29 Cdo 2428/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Petra Šuka v konkursní
věci úpadce Z. d. B. – B., vedené u Krajského soudu v B. pod sp. zn. 27 K
1/2000, o zrušení konkursu po splnění rozvrhového usnesení, o dovolání
konkursní věřitelky H. R., zastoupené advokátkou, se sídlem ve Z., náměstí R.
18, PSČ 669 02, proti usnesení Vrchního soudu v O. ze dne 4. prosince 2006, č.
j. 1 Ko 208/2005 - 987, takto:
Dovolání se odmítá.
V záhlaví označeným usnesením ze dne 4. prosince 2006 Vrchní soud v O. k
odvolání celkem 14 konkursních věřitelů včetně H. R. potvrdil usnesení
Krajského soudu v B. ze dne 5. dubna 2005, č. j. 27 K 1/2000-901, v odvoláním
napadeném výroku o zrušení konkursu na majetek úpadce po splnění rozvrhového
usnesení (první výrok) a zastavil (pro zpětvzetí odvolání) řízení o odvolání F.
Ch., J. Ch., M. F. a J. F. (druhý výrok).
Odvolací soud přitakal soudu prvního stupně v závěru, že v posuzované věci byly
splněny podmínky pro vydání usnesení podle § 44 odst. 1 písm. b/ zákona č.
328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“), uváděje, že
odvolatelé (ani jiný účastník konkursního řízení) v zákonem stanovených lhůtách
nezpochybnili ani konečnou zprávu, ani rozvrhové usnesení. Nezpochybnili ani
to, že správkyně konkursní podstaty rozvrhové usnesení splnila. S přihlédnutím
k závěrům obsaženým v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2003, sp. zn.
29 Odo 777/2002 (toto usnesení bylo uveřejněno pod číslem 48/2004 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek), přitom akcentoval, že k pochybnostem o
správnosti usnesení o schválení konečné zprávy a rozvrhového usnesení,
vyjádřeným poté, co tato usnesení nabyla právní moci, již nelze přihlížet a že
pro závěr o opodstatněnosti odvolání proti usnesení, jímž soud zrušil konkurs
po splnění rozvrhového usnesení, je rozhodné pouze to, zda pravomocné
rozvrhové usnesení bylo splněno.
K námitkám, podle kterých rozvrhové usnesení nebylo řádně doručeno, odvolací
soud poukázal na to, že rozvrhové usnesení bylo všem konkursním věřitelům
doručeno dne 7. července 2004, kdy bylo v souladu s ustanovením § 66c odst. 1
ZKV zveřejněno v Obchodním věstníku.
Proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu podala konkursní věřitelka
H. R. dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/
občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), namítajíc, že jsou dány
dovolací důvody uvedené v § 241a odst. 2 o. s. ř., tedy, že řízení je
postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci
(odstavec 2 písm. a/) a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním
posouzení věci (odstavec 2 písm. b/).
Nesprávnost usnesení soudů nižších stupňů spatřuje dovolatelka v tom, že pro
skončení konkursu nebyly splněny zákonné podmínky. Konkrétně poukazuje na to,
že pohledávky, které v konkursu uplatnila přihláškou z 25. dubna 2000, jí byly
„vykryty“ pouze částečně. Jde především o nedoplatek restitučních nároků za
movitý majetek, kde jí z celkových 31.750,- Kč bylo dosud uhrazeno pouze
16.710,50 Kč.
Dovolatelka dále uvádí, že rozsudkem Okresního soudu ve Z. ze dne 4. května
1999, č. j. 12 C 181/96-57, byl úpadce zavázán zaplatit jí (z titulu mzdových
nároků plynoucích z neplatného rozvázání pracovního poměru) částku 90.378,- Kč
s příslušenstvím a náklady soudního řízení; toto rozhodnutí však nenabylo
právní moci, jelikož úpadce se proti němu odvolal a řízení bylo po dobu trvání
konkursu přerušeno. Kdyby došlo ke zrušení konkursu a následně k výmazu úpadce
z obchodního rejstříku, nebyla by dovolatelčina pohledávka uspokojena; proto
také nesouhlasí se skončením konkursu.
Dovolatelka rovněž usuzuje, že byla jako věřitelka zkrácena na svých právech,
neboť:
1/ Jako věřitelka neměla možnost „být seznámena“ s konečnou zprávou a
vyúčtováním nároků správkyně konkursní podstaty a vznášet proti „uvedenému“
včasné námitky. Konečná zpráva totiž byla zveřejněna pouze na úřední desce
soudu (od 1. dubna 2003).
2/ Výtěžek konkursu byl rozdělen nesprávně, byla-li pro úhradu pohledávek
stovky věřitelů 1. a 2. třídy určena pouze částka 11.500.000,- Kč. Odměna
stanovená správkyni konkursní podstaty ve výši 3.179.093,10 Kč se dovolatelce
jeví nepřiměřenou vzhledem k celkovému výtěžku konkursu.
Dovolatelka proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů
zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního
stupně ve výroku o zrušení konkursu po splnění rozvrhového usnesení, může být
přípustné jen podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř., ve spojení s
ustanovením § 237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o. s. ř. (srov. § 238a odst. 2 o. s.
ř. a v judikatuře např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 51/2003
Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). O případ podle § 237 odst. 1 písm. b/
o. s. ř. nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm.
c/ o. s. ř. Nejvyšší soud nemá, když dovolatelka mu (oproti svému mínění)
nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možné usuzovat, že napadené
rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Otázku předkládanou mu k řešení dovolatelkou totiž zodpověděl již v důvodech
usnesení uveřejněného pod číslem 21/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek (na něž v podrobnostech odkazuje). Tam formuloval a odůvodnil závěr,
podle kterého z ustanovení § 44 odst. 1 písm. b/ ZKV plyne, že jediným
předpokladem, který musí být naplněn k tomu, aby soud podle tohoto ustanovení
rozhodl o zrušení konkursu, je, aby bylo splněno rozvrhové usnesení. Odtud také
plyne okruh způsobilých námitek, jimiž konkursní věřitel může (ať již v
rovině právního posouzení věci nebo vad řízení) brojit proti vydání takového
usnesení. Vedle argumentu, že ke zrušení konkursu nemělo dojít, neboť rozvrhové
usnesení nebylo ve vztahu ke konkrétnímu věřiteli ještě splněno, je to již jen
argument, že vydání usnesení je předčasné, neboť rozvrhové usnesení ještě
nenabylo právní moci (povahou věci je dáno, že i kdyby rozvrhové usnesení bylo
splněno ještě předtím, než nabylo právní moci, nelze přistoupit ke zrušení
konkursu dříve, než se poměry založené rozvrhovým usnesením stanou neměnnými).
K témuž závěru se Nejvyšší soud přihlásil i v usneseních ze dne 16. května
2006, sp. zn. 29 Odo 596/2006 a 31. ledna 2007, sp. zn. 29 odo 1410/2004. Lze
si rovněž představit, že důvodem, pro, který by konkurs neměl být zrušen ani v
případě, že pravomocné rozvrhové usnesení již bylo splněno, je, že po vydání
rozvrhového usnesení nastala (vznikla) právní skutečnost, na základě které
úpadce nabyl další majetek, např. děděním nebo darovací smlouvou (srov. i
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. srpna 2007, sp. zn. 29 Odo 1475/2005).
Dovolání však žádnou z výše uvedených (způsobilých) námitek neobsahuje. Má-li
dovolatelka za to, že se jí na úhradu pohledávek, které uplatnila v konkursu
vedeném na majetek úpadce, mělo dostat částky vyšší (než té, již obdržela
podle rozvrhového usnesení), měla se toho domáhat v rámci opravného prostředku
(odvolání) proti rozvrhovému usnesení. Argumenty, jež měly či mohly být
uplatněny (co do způsobu rozdělení výtěžku zpeněžení mezi věřitele)
prostřednictvím opravných prostředků podaných proti rozvrhovému usnesení,
nemohou účinně zpochybnit rozhodnutí o zrušení konkursu po splnění rozvrhového
usnesení. Obdobně to platí pro argumenty, jež měly či mohly být uplatněny již v
procesu schvalování konečné zprávy.
Napadené usnesení pak odpovídá výše cit. judikatorním závěrům.
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako
nepřípustného. Nejvyšší soud je tudíž, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1
věta první o. s. ř.), odmítl (§ 243b odst. 5, § 218 písm. c/ o. s. ř.).
Nad rámec řečeného a bez vlivu na výsledek dovolacího řízení Nejvyšší soud
dodává, že dovolatelčiny námitky lze zjednodušeně řečeno shrnout tak, že není
spokojena s tím, že její pohledávka byla v konkursu uspokojena jen poměrně; to
je ovšem pravidelným výsledkem konkursu a jeho ohlašovaným cílem (srov. § 2
odst. 3 ZKV).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 13. prosince 2007
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu