29 Cdo 2687/2010
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy
JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Jiřího Zavázala v
právní věci žalobkyně A. L. – N., zastoupené Mgr. Alicí Benešovou, advokátkou,
se sídlem v Rokycanech, Míru 17, PSČ 337 01, proti žalované Ing. J. S., jako
insolvenční správkyni dlužnice STAVMAT-SPRING, spol. s r. o., identifikační
číslo osoby 00574848, o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v
Plzni pod sp. zn. 122 Cm 7/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního
soudu v Praze ze dne 3. března 2010, č. j. 13 Cmo 20/2010-38, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 3. března 2010, č. j. 13 Cmo 20/2010-38,
a rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 24. listopadu 2009, č. j. 122 Cm
7/2009-23, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 24. listopadu 2009, č. j. 122 Cm 7/2009-23, kterým Krajský soud v Plzni zamítl
žalobu o určení pravosti pohledávky žalobkyně za dlužnicí ve výši 400.000,- Kč. Odvolací soud uvedl, že žalobkyně přihlásila do insolvenčního řízení vedeného
proti dlužnici pohledávku z dohody o narovnání ze dne 31. prosince 2008 (dále
též jen „dohoda“). Dohoda, byť označena jako narovnání, narovnáním není, neboť
nebyl splněn základní předpoklad, kterým je spornost pohledávky ve výši
1,400.000,- Kč, jež měla být předmětem narovnání. Nejde ani o dohodu podle §
570 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), neboť ta
předpokládá nahrazení dosavadního závazku dlužníka závazkem novým. K tomu podle
dohody nedochází, neboť zaplacením částky 400.000,- Kč dlužnicí měly být
vzájemné vztahy žalobkyně a dlužnice vypořádány. Dohoda tak podle svého obsahu
představuje podmíněné prominutí dluhu, vázané na zaplacení 400.000,- Kč, k
němuž nedošlo. Odvolací soud uzavřel, že dosavadní závazek dlužnice nezanikl
ani nebyl nahrazen závazkem novým (resp. nevznikla tomuto závazku odpovídající
pohledávka žalobkyně za dlužnicí ve výši 400.000,- Kč); „jiná tvrzená vůle
účastníků dohody by byla v rozporu s jejich nepochybným jazykovým projevem“. Žalobkyně napadla rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním, jehož přípustnost
opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), uplatňujíc dovolací důvod dle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. a navrhujíc, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a
věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Námitkou, podle níž přihlášená pohledávka žalobkyně je pohledávkou vzniklou na
základě dohody o narovnání (řádně) uzavřené mezi žalobkyní a pozdější dlužnicí
dne 31. prosince 2008, jejíž právní účinky - nahrazení původních závazků
závazkem novým - nastaly okamžikem jejího uzavření, dovolatelka zpochybňuje
výklad předmětné dohody provedený odvolacím soudem. Dovolání shledává Nejvyšší soud přípustným podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., když mu přisuzuje zásadní právní význam v posouzení důvodu vzniku
přihlašované pohledávky (ve výkladu § 174 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o
úpadku a způsobech jeho řešení /insolvenčního zákona/. Podle § 585 obč. zák. dohodou o narovnání mohou účastníci upravit práva mezi
nimi sporná nebo pochybná. Dohoda, kterou mají být mezi účastníky upravena
veškerá práva, netýká se práv, na něž účastník nemohl pomýšlet (odstavec
první). Byl-li dosavadní závazek zřízen písemnou formou, musí být dohoda o
narovnání uzavřena písemně; totéž platí, týká-li se dohoda promlčeného závazku
(odstavec druhý). Dosavadní závazek je nahrazen závazkem, který vyplývá z
narovnání (odstavec třetí). Podle § 574 odst. 1 obč. zák. se věřitel může s dlužníkem dohodnout, že se
vzdává svého práva nebo že dluh promíjí; tato dohoda musí být uzavřena písemně. Podle § 174 insolvenčního zákona se přihlášky pohledávek a jejich přílohy
podávají dvojmo.
Stejnopis přihlášky a její přílohy doručí insolvenční soud
insolvenčnímu správci (odstavec první). Přihláška pohledávky musí kromě
obecných náležitostí podání obsahovat důvod vzniku a výši přihlašované
pohledávky. Důvodem vzniku přihlašované pohledávky se rozumí uvedení
skutečností, na nichž se pohledávka zakládá (odstavec druhý). K povaze institutu narovnání se Nejvyšší soud zevrubně vyjádřil v usnesení ze
dne 17. října 2007, sp. zn. 33 Odo 1680/2005 (toto rozhodnutí je stejně jako
další rozhodnutí Nevyššího soudu citovaná níže veřejnosti dostupné na webových
stránkách Nejvyššího soudu), v němž vysvětlil, že narovnání (transactio) je
dohoda účastníků závazkového právního vztahu, kterou účastníci odstraňují
spornost nebo pochybnost vzájemných práv a povinností tím, že je ruší a
nahrazují je novými. Dosavadní závazek tak zaniká a je nahrazen závazkem novým,
který vyplývá z narovnání. Narovnáním mohou být upravena mezi účastníky
jakákoliv sporná práva, kterými mohou disponovat. Podmínkou platnosti dohody o
narovnání přitom není existence původního (narovnávaného) právního vztahu mezi
účastníky této dohody. V projednávané věci se dlužnice (i podle skutkových zjištění soudů nižších
stupňů, jež dovoláním nemohou být zpochybněna) dohodou zavázala zaplatit
dovolatelce „na úplné vyrovnání“ dluhu ve výši 1,400.000,- Kč do 30. června
2009 částku 400.000,- Kč (články 2.2 a 3.2 dohody). Zaplacením 400.000,- Kč
měla být „vypořádána veškerá práva a závazky mezi smluvními stranami existující
ke dni 31. prosince 2008“ i tak, že zanikla povinnost úpadkyně hradit
dovolatelce úroky z prodlení či smluvní pokutu (článek 3.1 dohody). V rozsudku ze dne 31. července 2003, sp. zn. 29 Odo 394/2001, přitom Nejvyšší
soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož jestliže se věřitel v písemné
dohodě o postupné úhradě splatného peněžitého závazku zavázal, že při dodržení
platebních podmínek nebude dlužníka „penalizovat“, a nebylo-li prodlení
dlužníka s úhradou tohoto závazku dosud sankcionováno jiným způsobem než
zákonným úrokem z prodlení, pak šlo o dohodu, kterou se věřitel podmíněně vzdal
vůči dlužníku práva na zaplacení zákonného úroku z prodlení (§ 574 odst. 1 obč. zák.). Promítnuto do poměrů projednávané věci to znamená, že zavázala-li se
dovolatelka v písemné dohodě o úhradě splatného peněžitého závazku ve výši
1,400.000,- Kč, že při zaplacení částky 400.000,- Kč v dohodnutém termínu
nebude po dlužnici požadovat doplacení zbytku závazku (ani ji penalizovat
úrokem z prodlení či smluvní pokutou), jde o dohodu, kterou se dovolatelka jako
věřitelka podmíněně vzdala vůči dlužnici jak práva na zaplacení zbytku dluhu,
tak práva na zaplacení zákonných i smluvních sankcí za prodlení. Z uvedeného se podává, že výklad obsahu dohody provedený odvolacím soudem,
podle něhož nejde o narovnání ve smyslu § 585 obč. zák., ale o podmíněné
prominutí (části) dluhu v rozsahu převyšujícím 400.000,- Kč, je správný. Dovolání je přesto důvodné.
Závěr odvolacího soudu o povaze dohody totiž nikterak nečiní neplatnou nebo
neúčinnou tu její část, v níž se dlužnice zavázala zaplatit dovolatelce oněch
400.000, Kč, jež dovolatelka posléze na tomto základě přihlásila do
insolvenčního řízení. Jinak řečeno, jestliže se dlužnice v dohodě zavázala, že
dovolatelce oněch 400.000,- Kč zaplatí, pak dovolatelce nic nebránilo v tom,
odvolat se na takovou dohodu v přihlášce coby na důvod vzniku přihlašované
pohledávky ve smyslu § 174 odst. 2 insolvenčního zákona. Takto pojatá
identifikace skutku popsaného v přihlášce pohledávky soudům plně umožňovala
zkoumat (po skutkové i právní stránce) existenci přihlášené pohledávky z
pohledu těch skutečností, jež měly původ v uzavření dohody (byly podkladem
jejího uzavření).
Právní posouzení věci odvolacím soudem tudíž v dotčeném ohledu není správné.
Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první
o. s. ř.), rozsudek odvolacího soudu a spolu s ním ze stejných důvodů i
rozsudek soudu prvního stupně podle § 243b odst. 2 věty za středníkem a odst. 3
o. s. ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b
odst. 3 věta první o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud i pro soud prvního stupně
závazný (§ 243d odst. 1 věta druhá a § 226 odst. 1 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí soud prvního stupně znovu rozhodne i o nákladech řízení,
včetně nákladů řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. září 2011
JUDr. Filip C i l e č e k
předseda senátu