29 Cdo 3804/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy
JUDr. Filipa Cilečka a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Petra Šuka v
právní věci navrhovatelů a/ Mgr. L. M., a b/ Ing. P. M., obou zastoupených
JUDr. Filipem Matoušem, advokátem, se sídlem v Dobříši, Komenského náměstí 411,
PSČ 263 01, za účasti 1/ Ing. S. S., 2/ Ing. M. S., obou zastoupených JUDr.
Janou Ryšavou, advokátkou, se sídlem v Praze 3, Slezská 108, PSČ 130 00, a 3/
Bytového družstva Žižkov, se sídlem v Praze 3, Pod Lipami 2511/64, PSČ 130 00,
identifikační číslo osoby 00033529, zastoupeného JUDr. Petrem Oehmem, Ph.D.,
advokátem, se sídlem v Praze 5, Plzeňská 4, PSČ 150 00, o určení členství v
družstvu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 14 Cm 350/2006, o
dovolání navrhovatelů proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. září
2009, č. j. 14 Cmo 331/2008-91, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. září 2009,
č. j. 14 Cmo 331/2008-91, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. dubna
2008,
č. j. 14 Cm 350/2006-73, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k
dalšímu řízení.
Městský soud v Praze ve výroku označeným rozsudkem zamítl žalobu o určení, že
M. V., byla ke dni své smrti členkou Bytového družstva Žižkov (dále jen
„družstvo“) (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně
(výroky II. a III.). K odvolání navrhovatelů Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem
potvrdil výroky I. a II. rozsudku soudu prvního stupně a změnil výrok III. tohoto rozsudku tak, že „výše nákladů řízení činí 18 863,- Kč, jinak se
potvrzuje“ (výrok první), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok druhý). Soudy vyšly z toho, že:
1/ M. V. byla ke dni 18. prosince 1995 členkou Bytového družstva Žižkov s
právem nájmu k bytu nacházejícího se v bytovém domě v P. (dále jen „byt“). 2/ Dne 18. prosince 1995 uzavřela M. V.(jako převodkyně) s Ing. S. S. a Ing. M. S. (jako nabyvateli) dohodu o převodu členských práv a povinností v družstvu
(dále též jen „dohoda“), na jejímž základě převedla na nabyvatele členská práva
a povinnosti v družstvu vztahující se k bytu. 3/ Téhož dne družstvo dohodu „zaregistrovalo“ pod číslem 134 a uvedenou
„registraci“ podepsala i M. V. 4/ V závěti ze dne 5. dubna 2000 M. V. odkázala předmětná členská práva a
povinnosti v družstvu navrhovatelům. Již dříve přitom Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 6. listopadu 2007,
č. j. 14 Cmo 117/2007-52, zrušil (v pořadí první) rozsudek Městského soudu v
Praze ze dne 31. ledna 2007, č. j. 14 Cm 350/2006-35, kterým tento soud žalobu
zamítl, neboť na požadovaném určení neshledal naléhavý právní zájem ve smyslu §
80 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a přikázal soudu prvního stupně zabývat se věcí meritorně. Podle soudu prvního stupně bylo protokolem o jednání konaném před Obvodním
soudem pro Prahu 3 dne 19. listopadu 1996 ve věci sp. zn. 20 C 79/76 prokázáno,
že dohoda, přestože není datována, byla podepsána dne 18. prosince 1995 a téhož
dne byla předložena družstvu. Obsah dohody je dostatečně určitý a srozumitelný
a „splňuje základní náležitosti právního úkonu“, a předmětná členská práva a
povinnosti v družstvu tak byla platně převedena na nabyvatele S. Odvolací soud sdílel závěr soudu prvního stupně o platnosti dohody, neboť ta
jednoznačně vymezuje smluvní strany, předmět převodu je zřejmý již z označení
dohody a skutečnost, že jde o převod členských práv a povinností v Bytovém
družstvu Žižkov, nepochybně plyne z toho, že dohoda nabývá účinnosti
„registrací BD Žižkov“. M. V. proto nebyla oprávněna odkázat svůj členský podíl
v družstvu pro případ své smrti navrhovatelům, neboť její členství v družstvu
již dříve zaniklo a možnost odstoupení od smlouvy v dohodě upravena není;
jmenovaná tak nemohla stav nastalý v důsledku platného převodu členství zvrátit. Navrhovatelé napadli rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu dovoláním,
opírajíce jeho přípustnost o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a uplatňujíce
přitom dovolací důvod dle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. Navrhují, aby
rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního
stupně k dalšímu řízení.
Dovolatelé nesouhlasí se závěrem, podle něhož je dohoda o převodu členských
práv a povinností v družstvu ze dne 18. prosince 1995 platná, namítajíce, že
tato listina není datována a nevyplývá z ní konkrétní obsah smluvního závazku
ani jeho předmět. Určitost obsahu by dle dovolatelů měla vyplývat přímo z textu
dohody, a nelze proto odkazovat na nesporná tvrzení účastníků o tom, že M. V. byla členkou družstva, jak učinil odvolací soud. Dle názoru dovolatelů je
dohoda pro neurčitost neplatná. Dovolatelé dále namítají, že dohoda neobsahuje všechny podstatné náležitosti,
jež vymezil Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 7. února 2001, sp. zn. 29 Cdo
1402/99. Chybí v ní ujednání, zda jde o převod úplatný, či bezplatný, a způsob
vzájemného vypořádání účastníků dohody. Určení „hodnoty družstevního podílu“ je
provedeno ke dni, který téměř o rok předchází uzavření dohody, a je proto
otázkou, zda je „dostatečně určena“. Z dohody taktéž jednoznačně nevyplývá, zda
se převádí veškerá členská práva a povinnosti, nebo pouze jejich část, např. pouze právo na uzavření nájemní smlouvy k družstevnímu bytu. Jelikož nebylo v řízení tvrzeno ani prokázáno, že chybějící obsahové
náležitosti dohody byly účastníky sjednány ústně, přičemž v písemném textu
dohody obsaženy nejsou, nemohla být dohoda, dle názoru dovolatelů, ve smyslu §
269 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), vůbec uzavřena. Nejvyšší soud shledává dovolání přípustným podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. a zároveň i důvodným, neboť odvolací soud posoudil otázku
obligatorních náležitostí dohody o převodu práv a povinností spojených s
členstvím v bytovém družstvu v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu. S ohledem na datum uzavření dohody je pro další úvahy Nejvyššího soudu rozhodné
znění níže uvedených ustanovení obchodního zákoníku účinné k 18. prosinci 1995,
tedy naposledy ve znění zákona č. 84/1995 Sb. Z ustanovení § 230 obch. zák. vyplývá, že převod práv a povinností spojených s
členstvím v bytovém družstvu na základě dohody nepodléhá souhlasu
představenstva. Členská práva a povinnosti spojená s členstvím přecházejí na
nabyvatele ve vztahu k družstvu předložením smlouvy o převodu členství
příslušnému družstvu nebo pozdějším dnem uvedeným v této smlouvě. Tytéž účinky
jako předložení smlouvy o převodu členství nastávají, jakmile příslušné
družstvo obdrží písemné oznámení dosavadního člena o převodu členství a písemný
souhlas nabyvatele členství. Podle § 269 odst. 2 obch. zák. účastníci mohou uzavřít i takovou smlouvu, která
není upravena jako typ smlouvy. Jestliže však účastníci dostatečně neurčí
předmět svých závazků, smlouva uzavřena není. Z ustanovení § 272 odst. 1 obch. zák. plyne, že smlouva vyžaduje k platnosti
písemnou formu pouze v případech stanovených v tomto zákoně nebo když alespoň
jedna strana při jednání o uzavření smlouvy projeví vůli, aby smlouva byla
uzavřena v písemné formě. V usnesení ze dne 19. října 2011, sp. zn.
31 Cdo 271/2010 (jež je veřejnosti,
stejně jako další rozhodnutí uvedená níže, dostupné na webových stránkách
Nejvyššího soudu), dovolací soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož k
platnému vzniku smlouvy o převodu práv a povinností spojených se členstvím v
bytovém družstvu je nezbytná řádná identifikace účastníků smlouvy a bytového
družstva, k němuž se převáděná členská práva a povinnosti vztahují, určení
(rozsahu) převáděných práv a povinností spojených s členstvím v bytovém
družstvu, určení, zda jde o převod úplatný, či bezúplatný a v případě
úplatnosti převodu rovněž stanovení ceny, nebo způsobu jejího určení.
Ačkoliv z výše uvedeného vyplývá, že závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 7.
února 2001, sp. zn. 29 Cdo 1402/99, na něž dovolatelé odkazují, byly výše
citovaným usnesením velkého senátu Nejvyššího soudu zčásti překonány, když
podstatnou náležitostí smlouvy o převodu práv a povinností spojených se
členstvím v bytovém družstvu není „určení hodnoty družstevního podílu“ ani
dohoda o vzájemném vypořádání, nadále platí, že k platnému uzavření této
smlouvy je nezbytné (mimo jiné) určení, zda jde o převod úplatný, či bezúplatný.
Jelikož listina označená jako dohoda určení, zda jde o převod úplatný, či
bezúplatný, neobsahuje a neobsahuje ani žádnou jinou formulaci, ze které by
bylo možné tuto skutečnost dovodit, sama o sobě jako platná smlouva o převodu
práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu neobstojí.
Nejvyšší soud však již v rozsudku ze dne 28. srpna 2001, sp. zn. 29 Odo
14/2001, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 2001, pod
číslem 139, uzavřel, že není-li předepsána nebo některým z účastníků požadována
(§ 272 odst. 1 obch. zák.) písemná forma smlouvy, není vyloučeno, aby ji
účastníci uzavřeli zčásti písemně a zčásti ústně. Pro hodnocení jednání
účastníků je rozhodující jejich vůle při uzavírání smlouvy.
Přestože odvolací soud správně dovodil, že „ustanovení § 230 obch. zák. neklade
ani požadavek na písemnou formu dohody“, a dohodu tedy bylo možné uzavřít
zčásti i ústně, účastníky dle § 118a odst. 1 o. s. ř. k doplnění jejich tvrzení
v příslušném směru nevyzval a odpovídající skutková zjištění o tom, zda dohoda
byla – ohledně určení, zda jde o převod úplatný či bezplatný, a na to
navazující případné dohodě o ceně či způsobu jejího určení – uzavřena ústně
(veden nesprávným závěrem, podle něhož dohoda obsahuje všechny obligatorní
náležitosti) nečinil.
Právní posouzení věci odvolacím soudem je tak neúplné, a tudíž nesprávné.
Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první
o. s. ř.), rozsudek odvolacího soudu a spolu s ním ze stejných důvodů i
rozsudek soudu prvního stupně podle § 243b odst. 2 věty za středníkem a odst. 3
o. s. ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b
odst. 3 věta první o. s. ř. ).
V dalším řízení se soudy zaměří na objasnění toho, zda dohoda nebyla uzavřena
zčásti ústně, k čemuž doplní dokazování, a to i (budou-li s jeho provedením
souhlasit) výslechem účastníků – manželů S.
V případě, že dohoda jako platná smlouva o převodu práv a povinností spojených
s členstvím v družstvu neobstojí, pak – s ohledem na dobu, která uplynula od
jejího uzavření do okamžiku podání návrhu v projednávané věci – zváží, zda
manželé S. nemohli práva a povinnosti spojená s členstvím v družstvu nabýt
jinak, přičemž nepřehlédnou závěry, které ohledně nabytí práv a povinností
spojených s členstvím v bytovém družstvu Nejvyšší soud učinil v usnesení ze dne
15. září 2010, sp. zn. 29 Cdo 2852/2009.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud i pro soud prvního stupně
závazný (§ 243d odst. 1 věta druhá a § 226 odst. 1 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí soud prvního stupně znovu rozhodne i o nákladech řízení,
včetně nákladů řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Zbývá dodat, že – jelikož ve sporu o určení, že zůstavitel byl v den svého
úmrtí členem bytového družstva a nájemcem družstevního bytu, odvozují dědicové
své právní postavení od zůstavitele – jde svou povahou o spor z právního vztahu
mezi družstvem a jeho členem týkající se členského vztahu v družstvu, resp. o
vztah ze smlouvy, jíž se převádí členská práva a povinnosti (§ 9 odst. 3 písm.
g/ o. s. ř.), který je podle § 200e odst. 1 a 3 o. s. ř. řízením o některých
otázkách obchodních společností, družstev a jiných právnických osob, v němž se
rozhoduje usnesením. Rozhodnutí soudu prvního stupně i soudu odvolacího mají
proto povahu usnesení, i když tak nejsou označena. Proto také dovolací soud
rozhodl ve věci usnesením (§ 243b odst. 6 o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 1. července
2009) se podává z bodu 1. a 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, a další související zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. listopadu 2011
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu