29 Cdo 3205/2019-903
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Rostislava Krhuta v právní věci
žalobce J. M., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Pavlem Budilem,
advokátem, se sídlem ve Vlašimi, Havlíčkova 1964, PSČ 258 01, proti žalované J.
V., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Zdeňkou Jedličkovou, advokátkou, se
sídlem v Brně, Bašty 413/2, PSČ 602 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu
rozkazu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 3 Cm 553/2011, o dovolání
žalované proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. března 2018, č. j.
4 Cmo 39/2018-648, takto:
Dovolání se odmítá.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 18. ledna 2018, č. j. 3 Cm 553/2011-628,
rozhodl, že se řízení přerušuje do skončení řízení vedeného u Nejvyššího soudu
pod sp. zn. 33 Cdo 5112/2017.
Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobce usnesením ze dne 22. března 2018, č.
j. 4 Cmo 39/2018-648, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se řízení
nepřerušuje.
Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně neshledal důvod pro přerušení
řízení do skončení řízení vedeného u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 33 Cdo
5112/2017, když „nelze uzavřít, že rozhodnutí dovolacího soudu bude mít
důsledky pro toto řízení a za těchto okolností nemůže být prodloužení řízení v
podobě jeho přerušení napadeným usnesením vyváženo očekávatelnými přínosy pro
toto řízení.“
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které Nejvyšší soud
odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jako bezpředmětné.
Učinil tak proto, že řízení vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 33 Cdo
5112/2017 v mezidobí skončilo, když Nejvyšší soud usnesením ze dne 17. října
2018, č. j. 33 Cdo 5112/2017-637, odmítl dovolání žalované proti rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 23. března 2017, č. j. 18 Co 372/2015-618, jako
nepřípustné.
Za tohoto stavu řešení právních otázek dovolatelkou otevřených a s tím
související posouzení, zda v poměrech dané věci byly splněny předpoklady pro
přerušení řízení podle ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., postrádá
jakýkoli smysl.
Dovolání žalované se tak stalo bezpředmětným v důsledku okolností nastalých po
vydání dovoláním napadeného rozhodnutí (k postupu soudu při bezpředmětnosti
opravného prostředku srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září
2004, sp. zn. 29 Odo 611/2002, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.
května 2018, sp. zn. 29 Cdo 5353/2017).
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když – jak je
zřejmé z obsahu spisu – rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se
řízení končí a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné
pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 10. 2019
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu