29 Cdo 3244/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce Factory Pro Fun World a. s., se sídlem v Praze 9, Freyova 25/31, PSČ 190 00, identifikační číslo osoby 26210355, zastoupeného JUDr. Pavlem Bergerem, advokátem, se sídlem v Praze 10 - Vršovicích, Bělocerkevská 1037/38, PSČ 100 00, proti žalovanému Mgr. A. S., advokátu, jako správci konkursní podstaty úpadce UNO - CENTER, s. r. o., identifikační číslo osoby 61855197, o zaplacení částky 10 miliónů Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 37 Cm 70/2008, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. února 2011, č. j. 11 Cmo 257/2010-171, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 61.710,- Kč, do 3 dnů do právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám zástupce žalobce JUDr. Pavla Bergera.
Rozsudkem ze dne 17. prosince 2009, č. j. 37 Cm 70/2008-106, uložil Městský soud v Praze žalovanému (správci konkursní podstaty úpadce UNO - CENTER, s. r. o.) zaplatit žalobci (Factory Pro Fun World a. s.) částku 10 miliónů Kč s příslušenstvím tvořeným specifikovanými zákonnými úroky z prodlení za dobu od 2. března 2007 do zaplacení (bod I. výroku), zamítl žalobu v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení úroků z prodlení z částky 10.000.000,- Kč za dobu od 3. ledna 2005 do 1. března 2007 (bod II. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod III. výroku).
K odvolání žalobce (proti zamítavému výroku o věci samé) i žalovaného (proti vyhovujícímu výroku o věci samé a proti výroku o nákladech řízení) Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně v bodu II. výroku tak, že žalobci přiznal i specifikované zákonné úroky z prodlení za dobu od 3. ledna 2005 do 1. března 2007 (první výrok), potvrdil jej v bodech I. a III. výroku (druhý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu (a to výslovně proti všem jeho výrokům) podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), namítaje, že jsou dány dovolací důvody uvedené v § 241a odst. 2 o. s. ř., tedy, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (odstavec 2 písm. a/), že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odstavec 2 písm. b/) a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části druhého výroku napadeného rozhodnutí, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení a proti třetímu výroku napadeného rozhodnutí o nákladech odvolacího řízení, je Nejvyšší soud odmítl bez dalšího jako objektivně nepřípustné podle ustanovení § 243b odst. 5 o. s. ř., ve spojení ustanovením § 218 písm. c/ o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže a vydaná po 1.
lednu 2001 - dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu).
V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části druhého výroku napadeného rozhodnutí, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé, může být přípustné jen podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam). Důvod připustit dovolání však Nejvyšší soud nemá, když dovolatel mu potud (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Závěru soudů nižších stupňů, jež nárok přiznaly podle dohody o narovnání, kterou uzavřel se žalobcem 15. prosince 2004 předchozí správce konkursní podstaty úpadce, oponuje dovolatel poukazem na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí co do aplikace ustanovení § 11 odst. 5 a § 31 odst. 1 a 2 písm. a/, b/ a e/ zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“), s tím, že jde o otázku rozhodovanou soudy rozdílně, a to zejména v porovnání s rozhodnutími dovolacího soudu sp. zn. 29 Cdo 66/2007 (jde o usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7.
ledna 2010, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 8, ročník 2011, pod číslem 119) a sp. zn. 29 Cdo 2181/2009 (jde o usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2010, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2011, pod číslem 42).
Na řešení této otázky (aplikaci § 11 odst. 5 ZKV) však napadené rozhodnutí nespočívá a již odvolací soud přiléhavě podotkl, že rozhodnutí sp. zn. 29 Cdo
66/2007 a 29 Cdo 2181/2009 řeší jinou problematiku. Přitom právní posouzení věci odvolacím soudem co do platnosti dohody o narovnání v obecné rovině odpovídá výkladovým pravidlům určeným ustanovením § 35 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku a zásadám pro výklad právních úkonů formulovaným např. v důvodech rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2000, sp. zn. 20 Cdo 2018/98, uveřejněného pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03, uveřejněném pod číslem 84/2005 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu.
Nejvyšší soud proto dovolání potud odmítl podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř. jako nepřípustné.
V rozsahu v němž dovolání směřuje proti té části prvního výroku napadeného rozhodnutí, kterou odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé ohledně části příslušenství, je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. Nejvyšší soud je nicméně odmítl podle § 243b odst. 1 o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné. Učinil tak jednak z příčin, pro něž odmítl dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé (dovoláním jsou Nejvyššímu soudu předkládány k řešení otázky, na nichž napadené rozhodnutí nespočívá, za použití odkazů na rozhodnutí Nejvyššího soudu, jež řeší jinou problematiku), jednak proto, že otázku, kdy lze připustit změnu žaloby v řízení, jež podléhá koncentraci, zodpověděl již v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25.
dubna 2012, sp. zn. 29 Cdo 3084/2011, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 12, ročník 2012, pod číslem 167 a že dovolání se nijak nevymezuje vůči argumentaci, kterou podal ke změně žaloby ohledně příslušenství pohledávky odvolací soud.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto, čímž žalobci vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Náklady žalobce v dovolacím řízení sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 11. července 2011). S přihlédnutím k době započetí úkonu právní služby přísluší advokátu žalobce odměna podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. prosince 2012 (dále jen „advokátní tarif“); srov. § 8 odst. 1 advokátního tarifu a přechodné ustanovení obsažené v článku II vyhlášky č. 486/2012 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů.
Advokátu žalobce přísluší za tento úkon právní služby mimosmluvní odměna dle § 11 odst. 1 písm. k/ advokátního tarifu). Z částky 15.914.417,62 Kč (10 miliónů Kč jistina a 5.914.417,62 Kč jako příslušenství tvořené úroky z prodlení ke dni započetí úkonu právní služby, tj k 11. červenci 2011) tak žalobci přísluší (dle § 7 bodu 7. advokátního tarifu) mimosmluvní odměna ve výši 50.700,- Kč. Spolu s náhradou hotových výdajů dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300,- Kč a s náhradou za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 10.710,- Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) tak dovolací soud přiznal žalobci k tíži žalovaného celkem částku 61.710,- Kč. K použití advokátního tarifu pro výpočet nákladů zastoupení advokátem v době od 7. května 2013 srov. důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 31. července 2013
JUDr. Zdeněk K r č m á ř předseda senátu