29 Cdo 2878/2025-102
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců
JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce PK Finance s.
r. o., se sídlem v Praze 2, Wenzigova 1004/14, PSČ 120 00, identifikační číslo
osoby 14071088, zastoupeného Mgr. Janem Lehovcem, advokátem, se sídlem v Praze
3, Velehradská 88/1, PSČ 130 00, proti žalovanému FER IMMO s. r. o., se sídlem
v Praze 1, V Celnici 1031/4, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 28999649, o
zaplacení 6 775 597,03 EUR, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 26
C 48/2024, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15.
května 2025, č. j. 62 Co 136/2025-89, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. května 2025, č. j. 62 Co
136/2025-89, se mění takto:
Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28. ledna 2025, č. j. 26 C
48/2024-68, se mění tak, že se řízení nezastavuje.
1. Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 28. ledna 2025, č. j. 26 C
48/2024-68, rozhodl, že se v řízení pokračuje (bod I. výroku), řízení zastavil
(bod II. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod III. výroku).
2. Městský soud v Praze k odvolání žalobce (PK Finance s. r. o.)
usnesením ze dne 15. května 2025, č. j. 62 Co 136/2025-89, potvrdil usnesení
soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení
(druhý výrok).
3. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 109 odst. 1 písm. a/, §
140c, § 263 odst. 1 a § 265 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a
způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a z ustanovení § 154 odst. 1 a §
167 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o.
s. ř.“), a odkazuje na (označenou) judikaturu Nejvyššího soudu – dospěl po
přezkoumání usnesení soudu prvního stupně k závěru, že řízení bylo zahájeno v
rozporu s § 109 odst. 1 písm. a/ a § 140c insolvenčního zákona, neboť
pohledávku, která je předmětem sporu, bylo možno uplatnit přihláškou v
insolvenčním řízení vedeném na majetek žalovaného (FER IMMO s. r. o.).
4. Proti prvnímu výroku usnesení odvolacího soudu podal žalobce
dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř.,
argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v
rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Namítá, že napadené
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle §
241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů
obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
5. Konkrétně dovolatel (podle obsahu podání) klade otázku, zda podal
žalobu v rozporu s § 109 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona za situace, kdy
v době podání žaloby sice bylo vůči dlužníku (žalovanému) vedeno insolvenční
řízení, ale zároveň pominuly účinky spojené s jeho zahájením, protože
insolvenční soud zamítl insolvenční návrh; dovolatel míní, že v takovém případě
nelze řízení o jeho žalobě zastavit. Nadto namítá, že napadené rozhodnutí je
nepřezkoumatelné.
6. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního
řádu.
7. Dovolatel výslovně napadá první výrok rozhodnutí odvolacího soudu; v
té části prvního výroku, jíž odvolací soud potvrdil bod III. výroku soudu
prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudem prvního
stupně, však přípustnost dovolání vylučuje ustanovení § 238 odst. 1 písm. h/ o.
s. ř. Vzhledem ke změně napadeného rozhodnutí jako celku však není nutné
dovolání v tomto rozsahu odmítat samostatným výrokem.
8. Ve zbývajícím rozsahu je dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř.,
když potud pro daný případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání
vypočtených v § 238 o. s. ř. a v posouzení dovoláním předestřené právní otázky
je napadené rozhodnutí v rozporu s níže označenou judikaturou Nejvyššího soudu.
9. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud
posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo
právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný
skutkový stav nesprávně aplikoval.
10. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním
nebyl (ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách
vychází.
11. Pro právní posouzení věci jsou rozhodné následující skutečnosti, z
nichž vyšly oba soudy nižších stupňů a které se rovněž (coby obsah
insolvenčního spisu v insolvenčním řízení vedeném na majetek žalovaného)
promítají v insolvenčním rejstříku:
[1] Insolvenční řízení na majetek žalovaného bylo zahájeno podáním
insolvenčního návrhu věřitelem FER LEASING s. r. o. (dále jen „společnost F“)
dne 23. května 2022 a je vedeno u Městského soudu v Praze (dále též jen
„insolvenční soud“) pod sp. zn. MSPH 94 INS 8786/2022; insolvenční soud
zveřejnil vyhlášku, kterou se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, v
insolvenčním rejstříku dne 24. května 2022 (A-4).
[2] Podáním ze dne 23. listopadu 2022 (A-22) přistoupil dovolatel k
insolvenčnímu řízení vedenému na majetek žalovaného a považuje se tak za
dalšího insolvenčního navrhovatele.
[3] Usnesením ze dne 28. listopadu 2023, č. j. MSPH 94 INS
8786/2022-A-73, zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne, insolvenční
soud (mimo jiné) zastavil (pro zpětvzetí insolvenčního návrhu) řízení vůči
insolvenčním navrhovatelům společnosti F a Green Eye Austria s. r. o. (body I.
a IV. výroku), zamítl insolvenční návrh dovolatele (bod VI. výroku) a rozhodl,
že žalovaný nemá vůči dovolateli právo na náhradu nákladů řízení (bod VII.
výroku).
[4] Dovolatel podal dne 21. února 2024 žalobu v projednávané věci.
[5] Vrchní soud v Praze k odvolání dovolatele zrušil usnesením ze dne
21. února 2024, č. j. MSPH 94 INS 8786/2022, 2 VSPH 74/2024-A-82, zveřejněným v
insolvenčním rejstříku dne 27. února 2024, usnesení insolvenčního soudu o
zamítnutí insolvenčního návrhu ze dne 28. listopadu 2023 v bodech výroku VI. a
VII. a věc vrátil v tomto rozsahu insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
[6] Soud prvního stupně usnesením ze dne 24. července 2024, č. j. 26 C
48/2024-50, přerušil řízení do rozhodnutí insolvenčního soudu o insolvenčním
návrhu vůči žalovanému.
[7] Insolvenční soud usnesením ze dne 4. prosince 2024 (správně 5.
listopadu 2024), č. j. MSPH 94 INS 8786/2022-A-162, jehož zkrácené znění
zveřejnil v insolvenčním rejstříku dne 5. listopadu 2024 (A-161), (mimo jiné)
zjistil úpadek žalovaného (bod I. výroku) a prohlásil konkurs na jeho majetek
(bod II. výroku).
12. Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující
ustanovení insolvenčního zákona:
§ 89 (insolvenčního zákona)
(1) Není-li dále stanoveno jinak, rozhodnutí insolvenčního soudu vydaná v
insolvenčním řízení jsou účinná okamžikem jejich zveřejnění v insolvenčním
rejstříku.
(…)
§ 142 (insolvenčního zákona)
(1) Jinými rozhodnutími o insolvenčním návrhu jsou
a) odmítnutí insolvenčního návrhu pro vady nebo pro zjevnou bezdůvodnost,
b) zastavení řízení pro nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit nebo
který se nepodařilo odstranit, nebo pro zpětvzetí insolvenčního návrhu,
c) zamítnutí insolvenčního návrhu.
§ 146 (insolvenčního zákona)
(1) Účinností rozhodnutí podle § 142 zanikají účinky spojené se zahájením
insolvenčního řízení a dosud vydaná předběžná opatření. Odůvodňují-li to
okolnosti případu, může insolvenční soud určit, že účinky spojené se zahájením
insolvenčního řízení a dosud vydaná předběžná opatření zaniknou až právní mocí
rozhodnutí.
(…)
13. Ustanovení insolvenčního zákona v citovaném znění platila již v
době, kdy bylo zahájeno insolvenční řízení na majetek žalovaného (23. května
2022), a později nedoznala změn.
14. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v následujících závěrech:
15. Uplatní-li věřitel pohledávku vůči dlužníku u obecného soudu žalobou
v rozporu s ustanovením § 109 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona, soudní
řízení o takové pohledávce se přeruší okamžikem zveřejnění rozhodnutí o úpadku
dlužníka v insolvenčním rejstříku (§ 140a odst. 1 věta první insolvenčního
zákona). Za předpokladu, že stále trvají účinky rozhodnutí o úpadku, je po
právní moci rozhodnutí o úpadku obecný soud povinen řízení o žalobě neprodleně
zastavit podle § 141a insolvenčního zákona, bez zřetele k tomu, zda úpadek
dlužníka je následně řešen konkursem, reorganizací nebo oddlužením. Srov.
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2017, sp. zn. 29 Cdo 5749/2016,
uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sb. rozh.
obč.“) pod číslem 128/2018 (dále jen „R 128/2018“).
16. Uplatní-li věřitel vůči dlužníku u obecného soudu žalobou
pohledávku, která má být v insolvenčním řízení uplatněna přihláškou (aniž by
šlo o incidenční spor), nebo pohledávku, na kterou se v insolvenčním řízení
pohlíží jako na přihlášenou (aniž by šlo o incidenční spor), anebo pohledávku,
která se v insolvenčním řízení neuspokojuje (§ 170 insolvenčního zákona),
teprve v době, kdy již trvají účinky rozhodnutí o úpadku (po okamžiku
zveřejnění rozhodnutí o úpadku dlužníka v insolvenčním rejstříku), jde o
porušení zákazu formulovaného v § 140c insolvenčního zákona. Za předpokladu, že
stále trvají účinky rozhodnutí o úpadku, je po právní moci rozhodnutí o úpadku
obecný soud povinen řízení o žalobě neprodleně zastavit podle § 141a
insolvenčního zákona, bez zřetele k tomu, zda úpadek dlužníka je následně řešen
konkursem, reorganizací nebo oddlužením. Přitom není vyloučeno, že obecný soud
bude aplikovat (musí aplikovat) ustanovení § 141a insolvenčního zákona (coby
důsledek porušení zákazu plynoucího z § 140c insolvenčního zákona) v situaci,
kdy žaloba o pohledávce bude nepřípustně podána dokonce až po právní moci
rozhodnutí o úpadku (kdykoli později, dokud trvají účinky rozhodnutí o úpadku).
K tomu opět srov. R 128/2018, k jehož závěrům se Nejvyšší soud přihlásil např.
v usnesení ze dne 31. července 2019, sp. zn. 29 Cdo 3651/2017, nebo v usnesení
ze dne 30. ledna 2020, sp. zn. 29 Cdo 2881/2019.
17. Neurčí-li insolvenční soud jinak v usnesení, jímž zamítá insolvenční
návrh, zanikají účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení nejpozději
okamžikem zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku. Usnesení, jímž
odvolací soud zrušil usnesení o zamítnutí insolvenčního návrhu a věc vrátil
insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení, se stává účinným nejpozději okamžikem
zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku (jenž je vždy též okamžikem
právní moci takového usnesení); tímto okamžikem se opět obnovují (ex nunc)
účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení. Na právní jednání a úřední
postupy nebo rozhodnutí, k nimž došlo v době od účinnosti rozhodnutí, jímž
insolvenční soud odklidil účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, do
účinnosti rozhodnutí, jímž odvolací soud toto usnesení insolvenčního soudu
zrušil, se nevztahuje omezení plynoucí z účinků spojených se zahájením
insolvenčního řízení obnovených až účinností zrušujícího usnesení insolvenčního
soudu. Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. listopadu 2015, sp. zn. 29
Cdo 311/2015, uveřejněné pod číslem 50/2017 Sb. rozh. obč.
18. V projednávané věci nastal zákaz podávání nových žalob (účinek
spojený se zahájením insolvenčního řízení podle § 109 odst. 1 písm. a/
insolvenčního zákona) dne 24. května 2022. Zveřejněním usnesení o zastavení
insolvenčního řízení pro zpětvzetí insolvenčního návrhu a o zamítnutí
insolvenčního návrhu ve vztahu k insolvenčnímu navrhovateli – dovolateli
(A-73) v insolvenčním rejstříku (dne 28. listopadu 2023) tento účinek pominul v
souladu s § 89 odst. 1, § 142 odst. 1 písm. c/ a § 146 odst. 1 insolvenčního
zákona, neboť insolvenční soud neurčil, že účinky spojené se zahájením
insolvenčního řízení zanikají až právní mocí rozhodnutí. Účinky spojené se
zahájením insolvenčního řízení se obnovily až zveřejněním usnesení Vrchního
soudu v Praze (A-82), jímž zrušil usnesení insolvenčního soudu o zamítnutí
insolvenčního návrhu, v insolvenčním rejstříku (dne 27. února 2024).
19. Z uvedeného plyne, že žalobce podal žalobu (dne 21. února 2024) v
době, kdy mu v tom nebránily ani účinky spojené se zahájením insolvenčního
řízení (§ 109 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona), ani účinky spojené s
usnesením o úpadku (§ 140c insolvenčního zákona). Důvod pro zastavení řízení
podle § 141a insolvenčního zákona tak není dán.
20. Napadené rozhodnutí neobstálo již v rovině právního posouzení věci;
Nejvyšší soud se proto nezabýval (pro nadbytečnost) tím, zda je řízení
postiženo (dovolatelem uváděnou) vadou řízení, k níž dovolací soud u
přípustného dovolání jinak přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s.
ř.).
21. Vzhledem k tomu, že dovolání je důvodné a dosavadní výsledky řízení
ukazují, že je možné o věci rozhodnout (§ 243d odst. 1 písm. b/ o. s. ř.),
Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.),
napadené rozhodnutí změnil v tom duchu, že se řízení nezastavuje.
22. Nadto Nejvyšší soud dodává, že zveřejněním usnesení o prohlášení
konkursu na majetek žalovaného v insolvenčním rejstříku se řízení přerušilo
podle § 263 odst. 1 insolvenčního zákona; jelikož účinky usnesení o prohlášení
konkursu nadále trvají, je nyní na soudu prvního stupně, aby o tom vyrozuměl
účastníky v souladu s § 263 odst. 4 insolvenčního zákona a aby je poučil o tom,
za jakých podmínek lze v řízení pokračovat (§ 265 odst. 2 a 3 insolvenčního
zákona).
23. Napadeným usnesením odvolacího soudu se řízení ve věci samé nekončí;
Nejvyšší soud proto nerozhodoval o nákladech dovolacího řízení (srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné
pod číslem 48/2003 Sb. rozh. obč.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. 12. 2025
Mgr. Hynek Zoubek
předseda senátu