).
24. Nároky proti dosavadnímu úpadci tak nelze věcně projednat a
uspokojit ani v konkursním řízení, ani v (již skončeném) dědickém řízení;
smyslu právní úpravy v takovém případě odpovídá závěr odvolacího soudu, že
dosavadní výtěžek zpeněžení je třeba vydat dědicům úpadce (v projednávané věci
univerzální dědičce), kteří zároveň převzali odpovědnost za dluhy úpadce s tím,
že věřitelé úpadce musí své nároky znovu uplatnit přímo proti těmto osobám. Na
tom nic nemění okolnost, že dědické (pozůstalostní) řízení nebylo v
projednávané věci vedeno před českým soudem [k uznání rozhodnutí o dědictví
srov. článek 39 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) ze dne 4.
července 2012, č. 650/2012, o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu
rozhodnutí a přijímání a výkonu veřejných listin v dědických věcech a o
vytvoření evropského dědického osvědčení]. Bez právního významu je i
skutečnost, že univerzální dědička úpadce se zdržuje v zahraničí; vzhledem k
tomu, že na žádost správce konkursní podstaty písemně sdělila (s úředně
ověřeným podpisem) číslo svého bankovního účtu (srov. návrh správce konkursní
podstaty na zrušení konkursu ze dne 9. března 2023, č. l. 2086), není dán žádný
z důvodů tzv. soluční úschovy (srov. § 1953 zákona č. 89/2012 Sb., občanského
zákoníku, a § 289 a násl. z. ř. s.).
25. Jinak řečeno, bylo-li řízení o pozůstalosti po zemřelém úpadci
(zůstaviteli) pravomocně skončeno, vydá konkursní soud v rámci usnesení o
zrušení konkursu podle § 44 odst. 2 ZKV dosavadní výtěžek zpeněžení konkursní
podstaty osobám, jimž bylo potvrzeno nabytí dědictví; konkursní věřitelé musí
své nároky znovu uplatnit vůči těmto osobám, na které přešly dluhy zůstavitele.
26. Námitkou dovolatelky, že označené nájemné není příjmem konkursní
podstaty (a nemá proto být vydáno univerzální dědičce úpadce), se v rámci
usnesení o zrušení konkursu nelze zabývat. Z ustálené rozhodovací praxe plyne,
že po pravomocném schválení konečné zprávy nemůže být otázka, zda uvedené
částky spadají do příjmů konkursní podstaty, znovu otevřena (srov. R 48/2004 a
R 134/2017). Tento závěr ustálené judikatury platí i pro případ schvalování
zprávy o dosavadních výsledcích konkursu po úmrtí úpadce, jak plyne z
přiměřeného užití § 29 odst. 2 a 3 ZKV; ani v případě zrušení konkursu podle §
44 odst. 2 ZKV tak nelze zpochybňovat závěry pravomocně schválené zprávy o
dosavadních výsledcích konkursu.
27. Na průběh dovolacího řízení a rozhodnutí o dovolání rovněž nemá vliv
skutečnost, že soudní exekutor Mgr. Jiří Král, Exekutorský úřad Ostrava,
exekučním příkazem (k provedení exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky) ze
dne 27. června 2024, č. j. 043 EX 1291/24-28, postihl pohledávku univerzální
dědičky úpadce na vydání částky 8 464 152,77 Kč z konkursní podstaty pro účely
vymožení pohledávky oprávněného (společnosti R) ve výši 363 548 834,27 Kč.
28. Námitkou, že jsou neúčinné úkony soudu a správce konkursní podstaty,
které byly učiněny v době od úmrtí úpadce dne 9. prosince 2016, neboť úpadce v
důsledku úmrtí ztratil způsobilost být účastníkem řízení a dosud nebyl určen
jeho právní nástupce (usnesení konkursního soudu o procesním nástupnictví ze
dne 24. ledna 2019, č.j. 46 K 29/2004-1332, totiž podle dovolatelky doposud
nenabylo právní moci), vystihuje dovolatelka z obsahového hlediska tzv.
zmatečnostní vadu podle § 229 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. K těmto typům vad
přihlíží Nejvyšší soud (vyplývají-li ze spisu) u přípustného dovolání z úřední
povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), takže se v poměrech dané věci zabýval i
tím, zda odvolací řízení je takovou vadou vskutku postiženo. Z obsahu
konkursního spisu se nicméně podává (srov. odstavec 14 [3] odůvodnění shora),
že o procesním nástupnictví na straně úpadce bylo pravomocně rozhodnuto a
univerzální dědičce byl též řádně ustanoven opatrovník.
29. Jelikož se ze spisu nepodávají ani jiné vady řízení a současně se
dovolatelce prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů nepodařilo zpochybnit
správnost napadeného rozhodnutí, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a
odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání zamítl (§ 243b odst. 2 část věty před
středníkem o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 1. 2026
Mgr. Hynek Zoubek
předseda senátu