29 Cdo 3687/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Petra Šuka a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce JUDr. P. K., proti žalované A. J., zastoupené JUDr. Vladimírem Šmeralem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Hálkova 1, PSČ 120 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 48 Cm 147/2006, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. září 2011, č. j. 5 Cmo 242/2011-294, takto:
Dovolání se odmítá.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které má za přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), domáhajíc se zrušení rozhodnutí soudů nižších stupňů. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř. Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., když všem případům přípustnosti dovolání v tomto ustanovení vypočteným je společné, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé. Usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o nepřiznání osvobození od soudních poplatků, však usnesením ve věci samé není (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2002, sp. zn. 29 Odo 170/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 8, ročník 2002, pod číslem 152). Nejvyšší soud proto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. dovolání žalované jako nepřípustné odmítl. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 26. října 2011
JUDr. Petr Gemmel předseda senátu