29 Cdo 395/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra
Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce
JUDr. Jiřího Sehnala, advokáta, se sídlem v Kolíně, Politických vězňů 27, PSČ
280 02, jako správce konkursní podstaty úpadce KTP Quantum, a. s.,
identifikační číslo osoby 60917601, zastoupeného Mgr. Milanem Edelmannem,
advokátem, se sídlem v Chrustenici č. p. 208, PSČ 267 12, proti žalovanému
Garančnímu fondu obchodníků s cennými papíry, se sídlem v Praze 1, Politických
vězňů č. p. 912, identifikační číslo osoby 26715287, PSČ 110 00, zastoupenému
JUDr. Matějem Outratou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Politických vězňů 912,
PSČ 110 00, o zaplacení částky 1.950.000 Kč s příslušenstvím, vedené u
Městského soudu v Praze pod sp. zn. 6 Cm 3160/2008, o dovolání žalobce proti
rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. října 2012, č. j. 5 Cmo 345/2012-190,
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího
řízení 19.844 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho
zástupce.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. března 2012, č. j. 6 Cm 3160/2008-159,
zamítl žalobu o zaplacení částky 1.950.000 Kč s příslušenstvím, jíž se žalobce
domáhal z titulu bezdůvodného obohacení, jež měl žalovaný získat na jeho úkor
tím, že žalobce vynaložil 1.950.000 Kč na pořízení databáze, kterou posléze
využil žalovaný (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce rozsudek
soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího
řízení (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud
odmítl podle § 243b odst. 5, § 218 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může
být přípustné pouze podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. [o situaci
předvídanou v § 237 odst. 1 písm. b] o. s. ř. nejde], tedy tak, že dovolací
soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového
vymezení (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má
po právní stránce zásadní význam. Odvolací soud neshledal žalobu důvodnou v prvé řadě proto, že dovolatel
databázi nechal zpracovat na základě pokynu Městského soudu v Praze, kterému
také výsledný materiál předal. Žalovaný, jemuž databáze nebyla předána, tak
žádné bezdůvodné obohacení na úkor dovolatele nezískal. Na uvedeném závěru
podle odvolacího soudu nic nemění ani to, že žalovaný, jakožto účastník řízení
před Městským soudem v Praze, uvedenou databázi získal ze soudního spisu. Dovolatel proti tomuto závěru odvolacího soudu nikterak nebrojí, žádnou otázku,
jež by napadené rozhodnutí činila zásadně právně významným, v souvislosti s ním
Nejvyššímu soudu nepředkládá a neotevírá jej tak dovolacímu přezkumu. Spočívá-li rozsudek, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně,
na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí
žaloby, není dovolání ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním
zpochybněno, nebo jestliže ohledně některé z těchto otázek není splněna
podmínka zásadního právního významu napadeného rozhodnutí ve věci samé. Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacímu důvody,
včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných
důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. ustanovení § 242 odst. 3 o. s. ř. a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009 sp. zn. IV. ÚS 560/08). Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek za tohoto
stavu výsledek sporu ovlivnit nemůže, a dovolání je – podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. – nepřípustné jako celek. K výše popsaným závěrům srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 1999,
sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí
a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. 29 Odo
663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2002, sp. zn. 20
Cdo 910/2000, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2002, pod
číslem 54, či z pozdějších rozhodnutí např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne
26. října 2011, sp. zn. 29 Cdo 562/2010, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne
26. října 2011, sp. zn. 29 Cdo 1268/2011 (jež obstálo i v ústavní rovině, když
ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 20. března 2013, sp. zn. II. ÚS 395/2012).
Označená rozhodnutí Nejvyššího soudu
jsou veřejnosti dostupná, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu dále
uvedená, na webových stránkách Nejvyššího soudu. Jelikož shora popsaný závěr odvolacího soudu, který nebyl dovoláním zpochybněn,
obstojí – v případě jeho správnosti – jako samostatný důvod pro zamítnutí
žaloby, není v projednávané věci dovolání přípustné ani pro posouzení otázky
výkladu § 81c odst. 11 (12) zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, a § 130
zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, a jejich možné
aplikace na správce konkursní podstaty obchodníka s cennými papíry, jimiž se
odvolací soud zabýval nad rámec výše uvedeného závěru, pouze pro případ, kdyby
dovolatel předal databázi přímo žalovanému k jeho požadavku (k čemuž podle
skutkových závěrů odvolacího soudu nedošlo). Jejich věcný přezkum by nemohl
ovlivnit výsledek sporu a nikterak by se tudíž neprojevil v právních poměrech
účastníků řízení, resp. v postavení dovolatele vůči druhé straně sporu. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a
§ 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému
vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k
dovolání ze dne 24. ledna 2013) podle ustanovení § 6 odst. 1, § 7 bod 6, § 8
odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a
náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění
účinném do 7. května 2013, ve výši 16.100 Kč, a náhrady paušálních výdajů podle
§ 13 odst. 3 vyhlášky ve výši 300 Kč. Společně s náhradou za 21% daň z přidané
hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši 3.444 Kč tak dovolací soud přiznal
žalovanému k tíži žalobce celkem 19.844 Kč. K důvodům, pro které byla odměna za zastupování určena podle advokátního
tarifu, srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněný pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince
2012) se podává z bodu 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění
zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný
domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 25. února 2015
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu