29 Cdo 2902/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc.
JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní
věci navrhovatele Ing. A. H., zastoupeného Mgr. Lukášem Zscherpem, advokátem se
sídlem v Plzni, Lochotínská 18, PSČ 301 00, za účasti SVA, a. s., v likvidaci,
se sídlem v Holýšově, Tovární 108, PSČ 345 62, identifikační číslo osoby 45 35
89 58, zastoupené JUDr. Janem Juračkou, advokátem se sídlem ve Znojmě, Tovární
7, PSČ 669 02, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, vedené u
Krajského soudu v Plzni, pod sp. zn. 43 Cm 196/2008, o dovolání navrhovatele
proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. dubna 2011, č. j. 14 Cmo
552/2009-217, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. dubna 2011, č. j. 14 Cmo
552/2009-217, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
„společnost“) konané dne 20. června 2003 (dále jen „valná hromada“) a rozhodl o
náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Odvolací soud vyšel z toho, že:
- dle stanov společnosti měla být pozvánka na valnou hromadu uveřejněna v
deníku Super, který však ke dni 17. července 2002 zanikl.
- na den 20. června 2003 byla svolána valná hromada uveřejněním pozvánky v
denících Lidové noviny a Blesk.
- této valné hromady se zúčastnili akcionáři vlastnící celkem 81,39 % akcií.
Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně,
nesouhlasil s ním v otázce právního posouzení. Uvedl, že za daných okolností,
kdy došlo ke zrušení deníku, ve kterém měla být uveřejněna pozvánka na valnou
hromadu, byl postup společnosti spočívající ve zveřejnění pozvánky v denících
Lidové noviny a Blesk postačující. K tomu dodal, že tento způsob odpovídal i
znění § 184 odst. 4 obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“) účinném od
července 1996 do prosince 2000, navíc akcionáři, kteří by se eventuálně mohli
zajímat o účast na valné hromadě, museli zjistit, že deník Super přestal
vycházet a tedy se mohli na konání valné hromady dotázat vedení společnosti.
Protože i jiných valných hromad se zúčastňovali prakticky titíž akcionáři,
neúčast zbylých akcionářů držících necelých 20 % akcií na projednávané valné
hromadě dne 20. června 2003 byla dána v důsledku jejich nezájmu a nikoliv ve
způsobu jejího svolání.
Odvolací soud uzavřel, že i kdyby bylo možno uvažovat o protiprávnosti postupu
společnosti, znamenal by tento postup jen nepodstatné porušení práv akcionářů
[§ 131 odst. 3 písm. a) obch. zák.], a to vzhledem k tomu, že i přes
„objektivní nemožnost“ svolání valné hromady v souladu se stanovami, zveřejnila
společnost oznámení ve dvou jiných denících. Žádný jiný akcionář návrh na
vyslovení neplatnosti valné hromady nevznesl a sám navrhovatel byl na valné
hromadě přítomen, jelikož dotazem předsedovi představenstva společnosti ze dne
16. května 2003 zjistil místo i dobu jejího konání, což mohli učinit i ostatní
akcionáři, měli-li by zájem se valné hromady účastnit.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání; jeho přípustnost
dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen
„o. s. ř.“), přičemž důvodnost opírá o ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b)
o. s. ř.
Dovolatel namítá, že odvolací soud nerespektoval právní názor Nejvyššího soudu
vyjádřený v usnesení ze dne 27. srpna 2008, sp. zn. 29 Odo 1381/2006, jež je
veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu (dále též jen
„usnesení“) kterým předchozí rozhodnutí soudů obou stupňů v projednávané věci
zrušil. Je přesvědčen, že svolání valné hromady konané dne 20. června 2003 bylo
v rozporu s příslušnými ustanoveními obchodního zákoníku. Dovolatel souhlasí s
Nejvyšším soudem, že společnost měla za situace, kdy došlo k zániku deníku
Super, postupovat tak, že zašle písemné pozvánky jednotlivým akcionářům,
případně uveřejní oznámení o konání valné hromady ve všech celostátně
vydávaných denících. Rovněž nesouhlasí s aplikací ustanovení § 131 odst. 3
písm. a) obch. zák., když odvolací soud porušení § 184 obch. zák. neshledal.
Dále dovolatel poukazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, a to konkrétně na
usnesení ze dne 27. května 2008, sp. zn. 29 Odo 1400/2006, a ze dne 24.
listopadu 2009, sp. zn. 29 Cdo 4089/2009, ve kterých se mimo jiné uvádí, že
nejde jenom o následky porušení zákona ve sféře konkrétního navrhovatele, ale
je nutné zvažovat i jaké právní následky takové porušení vyvolalo uvnitř
společnosti či ve vztahu ke všem osobám, jichž se týkají vnitřní poměry
společnosti.
Dovolatel rovněž namítá, že odvolací soud se vůbec nezabýval důvody uvedenými v
původním návrhu a v odvolání. Uvádí, že nebyla sestavena konsolidovaná účetní
závěrka, což mohlo mít za následek, že akcionáři měli k dispozici pouze neúplné
informace o hospodaření společnosti, a tedy znamenalo porušení práva akcionářů
na informace. Vytýká, že společnost na valné hromadě neposkytla akcionářům
zprávu o vztazích mezi propojenými osobami dle ustanovení § 66a odst. 10 obch.
zák. Další pochybení spatřuje v procesu odvolání a volby orgánů společnosti,
kdy došlo ke změně počtu členů dozorčí rady a představenstva společnosti ze
šesti na tři. Jelikož však reálný počet členů těchto orgánů byl v okamžiku
hlasování právě šest, nelze zjistit, kteří členové ve svých funkcích zůstali.
Takové rozhodnutí valné hromady proto musí „být shledáno neplatným“. Pochybení
vidí dovolatel také v tom, že bylo ve volbách do dozorčí rady možné hlasovat
pouze pro „skupinu“ kandidátů a nikoliv pro jednotlivé osoby. Na závěr pak
zmiňuje další porušení práv akcionářů, ke kterému došlo tím, že společnost
„řádně a včas nezveřejnila protinávrhy akcionářů k pořadu jednání valné
hromady“.
K dovolání podala společnost vyjádření, ve kterém se ztotožňuje se závěry
odvolacího soudu a odmítá závěry Nejvyššího soudu obsažené v usnesení sp. zn.
29 Odo 1381/2006, když podotýká, že tam zmíněný postup by pro společnost
znamenal přílišné finanční zatížení. Rovněž vyvrací námitky, které uvedl
dovolatel v původním návrhu a v odvolání. Navrhuje Nejvyššímu soudu, aby
rozhodl, že dovolání není důvodné.
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a je i
důvodné.
Podle § 184 odst. 4 obch. zák. (ve znění účinném ke dni svolání a konání valné
hromady, tj. ve znění zákona č. 88/2003 Sb.) je představenstvo povinno
uveřejnit pozvánku na valnou hromadu nebo oznámení o jejím svolání způsobem
určeným zákonem a stanovami. U společnosti s akciemi na majitele uveřejňuje
představenstvo v této lhůtě oznámení o konání valné hromady vhodným způsobem
určeným stanovami, nejméně však v jednom celostátně distribuovaném deníku
určeném ve stanovách.
Ve věci bylo nově rozhodováno po zrušení předchozího rozsudku Vrchního soudu v
Praze ze dne 29. března 2006, č. j. 14 Cmo 328/2005-111, a rozsudku Krajského
soudu v Plzni ze dne 29. března 2005, č. j. 43 Cm 79/2003-64 usnesením
Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2008, sp. zn. 29 Odo 1381/2006. V usnesení
zaujal dovolací soud závazný právní názor, podle kterého (v souladu se
skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, že společnost měla zaknihované akcie
na majitele) bylo vhodným způsobem oznámení o konání valné hromady zaslání
písemné pozvánky na adresu akcionářů, majících zaknihované akcie na majitele,
když jejich aktuální seznam společnost musela znát z výpisu z registru
emitenta, vedeného Střediskem cenných papírů. Další možností bylo nepochybně
uveřejnit oznámení o konání valné hromady ve všech celostátních denících.
Jak dále rozvedl dovolací soud, jestliže společnost takto nepostupovala a
nejsou zde jiné důvody hodné zvláštního zřetele (např. že valné hromady se
zúčastnili všichni akcionáři společnosti), není možno dospět k závěru, že
důsledkem protiprávního postupu představenstva při svolání valné hromady bylo
jen nepodstatné porušení práv akcionářů, resp. že toto porušení nevyvolalo
závažné právní následky ve smyslu ustanovení § 131 odst. 3 písm. a) obch. zák.
Úvaha odvolacího soudu o tom, že účast na napadené valné hromadě se, co do
podílu přítomných akcionářů na základním kapitálu společnosti, významně
nelišila od předchozích (řádně svolaných) valných hromad téže společnosti,
dostatečně nevypovídá o tom, zda se všichni akcionáři mohli o konání valné
hromady dozvědět, resp. zda společnost učinila vše, co po ní bylo možné
požadovat, aby se tak stalo. Z této úvahy není totiž zřejmé, zda důvodem pro
to, aby se valné hromady zúčastnilo pouze pět z mnohonásobně většího počtu
akcionářů, byla vědomá apatie ostatních akcionářů, anebo skutečnost, že tito
akcionáři se o konání valné hromady nedozvěděli. O aplikaci ustanovení § 131
odst. 3 písm. a) obch. zák. by přitom bylo možno uvažovat jen při kladném
posouzení nastíněných otázek.
Odvolací soud tento závazný právní názor nerespektoval.
Jak plyne ze zjištěného skutkového stavu, valná hromada společnosti nebyla
svolána ani jedním ze způsobů uváděných ve zrušujícím usnesení. Za této situace
připustil Nejvyšší soud aplikovatelnost § 131 odst. 3 písm. a) obch. zák. v
případě oznámení pozvánky pouze ve dvou uvedených denících jen, jestliže budou
dány jiné důvody hodné zvláštního zřetele.
Takový důvod musí vyvěrat z konkrétních okolností v dané společnosti a nelze
jej spatřovat v paušálním závěru, že svolání valné hromady uveřejněním pozvánky
v deníku neurčeném ve stanovách společnosti odpovídá úpravě účinné před 1.
lednem 2001.
Za takový důvod Nejvyšší soud nepovažuje ani společností v dovolání tvrzenou
finanční náročnost svolání valné hromady způsoby uvedenými v usnesení. Jak je
ostatně vyčísleno v dovolání, předpokládaný celkový náklad svolání valné
hromady dopisem všem 1.200 akcionářům společnosti činil cca 50.000 Kč, což je
částka jež se podstatně neliší od nákladů uveřejnění pozvánky ve dvou
celostátně distribuovaných denících. Náklady zveřejnění pozvánky v celostátně
distribuovaných denících pak představovaly dle společnosti částku 12.00,- až
15.000,- Kč za jeden deník. Rozdíl v nákladech řádného a zvoleného způsobu
svolání valné hromady rozhodně není způsobilý (s ohledem na uváděný zisk
201.453 Kč za rok 2002 a 350.217,75 Kč za rok 2003) uvést společnost do ztráty,
resp. do stavu, v němž by nebyla schopna dostát svým finančním závazkům, jak
společnost naznačuje v dovolání.
Ostatně ani případná finanční náročnost svolání valné hromady v souladu se
závěry uvedenými v usnesení není zásadně způsobilá ospravedlnit zvolený způsob
svolání valné hromady. Negativní důsledky spojené se zánikem periodika určeného
ve stanovách jdou k tíži společnosti. Jestliže stanovy společnosti nepředvídaly
tuto možnost (například určením náhradního celostátního deníku), resp. nebylo
možno na zánik deníku Super včas reagovat řádným svoláním valné hromady k
projednání příslušné změny stanov, nelze negativní důsledky přenášet na
akcionáře společnosti, kterým obchodní zákoník v souvislosti s výkonem jejich
práva na účast na valné hromadě ukládal pouze povinnost sledovat ve stanovách
určený deník.
V situaci, která zánikem deníku Super nastala, bylo povinností společnosti
zajistit v maximální možné míře možnost akcionářů dozvědět se o konání valné
hromady (k tomuto právu viz usnesení a další rozhodnutí Nejvyššího soudu v něm
uvedená).
Odvolací soud v napadeném rozhodnutí pouze prohloubil svou argumentaci
obsaženou v předchozím rozhodnutí (a již dříve odmítnutou Nejvyšším soudem).
Zaměřil se na zjišťování účasti jednotlivých akcionářů na valných hromadách
společnosti a dospěl k závěru, že způsob svolání účast akcionářů nijak
neovlivnil, když důvodem neúčasti dalších akcionářů byl jejich nezájem, aniž by
k tomuto skutkovému zjištění bylo vedeno dokazování.
Za správnou považuje Nejvyšší soud i výtku dovolatele, že zaujal-li odvolací
soud stanovisko, že valná hromada byla svolána řádně, bylo jeho povinností se
vypořádat i s ostatními námitkami dovolatele.
Proto Nejvyšší soud, aniž by se zabýval důvodností dovolání ohledně dalších
tvrzených důvodů uváděných v dovolání, rozsudek odvolacího soudu podle § 243b
odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k
dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta první o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1 věta
druhá o. s. ř.).
V rozhodnutí, jímž bude řízení skončeno, soud znovu rozhodne i o nákladech
řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 21. listopadu 2012
doc. JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu