U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně EGERMANN, s. r. o., se sídlem v Praze 1 – Starém městě, Maiselova 38/15, PSČ 110 01, identifikační číslo osoby 62 24 26 52, zastoupené JUDr. Ivanou Psůtkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 2, Slavíkova 19, PSČ 120 00, proti žalovanému JUDr. P.W., Ph.D., advokátu, se sídlem v Hradci Králové, Bohuslava Martinů 1038, PSČ 500 02, jako správci konkursní podstaty úpadkyně EGERMANN EXBOR - NOVOBOR společnost s ručením omezeným, identifikační číslo osoby 00 55 50 45, zastoupenému Mgr. Vítem Biolkem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Bohuslava Martinů 1038, PSČ 500 02, o vyloučení nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 45 Cm 25/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. května 2010, č. j. 10 Cmo 30/2010-392, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 3.060,-Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 20. května 2010, č. j. 10 Cmo 30/2010-392, k odvolání žalobkyně (mimo jiné) potvrdil ve výroku ve věci samé rozsudek ze dne 25. srpna 2009, č. j. 45 Cm 25/2003-331, jímž Krajský soud v Hradci Králové zamítl žalobu ,,ve znění, aby soud určil“, že nemovitosti specifikované ve výroku rozhodnutí (dále jen „sporné nemovitosti“) se vylučují ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že ohledně části sporných nemovitostí (rozuměj nemovitostí, které byly předmětem kupní smlouvy ze dne 2.
září 1996) bylo rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. března 2003, č. j. 35 Cm 171/2001-219, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 21. září 2005, č. j. 4 Cmo 185/2004-275, určeno, že shora uvedená kupní smlouva je vůči konkursním věřitelům „právně neúčinná“. V této souvislosti zdůraznil, že podle ustanovení § 6 odst. 3 a § 16 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen „ZKV“), patří do podstaty také majetek jiných osob, zejména těch, které jej nabyly na základě neúčinných právních úkonů.
Ve vztahu ke zbývajícím sporným nemovitostem (těm, které byly předmětem kupní smlouvy ze dne 20. ledna 1997) uzavřel, že zmíněná kupní smlouva byla uzavřena až poté, co byl dne 18. prosince 1996 podán návrh na zahájení konkursního řízení, k němuž se úpadkyně připojila podáním ze dne 28. dubna 1997, přičemž šlo o převod nemovitostí z úpadkyně na žalobkyni za nápadně nevýhodných podmínek, když sjednaná kupní cena činila 464.000,-Kč a obvyklá cena „minimálně“ 1,780.000,- Kč. Přitakal tak závěru soudu prvního stupně, podle něhož je uvedená kupní smlouva vůči konkursním věřitelům neúčinná podle ustanovení § 15 odst. 1 písm. c) ZKV.
Zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním zákonem), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání (§ 433 bod 1. a § 434), s přihlédnutím k § 432 odst. 1 insolvenčního zákona se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy (tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i občanský soudní řád, ve znění účinném do 31.
prosince 2007). Srov. k tomu též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. 29 Cdo 3375/2010, uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Dovolání žalobkyně proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neshledal Nejvyšší soud přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; proto je podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o.
s. ř. odmítl. Učinil tak proto, že již v rozsudku ze dne 5. června 2008, sp. zn. 29 Odo 802/2006, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 2008, pod číslem 165 a v usnesení ze dne 28. dubna 2011, sp. zn.
29 Cdo 4162/2009 (obě rozhodnutí byla vydána v řízeních vedených mezi týmiž účastníky jako v projednávané věci) formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož odpůrčí žalobou podle § 16 ZKV ve znění účinném do 31. prosince 2007 se správce konkursní podstaty úpadce nebo některý z konkursních věřitelů úpadce může úspěšně domáhat určení, že právní úkon úpadce je neúčinný vůči jeho konkursním věřitelům, nikoli již určení, že takový právní úkon je neúčinný také vůči správci konkursní podstaty úpadce. Správce konkursní podstaty úpadce je oprávněn sepsat majetek, který v důsledku odporovatelného právního úkonu úpadce ušel z úpadcova majetku, již na základě výsledku řízení o odpůrčí žalobě podané před prohlášením konkursu na majetek úpadce některým z věřitelů úpadce vůči tomu, kdo měl z tohoto úkonu prospěch, a to za předpokladu, že neúčinnost právního úkonu byla určena po prohlášení konkursu.
Ve vztahu k ustanovení § 15 odst. 1 ZKV dále uzavřel, že šestiměsíční lhůtu podle zmíněného ustanovení je nutno počítat od podání návrhu věřitele na prohlášení konkursu, a to i tehdy, vydal-li konkursní soud (poté, kdy další návrh podal i dlužník sám) usnesení o zastavení řízení o návrhu věřitele pro nezaplacení zálohy na náklady konkursu. Na zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu a přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nelze usuzovat ani z hlediska dovolací námitky, podle níž soudy měly z úřední povinnosti zkoumat otázku (ne)platnosti kupní smlouvy ze dne 2.
září 1996 podle ustanovení § 196a odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (ve znění účinném do 31. prosince 2000). Je tomu tak jednak proto, že případný závěr o absolutní neplatnosti zmíněné kupní smlouvy by ničeho nezměnil na opodstatněnosti soupisu části sporných nemovitostí, jež byl jejím předmětem, do konkursní podstaty, jednak proto, že ani absence souhlasu valné hromady smluvních stran či okolnost, že cena nebyla stanovena na základě posudku znalce jmenovaného soudem, bez dalšího nezpůsobuje neplatnost smlouvy (k tomu srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8.
února 2012, sp. zn. 31 Cdo 3986/2009, uveřejněný pod číslem 67/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2004, sp. zn. 29 Odo 414/2003 a ze dne 30. srpna 2005, sp. zn. 29 Odo 996/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 2004, pod číslem 120 a č. 12, ročník 2005, pod číslem 191, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2009, sp. zn. 29 Cdo 2020/2007). Konečně zásadně právně významným nečiní rozhodnutí odvolacího soudu ani dovolací argumentace vztahující se ke kupní smlouvě ze dne 20.
ledna 1997, když – posuzováno podle obsahu – v tomto směru dovolatelka ve skutečnosti nezpochybňuje správnost právního posouzení věci odvolacím soudem, nýbrž hodnocení důkazů soudy nižších stupňů ústící ve skutkové zjištění ohledně obvyklé ceny části nemovitostí tvořících předmět uvedené smlouvy. Nepřípustně tak uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení § 241 odst. 3 o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalobkyni vznikla povinnost hradit žalovanému jeho účelně vynaložené náklady řízení. Ty sestávají z paušální odměny advokáta za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení) určené podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., která podle ustanovení § 8, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 činí 2.250,- Kč a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a celkem s připočtením náhrady za 20% daň z přidané hodnoty činí 3.060,- Kč. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 30. srpna 2012
JUDr. Petr G e m m e l předseda senátu