29 Cdo 2642/2010
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy
JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Filipa Cilečka a Mgr. Jiřího Zavázala v
právní věci žalobkyně Společnost s ručením omezeným „Objediňonnyj klub
venčurnogo kapitala“, se sídlem v Moskvě, Dubninskaja 44A, 127591, Ruská
federace, zastoupené Mgr. Janem Pacovským, LL.M., advokátem, se sídlem v Praze
2, Plavecká 2, PSČ 128 00,
proti žalovaným 1/ Ing. S. K., jako správci konkursní podstaty úpadkyně Médeia
Bohemia, a. s., identifikační číslo osoby 25 28 10 71, zastoupeného JUDr.
Vlastimilem Voleským, advokátem, se sídlem v Praze 5, Staropramenná 17, PSČ 150
00, 2/ Výstavnictví a. s., se sídlem v Praze 2, Americká 649/18, PSČ 120 00,
identifikační číslo osoby 25 09 78 06, 3/ Léčebné lázně Jáchymov a. s., se
sídlem v Jáchymově, T. G. Masaryka 415, PSČ 362 51, identifikační číslo osoby
45 35 92 29, zastoupené Mgr. Davidem Urbancem, advokátem, se sídlem v Praze 1,
Na Poříčí 1046/24, PSČ 110 00, a 4/ PENTA INVESTMENTS LIMITED, se sídlem v
Limassolu, 28th October No. 319, Kanika Business Center, 2nd floor, Kyperská
republika,
o určení pravosti pohledávek v celkové výši 156,018.333,33 Kč, vedené u
Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 40 Cm 41/2003, o dovolání
žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. prosince 2008, č. j.
15 Cmo 308/2008-381, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 11. prosince 2008,
č. j. 15 Cmo 308/2008-381, a rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze
dne 25. června 2008, č. j. 40 Cm 41/2003-341, se zrušují a věc
se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze
dne
25. června 2008, č. j. 40 Cm 41/2003-341, kterým Krajský soud v Hradci Králové
zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala určení, že má za úpadkyní Médeia
Bohemia,
a. s. (dále jen „úpadkyně“) pohledávku v celkové výši 156,018.333,33 Kč.
Soudy vyšly z toho, že:
1/ Úpadkyně vystavila dne 12. února 2002 čtyři směnky vlastní na řad
společnosti GOLDFUND FINANCIAL LLC. v celkové částce 155,500.000,- Kč, splatné
dne 30. dubna 2002, 30. června 2002, 30. září 2002 a 31.
prosince 2002, všechny opatřené doložkou „bez protestu“ (dále jen „směnky“).
2/ Společnost GOLDFUND FINANCIAL LLC. převedla směnky rubopisem na společnost
CARLEEN HOLDINGS LLC., která prokuraindosamentem zmocnila žalobkyni, aby za ni
vykonávala všechna práva s předmětnými směnkami spojená.
3/ Žalobkyně přihlásila pohledávku ze směnek do konkursního řízení vedeného na
majetek úpadkyně, když jako právní důvod vzniku pohledávky směnky v přihlášce
blíže specifikovala; současně k ní přiložila jejich kopie.
4/ Poté, co správce konkursní podstaty úpadkyně pohledávku žalobkyně popřel,
tato podala včas žalobu na určení pravosti popřené pohledávky, k níž připojila
tytéž kopie směnek,
které tvořily přílohu přihlášky.
5/ Originály směnek, které žalobkyně předložila při jednání před soudem prvního
stupně k prokázání oprávněnosti svého nároku, se neshodují s kopiemi
přiloženými k přihlášce
a k žalobě, neboť podpis v prokuraindosamentu nad firmou CARLEEN HOLDING LLC.
je umístěn na jiném místě a sídlo prokuraindosatáře označené ve směnkách
neodpovídá
jeho zapsanému sídlu (místo ulice „Dubninskaja“ je v označení sídla uvedena
ulice „Dublinskaja“).
Soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně se domáhá určení pravosti
pohledávky z jiného právního důvodu, než který uvedla v přihlášce, neboť v
průběhu řízení předložila jiné směnky, než které přiložila k přihlášce. Dále
dodal, že na směnce je – s ohledem na odlišné sídlo – uveden jiný
prokuraindosatář, než žalobkyně, a ta proto není ve sporu aktivně věcně
legitimována.
Odvolací soud potvrdil závěr soudu prvního stupně, podle něhož
žalobkyně nedoložila, že jí svědčí směnečné pohledávky přihlášené do konkursu,
jestliže v konkursním řízení osvědčovala přihlášené nároky jinými směnkami, než
které předložila v tomto řízení.
Žalobkyně napadla rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním, opírajíc jeho
přípustnost
o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního
řádu (dále jen „o. s. ř.“) a uplatňujíc přitom dovolací důvody dle § 241a odst.
2 o. s. ř. Navrhla, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a věc byla
vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dle názoru dovolatelky měly soudy zkoumat, zda předložené originály
odpovídají specifikaci směnek provedené v přihlášce pohledávky, nikoliv provést
jejich porovnání s kopiemi, které tvoří pouze přílohu přihlášky.
Dovolatelka dále napadá i závěr, podle něhož je na směnce uveden jiný
prokuraindosatář než žalobkyně, namítajíc, že jde o pouhou chybu v psaní,
poukazujíc přitom na to, že k identifikaci prokuraindosatáře postačí uvedení
jeho úplné obchodní firmy. Vadu řízení, jež mohla mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci, spatřuje dovolatelka ve skutečnosti, že soud
nepřihlédl k (blíže nekonkretizovaným) důkazům,
jež v řízení navrhovala. Soud nepřihlédl taktéž ke kauze směnek (smlouvám o
právní pomoci).
Třetí žalovaná ve vyjádření k dovolání vyvrací námitky dovolatelky a navrhuje,
aby dovolací soud dovolání žalobkyně zamítl.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince
2007) plyne z § 432 odst. 1, § 433 bodu 1. a § 434 zákona č. 182/2006 Sb., o
úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). Srov. v podrobnostech
pro spory vyvolané konkursem prohlášeným podle zákona č. 328/1991 Sb. též
důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. 29 Cdo
3375/2010, jenž je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího
soudu.
Dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. a je i důvodné,
neboť odvolací soud posoudil otázku vázanosti právním důvodem uvedeným v
přihlášce pohledávky do konkursního řízení v rozporu s judikaturou Nejvyššího
soudu.
Žaloba o určení existence pohledávky byla v projednávané věci
podána 17. června 2003. Pro další úvahy Nejvyššího
soudu je proto rozhodný výklad zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání
(dále jen „ZKV“), ve znění účinném do 23.
července 2003, tj. naposledy ve znění zákona č. 210/2003 Sb.
Podle ustanovení § 20 odst. 2 ZKV je v přihlášce třeba zvlášť uvést důvod a
výši každé přihlášené pohledávky. K přihlášce je třeba připojit kopie listin, z
nichž jednotlivé pohledávky vyplývají.
Podle § 23 odst. 2 ZKV se mohou konkursní věřitelé nevykonatelných pohledávek,
které zůstaly sporné co do pravosti, výše nebo pořadí, domáhat určení svého
práva; žalobu musí podat u soudu, který prohlásil konkurs, proti popírajícím
konkursním věřitelům
i správci; smějí se v ní dovolávat jen právního důvodu uvedeného v přihlášce
nebo při přezkumném jednání a pohledávku mohou uplatnit jen do výše v nich
uvedené.
O pořadí pohledávky rozhoduje vždy soud.
Soudní praxí byl obecně přijat judikatorní závěr, podle něhož právním důvodem
vzniku přihlašované pohledávky se rozumí skutečnosti, na nichž se pohledávka
zakládá,
tedy skutkové okolnosti, z nichž lze usuzovat na existenci této pohledávky
(srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 74/2000 Sbírky
soudních rozhodnutí
a stanovisek, rozsudek ze dne 30. ledna 2003, sp. zn. 29 Cdo 1089/2000,
uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 2, ročníku 2003, pod číslem 35,
či rozsudek ze dne
22. prosince 2009, sp. zn. 29 Cdo 506/2007, jenž je veřejnosti k dispozici na
webových stránkách Nejvyššího soudu).
Podmínka, podle níž lze žalobu o určení pravosti popřené pohledávky podat pouze
ze stejného právního důvodu, jaký je uveden v přihlášce, je tak splněna v
případě, opírá-li žalobce svůj nárok o ty skutkové okolnosti, které vylíčil již
v přihlášce pohledávky.
Závěr, podle něhož žalobkyně přihlásila do konkursu vedeného na majetek
úpadkyně pohledávky z jiných směnek, než v následně podané žalobě o určení
pravosti směnečných pohledávek, k němuž soudy nižších stupňů dospěly,
porovnávajíce přitom na straně jedné přílohy přihlášky a přílohy žaloby (tj.
kopie směnek, které považovaly za „totožné“)
a na straně druhé originály směnek předložené žalobkyní v průběhu řízení o
určení pravosti pohledávek, Nejvyšší soud nepovažuje za správný.
Je tomu tak již proto, že na totožnost právního důvodu pohledávek uplatněných v
přihlášce (§ 20 odst. 2 ZKV) a v následné žalobě (§ 23 odst. 2 ZKV) lze
usuzovat zásadně s ohledem na skutečnosti, na nichž se pohledávky zakládají; ty
jsou v poměrech dané věci shodné (k tomu srov. obsah přihlášky č.l. 279-282 a
obsah žaloby č. l. 1-5).
Přitom v přihlášce i v žalobě byly rozhodující skutečnosti vylíčeny úplně, a
nešlo tak
o situaci, v níž by scházející skutečnosti měly zprostředkovaně původ v odkazu
na listiny, které žalobce coby důkazní materiál připojil k přihlášce, resp. k
žalobě a na které v textu přihlášky, resp. žaloby výslovně odkázal (viz závěry
formulované Nejvyšším soudem v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 38/2009 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek). Jelikož v souvislosti s přihláškou
pohledávek žádné originály směnek žalobkyně nepředložila, je pro řešení otázky
shody právního důvodu pohledávek v přihlášce a v žalobě rozhodné,
zda v řízení předložené originály směnek (jejich obsah) rozhodujícím
skutečnostem vskutku odpovídají.
Konečně neobstojí ani závěr soudu prvního stupně o nedostatku aktivní věcné
legitimace žalobkyně, založený na rozdílu v adrese jejího sídla uvedené ve
zmocňovacím rubopisu „Dublinskaja 14A, 127591 Moskva“ a skutečným sídlem
„Dubninskaja 44A, 127591 Moskva“, když jde o zřejmou chybu v psaní, která na
možnost nezaměnitelného určení osoby prokuraindosatáře bez dalšího nemůže mít
vliv.
Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem není správné a dovolací důvod
dle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. byl uplatněn právem, Nejvyšší soud
rozsudek odvolacího soudu a spolu s ním ze stejných důvodů i rozsudek soudu
prvního stupně podle § 243b odst. 2 věty za středníkem a odst. 3 o. s. ř.
zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud i pro soud prvního stupně
závazný (§ 243d odst. 1 věta první a § 226 odst. 1 o. s. ř.). V novém
rozhodnutí soud prvního stupně znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně
nákladů řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. prosince 2010
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu