29 Cdo 3299/2024-675
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Tomáše Zadražila v právní věci žalobce Mgr. Emila Fischera, MBA, se sídlem v Praze 1, U Prašné brány 1078/1, PSČ 110 00, jako insolvenčního správce dlužníka CGM Czech a. s., identifikační číslo osoby 49973215, proti žalovanému J. Ch., zastoupenému JUDr. Martinem Horčicem, advokátem, se sídlem v Kolíně, Politických vězňů 27, PSČ 280 02, o náhradu škody ve výši 23 144 604,76 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 5 C 27/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. června 2024, č. j. 25 Co 18/2024-635, o návrhu žalobce na odklad vykonatelnosti a právní moci tohoto rozsudku, takto:
Návrh žalobce na odklad vykonatelnosti a právní moci rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. června 2024, č. j. 25 Co 18/2024-635, se zamítá.
1. Rozsudkem ze dne 1. září 2023, č. j. 5 C 27/2020-560, ve znění (opravného) usnesení ze dne 4. března 2024, č. j. 5 C 27/2020-607, Okresní soud v Kutné Hoře: [1] Zamítl žalobu, jíž se žalobce (Mgr. Emil Fischer, MBA jako insolvenční správce dlužníka CGM Czech a. s.) domáhal vůči žalovanému (J. Ch.) zaplacení 23 144 604,76 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 23 144 604,76 od 14. října 2017 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 041 220,88 Kč (bod I. výroku). [2] Uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 784 126,13 Kč k rukám zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci rozsudku (bod II. výroku).
2. K odvolání žalobce Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. června 2024, č. j. 25 Co 18/2024-635: [1] Rozsudek soudu prvního stupně ve znění opravného usnesení ve výroku I. potvrdil a ve výroku II. jej změnil jen tak, že výše náhrady nákladů řízení činí 785 332 Kč (první výrok). [2] Uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 132 602 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalovaného (druhý výrok).
3. Proti rozsudku odvolacího soudu, a to výslovně proti oběma jeho výrokům, podal žalobce dovolání, domáhaje se jeho zrušení a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
4. Současně dovolatel podle § 243 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), navrhl odklad vykonatelnosti i právní moci napadeného rozsudku.
5. Návrh na odklad odůvodnil hrozbou neúspěšného zpětného vymáhání nákladů řízení ve výši 917 934 Kč. Přiloženými výpisy z exekucí dokládal, že proti žalovanému je vedeno pět exekucí (nejstarší ze dne 28. srpna 2014, sp. zn. 149 EX 7514/14 a nejnovější ze dne 10. října 2022, sp. zn. 149 EX 3490/22) „v řádech statisíců“ Kč a namítal, že uhrazené náklady řízení žalovaný použije na vyrovnání svých závazků, čímž by se zaplacená částka stala zpětně (poté, co uspěje s dovoláním) nevymahatelnou. Zároveň z toho, že exekuce nejsou vymoženy, dovozoval nemajetnost žalovaného. Tvrdil, že v obdobné věci (již) dovolací soud připustil odklad právní moci a vykonatelnosti napadeného rozhodnutí [odkazoval na „rozhodnutí“ (správně usnesení) Nejvyššího soudu ze dne 19. října 2022, sp. zn. 30 Nd 493/2022].
6. Podle ustanovení § 243 o. s. ř. (v aktuálním znění, pro věc rozhodném), před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit a/ vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo b/ právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení.
7. Judikatura Nejvyššího soudu týkající se odkladu právní moci a vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí je ustálena (mimo jiné) v následujících závěrech: [1] Materiální právní moc dovoláním napadeného rozhodnutí (či jeho výroku) je možné odložit jen tehdy, nemohou-li být negativní dopady rozhodnutí (výroku) do poměrů účastníka řízení (dovolatele) beze zbytku sistovány odkladem jeho vykonatelnosti (například proto, že jde o rozhodnutí, které není exekučním titulem) [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. listopadu 2017, sp. zn. 27 Cdo 5003/2017, uveřejněné pod číslem 144/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 144/2018“)]. [2] Vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu lze odložit (za podmínek uvedených v § 243 písm. a/ o. s. ř.) jen ve vazbě na ty výroky napadeného rozhodnutí, proti nimž je včasné dovolání, jež nemá vady bránící pokračování v dovolacím řízení, subjektivně i objektivně přípustné [srov. R 144/2018 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016 (jehož závěrů se R 144/2018 výslovně dovolává)]. [3] Závažnost újmy, která ve smyslu ustanovení § 243 písm. a/ o. s. ř. dovolateli hrozí (na jeho právech) neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí [dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí], se poměřuje možným dopadem vlastního výkonu rozhodnutí (exekuce) do poměrů povinného (dovolatele). Je-li vykonáváno rozhodnutí, jímž se ukládá peněžité plnění povinnému (dovolateli), je pro posouzení závažnosti hrozící újmy zásadně rozhodující možný dopad vlastního výkonu rozhodnutí (exekuce) do majetkových poměrů povinného (dovolatele), tedy poměření toho, jak závažně se (případně též s přihlédnutím k dalším okolnostem, jež se mohou týkat i osoby oprávněného) vymáhání peněžitého plnění přiznaného exekučním titulem neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí může projevit (se zřetelem k výši vymáhané částky) v majetkových poměrech povinného (dovolatele) [se zřetelem k rozsahu majetku povinného (dovolatele) a míře možného postižení tohoto majetku výkonem rozhodnutí nebo exekucí] (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2020, sen. zn. 29 ICdo 12/2020, uveřejněné pod číslem 78/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
8. V poměrech projednávané věci dovolací soud předně uvádí, že vykonatelnost nelze odložit v rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části prvního výroku napadeného rozsudku, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v bodu I. výroku o zamítnutí žaloby. Je tomu tak proto, že rozsudek, jímž byla zamítnuta žaloba (rozsudek odvolacího soudu jej potvrzující), se nevykonává (nejde o exekuční titul), takže odložení vykonatelnosti pojmově nepřichází v úvahu (srov. závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. října 2006, sp. zn. 29 Odo 905/2006, uveřejněného pod číslem 83/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
9. Ve vztahu k rozhodnutí o věci samé (potvrzení zamítnutí žaloby soudem prvního stupně) je přitom též vyloučena možnost závažného ohrožení práv dovolatele (jako nezbytná podmínka pro rozhodnutí o odložení právní moci napadeného rozhodnutí).
10. Ani v rozsahu, v němž dovolatel napadá rozsudek odvolacího soudu v části prvního výroku, kterou odvolací soud zčásti změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení, a ve druhém výroku (o nákladech odvolacího řízení), nejsou dány důvody pro odklad právní moci rozhodnutí, jelikož jde o výroky ukládající dovolateli povinnost k (peněžitému) plnění a jejich soudní výkon či exekuce jsou z povahy věci (objektivně) možné. Negativním dopadům napadených výroků do poměrů dovolatele by tudíž bylo možno zcela zamezit již jen odkladem vykonatelnosti (kdyby návrh na odklad vykonatelnosti byl shledán důvodným).
11. Návrhu na odklad vykonatelnosti těchto výroků však nelze vyhovět, neboť v tomto rozsahu vylučuje přípustnost dovolání (podle ustanovení § 237 o. s. ř., jež jediné přichází v úvahu) ustanovení § 238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.
12. K tomu dovolací soud dodává, že v poměrech projednávané věci nadto ani nepřipadá v úvahu neprodlené provedení výkonu rozhodnutí nebo exekuce (jež podmiňuje rozhodnutí o odkladu vykonatelnosti podle § 243 písm. a/ o. s. ř.), neboť mu brání zvláštní úprava § 109 odst. 1 písm. c/ věty druhé zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), podle níž (též) pro pohledávky za majetkovou podstatou (mezi něž podle § 168 odst. 2 písm. b/ insolvenčního zákona náleží také pohledávka z titulu náhrady nákladů řízení vůči dovolateli) lze provést nebo vést výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek náležející do majetkové podstaty dlužníka, na základě rozhodnutí insolvenčního soudu vydaného podle § 203 odst. 5 a s omezeními tímto rozhodnutím založenými.
13. Případnému výkonu rozhodnutí či exekuci pro pohledávku z titulu náhrady nákladů řízení založenou dovoláním napadeným rozsudkem tedy v souladu s § 203 odst. 5 insolvenčního zákona musí předcházet rozhodnutí insolvenčního soudu o určení lhůty k uspokojení přisouzené pohledávky (v němž současně rozhodne, která část majetkové podstaty může být použita k uspokojení) vydané na návrh oprávněné osoby nebo osoby s dispozičními oprávněními.
14. Ustanovení § 109 odst. 1 písm. c/ a § 203 odst. 5 insolvenčního zákona tedy poskytují dovolateli dostatečnou ochranu před hrozbou závažné újmy případným výkonem rozhodnutí nebo exekucí.
15. Jelikož důvod odložit vykonatelnost nebo právní moc napadeného rozhodnutí neshledal Nejvyšší soud ve vztahu k žádnému z dovoláním napadených výroků, zamítl dovolatelův návrh jako celek.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. 12. 2024
JUDr. Helena Myšková předsedkyně senátu