29 Odo 1475/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Hany Gajdziokové v konkursní věci
úpadce V. o. d. N., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 80 K 153/99,
o zrušení konkursu po splnění rozvrhového usnesení, o dovolání konkursního
věřitele V. K., zastoupeného advokátem, proti usnesení Vrchního soudu v Praze
ze dne 23. března 2005, č. j. 1 Ko 118/2005-95, takto:
Dovolání se odmítá.
V záhlaví označeným usnesením ze dne 23. března 2005 Vrchní soud v Praze k
odvolání konkursního věřitele V. K. potvrdil usnesení ze dne 20. ledna 2005,
č. j. 80 K 153/99-85, jímž Městský soud v Praze zrušil konkurs na majetek
úpadce po splnění rozvrhového usnesení. Odvolací soud přitakal soudu prvního
stupně v závěru, že v posuzované věci byly splněny podmínky pro vydání usnesení
podle § 44 odst. 1 písm. b/ zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání
(dále též jen „ZKV“), uváděje, že odvolatel v zákonem stanovených lhůtách
nezpochybnil ani konečnou zprávu, ani rozvrhové usnesení. Nezpochybnil ani to,
že správce konkursní podstaty rozvrhové usnesení splnil.
Proti usnesení odvolacího soudu podal konkursní věřitel dovolání, jehož
přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ občanského soudního řádu
(dále též jen „o. s. ř.“). namítaje, že je dán dovolací důvod dle § 241a odst.
2 písm. b/ o. s. ř., tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním
posouzení věci a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů
zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
Konkrétně dovolatel namítá, že v průběhu celého konkursního řízení správce
konkursní podstaty porušoval povinnosti stanovené právními předpisy pro výkon
jeho funkce; neinformoval věřitele o průběhu konkursního řízení, nekomunikoval
dostatečně s orgánem věřitelů a nepečoval řádně o svěřený majetek (zejména
nezahrnul do konkursní podstaty věci účelově převedené na třetí osoby, nepodal
příslušné žaloby a majetek řádně neocenil). Během výkonu funkce správce
konkursní podstaty tak podle dovolatele došlo ke ztrátám na majetku konkursní
podstaty.
Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje dovolatel v zodpovězení
otázky, zda po právní moci rozvrhového usnesení lze podal odvolání proti
usnesení o zrušení konkursu z důvodů spočívajících ve vadách konkursního
řízení, s tím, že rozvrhové usnesení vychází z konkursního řízení, jež
prokazatelně trpělo zásadními vadami, které podstatným způsobem ovlivnily jeho
průběh i výsledky.
Se zřetelem k bodu 3. článku II. zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění
zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
některé další zákony, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle
občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. dubnem 2005.
Dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního
stupně o zrušení konkursu po splnění rozvrhového usnesení, může být přípustné
jen podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř., ve spojení s ustanovením
§ 237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o. s. ř. (srov. § 238a odst. 2 o. s. ř. a v
judikatuře např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 51/2003
Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). O případ podle § 237 odst. 1 písm. b/
o. s. ř. nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm.
c/ o. s. ř. Nejvyšší soud nemá, když dovolatel mu (oproti svému mínění)
nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možné usuzovat, že napadené
rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Otázku předkládanou mu k řešení dovolatelem totiž zodpověděl již v důvodech
usnesení uveřejněného pod číslem 21/2007 (na něž v podrobnostech odkazuje). Tam
formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého z ustanovení § 44 odst. 1 písm. b/
ZKV plyne, že jediným předpokladem, který musí být naplněn k tomu, aby soud
podle tohoto ustanovení rozhodl o zrušení konkursu, je, aby bylo splněno
rozvrhové usnesení. Odtud také plyne okruh způsobilých námitek, jimiž
konkursní věřitel může v rovině právního posouzení věci brojit proti vydání
takového usnesení.
Není-li (stejně jako v tomto případě) tvrzena po vydání rozvrhového usnesení
nastalá změna majetkových poměrů úpadce (nabytí majetku např. děděním nebo
darováním), pak vedle argumentu, že ke zrušení konkursu nemělo dojít, neboť
rozvrhové usnesení nebylo ve vztahu ke konkrétnímu věřiteli ještě splněno, je
to již jen argument, že vydání usnesení je předčasné, neboť rozvrhové usnesení
ještě nenabylo právní moci. K témuž závěru se Nejvyšší soud přihlásil i v
usneseních ze dne 16. května 2006, sp. zn. 29 Odo 596/2006 a 31. ledna 2007,
sp. zn. 29 odo 1410/2004.
Dovolání žádnou z výše uvedených (způsobilých) námitek neobsahuje. Argumenty,
jež měly či mohly být uplatněny již v procesu schvalování konečné zprávy nebo
(co do způsobu rozdělení výtěžku zpeněžení mezi věřitele) prostřednictvím
opravných prostředků podaných proti rozvrhovému usnesení, takové rozhodnutí
účinně zpochybnit nemohou. Napadené usnesení pak odpovídá výše cit.
judikatorním závěrům.
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako
nepřípustného. Nejvyšší soud je tudíž, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1
věta první o. s. ř.), odmítl (§ 243b odst. 5, § 218 písm. c/ o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. srpna 2007
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu