29 Cdo 272/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa
Cilečka a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Petra Šuka v právní věci
navrhovatelů a/ Ing. L. C., , a b/ H. K., obou zastoupených JUDr. Zitou
Krásnou, advokátkou, se sídlem v Brně, Gorkého 11, PSČ 602 00, za účasti
Bytového družstva Drobného 56, Brno, se sídlem v Brně, Drobného 316/56, PSČ 602
00, identifikační číslo osoby 26892073, zastoupeného JUDr. Marií Karasovou,
advokátkou, se sídlem v Brně, Úvoz 39, PSČ 602 00, o neplatnost usnesení
členské schůze družstva, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 9 Cm
136/2003, o dovolání Ing. Ladislava Coufala proti usnesení Vrchního soudu v
Olomouci zedne13. července2010, č. j. 8 Cmo 186/2009-320, ve znění usnesení ze
dne 8. prosince 2010,
č. j. 8 Cmo 186/2009-388, takto:
I. Dovolání se v části, jíž byl napaden třetí výrok usnesení Vrchního
soudu v Olomouci ze dne 13. července 2010, č. j. 8 Cmo 186/2009-320, ve znění
usnesení ze dne 8. prosince 2010, č. j. 8 Cmo 186/2009-388, odmítá.
II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Usnesením ze dne 16. ledna 2009, č. j. 9 Cm 136/2003-191, Krajský soud v Brně
vyslovil na návrh navrhovatele a/ neplatnost usnesení členské schůze Bytového
družstva Drobného 56, Brno (dále jen „družstvo“) konané dne 17. srpna 2003
(dále jen „členská schůze“) přijatých k bodům 3 a 5 programu této schůze (výrok
I.), zamítl návrh navrhovatele a/ na vyslovení neplatnosti usnesení přijatého k
bodu 7 programu členské schůze (výrok II.), zamítl návrh navrhovatele b/ na
vyslovení neplatnosti usnesení přijatých k bodům 3, 5 a 7 programu členské
schůze (výrok III.) a rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně
(výroky IV. až VII.).
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením zastavil pro zpětvzetí
odvolání odvolací řízení o odvolání navrhovatele a/ směřujícího proti výroku
VI. a o odvolání navrhovatele b/ směřujícího proti výroku VII. usnesení soudu
prvního stupně (výrok první), změnil výrok I. usnesení soudu prvního stupně
tak, že návrh navrhovatele a/ na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze
přijatých k bodům 3 a 5 programu členské schůze se zamítá (výrok druhý),
potvrdil výrok III. usnesení soudu prvního stupně (výrok třetí), rozhodl o
nákladech řízení před soudem prvního stupně (výrok čtvrtý) a o nákladech
odvolacího řízení (výrok pátý a šestý).
Soudy vyšly z toho, že:
1/ Dne 17. srpna 2003 se konala členská schůze družstva, jíž se osobně
zúčastnili též oba navrhovatelé. Proti usnesením přijatým členskou schůzí
navrhovatelé v průběhu jejího konání nevznesli žádné námitky.
2/ Dopisem ze dne 12. září 2003 adresovaným předsedkyni družstva R. K. Ing. L
C.vznesl námitky proti usnesením přijatým členskou schůzí družstva. Dopis
předal k poštovní přepravě dne 15. září 2003.
3/ Dopisem ze dne 15. září 2003 adresovaným předsedkyni družstva R. K. vznesl
námitky proti usnesením přijatým členskou schůzí družstva též H. K.. Dopis
předal k poštovní přepravě dne 16. září 2003.
4/ R.K. vyzvedla obě uložené zásilky obsahující námitky navrhovatelů proti
usnesením členské schůze družstva dne 29. září 2003.
Soud prvního stupně uzavřel, že navrhovatel b/ neprokázal, že námitky proti
usnesením přijatým členskou schůzí družstvu oznámil. O skutečnosti, že námitky
družstvu oznámil navrhovatel a/, však není mezi účastníky sporu, a proto soud
jeho návrh věcně projednal.
Odvolací soud naproti tomu uzavřel, že navrhovatelé neprokázali, že námitky
proti napadeným usnesením členské schůze uplatnili včas. Oba navrhovatelé se
členské schůze zúčastnili, avšak o zaprotokolování námitek žádný z nich
nepožádal, nýbrž tyto odeslali předsedkyni družstva dne 15. září 2003, resp. 16. září 2003, tedy na samé hranici možného očekávání, že budou doručeny v
zákonné jednoměsíční lhůtě. Převzala-li R. K. (předsedkyně družstva) dané námitky až 29. září 2003, byly
dle názoru odvolacího soudu družstvu, resp. jeho představenstvu, oznámeny po
uplynutí zákonem stanovené jednoměsíční lhůty, neboť tato uplynula dne 17. září
2003. Navrhovatel a/ napadl druhý a třetí výrok usnesení odvolacího soudu dovoláním,
opíraje jeho přípustnost o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/, b/ i c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), uplatňuje přitom
dovolací důvody dle § 241a odst. 2 o. s. ř. a navrhuje, aby rozhodnutí
odvolacího soudu bylo zrušeno a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Dovolatel namítá, že řízení před soudem prvního stupně je stiženo „řadou
procesních pochybení (např. sloučení věcí, nařízení vypracování znaleckého
posudku v době jejich sloučení, vadné obesílání účastníků k jednání, nesprávné
vyúčtování přeplatků, resp. záloh na vypracování znaleckého posudku v jiné
právní věci, atp.)“, z nichž každá dle jeho názoru mohla mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci samé. Odvolací soud pak dle dovolatele „veden
snahou tato pochybení eliminovat postupoval tak, aby ze svého rozhodování
vyloučil výroky z rozhodnutí prvoinstančního soudu svědčící pro shora citovaná
pochybení a nepřiměřeným způsobem měl žalobce ke zpětvzetí některých částí
odvolání. Na přípis právní zástupkyně žalobců ze dne 14. července 2010 pak
žádným způsobem nereagoval“. Dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, podle něhož námitky nebyly
uplatněny včas. Namítá, že na členské schůzi navrhovatelé vyjádřili již dříve
vznesené námitky proti přijatým usnesením, ale „formálně pak námitky nebyly
zaprotokolovány“. Uvádí, že písemné námitky oba navrhovatelé předali České poště k přepravě již
12. září 2003, resp. 15. září 2003, nikoliv 15. a 16. září 2003, a v zákonné
lhůtě byly tyto již v dispozici adresáta, neboť „Česká pošta dle ustálené a
zavedené praxe nejpozději 15. září 2003 a 16. září 2003 vyrozuměla předsedkyni
družstva o uložení zásilky“. Výklad pojmu „oznámit“ [námitky družstvu], jenž provedl odvolací soud, je dle
názoru dovolatele nepřípustně rozšiřující, neboť při jeho akceptaci by daná
zákonná lhůta byla téměř vždy krácena v závislosti na obstrukčním jednání
družstva a v určitých případech (jako je tomu dle názoru dovolatele i v
projednávané věci) by mohlo být členovi družstva právo na zákonnou obranu
jednáním družstva úplně odňato. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237, § 238a a § 239
o. s. ř. Zkoumání, zda dovolání je - objektivně - přípustné podle uvedených
ustanovení, však předchází - ve smyslu ustanovení § 243b odst. 5, § 240 odst. 1
a § 218 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. - posuzování tzv. subjektivní přípustnosti
dovolání.
K podání dovolání je totiž oprávněn pouze ten účastník, v jehož
poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma (jakkoli nepatrná)
odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srov. např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2004, sp. zn. 29 Odo 198/2003, jež je
veřejnosti dostupné, stejně jako další níže uvedená rozhodnutí (není-li uvedeno
jinak), na webových stránkách tohoto soudu, či ze dne 29. července 1999, sp. zn. 20 Cdo 1760/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník
2000, pod číslem 7, jakož i mnohá další rozhodnutí Nejvyššího soudu). V projednávané věci dovolatel není subjektivně legitimován k napadení třetího
výroku usnesení odvolacího soudu, neboť jím bylo potvrzeno usnesení soudu
prvního stupně v části, jíž byl zamítnut návrh navrhovatele b/, nikoliv
dovolatele. Nejvyšší soud proto dovolání v této části podle § 243b odst. 5 a §
218 písm. b/ o. s. ř. odmítl. Dovolání proti druhému výroku usnesení odvolacího soudu je přípustné podle §
237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., není však důvodné. Dovolatelem namítané vady řízení se vztahují k postupu soudu ve věci určení
výše dalšího členského vkladu (sp. zn. 9 Cm 34/2004), jež byla (dočasně)
spojena ke společnému řízení s projednávanou věcí, avšak usnesením soudu
prvního stupně ze dne 24. července 2008 (č. l. 168 spisu) byla vyloučena k
samostatnému řízení. Bylo-li napadeným rozhodnutím odvolacího soudu rozhodnuto
(pouze) o neplatnosti usnesení členské schůze družstva, nikoliv o určení výše
dalšího členského vkladu, nemohou mít tvrzené vady řízení na správnost
rozhodnutí odvolacího soudu žádný vliv a důvodnost dovolání v projednávané věci
založit nemohou. Dovolání by nečinilo důvodným ani to, kdyby odvolací soud nereagoval na žádost
zástupkyně navrhovatelů o zaslání kopie protokolu o jednání před odvolacím
soudem ze dne 13. července 2010, neboť taková vada by na správnost rozhodnutí
ve věci nemohla mít vliv. V projednávané věci ovšem ze záznamu na č. l. 329
spisu plyne, že kopie protokolu o jednání byla zástupkyni navrhovatelů
elektronickou poštou zaslána. Jelikož z obsahu spisu nevyplývají žádné další vady, k jejichž existenci
dovolací soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), zabýval se Nejvyšší soud - v hranicích právních otázek vymezených
dovoláním - tím, zda je dán dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc
podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu,
sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav
nesprávně aplikoval.
S ohledem na den konání členské schůze je pro další úvahy Nejvyššího soudu
rozhodný výklad uvedených ustanovení ve znění účinném k 17. srpnu 2003, tedy
výklad zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“),
naposledy ve znění zákona č. 88/2003 Sb.
Podle § 242 odst. 1 obch. zák. na návrh člena vysloví soud neplatnost usnesení
členské schůze, pokud usnesení je v rozporu s právními předpisy nebo stanovami
družstva. Návrh soudu může člen podat, požádal-li o zaprotokolování námitky na
členské schůzi, která usnesení přijala, nebo jestliže námitku oznámil
představenstvu do jednoho měsíce od konání této schůze, a nebyla-li svolána
řádně do jednoho měsíce ode dne, kdy se o jejím konání dověděl, nejdéle však do
jednoho roku od konání členské schůze. Návrh soudu lze podat jen do jednoho
měsíce ode dne, kdy člen požádal o zaprotokolování námitky, nebo od oznámení
námitky představenstvu.
Z ustanovení § 245 obch. zák. vyplývá, že v družstvu, jež má méně než padesát
členů, mohou stanovy určit, že působnost představenstva a kontrolní komise plní
členská schůze (odstavec 1). Statutárním orgánem je předseda, popřípadě další
člen pověřený členskou schůzí (odstavec 2).
Aktivní věcná legitimace člena družstva k podání návrhu na vyslovení
neplatnosti usnesení členské schůze je podmíněna včasným podáním námitky.
Nepožádá-li člen o zaprotokolování námitky na členské schůzi, je povinen
oznámit ji představenstvu družstva do jednoho měsíce od konání této schůze.
Lhůta pro oznámení námitky je lhůtou hmotněprávní, jejímž marným uplynutím
právo vznést námitku zaniká (prekluduje).
Pro posouzení toho, zda je dovolatel ve věci aktivně legitimován, není proto
významné, kdy navrhovatelé předali písemné námitky k poštovní přepravě (zda se
tak stalo - jak tvrdí dovolatel - již 12. září 2003, resp. 15. září 2003, nebo
- jak uzavřely soudy - až 15. a 16. září 2003), neboť pro posouzení aktivní
věcné legitimace navrhovatele v řízení podle § 242 odst. 1 obch. zák. je
(obecně) rozhodný až okamžik, kdy námitky byly oznámeny představenstvu družstva.
Dovolateli nelze přisvědčit v tom, že námitky vznesl již na členské schůzi.
Jeho předchozí poukaz na „nesprávnost a protiprávnost způsobu stanovení dalšího
členského vkladu“ za námitku ve smyslu § 242 odst. 1 obch. zák. považovat
nelze, neboť tato musí být určitá a musí směřovat proti konkrétnímu rozhodnutí
členské schůze (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. května 2011, sp. zn.
29 Cdo 65/2010). Tvrzení dovolatele, podle něhož námitky „byly na schůzi
jednoznačně vyjádřeny a nebyly zaprotokolovány“, je nadto novou skutečností
uplatněnou teprve v dovolacím řízení, k níž s ohledem na § 241a odst. 4 o. s.
ř. přihlížet nelze (ostatně dovolatel ani netvrdí, že by požádal o
zaprotokolování námitky).
Ačkoliv § 242 odst. 1 obch. zák. neupravuje formu ani způsob oznámení námitky,
lze teleologickým a logickým výkladem uvedeného ustanovení dovodit, že
povinností člena družstva je učinit vše, co po něm lze spravedlivě požadovat,
aby se námitka ve stanovené lhůtě dostala do sféry dispozice družstva (viz
obdobně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2009, sp. zn. 29 Cdo
590/2009, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 5, ročník 2010, pod
číslem 67). To platí i tehdy, je-li námitka zaslána prostřednictvím držitele
poštovní licence.
Oznamuje-li člen námitku tak, že ji v písemné podobě zašle družstvu
prostřednictvím držitele poštovní licence, dostane se tato do sféry dispozice
družstva dnem, kdy je adresátu držitelem poštovní licence předána, nebo - je-li
adresátu držitelem poštovní licence oznámeno, že zásilka obsahující námitku je
pro něj u držitele uložena - dnem, kdy si adresát může zásilku poprvé
vyzvednout. „Možnost vyzvednout“ si zásilku je přitom třeba posuzovat
objektivně.
Nejvyšší soud sdílí názor odvolacího soudu, že dovolatel odeslal námitku „na
samé hranici možného očekávání“, že bude družstvu v zákonné lhůtě doručena.
Přehlédnout přitom nelze ani to, že adresátem zásilky obsahující námitky nebylo
družstvo, ale jeho předsedkyně.
Jelikož družstvo je tzv. malým družstvem, v němž dle § 245 odst. 1 obch. zák.
ve spojení s částí IV. článku 2 odst. 1 stanov družstva působnost
představenstva plní členská schůze, bylo v projednávané věci nutné oznámit
námitku ve smyslu § 242 odst. 1 obch. zák. členské schůzi. Členská schůze však
(stejně jako představenstvo družstva) není způsobilým subjektem práva, jemuž by
bylo možné doručit oznámení např. prostřednictvím držitele poštovní licence,
ale kolektivním orgánem družstva, jemuž je možné námitku oznámit buď na jeho
jednání, nebo - v době, kdy příslušný orgán nejedná - i tím způsobem, že
námitka v písemné formě bude doručena družstvu (srov. obdobně závěry rozsudku
Nejvyššího soudu ze dne 10. února 2009, sp. zn. 29 Cdo 2863/2008).
Dovolatel však zásilku obsahující námitku neadresoval družstvu, ale jeho
předsedkyni. Podle části IV. článku 3 odst. 1 stanov družstva je předsedkyně
družstva jeho statutárním orgánem, řídí družstvo a rozhoduje o věcech, které
dle zákona či stanov nepatří do působnosti členské schůze.
Ačkoli lze dovodit, že doručením zásilky předsedkyni družstva byla tato
doručena družstvu (viz též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. července 2011,
sp. zn. 29 Cdo 865/2010), s ohledem na skutečnost, že zásilka nebyla adresována
družstvu, ale jeho předsedkyni, je nutné uzavřít, že námitka se do sféry
dispozice družstva nedostala již dnem, kdy si předsedkyně družstva (objektivně)
mohla zásilku poprvé vyzvednout, ale až okamžikem, ve kterém se seznámila s
obsahem zásilky, a mohla tak rozpoznat, že jde o podání určené družstvu
(námitku proti usnesení členské schůze družstva) a nikoliv např. o její
soukromou poštu.
Ze skutkových zjištění soudů obou stupňů vyplývá, že předsedkyně družstva si
zásilku obsahující námitky dovolatele - poté, co byla uvědomena o jejím uložení
- na poště vyzvedla dne 29. září 2003, tj. po uplynutí lhůty pro oznámení
námitek. Dovolatel tak svou námitku neoznámil včas, neboť jeho právo podat
námitku a napadnout usnesení členské schůze u soudu zaniklo dle § 242 odst. 1
obch. zák. ve spojení s § 1 odst. 2 obch. zák. a § 122 odst. 2 zákona č.
40/1964 Sb., občanského zákoníku, prekluzí dnem 17. září 2003.
Právní posouzení věci odvolacím soudem je tudíž správné a dovolací důvod dle §
241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. není dán. Nejvyšší soud proto dovolání podle §
243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5,
§ 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když dovolání Ing. Ladislava Coufala
bylo zamítnuto, avšak ostatním účastníkům podle obsahu spisu v dovolacím řízení
žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. května 2012
JUDr. Filip C i l e č e k
předseda senátu