29 Cdo 2878/2025-102
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce PK Finance s. r. o., se sídlem v Praze 2, Wenzigova 1004/14, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 14071088, zastoupeného Mgr. Janem Lehovcem, advokátem, se sídlem v Praze 3, Velehradská 88/1, PSČ 130 00, proti žalovanému FER IMMO s. r. o., se sídlem v Praze 1, V Celnici 1031/4, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 28999649, o zaplacení 6 775 597,03 EUR, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 26 C 48/2024, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. května 2025, č. j. 62 Co 136/2025-89, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. května 2025, č. j. 62 Co 136/2025-89, se mění takto: Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28. ledna 2025, č. j. 26 C 48/2024-68, se mění tak, že se řízení nezastavuje.
1. Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 28. ledna 2025, č. j. 26 C 48/2024-68, rozhodl, že se v řízení pokračuje (bod I. výroku), řízení zastavil (bod II. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod III. výroku).
2. Městský soud v Praze k odvolání žalobce (PK Finance s. r. o.) usnesením ze dne 15. května 2025, č. j. 62 Co 136/2025-89, potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
3. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 109 odst. 1 písm. a/, § 140c, § 263 odst. 1 a § 265 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a z ustanovení § 154 odst. 1 a § 167 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a odkazuje na (označenou) judikaturu Nejvyššího soudu – dospěl po přezkoumání usnesení soudu prvního stupně k závěru, že řízení bylo zahájeno v rozporu s § 109 odst. 1 písm. a/ a § 140c insolvenčního zákona, neboť pohledávku, která je předmětem sporu, bylo možno uplatnit přihláškou v insolvenčním řízení vedeném na majetek žalovaného (FER IMMO s. r. o.).
4. Proti prvnímu výroku usnesení odvolacího soudu podal žalobce
dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř., argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
5. Konkrétně dovolatel (podle obsahu podání) klade otázku, zda podal žalobu v rozporu s § 109 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona za situace, kdy v době podání žaloby sice bylo vůči dlužníku (žalovanému) vedeno insolvenční řízení, ale zároveň pominuly účinky spojené s jeho zahájením, protože insolvenční soud zamítl insolvenční návrh; dovolatel míní, že v takovém případě nelze řízení o jeho žalobě zastavit. Nadto namítá, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné.
6. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu.
7. Dovolatel výslovně napadá první výrok rozhodnutí odvolacího soudu; v té části prvního výroku, jíž odvolací soud potvrdil bod III. výroku soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudem prvního stupně, však přípustnost dovolání vylučuje ustanovení § 238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř. Vzhledem ke změně napadeného rozhodnutí jako celku však není nutné dovolání v tomto rozsahu odmítat samostatným výrokem.
8. Ve zbývajícím rozsahu je dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř., když potud pro daný případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř. a v posouzení dovoláním předestřené právní otázky je napadené rozhodnutí v rozporu s níže označenou judikaturou Nejvyššího soudu.
9. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
10. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl (ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází.
11. Pro právní posouzení věci jsou rozhodné následující skutečnosti, z nichž vyšly oba soudy nižších stupňů a které se rovněž (coby obsah insolvenčního spisu v insolvenčním řízení vedeném na majetek žalovaného) promítají v insolvenčním rejstříku: [1] Insolvenční řízení na majetek žalovaného bylo zahájeno podáním insolvenčního návrhu věřitelem FER LEASING s. r. o. (dále jen „společnost F“) dne 23. května 2022 a je vedeno u Městského soudu v Praze (dále též jen „insolvenční soud“) pod sp. zn. MSPH 94 INS 8786/2022; insolvenční soud zveřejnil vyhlášku, kterou se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, v insolvenčním rejstříku dne 24. května 2022 (A-4). [2] Podáním ze dne 23. listopadu 2022 (A-22) přistoupil dovolatel k insolvenčnímu řízení vedenému na majetek žalovaného a považuje se tak za dalšího insolvenčního navrhovatele. [3] Usnesením ze dne 28. listopadu 2023, č. j. MSPH 94 INS 8786/2022-A-73, zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne, insolvenční soud (mimo jiné) zastavil (pro zpětvzetí insolvenčního návrhu) řízení vůči insolvenčním navrhovatelům společnosti F a Green Eye Austria s. r. o. (body I. a IV. výroku), zamítl insolvenční návrh dovolatele (bod VI. výroku) a rozhodl, že žalovaný nemá vůči dovolateli právo na náhradu nákladů řízení (bod VII. výroku). [4] Dovolatel podal dne 21. února 2024 žalobu v projednávané věci. [5] Vrchní soud v Praze k odvolání dovolatele zrušil usnesením ze dne 21. února 2024, č. j. MSPH 94 INS 8786/2022, 2 VSPH 74/2024-A-82, zveřejněným v insolvenčním rejstříku dne 27. února 2024, usnesení insolvenčního soudu o zamítnutí insolvenčního návrhu ze dne 28. listopadu 2023 v bodech výroku VI. a VII. a věc vrátil v tomto rozsahu insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. [6] Soud prvního stupně usnesením ze dne 24. července 2024, č. j. 26 C 48/2024-50, přerušil řízení do rozhodnutí insolvenčního soudu o insolvenčním návrhu vůči žalovanému. [7] Insolvenční soud usnesením ze dne 4. prosince 2024 (správně 5. listopadu 2024), č. j. MSPH 94 INS 8786/2022-A-162, jehož zkrácené znění zveřejnil v insolvenčním rejstříku dne 5. listopadu 2024 (A-161), (mimo jiné) zjistil úpadek žalovaného (bod I. výroku) a prohlásil konkurs na jeho majetek (bod II. výroku).
12. Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení insolvenčního zákona: § 89 (insolvenčního zákona) (1) Není-li dále stanoveno jinak, rozhodnutí insolvenčního soudu vydaná v insolvenčním řízení jsou účinná okamžikem jejich zveřejnění v insolvenčním rejstříku. (…) § 142 (insolvenčního zákona) (1) Jinými rozhodnutími o insolvenčním návrhu jsou a) odmítnutí insolvenčního návrhu pro vady nebo pro zjevnou bezdůvodnost, b) zastavení řízení pro nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit nebo který se nepodařilo odstranit, nebo pro zpětvzetí insolvenčního návrhu, c) zamítnutí insolvenčního návrhu. § 146 (insolvenčního zákona) (1) Účinností rozhodnutí podle § 142 zanikají účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení a dosud vydaná předběžná opatření. Odůvodňují-li to okolnosti případu, může insolvenční soud určit, že účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení a dosud vydaná předběžná opatření zaniknou až právní mocí rozhodnutí. (…)
13. Ustanovení insolvenčního zákona v citovaném znění platila již v době, kdy bylo zahájeno insolvenční řízení na majetek žalovaného (23. května 2022), a později nedoznala změn.
14. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v následujících závěrech:
15. Uplatní-li věřitel pohledávku vůči dlužníku u obecného soudu žalobou v rozporu s ustanovením § 109 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona, soudní řízení o takové pohledávce se přeruší okamžikem zveřejnění rozhodnutí o úpadku dlužníka v insolvenčním rejstříku (§ 140a odst. 1 věta první insolvenčního zákona). Za předpokladu, že stále trvají účinky rozhodnutí o úpadku, je po právní moci rozhodnutí o úpadku obecný soud povinen řízení o žalobě neprodleně zastavit podle § 141a insolvenčního zákona, bez zřetele k tomu, zda úpadek dlužníka je následně řešen konkursem, reorganizací nebo oddlužením. Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2017, sp. zn. 29 Cdo 5749/2016, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sb. rozh. obč.“) pod číslem 128/2018 (dále jen „R 128/2018“).
16. Uplatní-li věřitel vůči dlužníku u obecného soudu žalobou pohledávku, která má být v insolvenčním řízení uplatněna přihláškou (aniž by šlo o incidenční spor), nebo pohledávku, na kterou se v insolvenčním řízení pohlíží jako na přihlášenou (aniž by šlo o incidenční spor), anebo pohledávku, která se v insolvenčním řízení neuspokojuje (§ 170 insolvenčního zákona), teprve v době, kdy již trvají účinky rozhodnutí o úpadku (po okamžiku zveřejnění rozhodnutí o úpadku dlužníka v insolvenčním rejstříku), jde o porušení zákazu formulovaného v § 140c insolvenčního zákona. Za předpokladu, že stále trvají účinky rozhodnutí o úpadku, je po právní moci rozhodnutí o úpadku obecný soud povinen řízení o žalobě neprodleně zastavit podle § 141a insolvenčního zákona, bez zřetele k tomu, zda úpadek dlužníka je následně řešen konkursem, reorganizací nebo oddlužením. Přitom není vyloučeno, že obecný soud bude aplikovat (musí aplikovat) ustanovení § 141a insolvenčního zákona (coby důsledek porušení zákazu plynoucího z § 140c insolvenčního zákona) v situaci, kdy žaloba o pohledávce bude nepřípustně podána dokonce až po právní moci rozhodnutí o úpadku (kdykoli později, dokud trvají účinky rozhodnutí o úpadku). K tomu opět srov. R 128/2018, k jehož závěrům se Nejvyšší soud přihlásil např. v usnesení ze dne 31. července 2019, sp. zn. 29 Cdo 3651/2017, nebo v usnesení ze dne 30. ledna 2020, sp. zn. 29 Cdo 2881/2019.
17. Neurčí-li insolvenční soud jinak v usnesení, jímž zamítá insolvenční návrh, zanikají účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení nejpozději okamžikem zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku. Usnesení, jímž odvolací soud zrušil usnesení o zamítnutí insolvenčního návrhu a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení, se stává účinným nejpozději okamžikem zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku (jenž je vždy též okamžikem právní moci takového usnesení); tímto okamžikem se opět obnovují (ex nunc) účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení. Na právní jednání a úřední postupy nebo rozhodnutí, k nimž došlo v době od účinnosti rozhodnutí, jímž insolvenční soud odklidil účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, do účinnosti rozhodnutí, jímž odvolací soud toto usnesení insolvenčního soudu zrušil, se nevztahuje omezení plynoucí z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení obnovených až účinností zrušujícího usnesení insolvenčního soudu. Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. listopadu 2015, sp. zn. 29 Cdo 311/2015, uveřejněné pod číslem 50/2017 Sb. rozh. obč.
18. V projednávané věci nastal zákaz podávání nových žalob (účinek spojený se zahájením insolvenčního řízení podle § 109 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona) dne 24. května 2022. Zveřejněním usnesení o zastavení insolvenčního řízení pro zpětvzetí insolvenčního návrhu a o zamítnutí insolvenčního návrhu ve vztahu k insolvenčnímu navrhovateli – dovolateli (A-73) v insolvenčním rejstříku (dne 28. listopadu 2023) tento účinek pominul v souladu s § 89 odst. 1, § 142 odst. 1 písm. c/ a § 146 odst. 1 insolvenčního zákona, neboť insolvenční soud neurčil, že účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení zanikají až právní mocí rozhodnutí. Účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení se obnovily až zveřejněním usnesení Vrchního soudu v Praze (A-82), jímž zrušil usnesení insolvenčního soudu o zamítnutí insolvenčního návrhu, v insolvenčním rejstříku (dne 27. února 2024).
19. Z uvedeného plyne, že žalobce podal žalobu (dne 21. února 2024) v době, kdy mu v tom nebránily ani účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení (§ 109 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona), ani účinky spojené s usnesením o úpadku (§ 140c insolvenčního zákona). Důvod pro zastavení řízení podle § 141a insolvenčního zákona tak není dán.
20. Napadené rozhodnutí neobstálo již v rovině právního posouzení věci; Nejvyšší soud se proto nezabýval (pro nadbytečnost) tím, zda je řízení postiženo (dovolatelem uváděnou) vadou řízení, k níž dovolací soud u přípustného dovolání jinak přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).
21. Vzhledem k tomu, že dovolání je důvodné a dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout (§ 243d odst. 1 písm. b/ o. s. ř.), Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadené rozhodnutí změnil v tom duchu, že se řízení nezastavuje.
22. Nadto Nejvyšší soud dodává, že zveřejněním usnesení o prohlášení konkursu na majetek žalovaného v insolvenčním rejstříku se řízení přerušilo podle § 263 odst. 1 insolvenčního zákona; jelikož účinky usnesení o prohlášení konkursu nadále trvají, je nyní na soudu prvního stupně, aby o tom vyrozuměl účastníky v souladu s § 263 odst. 4 insolvenčního zákona a aby je poučil o tom, za jakých podmínek lze v řízení pokračovat (§ 265 odst. 2 a 3 insolvenčního zákona).
23. Napadeným usnesením odvolacího soudu se řízení ve věci samé nekončí; Nejvyšší soud proto nerozhodoval o nákladech dovolacího řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sb. rozh. obč.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. 12. 2025
Mgr. Hynek Zoubek předseda senátu