USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce J. S., zastoupeného Mgr. Antonínem Novákem, advokátem, se sídlem v Olomouci, Pražská 255/41, PSČ 779 00, proti žalovanému GasNet, s. r. o., se sídlem v Ústí nad Labem, Klíšská 940/96, PSČ 400 01, identifikační číslo osoby 27295567, zastoupenému Mgr. Karin Konstantinovovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Benediktská 690/7, PSČ 110 00, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 21 C 210/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 29. března 2022, č. j. 69 Co 320/2021-438, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 3.388 Kč k rukám zástupkyně žalovaného.
1. Rozsudkem ze dne 23. června 2021, č. j. 21 C 210/2018-374, Okresní soud v Olomouci: [1] Zamítl žalobu, kterou se žalobce (J. S.) domáhal vůči žalovanému (GasNet, s. r. o.) určení, že je vlastníkem označené vysokotlaké plynovodní přípojky, která začíná jižně od obce XY, až po tu část, která končí vstupní přírubou označeného uzávěru v bývalém XY (dále též jen „plynovodní přípojka“) [bod I. výroku]. [2] Uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 41.657,90 Kč (bod II. výroku).
2. Okresní soud – vycházeje z ustanovení § 18 odst. 2 a 3 a § 19 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“), a z označené judikatury Nejvyššího soudu představované především rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2004, sp. zn. 29 Odo 394/2002, uveřejněným pod číslem 81/2005 Sb. rozh. obč., který je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupný i na webových stránkách Nejvyššího soudu, rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, uveřejněným pod číslem 19/2006 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 19/2006“), a usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2010, sp. zn. 29 Cdo 1003/2009, uveřejněným v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročníku 2010, pod číslem 139 – dospěl po provedeném dokazování k následujícím závěrům:
3. Žalobce má naléhavý právní zájem na požadovaném určení [§ 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“)], jelikož strany vedou o vlastnictví plynovodní přípojky spor a bez tohoto určení s ní žalobce nemůže nakládat.
4. V rozsahu požadovaného určení nebyla plynovodní přípojka sepsána v konkursní podstatě úpadce Cukrovar Drahanovice, a. s. (položka 125 soupisu konkursní podstaty není dostatečně určitá), takže ji žalobce potud ani nemohl nabýt kupní smlouvou, kterou jako kupující uzavřel s Ing. Jiřím Látalem (dále jen „J. L.“) jako správcem konkursní podstaty úpadce dne 3. listopadu 2003 (dále též jen „kupní smlouva“).
5. K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 29. března 2022, č. j. 69 Co 320/2021-438: [1] Potvrdil rozsudek okresního soudu (první výrok). [2] Uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 22.218 Kč (druhý výrok).
6. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 80 o. s. ř. a z ustanovení § 37 odst. 1 a § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) – dospěl po doplnění dokazování a po přezkoumání napadeného rozhodnutí k následujícím závěrům:
7. Odvolací soud souhlasí se závěrem okresního soudu, že žalobce má naléhavý právní zájem na požadovaném určení ve smyslu § 80 o. s. ř.
8. Správný je i závěr okresního soudu, že na základě položky 125 soupisu konkursní podstaty úpadce nelze přijmout ani závěr, že předmět požadovaného určení byl (vůbec) sepsán do konkursní podstaty úpadce (takový soupis nemá žádné právní účinky).
9. Správný je i závěr o (částečné) absolutní neplatnosti kupní smlouvy, kterou správce konkursní podstaty zpeněžil majetek, který nesepsal do konkursní podstaty (R 19/2006).
10. Přitom ani kupní smlouva samotná není natolik určitá (co do označení plynovodní přípojky coby předmětu koupě), aby bylo možné uzavřít, že se převáděl právě předmět sporu (§ 37 odst. 1 obč. zák.).
11. Plynovodní přípojka byla od počátku majetkem státu a právo hospodaření k ní vykonával od uvedení do provozu plynárenský podnik. Jestli mohlo být něco privatizováno a (následně) pojato do soupisu konkursní podstaty úpadce, pak (snad) část přípojky v areálu cukrovaru, jejíž správa nepřešla na plynárenský podnik; přitom podle zápisu o předání z 20. června 1983 zůstala v majetku právního předchůdce pozdějšího úpadce pouze část plynovodní přípojky (v délce 12 metrů). Podle onoho zápisu činila pořizovací cena plynovodní přípojky 4.830.782 Kčs, kdežto v soupisu konkursní podstaty úpadce i v přehledu základních prostředků – stavby se hovoří o pořizovací hodnotě 1.625.011 Kč.
12. Nebyla rovněž tvrzena žádná právně významná skutečnost, na jejímž základě by mohlo dojít k převodu správy (respektive práva hospodaření) k plynovodní přípojce z plynárenského podniku zpět na právní předchůdce pozdějšího úpadce.
13. Plynovodní přípojku nemohl žalobce ani vydržet, jelikož držbu nevykonával. II. Dovolání a vyjádření k němu
14. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
15. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
16. V mezích uplatněného dovolacího důvodu argumentuje dovolatel následovně:
17. Dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že kupní smlouva je absolutně neplatná (pro neurčitost) v části týkající se převodu vlastnického práva k plynovodní přípojce. Závěry R 19/2006 a usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1003/2009 aplikovaly soudy nesprávně.
18. Názor, že plynovodní přípojka byla označena v soupisu konkursní podstaty úpadce i v kupní smlouvě neurčitě a nejasně, je chybný. Žaloba řádně vymezuje svůj předmět, přičemž dovolatel vycházel z kupní smlouvy a ze „známého faktu“, že ve prospěch úpadce nedošlo k vybudování více plynovodních přípojek; proto nemůže být pochyb o tom, co bylo předmětem převodu. Plynovodní přípojka byla vybudována ve prospěch cukrovaru v Drahanovicích, a následně (v rámci privatizace) byla převedena na pozdějšího úpadce, přičemž její označení v soupisu majetku konkursní podstaty a v kupní smlouvě vychází z účetnictví úpadce.
19. Právní názor odvolacího soudu, jenž nebere v potaz význam privatizačního projektu, odporuje názoru Nejvyššího soudu „ze dne 17. června 2008, sp. zn. 28 Cdo 1818/2008“ (správně jde o rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. června 2008, sp. zn. 28 Cdo 1818/2008, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 11, ročníku 2008, pod číslem 163). Dovolatel je přesvědčen, že v rámci privatizace převedl stát plynovodní přípojku do majetku pozdějšího úpadce.
20. Žalovaný ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout, případně zamítnout. K tomu především poukazuje na to, že dovolání se nevymezuje proti závěru o neplatnosti kupní smlouvy podle § 39 obč. zák. (proto, že J. L. zpeněžil majetek konkursní podstaty, aniž jej sepsal). Závěry obou soudů o neplatnosti kupní smlouvy má žalovaný za správné. III. Přípustnost dovolání
21. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
22. Dovolatel napadl rozsudek odvolacího soudu dovoláním v plném rozsahu, tedy i v té části prvního výroku, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek okresního soudu ve výroku o nákladech řízení a ve druhém výroku o nákladech odvolacího řízení. Potud Nejvyšší soud dovolání bez dalšího odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř., jelikož přípustnost dovolání proti výroku o nákladech řízení vylučuje ustanovení § 238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.
23. V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části prvního výroku napadeného rozhodnutí, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek insolvenčního soudu v zamítavém výroku o věci samé, Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. a pro něž potud neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
24. Učinil tak proto, že judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede samostatně k výsledku dosaženému rozhodnutím odvolacího soudu, není dovolání ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno, nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v ustanovení § 237 o. s. ř. Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. ustanovení § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08, uveřejněného pod číslem 236/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek nemůže za tohoto stavu ovlivnit výsledek řízení a dovolání je tak nepřípustné jako celek. Srov. k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sb. rozh. obč., a v poměrech občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2020, sen. zn. 29 NSČR 43/2018, uveřejněného pod číslem 101/2020 Sb. rozh. obč.
25. V poměrech dané věci rozhodnutí obou soudů spočívala nejen na závěru o částečné (absolutní) neplatnosti kupní smlouvy pro neurčitost (podle § 37 odst. 1 obč. zák.), nýbrž i na závěru o částečné (absolutní) neplatnosti kupní smlouvy podle § 39 obč. zák. [jelikož správce konkursní podstaty úpadce kupní smlouvou zpeněžoval majetek (plynovodní přípojku), který do konkursní podstaty (řádně) nesepsal, pročež s ním nemohl ani nakládat (zpeněžit jej)].
26. Závěr o částečné (absolutní) neplatnosti kupní smlouvy podle § 39 obč. zák. pro absenci soupisu, který obstojí jako samostatný důvod zamítnutí předmětné žaloby, přitom dovolání argumentačně nezpochybňuje (polemiku s odkazem napadeného rozhodnutí na R 19/2006 vede dovolatel jen co do argumentace k určitosti kupní smlouvy). Za této situace není dovolání přípustné jako celek (bez zřetele k tomu, zda by případně byl dán důvod je připustit pro účely přezkoumání závěru o neurčitosti kupní smlouvy).
27. Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto, čímž žalovanému vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Ty v dané věci sestávají z odměny advokátky za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 11. srpna 2022) určené podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), v aktuálním znění.
28. Advokátce žalovaného přísluší za tento úkon právní služby mimosmluvní odměna dle § 11 odst. 1 písm. k/ advokátního tarifu. Spor o určení vlastnického práva je v poměrech dané věci ve smyslu ustanovení § 9 odst. 3 písm. a/ advokátního tarifu sporem, u kterého se považuje za tarifní hodnotu částka 35.000 Kč. Tomu odpovídá (dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu) mimosmluvní odměna ve výši 2.500 Kč. Spolu s náhradou hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč jde o částku 2.800 Kč. S připočtením náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 588? Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) jde o částku 3.388 Kč, kterou Nejvyšší soud přiznal žalovanému k tíži žalobce.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat exekuce (výkonu rozhodnutí).
V Brně dne 29. srpna 2024
JUDr. Zdeněk Krčmář předseda senátu