U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyň a) NARGAM, S. A., se sídlem v Barceloně, Ctra. D´Esplugues, 120-122, Cornella, Španělské království, a b) MIOR, S. L., se sídlem v Barceloně, Ronda general Mitre 147, Španělské království, obou zastoupených Mgr. Petrem Mikeštíkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Novotného lávka 200/5, PSČ 110 00, proti žalovaným 1) NARGAM, s. r. o., se sídlem v Praze 6, Bělohorská 260/39, PSČ 169 00, identifikační číslo osoby 27091589, zastoupené Mgr. Bc. Janem Spáčilem, LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 8, Karolinská 654/2, PSČ 186 00, a 2) OGH Czech, s. r. o., se sídlem v Praze 6, Za Strahovem 339/20, PSČ 169 00, identifikační číslo osoby 27877043, zastoupené Mgr. Vlastislavem Andršem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Španělská 770/2, PSČ 120 00, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 18 C 100/2008, o dovolání obou žalobkyň proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. dubna 2013, č. j. 19 Co 131/2013-266, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně jsou povinny zaplatit společně a nerozdílně každé ze žalovaných na náhradu nákladů dovolacího řízení 3.388 Kč, k rukám jejich zástupců, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 19. října 2012, č. j. 18 C 100/2008-245, zamítl žalobu o určení, že první žalovaná je vlastníkem domu na pozemku parc. č. 150 a pozemku parc. č. 150 v k. ú. N. M. v obci P. (dále jen „sporné nemovitosti“) [výrok I.], a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). V záhlaví označeným rozsudkem Městský soud v Praze k odvolání žalobkyň potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. ve věci samé, změnil jej ve výroku II. (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Jde přitom o druhé rozhodnutí odvolacího soudu, když rozsudkem ze dne 16. května 2012, č. j. 19 Co 126/2012-216, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ze dne 16. září 2011, č. j. 18 C 100/2008-177, ve výroku I., jímž byla zamítnuta žaloba o určení neplatnosti kupní smlouvy, a zrušil jej ve výroku II., jímž byla zamítnuta žaloba o určení vlastnického práva první žalované ke sporným nemovitostem, jakož i v navazujících výrocích III. a IV. o nákladech řízení, a věc ve zrušeném rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podaly obě žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
Je-li v katastru nemovitostí jako vlastnice sporných nemovitostí dosud zapsána první žalovaná, neboť vklad vlastnického práva druhé žalované dosud nebyl povolen (jak plyne ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů a ostatně i obsahu dovolání), je závěr odvolacího soudu, podle něhož žalobkyně nemají na požadovaném určení vlastnického práva první žalované ke sporným nemovitostem naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 písm. c) o. s. ř. (ve znění účinném do 31. prosince 2013), v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25.
února 2010, sp. zn. 30 Cdo 2027/2008, ze dne 31. března 2011, sp. zn. 30 Cdo 3991/2010, ze dne 19. května 2011, sp. zn. 30 Cdo 4593/2010, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. ledna 2012, sp. zn. 22 Cdo 1150/2010, jakož i v nich citovanou judikaturu; označená rozhodnutí jsou veřejnosti přístupná – stejně jako ostatní rozhodnutí dovolacího soudu přijatá po 1. lednu 2001 – na webových stránkách Nejvyššího soudu). Otázka naléhavého právního zájmu dovolatelek na určení neplatnosti kupní smlouvy o převodu sporných nemovitostí, uzavřené mezi první a druhou žalovanou, dovolání nečiní přípustným podle § 237 o.
s. ř. již proto, že odvolací soud na jejím posouzení napadené rozhodnutí nezaložil. Dovolatelky přehlížejí, že o žalobě na určení neplatnosti kupní smlouvy rozhodl odvolací soud již rozsudkem ze dne 16. května 2012, č. j. 19 Co 126/2012-216.
A jelikož dovolatelky nebyly úspěšné právě pro nedostatek naléhavého právního zájmu, není dovolání přípustné ani k přezkoumání jejich argumentace ve vztahu k věci samé, neboť to již na závěru o nedostatku naléhavého právního zájmu na požadovaném určení (vedoucího bez dalšího k zamítnutí žaloby) nemůže ničeho změnit a nemůže se tak projevit v poměrech dovolatelek založených napadeným rozhodnutím.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm (do 31. prosince 2013), se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. října 2015
JUDr. Petr Šuk předseda senátu