29 Cdo 324/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci
žalobkyně Komerční banky, a. s., se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 33/969, PSČ
114 07, identifikační číslo osoby 45 31 70 54, proti žalovanému Konkurs, v. o.
s., se sídlem v Lanškrouně – Žichlínském Předměstí, 28. října 200, PSČ 563 01,
identifikační číslo osoby 25 95 86 66, jako insolvenčnímu správci dlužníka Ing.
Josefa Ondriška, narozeného 1. února 1964, zastoupenému Mgr. Alešem Dvorským,
advokátem, se sídlem v Brně, Kopečná 11, PSČ 602 00, o určení pravosti
pohledávky, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích,
pod sp. zn. 48 Cm 5/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v
Praze ze dne 23. září 2010, č. j. 10 Cmo 79/2010-147, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 23. září 2010, č. j. 10 Cmo
79/2010-147, k odvolání žalovaného insolvenčního správce (Konkurs, v. o. s.)
potvrdil rozsudek ze dne 12. února 2010, č. j. 48 Cm 5/2009-124, kterým Krajský
soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích určil pravost pohledávky
žalobkyně za dlužníkem z titulu směnečného rukojemství ve výši 70,550.726,60 Kč
s tím, že pohledávka se považuje za nevykonatelnou, podmíněnou a zjištěnou.
Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, podle něhož
žalobkyně poskytla na základě rámcové smlouvy společnosti SPEKTRUM CZ a. s.
(dále jen „společnost“) úvěry, které byly zajištěny dvěma blankosměnkami,
vystavenými společností a avalovanými dlužníkem a dalšími dvěma osobami. „Poté,
co byl zjištěn úpadek společnosti, žalobkyně blankosměnky řádně v souladu s
vyplňovacím oprávněním sjednaným v rámcové smlouvě vyplnila s datem splatnosti
31. října 2008 a pohledávky z těchto směnek poté, co byl dne 8. prosince 2008
zjištěn úpadek dlužníka, přihlásila do insolvenčního řízení vůči dlužníkovi
jako avalistovi“.
Námitku insolvenčního správce, že směnky byly vyplněny v rozporu s ustanovením
§ 250 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního
zákona), a proto jsou neplatné, neshledal důvodnou. Přitom vyšel z ustanovení
čl. I. § 32 a § 47 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb. a zdůraznil, že dlužník je
jako směnečný rukojmí přímým dlužníkem ze směnky, žalobkyně jako majitelka
směnky byla oprávněna směnku uplatnit přímo vůči směnečnému ručiteli a
skutečnost, že vyplnila v souladu s vyplňovacím oprávněním datum splatnosti
směnky a další náležitosti až po datu, kdy byl na majetek společnosti prohlášen
konkurs, nemá za následek její neplatnost.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které má za přípustné
podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), namítaje, že spočívá na nesprávném právním
posouzení věci, tj. uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2
písm. b) o. s. ř. Dovolatel opakuje, že na majetek společnosti byl dne 3. září 2008 Městským
soudem v Praze prohlášen konkurs (usnesením č. j. MSPH 90 INS 3059/2008-A-20) a
ve smyslu ustanovení § 250 insolvenčního zákona se nesplatné pohledávky proti
společnosti považují za splatné. Proto nemohlo být „v předmětné směnce“ jako
datum splatnosti pozdější datum než 3. září 2008 a „vyplnění pozdějšího data
splatnosti by bylo jednáním v rozporu se zákonem, tudíž jednáním neplatným“. „Nejpozdějším datem splatnosti směnky mohlo být uvedeno datum 3. září 2008, do
uplatněné směnky však bylo jako datum splatnosti vypsáno až datum 31. října
2008. S ohledem na to, že nevyplněná blankosměnka není pohledávkou, neboť
blankosměnka není cenným papírem, a tedy že uplatněná směnka nemůže být platnou
směnkou z důvodu nepoužitelnosti vůči výstavci v insolvenčním řízení, nemůže
být závěr soudu správný. Jelikož je vznik přihlášené pohledávky vázán na
doplnění blankosměnky, přičemž blankosměnka byla nepochybně doplněna na platnou
směnku až po prohlášení konkursu na výstavce (společnost), muselo by se nutně
jednat o pohledávku za majetkovou podstatou podle ustanovení § 168
insolvenčního zákona nebo o pohledávku postavenou na roveň pohledávkám za
majetkovou podstatou dle § 169 insolvenčního zákona. Předmětnou směnečnou
pohledávku však nelze podřadit pod žádnou z kategorií pohledávek uvedených v
označených paragrafech a to zejména z důvodu, že nebyla založena právním úkonem
osoby s dispozičním oprávněním, kterou je dle ustanovení § 229 odst. 3 písm. b)
insolvenčního zákona pouze insolvenční správce. Je tedy nepochybné, že
žalobkyně neměla ke dni prohlášení konkursu na majetek společnosti předmětnou
směnečnou pohledávku, nemůže být považovaná uplatněná směnka za směnku platnou“. Proto dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů
zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobkyně považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné. Dovolání žalovaného proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu, které
není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., Nejvyšší
soud neshledal přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; proto je podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. Již v rozsudku ze dne 25. března 2003, sp. zn. 29 Odo 483/2002, uveřejněném v
časopise Soudní judikatura č. 4, ročník 2003, pod číslem 62, jakož i v
usneseních ze dne 23. listopadu 2005, sp. zn. 29 Odo 1261/2004 a ze dne 1. srpna 2007, sp. zn. 29 Odo 721/2006, Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil
závěr, podle něhož, pro ujednání o doplnění blankosměnky zákon nepředepisuje
žádné formální náležitosti a nestanoví ani, které náležitosti směnky mohou být
později doplněny nebo které naopak doplněny být nemohou.
Současně dovodil, že
blankosměnka se stává směnkou až po doplnění chybějících náležitostí, přičemž
účinky přeměny blankosměnky ve směnku řádně vyplněnou nastávají ex tunc; ex
tunc vznikne i závazek avalisty, který se na blankosměnku podepsal. V rozsudku ze dne 19. srpna 2009, sp. zn. 29 Cdo 5260/2007, uveřejněném pod
číslem 84/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále Nejvyšší soud
uzavřel, že skutečnost, že majitel blankosměnku vyplnil v rozporu s vyplňovacím
právem údajem pozdějšího data splatnosti, bez dalšího neznamená, že by neměl
vůči dlužníku, který vadné vyplnění namítne, právo na zaplacení směnky. V této
souvislosti je nezbytné posoudit, zda jde o „podvyplnění“ blankosměnky v údaji
data splatnosti nebo zda majitel blankosměnky nezmařil dlužníku případnou
námitku promlčení. Konečně je zcela zjevné, že dovolatel (nesprávně) nerozlišuje mezi datem
splatnosti, kterýžto údaj byla žalobkyně oprávněna do blankosměnky doplnit v
souladu s vyplňovacím právem a které současně nemohlo předcházet datu
splatnosti směnkou zajištěné pohledávky (k tomu srov. např. důvody rozsudku
Vrchního soudu v Praze ze dne 18. října 2004, sp. zn. 9 Cmo 274/2004,
uveřejněného pod číslem 71/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, k
jehož závěrům se přihlásil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 31. března
2010, sp. zn. 29 Cdo 1181/2009, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 11,
ročník 2010, pod číslem 169) a fikcí určenou ustanovením § 250 insolvenčního
zákona, podle níž nesplatné pohledávky proti dlužníku se prohlášením konkursu
považují za splatné, nestanoví-li zákon jinak. Ustanovení § 250 insolvenčního
zákona totiž nic nemění na datu splatnosti pohledávek věřitele za dlužníkem,
ohledně něhož byl zjištěn úpadek a rozhodnuto o způsobu řešení úpadku
konkursem, nýbrž (právě a jen) upravuje fikci splatnosti (dosud) nesplatných
pohledávek v případě prohlášení konkursu na majetek dlužníka.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 202 odst. 1
insolvenčního zákona, podle něhož ve sporu o pravost, výši nebo pořadí
přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení
proti insolvenčnímu správci.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. dubna 2012
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu