29 Cdo 2776/2024-408
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobkyně Oberbank AG, se sídlem v Linzi, Untere Donaulände 28, A-4020, Rakouská republika, jednající Oberbank AG pobočkou Česká republika, se sídlem v Praze 2, náměstí I. P. Pavlova 1789/5, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 26080222, zastoupené JUDr. Petrem Neubauerem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Na Sadech 4/3, PSČ 370 01, proti žalovanému M. S., zastoupenému JUDr. Milanem Vašíčkem, MBA, advokátem, se sídlem v Brně, Dominikánského náměstí 656/2, PSČ 602 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 39 Cm 296/2022, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 4. 2024, č. j. 2 Cmo 46/2024-278, ve znění usnesení ze dne 3. 6. 2024, č. j. 2 Cmo 46/2024-286, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 14.532,10 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
1. Krajský soud v Českých Budějovicích směnečným platebním rozkazem ze dne 7. 12. 2022, č. j. 39 Cm 296/2022-28, uložil žalovanému (M. S.) zaplatit žalobkyni (Oberbank AG) směnečný peníz ve výši 150.000 EUR s 6% úrokem od 26. 11. 2019 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 500 EUR a na náhradě nákladů řízení částku 268.796,33 Kč.
2. Rozsudkem ze dne 15. 3. 2023, č. j. 39 Cm 296/2022-126, soud prvního stupně zamítl námitku své místní nepříslušnosti soudu a zrušil směnečný platební rozkaz v části ukládající žalovanému zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 28.182,11 Kč; ve zbývajícím rozsahu ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů námitkového řízení částku 113.256 Kč.
3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalovaný odvolání, v němž požádal o osvobození od soudních poplatků.
4. Usnesením ze dne 19. 7. 2023, č. j. 39 Cm 296/2022-201, soud prvního stupně žalovanému osvobození od soudních poplatků nepřiznal. Vrchní soud v Praze usnesení soudu prvního stupně potvrdil usnesením ze dne 21. 9. 2023, č. j. 2 Cmo 129/2023-219.
5. Soud prvního stupně následně (opětovně) vyzval žalovaného k úhradě soudního poplatku za odvolání podané proti rozsudku ze dne 15. 3. 2023, a to ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení, a poučil jej též o následcích nesplnění poplatkové povinnosti. Usnesení bylo zástupci žalovaného doručeno 2. 10. 2023 (srov. č. l. 223 spisu).
6. Podáním ze dne 17. 10. 2023 (doručeným soudu téhož dne) požádal žalovaný znovu o přiznání osvobození od soudních poplatků.
7. Usnesením ze dne 1. 11. 2023, č. j. 39 Cm 296/2022-234, soud prvního stupně zastavil řízení o opakované žádosti žalovaného o osvobození od soudních poplatků pro překážku věci rozsouzené. Vrchní soud v Praze toto usnesení k odvolání žalovaného potvrdil usnesením ze dne 18. 1. 2024, č. j. 2 Cmo 189/2023-245.
8. Usnesením ze dne 26. 1. 2024, č. j. 39 Cm 296/2022-250, soud prvního stupně zastavil řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku ze dne 15. 3. 2023 pro nezaplacení soudního poplatku (§ 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích).
9. Obě naposledy označená usnesení (potvrzující usnesení odvolacího soudu a usnesení o zastavení odvolacího řízení) doručil soud prvního stupně zástupci žalovaného (společně) dne 31. 1. 2024 (srov. č. l. 250 spisu).
10. K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 15. 4. 2024, č. j. 2 Cmo 46/2024-278, ve znění usnesení ze dne 3. 6. 2024, č. j. 2 Cmo 46/2024-286, potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 26. 1. 2024 (první výrok), uložil žalovanému zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 14.628,90 Kč (druhý výrok) a rozhodl, že řízení se nepřerušuje (do rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti, kterou žalovaný podal proti usnesení odvolacího soudu ze dne 18. 1. 2024) [třetí výrok].
11. Odvolací soud zdůraznil, že soud prvního stupně v usnesení ze dne 1. 11. 2023 již nerozhodoval věcně o přiznání osvobození od soudních poplatků, neboť žalovaným podaná opakovaná žádost neobsahovala žádné skutečnosti vypovídající o zhoršení jeho majetkových poměrů, ale šlo jen o snahu prodloužit odvolací řízení. Takové jednání zneužívá ustanovení § 138 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a nemůže proto požívat právní ochrany (§ 6 o. s. ř.). Postupem soudu prvního stupně (současným doručením obou usnesení) navíc ani nedošlo ke zkrácení práv žalovaného, když o jeho majetkových poměrech bylo pravomocně rozhodnuto a byla mu poskytnuta dodatečná lhůta k úhradě soudního poplatku za odvolání proti rozsudku ze dne 15.
3. 2023. Soud prvního stupně by ostatně nepochybil ani tehdy, kdyby s procesním rozhodnutím o zastavení řízení o opakované žádosti žalovaného o přiznání osvobození od soudních poplatků spojil též rozhodnutí o zastavení (odvolacího) řízení (proti rozsudku ze dne 15. 3. 2023) pro nezaplacení soudního poplatku. Pro přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c/ o. s. ř. odvolací soud neshledal důvody, když projednání „ústavní stížnosti proti usnesení odvolacího soudu ze dne 18. 1. 2024 není závislé na tom, že příslušné soudní rozhodnutí nabude právní moci“.
12. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
13. Dovoláním zpochybněné právní posouzení věci odvolacím soudem, podle kterého v projednávané věci byly splněny předpoklady pro zastavení odvolacího řízení podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, z níž se podává, že:
[1] Usnesením, jímž zamítne žádost účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků, je soud vázán (§ 170 odst. 1 o. s. ř.); nejde (totiž) o usnesení, kterým se upravuje vedení řízení (§ 170 odst. 2 o. s. ř.). Později podané (nové) žádosti téhož účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků může soud vyhovět jen tehdy, změní-li se u účastníka (žadatele) poměry, z nichž soud vycházel v původním (zamítavém) rozhodnutí pro účely právního posouzení původní žádosti. To, že samo právní posouzení předpokladů pro přiznání osvobození od soudních poplatků v prvním (zamítavém) rozhodnutí nebylo správné, důvodem pro to, aby soud vyhověl nové žádosti, být nemůže.
Šlo by o nepřípustnou revokaci právního názoru obsaženého v pravomocném soudním rozhodnutí mimo rámec opravných prostředků, jimiž mohlo být napadeno. Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, a ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4239/2013, uveřejněná pod čísly 99/2013 a 49/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 99/2013“ a „R 49/2014“).
[2] Vznik poplatkové povinnosti za (odvolací) řízení a splatnost poplatku (za odvolání) upravují ustanovení § 4 odst. 1 písm. b/ a § 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, tak, že poplatková povinnost vzniká podáním odvolání a poplatek je splatný vznikem poplatkové povinnosti. K tomu srov. např. důvody usnesení ze dne 15. 5. 2002, sp. zn. 29 Odo 674/2001, 29 Odo 675/2001, uveřejněného pod číslem 22/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
[3] Žádost o osvobození od soudních poplatků lze s účinky zabraňujícími zastavení řízení pro nezaplacení poplatku dle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích podat nejpozději v poslední den lhůty určené soudem pro jeho zaplacení.
Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2019, sp. zn. 30 Cdo 825/2019, uveřejněné pod číslem 1/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
[4] Nezmění-li se u účastníka (žadatele) poměry, ze kterých soud vycházel v usnesení, jímž zamítl jeho žádost o osvobození od soudních poplatků, nemůže účastník důvodně uplatnit obranu proti (následnému) usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, založenou na argumentaci, že předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků splňuje (R 49/2014).
[5] V případě, že po pravomocném zamítnutí návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků nedojde ke změně poměrů, soud zastaví řízení o dalším návrhu téhož účastníka na přiznání osvobození od soudních poplatků pro překážku věci pravomocně rozhodnuté (rei iudicatae).
Viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2011, sp. zn. 25 Cdo 803/2011, k jehož závěrům se Nejvyšší soud následně přihlásil např. v R 99/2013.
[6] Postup soudu (při posuzování následné žádosti téhož účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků) založený výlučně na hodnocení aktuálních poměrů žadatele a pomíjející závěry předchozího rozhodnutí, de facto znamená opětovné hodnocení skutečností, z nichž toto rozhodnutí vycházelo, a tedy nepřípustný přezkum jeho závěrů.
Srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2016, sp. zn. 32 Cdo 40/2016.
14. O tom, že v poměrech dané věci: a/ na straně žalovaného nedošlo ke změně majetkových poměrů (rozuměj oproti stavu majetkových poměrů žalovaného v době, kdy soudy rozhodovaly o jeho první žádosti o osvobození od soudních poplatků), které by odůvodňovaly přiznání osvobození od soudního poplatku za odvolání, b/ podání opakované žádosti o osvobození od soudních poplatků na základě (totožných) důvodů, jež soudy v dané věci již (k první žádosti žalovaného o osvobození od soudních poplatků) shledaly za nedostatečné, je (z hlediska ustanovení § 2 o. s. ř.) zneužitím procesního práva a c/ žalovaný měl reálnou možnost uhradit soudní poplatek za odvolání proti rozsudku ze dne 15. 3. 2023 (v soudem dodatečně poskytnuté lhůtě do 17. 10. 2023), tudíž d/ byly splněny podmínky pro zastavení řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku ze dne 15. 3. 2023 pro nezaplacení soudního poplatku, nemá pochybnosti ani Nejvyšší soud.
15. Poukaz dovolatele na (v dovolání konkretizovaná) rozhodnutí Ústavního soudu a Nejvyššího soudu hodnotí Nejvyšší soud – vzhledem k odlišnostem ve skutkových poměrech označených věcí – jako nepřípadný. V nyní projednávané věci bylo odvolací řízení zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku (přes opětovnou výzvu k jeho úhradě) proto, že žalovaný svou poplatkovou povinnost nesplnil ani poté, co neuspěl se svou žádostí o přiznání osvobození od soudních poplatků. Řízení o jeho opakované žádosti o osvobození od soudních poplatků pak bylo zastaveno pro překážku věci pravomocně rozsouzené, nikoli pro nedůvodnost samotné opakované žádosti. Za tohoto stavu již nebylo nutné, aby soudy opětovně vyzývaly žalovaného k úhradě soudního poplatku. Zvoleným postupem soudy nijak nezasáhly do práva účastníka řízení na soudní ochranu. K tomu srov. dále též důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2019, sp. zn. IV. ÚS 1503/19, nebo ze dne 16. 6. 2020, sp. zn. IV. ÚS 2820/19.
16. Přípustnost dovolání nezakládají ani výhrady dovolatele, jimiž zpochybňuje správnost závěru odvolacího soudu o nepřerušení odvolacího řízení do rozhodnutí o ústavní stížnosti podané proti usnesení odvolacího soudu ze dne 18. 1. 2024. Je tomu tak již proto, že v mezidobí Ústavní soud usnesením ze dne 7. 8. 2024, sp. zn. IV. ÚS 724/24, ústavní stížnost odmítl. Za tohoto stavu řešení dovoláním otevřené otázky postrádá jakýkoliv smysl (dovolání se stalo v tomto rozsahu bezpředmětným).
17. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o § 243c odst. 3 větu první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání žalovaného bylo odmítnuto a vznikla mu tak povinnost nahradit žalobkyni účelně vynaložené náklady řízení. Ty v dané věci sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 19. 9. 2024), která podle ustanovení § 6 odst. 1, § 7 bodu 6., § 8 odst. 1 a § 11 odst. 2 písm. c/ a odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném v době poskytnutí právní služby, činí [z tarifní hodnoty ve výši 3.775.292,50 Kč (při kurzu České národní banky ke shora uvedenému datu 25,085 Kč/EUR, tj. 150.000 EUR = 3.762.750 Kč, plus 500 EUR = 12.542,50 Kč)] 11.710 Kč. Spolu s náhradou paušálních výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč a náhradou za 21 % daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.) v celkové výši 2.522,10 Kč, tak dovolací soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení celkem částku 14.532,10 Kč. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat jeho výkonu (exekuce).
V Brně dne 31. 3. 2025 JUDr. Jiří Zavázal předseda senátu