29 Cdo 2996/2012
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa
Cilečka a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a JUDr. Petra Šuka v právní věci
navrhovatelky České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech
majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 42, PSČ 128 00,
identifikační číslo osoby 69797111, za účasti SALLOE spol. s r. o., v
likvidaci, se sídlem v Liberci 1, Sokolská 1365, PSČ 460 01, identifikační
číslo osoby 25025350, o zápis změn do obchodního rejstříku, vedené u Krajského
soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci pod sp. zn. C 12810, o dovolání
navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. června 2012, č.
j. 14 Cmo 74/2011-66, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Usnesením ze dne 20. ledna 2011, č. j. F 513/2011-56, C 12810, zamítl Krajský
soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci návrh na zápis změn do obchodního
rejstříku ze dne 7. ledna 2011, jímž se navrhovatelka domáhala provedení výmazu
Ing. J. Š. jakožto společníka společnosti SALLOE spol. s r. o. (dále jen
„společnost“) z důvodu jeho úmrtí z obchodního rejstříku a zápisu společnosti
namísto jmenovaného společníka z titulu přechodu vlastnictví obchodního podílu
zemřelého společníka (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
K odvolání navrhovatelky Vrchní soud v Praze, jenž uzavřel, že odúmrtí majetku
zůstavitele (§ 462 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku) došlo k přechodu
obchodního podílu na navrhovatelku, která se tak stala společnicí ve
společnosti s ručením omezeným, v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení
soudu prvního stupně (výrok první) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení
(výrok druhý).
Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jež Nejvyšší
soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odmítl.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu ve věci samé může
být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci
předvídanou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že
dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich
obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) – dospěje k závěru, že napadené
rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud však rozhodnutí
odvolacího soudu zásadně právně významným neshledal.
Rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na závěrech, jež Nejvyšší soud formuloval a
odůvodnil v usnesení ze dne 17. prosince 2009, sp. zn. 21 Cdo 4498/2008,
uveřejněném pod číslem 9/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v
rozsudku ze dne 26. ledna 2010, sp. zn. 21 Cdo 2426/2008, jenž je veřejnosti
dostupný, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu
2001, na webových stránkách Nejvyššího soudu.
Z uvedených rozhodnutí se podává, že stát, i když není z důvodu odúmrti
dědicem, má, nestanoví-li zákon jinak, zásadně stejné postavení jako dědic.
Proto na něj – připadlo-li mu dědictví na základě odúmrti – přechází i členství
zůstavitele v bytovém družstvu.
Názor odvolacího soudu, podle nějž se uvedené závěry obdobně prosadí i v
případě obchodního podílu ve společnosti s ručením omezeným, je plně v souladu
s aktuální judikaturou Nejvyššího soudu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne
13. září 2012, sp. zn. 29 Cdo 3525/2011, a ze dne 24. října 2012, sp. zn. 29
Cdo 1946/2012).
Důvod připustit dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. proto Nejvyšší
soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu nemůže být
dovolání přípustné.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a
§ 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání navrhovatelky bylo odmítnuto a
společnosti podle obsahu spisu v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince
2012) se podává z bodu 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění
zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. února 2014
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu