29 Cdo 2728/2011
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobců
a/ Ing. J. Ž., , b/ Mgr. L. Ž., , c/ Ing. F. M., d/ V. M., e/ Ing. O. K., , f/
RNDr. J. K., g/ RNDr. L. K., všech zastoupených Mgr. Lukášem Pospíšilem,
advokátem, se sídlem v Praze 5, Plzeňská 3185/5, PSČ 150 00, h/ MUDr. R. Š.,
ch/ Ing. M. Š., i/ Ing. R. Š., a j/ J. B., zastoupeného Mgr. Lukášem
Pospíšilem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Plzeňská 3185/5, PSČ 150 00, proti
žalovanému Z. P. zastoupenému JUDr. Ivanou Erlebach Staňkovou, advokátkou, se
sídlem v Praze 9, Nad Krocínkou 13, PSČ 190 00, o určení (spolu)vlastnického
práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 39 C 108/2003, o
dovolání žalobců a/ až g/ a žalobce j/ proti rozsudku Městského soudu v Praze
ze dne 15. prosince 2010, č. j. 58 Co 147/2010-226, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Rozsudkem ze dne 20. srpna 2009, č. j. 39 C 108/2003-164, určil Obvodní soud
pro Prahu 4, že kotelna ve výroku specifikovaná patří mezi společné části domu
č. p. 1312, zapsaného v katastru nemovitostí pro obec Praha, část obce
Kunratice, k. ú. Kunratice (dále jen „dům č.p. 1312“) [výrok I.]. Dále soud
prvního stupně určil velikost spoluvlastnických podílů žalobců na společných
částech domu č.p.1312 (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).
Městský soud v Praze k odvolání procesní předchůdkyně žalovaného změnil
rozsudkem ze dne 15. prosince 2010, č. j. 58 Co 147/2010-226, rozhodnutí soudu
prvního stupně tak, že žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení před soudy
obou stupňů.
Soudy vyšly z toho, že:
1) Žalobci jsou vlastníky některých jednotek v domě č. p. 1312.
2) Sporná kotelna je v prohlášení vlastníka o vymezení jednotek uvedena jako
jednotka 1312/101. V katastru nemovitostí je jako její vlastník zapsán
žalovaný.
3) Někteří z vlastníků jednotek v domě č. p. 1312 se řízení neúčastní.
Na takto ustaveném základě odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně v
závěru, podle něhož kotelna patří mezi společné části domu ve smyslu § 2 písm.
g/ zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, přičemž žalobcům svědčí naléhavý
právní zájem na požadovaném určení, neboť v katastru nemovitostí je jako
vlastník kotelny vedena „osoba odlišná od vlastníků společných částí domu“.
Na rozdíl od soudu prvního stupně však odvolací soud uzavřel, že aktivně
legitimováni k podání žaloby v projednávané věci jsou pouze všichni vlastníci
jednotek (spoluvlastníci společných částí domu), neboť nejde o hospodaření se
společnou věcí ve smyslu § 139 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského
zákoníku. Jelikož žalobu nepodali všichni podíloví spoluvlastníci (vlastníci
jednotek), odvolací soud ji pro nedostatek aktivní legitimace zamítl.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci a/ až g/ a žalobce j/ dovolání,
jehož přípustnost opírají o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963
Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2012 (dále též
jen „o. s. ř.“). Namítají, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním
posouzení věci (uplatňujíce tak dovolací důvod vymezený v ustanovení § 241a
odst. 2 písm. b/ o. s. ř.), a navrhují, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího
soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolatelé považují za nesprávný závěr odvolacího soudu, podle kterého jsou k
podání žaloby v projednávané věci aktivně legitimováni pouze všichni podíloví
spoluvlastníci, majíce za to, že aktivně legitimován je každý jednotlivý
vlastník jednotky (spoluvlastník společných částí). Zdůrazňují, že zápis v
katastru nemovitostí je v rozporu s právem (§ 2 písm. g/ zákona o vlastnictví
bytů), a vlastníci jednotek mají naléhavý právní zájem na tom, aby „věc byla
uvedena do souladu s právem“.
Současně dovolatelé poukazují na nereálnost požadavku odvolacího soudu v
situaci, kdy „se dnes staví bytové domy s několika desítkami až stovkami
bytových jednotek“; v těchto případech je „prakticky vyloučené, aby jednotlivý
spoluvlastník společných částí domu takovýto souhlas všech ostatních
spoluvlastníků společných částí domu získal“.
Dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., avšak není
důvodné.
Předpokladem úspěšnosti žaloby o určení, zda tu právo nebo právní vztah je či
není (§ 80 písm. c/ o. s. ř.), je – vedle aktivní věcné legitimace žalobců –
naléhavý právní zájem žalobců na požadovaném určení.
Věcnou legitimaci k určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, má ten,
kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, nebo jehož
právní sféry se sporný právní vztah nebo sporné právo týká (srov. např.
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. dubna 2002, sp. zn. 21 Cdo 679/2001,
uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 5, ročník 2002, pod číslem 77, či
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2006, sp. zn. 29 Odo 294/2003,
uveřejněný pod číslem 10/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; oba
rozsudky jsou veřejnosti dostupné, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího
soudu dále citovaná, na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Naléhavý právní zájem na požadovaném určení pak vyjadřuje způsob právní
ochrany, které se má dostat soudním rozhodnutím tomu, kdo má v řízení o
určovací žalobě aktivní věcnou legitimaci, a to vůči tomu, kdo je k
požadovanému určení pasivně věcně legitimován.
Jak plyne z ustálené judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu, je určovací
žaloba podle § 80 písm. c/ o. s. ř. preventivního charakteru a má místo jednak
tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním
vztahu, a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v
nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a
povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout
úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů
účastníků. Tyto funkce určovací žaloby přitom korespondují právě s podmínkou
naléhavého právního zájmu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.
března 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura
číslo 3, ročník 1997, pod číslem 21, či nález Ústavního soudu ze dne 20. června
1995, sp. zn. III. ÚS 17/95, dostupný na webových stránkách Ústavního soudu).
V rozsudku ze dne 19. dubna 2012, sp. zn. 22 Cdo 2871/2010, uveřejněném pod
číslem 118/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R
118/2012“), Nejvyšší soud vysvětlil, že řízení o určení věcného břemene ve
prospěch panující nemovitosti, která je předmětem spoluvlastnictví, se musí
účastnit všichni její spoluvlastníci. Nechtějí-li někteří z nich vystupovat
jako žalobci, musí být označeni jako žalovaní. Obdobně pak Nejvyšší soud
uzavřel i v rozsudku ze dne 28. ledna 2010, sp. zn. 22 Cdo 2614/2008, že je-li
předmětem řízení určení, že určité nemovitosti tvoří součást společného jmění
žalobce a jeho manželky s tím, že rozhodnutí soudu se má promítnout do zápisu v
katastru nemovitostí, musí být manželka žalobce v řízení účastna buď na straně
žalobce, anebo na straně žalované.
V projednávané věci se žalobci – někteří z vlastníků jednotek v domě č.p. 1312
– domáhají určení, že kotelna, v prohlášení vlastníka vymezená jako jednotka č.
1312/101 a takto zapsaná i v katastru nemovitostí, patří mezi společné části
domu (tedy je ve spoluvlastnictví všech vlastníků jednotek v domě č.p. 1312), a
současně určení výše svých spoluvlastnických podílů na společných částech domu
a příslušného pozemku.
Aktivní věcná legitimace svědčí – a v tomto směru se odvolací soud mýlí,
usuzuje-li jinak – každému z vlastníků jednotek, neboť požadované určení se
týká (spolu)vlastnického práva každého vlastníka jednotky. Není tedy nutné, aby
na straně žalující vystupovali všichni vlastníci jednotek.
Nicméně má-li být splněn předpoklad naléhavého právního zájmu, musí se řízení o
určení spoluvlastnického práva účastnit všichni spoluvlastníci, jejichž
spoluvlastnické právo má být výrokem soudu určeno. Nechtějí-li někteří z nich
vystupovat jako žalobci, musí se řízení účastnit jako žalovaní. V opačném
případě by totiž ti ze spoluvlastníků, kteří se řízení neúčastní, nebyli
rozhodnutím soudu vázáni (§ 159a odst. 1 o. s. ř.) a mohli by v jiném řízení s
částečně odlišným okruhem účastníků dosáhnout jiného určení; bez jejich účasti
v řízení tudíž právní stav zůstává nadále nejistý a předpoklad naléhavého
právního zájmu na požadovaném určení není naplněn (srov. obdobně důvody R
118/2012 či rozsudku sp. zn. 22 Cdo 2614/2008).
Rozhodnutí soudu vydané v řízení, jehož se (v poměrech projednávané věci)
neúčastní všichni vlastníci jednotek v domě (a spoluvlastníci společných částí
domu), by ani nemohlo být podkladem pro zápis jiné výše spoluvlastnických
podílů v katastru nemovitostí; nelze připustit, aby došlo k zápisu jiné výše
spoluvlastnického podílu na společných částech domu a příslušném pozemku pouze
u některých vlastníků jednotek (těch, kteří se řízení účastní) a stav zápisu u
ostatních vlastníků jednotek zůstal nedotčen (v takovém případě by
spoluvlastnické podíly v souhrnu nepředstavovaly 100 % podíl na nemovitosti).
Ke změně zápisu výše spoluvlastnického podílu osob, jež účastníky řízení
nebyly, přitom dojít nemůže (tyto osoby nejsou rozhodnutím vázány).
Dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož nelze žalobě v
projednávané věci vyhovět, neboť se řízení neúčastní všichni vlastníci jednotek
v domě č. p. 1312, je tudíž ve výsledku správný.
Nejvyšší soud proto, jelikož neshledal ani jiné vady, k jejichž existenci u
přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.),
dovolání podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř.
zamítl.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a
§ 142 odst. 1 o. s. ř., když dovolání žalobců a/ až g/ a žalobce j/ bylo
zamítnuto a ostatním účastníkům podle obsahu spisu náklady dovolacího řízení
nevznikly.
Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého Nejvyšší soud dovolání
projednal a rozhodl o něm (do 31. prosince 2012) se podává z části první, čl.
II bodu 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský
soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. května 2013
JUDr. Petr Š u k
předseda senátu