U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc.
JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní
věci obchodní společnosti MATHIOLA, spol. s r. o., se sídlem v Opavě, Heydukova
2084/5, PSČ 746 01, identifikační číslo osoby 49 60 89 08, zastoupené Mgr.
Magdalenou Gebauerovou, advokátkou, se sídlem v Opavě, Dolní náměstí 117/3, PSČ
746 01, o zápis změn do obchodního rejstříku, vedené u Krajského soudu v
Ostravě pod sp. zn. C 11194, o dovolání obchodní společnosti proti usnesení
Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. dubna 2009, č. j. 5 Cmo 78/2009-251, takto:
Dovolání se zamítá.
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení
Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. listopadu 2008, č. j. F 49182/08, C
11194-223, kterým rejstříkový soud zamítl návrh na zápis změn společnosti
MATHIOLA, spol. s r. o. (dále jen „společnost“) do obchodního rejstříku, jímž
se společnost domáhala výmazu společnice J. P. a zápisu změny výše vkladu a
obchodního podílu společníka D. H.
Vyšel přitom z toho, že dnem nabytí právní moci usnesení Okresního soudu v
Opavě ze dne 7. února 2007, č. j. 22 E 1091/2006-7, kterým byl nařízen výkon
rozhodnutí postižením obchodního podílu J. P. ve společnosti, tj. 27. listopadu
2007, zanikla účast jmenované ve společnosti a její obchodní podíl přešel na
společnost. Bylo tak na jediném zbývajícím společníkovi společnosti – D. H. -
aby při výkonu působnosti valné hromady společnosti rozhodl ve smyslu
ustanovení § 113 odst. 5 či 6 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále
jen „obch. zák.“), o naložení s obchodním podílem nabytým společností. O
rozhodnutí jediného společníka podle § 113 odst. 5 obch. zák. ze dne 30. září
2008 však měl být pořízen notářský zápis (§ 141 odst. 1 obch. zák.). Nestalo-li
se tak, rejstříkový soud již z tohoto důvodu „návrh správně zamítl“.
Odvolací soud přitakal i závěru rejstříkového soudu, podle něhož převedla-li
společnost smlouvou ze dne 1. října 2008 „uvolněný“ 75% obchodní podíl na D.
H., pak na něj úplatně převáděla majetek hodnoty vyšší, než činí jedna desetina
jejího základního kapitálu, pročež bylo podle ustanovení § 196a odst. 3 obch.
zák. potřeba stanovit hodnotu převáděného obchodního podílu na základě posudku
znalce jmenovaného soudem. Ustanovení § 196a odst. 4 obch. zák. dle názoru
odvolacího soudu na daný případ aplikovat nelze, neboť nejde o nabytí nebo
zcizení majetku v rámci běžného obchodního styku ani o nabytí nebo zcizení z
podnětu nebo pod dozorem nebo dohledem státního orgánu.
Proti usnesení odvolacího soudu podala společnost dovolání, jehož přípustnost
opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), navrhujíc, aby Nejvyšší soud
rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu
řízení. Dovolatelka namítá, že odvolací soud „přistoupil na zcela nesprávnou aplikaci
ustanovení § 141 odst. 1 obch. zák. ve spojení s ustanovením § 113 odst. 5
obch. zák., tedy že toto rozhodnutí je nutné učinit formou notářského zápisu.“
Podle dovolatelky je ustanovení § 113 obch. zák. aplikovatelné pouze na případy
vyloučení společníka, nikoli na případy, kdy účast společníka zanikla z jiného
důvodu. Rozhodnutí jediného společníka v působnosti valné hromady o převodu
obchodního podílu proto nemuselo mít formu notářského zápisu. Jelikož k zániku účasti J. P. ve společnosti došlo „usnesením Okresního soudu v
Opavě“, který je státním orgánem, dopadá - dle názoru dovolatelky - na převod
(dříve) jejího obchodního podílu ze společnosti na zbývajícího společníka
ustanovení § 196a odst. 4 obch. zák. a požadavek na stanovení hodnoty transakce
na základě posudku soudem jmenovaného znalce je neoprávněný. Ustanovení § 196a odst. 3 obch. zák. se na předmětnou transakci nevztahuje i z
toho důvodu, že jde o situaci kdy „uvolněný obchodní podíl přechází na
společníka, kdežto ustanovení § 196a odst. 3 obch. zák. jasně hovoří o situaci,
kdy je přesun majetku veden zcela opačným směrem, tedy od společníka (resp. jiných osob) na společnost.“ Soudy navíc nesprávně „kladou rovnítko mezi pojem
hodnota převáděného podílu ve společnosti a pojem základní kapitál“, neboť
došly k závěru, podle něhož je-li převáděn obchodní podíl odpovídající více než
10% účasti společníka na základním kapitálu, je jeho hodnota vyšší než jedna
desetina základního kapitálu. Takový výklad je však chybný, když „základní
kapitál (…) nevypovídá zhola nic o tom, jaká je skutečná hodnota majetku
společnosti“. Uložil-li odvolací soud rejstříkovému soudu, aby uvedl zápis společnosti ve
vztahu k J. P. do souladu se skutečným stavem, aniž by specifikoval, jak má být
shody dosaženo, je podle dovolatelky jeho rozhodnutí nesrozumitelné a
nepřezkoumatelné. Nejvyšší soud úvodem poznamenává, že rozhodné znění občanského soudního řádu,
podle kterého dovolání projednal a rozhodl o něm (do 30. června 2009), se
podává z bodu 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění
zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
další související zákony. Dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu ve věci samé je
přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. pro řešení otázky,
jakým způsobem a v jaké formě lze učinit rozhodnutí dle § 113 odst. 5 obch. zák. o naložení s obchodním podílem nabytým společností v případě, kdy
společnost s ručením omezeným má jediného zbývajícího společníka. Dovolání není důvodné.
Ačkoli dovolatelka v dovolání výslovně neoznačila žádný z dovolacích důvodů,
námitkami, o které svou argumentaci v dovolání opírá, jednak poukazuje na vadu
řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jednak
zpochybňuje správnost právního posouzení věci odvolacím soudem. Dovolatelka tak
obsahově vystihuje dovolací důvody uvedené v ustanovení § 241a odst. 2 písm. a/
a písm. b/ o. s. ř. Nejvyšší soud proto - jsa vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich
obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) - nejprve přezkoumal rozhodnutí
odvolacího soudu z pohledu dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. a shledal, že vadou namítanou dovolatelkou řízení netrpí. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí odvolacího soudu nezakládá skutečnost, že ve
smyslu § 200b odst. 3 o. s. ř. upozornil rejstříkový soud na trvající stav
neshody mezi skutečným právním stavem a stavem zápisu v obchodním rejstříku
ohledně účasti J. P. ve společnosti. Rozhodnutí odvolacího soudu není
nesrozumitelné a je i dostatečně odůvodněno; o nepřezkoumatelné rozhodnutí
tudíž nejde. Jelikož jiné vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží
z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze
spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se dále - v hranicích právních otázek
vymezených dovoláním - zabýval tím, zda je dán dovolací důvod podle § 241a
odst. 2 písm. b/ o. s. ř., tedy správností právního posouzení věci odvolacím
soudem. Vzhledem k době rozhodnutí jediného (zbývajícího) společníka při výkonu
působnosti valné hromady o převodu obchodního podílu ze společnosti (30. září
2008), je pro další úvahy Nejvyššího soudu rozhodný výklad obchodního zákoníku
ve znění účinném do 19. července 2009, tj. naposledy ve znění zákona č. 230/2008 Sb. Podle ustanovení § 113 odst. 5 obch. zák. obchodní podíl (§ 114) vyloučeného
společníka přechází na společnost, která jej může převést na jiného společníka
nebo třetí osobu. O převodu rozhoduje valná hromada. Podle ustanovení § 132 odst. 1 obch. zák. má-li společnost jediného společníka,
nekoná se valná hromada a působnost valné hromady vykonává tento společník. Rozhodnutí společníka při výkonu působnosti valné hromady musí mít písemnou
formu a musí být podepsáno společníkem. Rozhodnutí společníka musí mít formu
notářského zápisu v těch případech, kdy se o rozhodnutí valné hromady pořizuje
notářský zápis. Ustanovení § 127 odst. 5 se nepoužije. Podle ustanovení § 141 odst. 1 obch. zák. ke změně obsahu společenské smlouvy
je třeba souhlasu všech společníků nebo rozhodnutí valné hromady, nestanoví-li
zákon jinak. Rozhodování valné hromady podle § 125 odst. 1 písm. f), g) a i),
jde-li o jmenování, odvolání a odměňování likvidátora, § 113, 115, 117 a 121 se
nepovažuje za rozhodování o změně společenské smlouvy; o rozhodnutích podle §
113, 115, 117 a 121 však musí být pořízen notářský zápis. Ustanovení § 173
odst. 3 platí přiměřeně. V projednávané věci došlo v důsledku pravomocného nařízení výkonu rozhodnutí
postižením obchodního podílu J. P. k zániku její účasti ve společnosti
(srov. § 148 odst. 1 a 2 obch. zák.).
Z věty druhé § 148 odst. 1 obch. zák.,
jež stanoví, že ustanovení § 113 odst. 5 a 6 v tomto případě platí obdobně,
vyplývá, že obchodní podíl J. P. přešel na společnost, která s ním byla povinna
naložit některým ze způsobů popsaných v tomto ustanovení. Pro případ, že se společnost s ručením omezeným stane majitelkou vlastního
obchodního podílu, jí zákon zakazuje vykonávat práva s ním spojená (§ 120 odst. 2 obch. zák.). Za situace, kdy společnost má jediného dalšího společníka, je
třeba na tohoto společníka pohlížet jako na jediného společníka. Tento závěr
vyplývá z teleologického výkladu ustanovení § 120 odst. 2 obch. zák., neboť by
nemělo smysl, aby k hlasování jediného společníka, který může vykonávat
hlasovací právo, svolávala společnost zákonem stanoveným postupem valnou
hromadu, či dokonce aby se tento společník musel domáhat jejího svolání
postupem podle § 129 odst. 2 obch. zák. Odvolací soud tedy správně dovodil, že o převodu obchodního podílu patřícího
dříve J. P. (na sebe sama) měl rozhodnout jediný zbývající společník
společnosti D. H. postupem podle § 132 odst. 1 obch. zák. Rozhodnutí valné hromady o převodu obchodního podílu, jenž přešel na společnost
v důsledku nařízení výkonu rozhodnutí postižením obchodního podílu, je
rozhodnutím podle § 113 odst. 5 obch. zák. Z výše citovaných ustanovení přitom
jasně vyplývá jak to, že rozhodnutí společníka při výkonu působnosti valné
hromady musí mít formu notářského zápisu v těch případech, kdy se o rozhodnutí
valné hromady pořizuje notářský zápis, tak to, že o rozhodnutích valné hromady
podle § 113 obch. zák. musí být pořízen notářský zápis. Nedodržení zákonného požadavku notářské formy zápisu z valné hromady
(rozhodnutí jediného společníka) je důvodem pro závěr o neplatnosti těch
usnesení valné hromady, a tedy i rozhodnutí jediného společníka, o nichž musí
být pořízen notářský zápis. V řízení o zápis skutečnosti založené usnesením
valné hromady (rozhodnutím jediného společníka) do obchodního rejstříku je
přitom rejstříkový soud oprávněn posuzovat platnost usnesení valné hromady
(rozhodnutí jediného společníka) - viz § 131 odst. 8 věta první obch. zák. a
např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 64/1998 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek. Nebyla-li v projednávané věci formální náležitost rozhodnutí jediného
společníka při výkonu působnosti valné hromady splněna, je rozhodnutí jediného
společníka o převodu obchodního podílu ze společnosti na D. H. neplatné. Absence (platného) rozhodnutí valné hromady (jediného společníka) o převodu
obchodního podílu podle ustanovení § 113 odst. 5 věty druhé obch. zák. pak má
obecně za následek neúčinnost smlouvy o převodu obchodního podílu stejně, jako
je tomu v případě absence souhlasu valné hromady podle § 115 odst. 1 a odst. 2
obch. zák. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2007, sp. zn. 29 Odo 1278/2005, které je veřejnosti k dispozici na jeho webových
stránkách). Rozhodnutí jediného společníka o převodu obchodního podílu podle § 113 odst. 5
věty druhé obch. zák. (obdobně i souhlas jediného společníka podle § 115 odst. 1 a odst. 2 obch.
zák.) lze přitom, je-li jediný společník účastníkem smlouvy o
převodu obchodního podílu (ať už jako převodce, nebo jako nabyvatel), vyjádřit
přímo smlouvou o převodu obchodního podílu. Má-li společnost jediného
společníka, není totiž logického důvodu, aby tento společník - v postavení
valné hromady - rozhodoval o tom, že na něj bude převeden obchodní podíl
(uděloval sám sobě souhlas s převodem obchodního podílu). V těchto případech je
ovšem nezbytné, aby smlouva o převodu obchodního podílu byla uzavřena ve formě
notářského zápisu. To se však v projednávané věci nestalo. Není-li smlouva o převodu obchodního podílu ze společnosti na D. H. účinná,
nemohl jmenovaný převáděný obchodní podíl nabýt. Dalšími námitkami nesprávného právního posouzení věci se dovolací soud již
nezabýval, neboť na závěrech o neplatnosti rozhodnutí jediného společníka a o
neúčinnosti smlouvy o převodu obchodního podílu nemůže ničeho změnit ani
případná nesprávnost dalších právních závěrů odvolacího soudu (k tomu srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. prosince 1997, sp. zn. 3 Cdon
1374/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 2, ročník 1998, pod
číslem 17). Jelikož se dovolatelce prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost
rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání podle
ustanovení § 243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl. Jen pro úplnost a nad rámec právního posouzení věci Nejvyšší soud dodává, že
otázkou případné aplikace ustanovení § 131 odst. 3 písm. a/ obch. zák. se v
projednávané věci nemohl zabývat (k použitelnosti tohoto ustanovení v řízení ve
věcech obchodního rejstříku srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna
2005, sp. zn. 29 Odo 445/2004, uveřejněné v časopise Soudní Judikatura číslo 6,
ročník 2005, pod číslem 92), neboť dovolatelka nesprávnost právního posouzení
věci v tomto směru nikterak nenapadá (viz § 242 odst. 3 o. s. ř., jakož i
důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009, sp. zn. IV. ÚS
560/2008).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. března 2011
doc. JUDr. Ivana Štenglová
předsedkyně senátu