29 Cdo 2658/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Šuka v právní
věci žalobce H. J. H. W., zastoupeného JUDr. Janem Krouským, advokátem, se
sídlem v Praze 5, Arbesovo nám. 257/7, PSČ 150 00, proti žalovnému Ing. M. K.,
jako správci konkursní podstaty úpadkyně WEKOSTAV, s. r. o., identifikační
číslo 25 94 24 09, zastoupenému JUDr. Tomášem Noskem, advokátem, se sídlem v
Náchodě, Palachova 1742, PSČ 547 01, o vyloučení věcí ze soupisu majetku
konkursní podstaty, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 41 Cm
5/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26.
února 2009, č. j. 15 Cmo 394/2008-112, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího
řízení částku 3 060,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám
jeho zástupce.
Dovolání žalobce proti v záhlaví označenému rozsudku (jímž
Vrchní soud v Praze potvrdil k odvolání žalobce rozsudek Krajského soudu v
Hradci Králové ze dne 25. června 2008, č. j. 41 Cm 5/2007-77, o zamítnutí
žaloby o vyloučení ve výroku rozhodnutí specifikovaných věcí ze soupisu majetku
konkursní podstaty úpadkyně) Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243 odst.
5 a § 218 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) jako
nepřípustné.
Učinil tak proto, že otázka právních následků porušení povinnosti stanovit v
případech předjímaných v ustanovení § 196a odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb.,
obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), hodnotu převáděného majetku na
základě posudku znalce jmenovaného soudem, pro jejíž posouzení dovolatel
přisuzuje napadenému rozhodnutí zásadní právní význam, byla odvolacím soudem
vyřešena v souladu s označeným ustanovením a ustálenou judikaturou Nejvyššího
soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. září 2008, sp. zn. 29
Cdo 3300/2008, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2009,
pod číslem 41 a ze dne 25. června 2009, sp. zn. 29 Cdo 1483/2009).
Na závěru, podle něhož je v důsledku porušení této povinnosti právní úkon, jímž
bylo s majetkem disponováno způsobem popsaným v ustanovení § 196a odst. 3 obch.
zák., absolutně neplatný, nemůže ničeho změnit ani dovolatelem namítaná
skutečnost, že ostatními společníky úpadkyně (které má – jak dovolatel uvádí –
ustanovení § 196a odst. 3 obch. zák. chránit před nepoctivým jednáním
jednatelů) byly osoby blízké dovolateli (jenž byl společníkem a jednatelem
úpadkyně).
Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (srov. např. rozhodnutí ze dne 27. února
2007, sp. zn. 29 Odo 780/2006, ze dne 28. ledna 2009, sp. zn. 29 Cdo 1807/2007
nebo ze dne 31. března 2009, sp. zn. 29 Cdo 4315/2008, jež jsou veřejnosti k
dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu) je totiž zřejmé, že označené
ustanovení neslouží pouze k ochraně společníků, ale zejména k ochraně
společnosti před zneužitím postavení jejích orgánů, společníků a dalších osob
oprávněných společnost zavazovat či vykonávajících ve společnosti určitý vliv.
Navazujícím účelem pak je i zajištění ochrany třetích osob, zejména věřitelů
společnosti. V případech, kdy společnost úplatně nabývá majetek v rozsahu dle
ustanovení § 196a odst. 3 obch. zák. od osob v tomto ustanovení uvedených nebo
na tyto osoby takový majetek převádí, k dosažení tohoto účelu slouží zejména
požadavek, podle něhož lze zmíněné majetkové dispozice provádět pouze za cenu
určenou posudkem znalce. Zákon tím sleduje, aby cena převáděného majetku nebyla
závislá jen na „vůli“ smluvních stran (jež může být deformována právě
postavením osoby, se kterou společnost příslušnou smlouvu uzavírá), nýbrž aby
byla stanovena způsobem, jenž v dostatečné míře zaručuje, že bude odpovídat
jeho reálné hodnotě.
Důvod připustit dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. proto Nejvyšší
soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu dovolání
přípustné není.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5,
§ 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a
žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Náklady
dovolacího řízení sestávají z paušální sazby odměny advokáta za řízení v jednom
stupni (za dovolací řízení) určené podle ustanovení § 8, § 10 odst. 3, § 14
odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve výši 2 250,- Kč a z
paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní
služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č.
177/1996 Sb., a s připočtením náhrady za 20% daň z přidané hodnoty celkem činí
3 060,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný
domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 24. února 2010
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu