29 Cdo 2747/2024-375
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce Oberbank AG, se sídlem v Linzi, Untere Donaulände 28, A – 4020, Rakouská republika, jednající pobočkou Oberbank AG Česká republika, se sídlem v Praze 2, náměstí I. P. Pavlova 1789/5, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 26 08 02 22, zastoupeného JUDr. Petrem Neubauerem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Na Sadech 4/3, PSČ 370 01, proti žalovaným 1) M. S., zastoupenému JUDr. Milanem Vašíčkem, MBA, advokátem, se sídlem v Brně, Dominikánské náměstí 656/2, PSČ 602 00, 2) T. K. a 3) N. A. A. W., vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 40 Cm 44/2020, o dovolání prvního žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. března 2024, č. j. 12 Cmo 38/2024-274, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. První žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 8.433,70 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
Rozsudkem ze dne 17. května 2023, č. j. 40 Cm 44/2020-171, ve znění usnesení ze dne 15. června 2023, č. j. 40 Cm 44/2020-176, Krajský soud v Českých Budějovicích ponechal ve vztahu k prvnímu žalovanému v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 3. června 2020, č. j. 40 Cm 44/2020-36, ve znění usnesení ze dne 3. února 2021, č. j. 40 Cm 44/2020-82, jímž (původně) uložil žalovaným, aby společně a nerozdílně zaplatili žalobci částku 50.000,- EUR s 6% úrokem od 26. listopadu 2019 do zaplacení, směnečnou odměnu 166,66 EUR
a náklady řízení (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů (námitkového) řízení (výrok II.).
Proti tomuto rozsudku podal první žalovaný odvolání; současně požádal o osvobození od soudních poplatků. Usnesením ze dne 7. srpna 2023, č. j. 40 Cm 44/2020-220, soud prvního stupně prvnímu žalovanému nepřiznal osvobození od soudních poplatků; Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 27. září 2023, č. j. 12 Cmo 135/2023-231, potvrdil usnesení soudu prvního stupně; usnesení nabylo právní moci dne 19. října 2023. Usnesením ze dne 14. listopadu 2023, č. j. 40 Cm 44/2020-240, soud prvního stupně vyzval prvního žalovaného k zaplacení soudního poplatku za odvolání ve výši 64.025,- Kč ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení; před uplynutím této lhůty podal první žalovaný další žádost o osvobození od soudních poplatků s tím, že nemá hodnotný majetek ani prostředky k úhradě soudního poplatku, přičemž mu nemůže být kladeno k tíži, že původně nepředložil důkazy ke skutečnostem, o nichž nevěděl, že jsou pro rozhodnutí relevantní.
Usnesením ze dne 9. ledna 2024, č. j. 40 Cm 44/2020-253, Krajský soud v Českých Budějovicích zastavil řízení o opakované žádosti prvního žalovaného o osvobození od soudních poplatků (výrok I.), zastavil řízení o odvolání prvního žalovaného proti rozsudku ze dne 17. května 2023, č. j. 40 Cm 44/2020-171 (výrok II.), a uložil prvnímu žalovanému zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 8.506,30 Kč (výrok III.). Vrchní soud v Praze k odvolání prvního žalovaného usnesením ze dne 25.
března 2024, č. j. 12 Cmo 38/2024-274, změnil usnesení soudu prvního stupně ve výroku o zastavení řízení o opakované žádosti žalovaného o osvobození od soudních poplatků tak, že se toto rozhodnutí nevydává (první výrok); ve zbývající části usnesení soudu prvního stupně potvrdil (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok). Odvolací soud – odkazuje na § 138 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a § 4 odst. 1 písm. b), § 7 odst. 1 a § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, jakož i na (označenou) judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu – dospěl k následujícím závěrům: a) Opětovná žádost o osvobození od soudních poplatků není prostředkem, jímž lze dosáhnout nového přezkoumání téhož skutkového stavu ohledně poměrů žadatele o osvobození od soudních poplatků.
Za situace, kdy nebylo ani tvrzeno (tím méně doloženo), že by se poměry prvního žalovaného oproti stavu, za kterého soudy rozhodovaly o jeho první žádosti o osvobození od soudních poplatků, zhoršily, nebyl dán ani „prostor“ k novému rozhodnutí o jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků. b) Za stavu, kdy první žalovaný nezaplatil soudní poplatek ani ve lhůtě určené soudem prvního stupně v usnesení ze dne 14. listopadu 2023, byly naplněny předpoklady pro zastavení (odvolacího) řízení pro nesplnění poplatkové povinnosti.
Proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu potvrzujícího výroku o zastavení odvolacího řízení podal první žalovaný dovolání, které má za přípustné (§ 237 o. s.
ř.) k řešení právní otázky týkající se rozhodování o (nové) žádosti o osvobození od soudních poplatků, kterou odvolací soud (podle jeho názoru) vyřešil v rozporu s (označenou) judikaturou Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, popřípadě která nebyla Nejvyšším soudem ve srovnatelných poměrech zodpovězena. Dovolatel zdůraznil, že ve věci nebylo rozhodnuto o jeho opakované žádosti o osvobození od soudních poplatků, ačkoli v ní uváděl skutečnosti, které osvědčovaly zhoršení jeho majetkových poměrů v důsledku výše inflace ve Slovenské republice za rok 2023.
Právě tato inflace a plynutí času měly za následek změnu poměrů oproti stavu, z něhož soudy vycházely při rozhodování o jeho první žádosti o osvobození od soudních poplatků. Jinak řečeno, ke změně jeho poměrů došlo v důsledku plynutí času ve spojení s růstem cen (při nezměněných příjmech). V nové žádosti rovněž doplnil, že nepobíral odměny za výkon funkce jednatele v (označených) společnostech, a popsal, jak naložil s částkami, které získal za prodej nemovitostí. Soudy obou stupňů tak byly povinny rozhodnout o opakované žádosti o osvobození od soudních poplatků; pochybily rovněž tím, že mu nedaly „prostor“ k úhradě soudního poplatku.
Konečně poukázal na rozhodnutí ze dne 9. prosince 2022, č. j. 7 Cm 81/2021-153, jímž mu Městský soud v Praze přiznal (částečné) osvobození od soudních poplatků (nad částku 30.000,- Kč) v obdobné věci. Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobce považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl. Dovolání, které mohlo být přípustné jen podle § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 a 2 o.
s. ř.
Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž dovoláním napadený výrok usnesení odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, je v souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu a Nejvyššího soudu vztahující se k opakovaným žádostem o osvobození od soudních poplatků, kterou Nejvyšší soud shrnul např. v důvodech usnesení ze dne 24. listopadu 2020, sp. zn. 26 Cdo 2517/2020, ze dne 13. února 2024, sp. zn. 28 Cdo 29/2024 (ve spojení s usnesením Ústavního soudu ze dne 12. června 2024, sp. zn. I. ÚS 1264/24), a ze dne 28. března 2024, sp. zn. 24 Cdo 221/2024. Dále srov. též důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2025, sp. zn. 29 Cdo 2776/2024, vydaného v řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. 39 Cm 296/2022 mezi týmiž účastníky. Přitom v poměrech dané věci nemá Nejvyšší soud pochybnosti o tom, že: 1) Poté, kdy nabylo právní moci usnesení ze dne 7. srpna 2023, jímž soud prvního stupně nepřiznal prvnímu žalovanému osvobození od soudních poplatků, byla prvnímu žalovanému poskytnuta přiměřená lhůta k zaplacení soudního poplatku (viz usnesení soudu prvního stupně ze dne 14. listopadu 2023). 2) Na straně prvního žalovaného nedošlo ke změně poměrů, která by odůvodňovala (byť jen částečné) přiznání osvobození od soudních poplatků; odvolací soud se v napadeném usnesení dostatečně vypořádal s argumentací prvního žalovaného obsažené v opakované žádosti o osvobození od soudních poplatků. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání prvního žalovaného Nejvyšší soud odmítl a žalobci vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Ty v dané věci sestávají z mimosoudní odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 19. září 2024), která podle § 6 odst. 1, § 7 bodu 6., § 8 odst. 1 a § 11 odst. 2 písm. c) a odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném v době poskytnutí právní služby, činí [z tarifní hodnoty ve výši 1.258.430,67 Kč (při kurzu České národní banky ke shora uvedenému datu 25,085 Kč/EUR)] 6.670,- Kč, z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.); celkem činí 8.433,70 Kč. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat exekuce (výkonu rozhodnutí).
Brně dne 23. 10. 2025
JUDr. Petr Gemmel předseda senátu