29 Cdo 3915/2012
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra
Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a Mgr. Ing. Davida Bokra v právní věci
žalobce Družstva Zárubova 514, se sídlem v Praze 4, Zárubova 514, PSČ 142 00,
identifikační číslo osoby 61862592, zastoupeného Mgr. Tomášem Konečným,
advokátem, se sídlem v Praze 8, Nad Šutkou 1811/12, PSČ 182 00, proti žalované
V. F., zastoupené JUDr. Miroslavou Dekanovou, advokátkou, se sídlem v Praze 3,
Štítného 710/30, PSČ 130 00, o zaplacení 420.000,- Kč s příslušenstvím, vedené
u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 80 Cm 232/2009, o dovolání žalované proti
rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. března 2012, č. j. 7 Cmo 450/2011-76,
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 2. března 2012, č. j. 7 Cmo 450/2011-76,
se ruší a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. června 2011, č. j. 80 Cm 232/2009-53,
zamítl „návrh“ na zaplacení 420.000,- Kč s příslušenstvím z titulu náhrady
škody za porušení povinnosti péče řádného hospodáře (výrok I.) a rozhodl o
nákladech řízení (výrok II.). Soud prvního stupně vyšel z toho, že:
1) Žalovaná byla členkou představenstva žalujícího družstva (dále jen „žalobce“
nebo „družstvo“). U České spořitelny a. s. byla vedena jako disponující osoba k
účtu žalobce, přístup k internetovému bankovnictví měl však pouze předseda
družstva. 2) V červnu 2009 byla na žádost předsedy družstva M. S. vydána k účtu žalobce
platební karta, která byla předána žalované. Žádost žalované, aby platební
kartu uschoval doma ve svém trezoru, předseda družstva odmítl. 3) Kancelář žalobce se nalézá v přízemí jím vlastněného domu, písemnosti
žalobce byly uchovávány ve skříni, v níž nebyl trezor; skříň byla v dezolátním
stavu a neuzamykatelná. Žalovaná se z tohoto důvodu rozhodla uschovat platební
kartu ve svém bytě, ačkoli nevlastnila trezor. 4) Žalovaná platební kartu uložila do šperkovnice, která byla umístěna v
zamčené skříni, klíče od skříně uložila do červeného penálu, ten pak dala do
zásuvky kuchyňské linky v téže místnosti. Listinu s osobním identifikačním
číslem ke kartě (dále jen „PIN“) v rozlepené původní obálce uložila do
zvláštních desek, a to do jejich zvláštní přihrádky, přičemž obálka s PIN
nebyla vidět, a desky dala do předmětné skříně o jednu polici níže, než byla
uložena šperkovnice. 5) V červnu a červenci 2009 bylo prostřednictvím platební karty z bankovního
účtu žalobce neoprávněně vybráno celkem 420.000,- Kč. Tato částka nebyla
vložena do pokladny žalobce, ani nebyla použita k úhradě jeho závazků. 6) Předseda družstva byl v předmětné době v Panamě, přihlašovací údaje pro
přístup k internetovému bankovnictví po tuto dobu nikomu nepředal a účet
žalobce nekontroloval. 7) Z trestního spisu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 46 T
78/2009 plyne, že platební kartu náhodně nalezl tehdejší druh žalované M. D. Když zjistil, že se jedná o platební kartu bytového družstva (což na ní bylo
napsáno), záměrně začal hledat PIN k této kartě a posléze jej nalezl. Z účtu
žalobce postupně vybral 420.000,- Kč, kartu po každém výběru vrátil na místo
tak, aby si žalovaná ničeho nevšimla. Zničil také výpis z účtu žalobce za měsíc
červen 2009. Za tyto trestné činy krádeže a zneužití platební karty byl
jmenovaný pravomocně odsouzen; současně byl zavázán k náhradě škody takto
žalobci způsobené. 8) Předseda družstva v srpnu 2009 oznámil žalované, že došlo k odčerpání částky
420.000,- Kč z účtu žalobce. Až do té doby žalovaná o výběrech nevěděla a
domnívala se, že se platební karta nalézá tam, kde ji uložila. Na takto ustaveném základě soud prvního stupně – mimo jiné – uzavřel, že
žalovaná neporušila povinnost péče řádného hospodáře ve smyslu § 194 odst. 5 ve
spojení s § 243 odst. 8 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen
„obch. zák.“), jelikož učinila pro bezpečné uložení platební karty a PIN
maximum.
Za daných okolností lze považovat uložení platební karty v bytě
žalované za odpovídající a zabezpečení karty a PIN za dostatečné. M. D. po
nalezení karty začal PIN systematicky hledat, našel by jej tudíž pravděpodobně
i v jiném kusu nábytku, kdyby v něm byl uložen. Soud prvního stupně přihlédl i k tomu, že žalovaná byla osobou disponující s
účtem družstva jen formálně, jelikož předseda družstva byl jediným, kdo
prostřednictvím internetového bankovnictví prováděl platby z účtu žalobce. Údaje potřebné pro přístup k internetovému bankovnictví nikomu z členů
představenstva nepředal, ani když byl v rozhodné době dlouhodobě v zahraničí, v
důsledku čehož nebyly neoprávněné výběry odhaleny dříve. Vrchní soud v Praze ve výroku označeným rozsudkem k odvolání žalobce změnil
usnesení soudu prvního stupně tak, že žalované uložil povinnost zaplatit
žalobci 420.000,- Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 5. října 2009 do
zaplacení; v rozsahu požadovaného úroku z prodlení za období od 11. srpna 2009
do 4. října 2009 žalobu zamítl (výrok první) a rozhodl o nákladech řízení před
soudy obou stupňů (výrok druhý). Odvolací soud částečně zopakoval a doplnil dokazování, přičemž dále vyšel i z
toho, že M. D. zemřel dne 2. listopadu 2010 a dědické řízení bylo zastaveno
podle § 175h odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen
„o. s. ř.“), neboť zůstavitel zanechal majetek nepatrné hodnoty. Odvolací soud – na rozdíl od soudu prvního stupně – dovodil, že žalovaná
nesplnila svou povinnost držitelky platební karty tuto kartu ochránit a PIN
utajit před neoprávněnými osobami, když platební kartu a k ní náležící PIN
uložila v jedné skříni, do níž měl přístup i její druh M. D., a platební kartu
nijak nekontrolovala. Bylo-li navíc žalované známo, že je předseda družstva v
zahraničí, neměla nechat bez povšimnutí, že neobdržela výpis z účtu žalobce za
měsíc červen 2009. Tím porušila zákonnou povinnost jednat při výkonu funkce s
péčí řádného hospodáře a nese tak odpovědnost za škodu, která žalobci vznikla. Z důvodu úmrtí M. D. a následného zastavení dědického řízení navíc žalobce nemá
ani žádnou možnost domoci se náhrady škody po M. D., popř. po jeho dědicích.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, opírajíc jeho
přípustnost o § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a navrhujíc, aby napadené
rozhodnutí bylo zrušeno a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Dovolatelka brojí proti závěru odvolacího soudu, podle kterého porušila
povinnost péče řádného hospodáře. Zdůrazňuje, že způsob uložení platební karty
nebyl představenstvem určen, každý držitel platební karty ji ukládá jinak; jde
o ryze subjektivní záležitost. Dovolatelka platební kartu uložila podle svého
nejlepšího vědomí a svědomí, způsobem odpovídajícím jejím možnostem, vzdělání i
životním zkušenostem. Odvolací soud podle dovolatelky nesprávně posoudil také otázku příčinné
souvislosti mezi jednáním žalované a vznikem škody. Příčinná souvislost
existuje pouze mezi vznikem škody a jednáním M. D. Žalobce považuje napadené rozhodnutí za správné a dovolání za nedůvodné;
navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, případně zamítl. Dovolání proti měnícímu rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé je přípustné
podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Vady řízení, k jejichž existenci dovolací soud u přípustného dovolání přihlíží
z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovolatelkou namítány a z
obsahu spisu se nepodávají. Nejvyšší soud se proto – v hranicích právních
otázek vymezených dovoláním – zabýval tím, zda je dán (dovolatelkou uplatněný)
dovolací důvod, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem. Podle § 243 odst. 8 obch. zák. pro členy představenstva družstva, popřípadě
členy jiných orgánů podílejících se na řízení, platí obdobně § 193 odst. 2, §
194 odst. 2 věta první až pátá a odst. 4 až 7. Podle § 194 odst. 5 obch. zák. členové představenstva jsou povinni vykonávat
svou působnost s péčí řádného hospodáře a zachovávat mlčenlivost o důvěrných
informacích a skutečnostech, jejichž prozrazení třetím osobám by mohlo
společnosti způsobit škodu. Je-li sporné, zda člen představenstva jednal s péčí
řádného hospodáře, nese důkazní břemeno o tom, že jednal s péčí řádného
hospodáře, tento člen představenstva. Ti členové představenstva, kteří
způsobili společnosti porušením právních povinností při výkonu působnosti
představenstva škodu, odpovídají za tuto škodu společně a nerozdílně. Smlouva
mezi společností a členem představenstva nebo ustanovení stanov vylučující nebo
omezující odpovědnost člena představenstva za škodu jsou neplatné. Členové
představenstva odpovídají za škodu, kterou způsobili společnosti plněním pokynu
valné hromady, jen je-li pokyn valné hromady v rozporu s právními předpisy. Výkladem § 194 odst. 5 obch. zák. se Nejvyšší soud opakovaně zabýval. V
rozsudku ze dne 29. dubna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2363/2011, uveřejněném pod
číslem 75/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (jenž je veřejnosti
dostupný, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu dále citovaná, na
webových stránkách Nejvyššího soudu), vysvětlil, že člen představenstva
odpovídá za řádný (v souladu s požadavkem péče řádného hospodáře jsoucí) výkon
funkce, nikoliv za výsledek své činnosti.
Jedná-li člen představenstva s péčí
řádného hospodáře, není povinen hradit společnosti škodu, byť by v důsledku
takového jednání vznikla. K témuž závěru se posléze přihlásil i v rozsudcích ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2869/2011, ze dne 28. listopadu 2013, sp. zn. 29 Cdo 663/2013 a ze
dne 19. prosince 2013, sp. zn. 29 Cdo 935/2012. Nezbytným předpokladem vzniku povinnosti člena představenstva hradit družstvu
škodu vzniklou v důsledku neoprávněných výběrů finančních prostředků z účtu
družstva je tudíž závěr, že dotčený člen představenstva porušil péči řádného
hospodáře. Odvolacím soudem zdůrazněná skutečnost, že družstvo již nemůže
dosáhnout náhrady škody vůči osobě, která finanční prostředky neoprávněně
vybrala, je tudíž pro posouzení žalobou uplatněného nároku bez právního
významu. Závěr odvolacího soudu, podle kterého žalovaná nejednala s péčí řádného
hospodáře, jestliže uložila platební kartu i PIN do skříně, do níž měl přístup
i druh žalované, platební kartu následně nekontrolovala a ponechala bez
povšimnutí, že jí nebyl doručen výpis z účtu žalobce za měsíc červen 2009,
Nejvyšší soud při zohlednění všech skutkových okolností projednávané věci
nesdílí, resp. jej považuje (v rozsahu dále popsaném) za předčasný. V situaci, kdy družstvo nemělo k dispozici žádné prostory vhodné pro bezpečné
uložení platební karty a kdy předseda družstva (na jehož žádost banka vydala k
účtu družstva platební kartu) odmítl požadavek žalované, aby platební kartu
uložil ve svém trezoru, lze jednání žalované, která se rozhodla s ohledem na
uvedené okolnosti uložit platební kartu ve svém bytě, považovat za rozumné a
vyhovující požadavku péče řádného hospodáře. Jakkoliv lze za porušení péče řádného hospodáře zásadně považovat společné
přechovávání PIN a platební karty, odvolací soud nezohlednil, že podle
skutkových zjištění žalovaná uložila zvlášť platební kartu (do šperkovnice
uložené ve skříni) a zvlášť PIN (do jiné přihrádky v téže skříni, navíc tak,
aby tato listina nebyla vidět). Platební karta a PIN tudíž nebyly přechovávány
společně, tedy tak, že nalezení platební karty by automaticky znamenalo i
nalezení PIN (a naopak). Tomu ostatně odpovídají i skutková zjištění soudu
prvního stupně, podle nichž M. D. spolu s platební kartou PIN nenalezl (ten
začal hledat po nálezu platební karty). Samotnou skutečnost, že platební karta
i PIN byly uloženy v témže kusu nábytku, Nejvyšší soud v poměrech projednávané
věci za porušení péče řádného hospodáře nepovažuje. Nehledě k tomu se odvolací soud (na rozdíl od soudu prvního stupně) nevypořádal
ani s otázkou příčinné souvislosti mezi jím shledaným porušením povinnosti
(uložením PIN a platební karty ve stejném kusu nábytku) a vzniklou škodou. Podle skutkových zjištění M. D. po nalezení karty začal PIN systematicky
hledat; odvolací soud neposoudil, zda by PIN v případě, že by byl uchován na
jiném (rozumném) místě, nenalezl. Odvolací soud shledal porušení povinnosti žalované dále v tom, že „platební
kartu nekontrolovala“.
Přitom ovšem nevysvětlil, z čeho v poměrech projednávané
věci dovodil povinnost „kontroly“ platební karty v situaci, kdy ji žalovaná
nepoužívala a neměla důvod se domnívat, že je používána někým jiným, ani jak by
taková kontrola měla vypadat a jak často by ji měla žalovaná provádět. Současně
přehlédl skutkové zjištění soudu prvního stupně, podle něhož M. D. platební
kartu vždy po jejím použití vrátil na stejné místo tak, aby žalovaná nic
nepoznala, v důsledku čehož se nevypořádal s otázkou příčinné souvislosti mezi
jím shledaným porušením povinnosti a vzniklou škodou. I kdyby totiž žalovaná
alespoň vizuálně kontrolovala uložení platební karty, je přinejmenším sporné,
zda (a pokud ano, kdy) by tak mohla odhalit její neoprávněné užívání M. D. Konečně odvolací soud žalované vytkl i to, že „ponechala bez povšimnutí, že jí
nebyl doručen výpis z bankovního účtu“. Nezabýval se však tím, zda žalovaná s
ohledem na okolnosti projednávané věci měla a mohla předpokládat, že výpis bude
doručen jí, kdy se tak mělo dle smlouvy mezi žalobcem a bankou stát (a tudíž
kdy měla a mohla začít výpis z účtu postrádat a podniknout kroky k jeho
získání) a konečně ani tím, kdy by případný duplikát výpisu z účtu mohla a měla
od banky získat, z jeho obsahu zjistit neoprávněné výběry a dalšímu zneužívání
karty zamezit. I v tomto směru jsou tudíž závěry odvolacího soudu o porušení
povinnosti žalovanou a příčinné souvislosti mezi tímto porušením a vzniklou
škodou neúplné, a tudíž i nesprávné. Nejvyšší soud proto napadený rozsudek podle § 243b odst. 2 část věty za
středníkem o. s. ř. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§
243b odst. 3 věta první o. s. ř.). Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1 část
věty první za středníkem, § 226 odst. 1 o. s. ř.). V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení
dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.). Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince
2012) se podává z bodu 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění
zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
některé další zákony. Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.