29 Cdo 403/2023-282
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci navrhovatele R. S., zastoupeného Mgr. Jiřím Ježkem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Dvořákova 937/26, PSČ 702 00, za účasti KOVO SKŘIPEC s. r. o. v likvidaci, se sídlem v Zábřehu, Václavov 6, PSČ 789 01, identifikační číslo osoby 28599306, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, o žalobě pro zmatečnost podané D. U., zastoupené Mgr. Milanem Dvořákem, advokátem, se sídlem v Kladně, Karla Rezka 304, PSČ 273 09, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. ledna 2022, č. j. 5 Cmo 218/2021-57, vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 23 Cm 77/2021, o dovolání D. U. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. listopadu 2022, č. j. 8 Cmo 243/2022-221, takto:
Dovolání se odmítá.
1. Navrhovatel (R. S.) se podáním ze dne 9. července 2021 domáhá vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti KOVO SKŘIPEC s. r. o. svolané D. U. (dále jen „D. U.“) na den 28. dubna 2021.
2. Podáním doručeným Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci dne 7. září 2021 D. U. soudu oznámila, že vstupuje do řízení jako vedlejší účastnice, a současně navrhla, aby ji soud přibral do řízení jako hlavní účastnici.
3. Soud prvního stupně usnesením ze dne 14. září 2021, č. j. 23 Cm 77/2021-26, zamítl návrh D. U. na přibrání její osoby do řízení jako účastníka řízení a nepřipustil její vedlejší účastenství v řízení. Odvolání D. U. proti tomuto usnesení odmítl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 4. ledna 2022,
č. j. 5 Cmo 218/2021-57. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala D. U. dovolání, které Nejvyšší soud odmítl usnesením ze dne 14. července 2022, č. j. 27 Cdo 2036/2022-103.
4. Proti odmítavému usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. ledna 2022 podala D. U. (podáním ze dne 11. srpna 2022) žalobu pro zmatečnost; současně navrhla, aby soud odložil vykonatelnost a právní moc žalobou napadeného usnesení.
5. Usnesením ze dne 15. září 2022, č. j. 23 Cm 77/2021-152, soud prvního stupně zamítl návrh D. U. na odklad vykonatelnosti (výrok I.) a právní moci (výrok II.) usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. ledna 2022.
6. Soud prvního stupně – cituje ustanovení § 235c zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) – především zdůraznil, že rozhodnutí, jehož odklad vykonatelnosti D. U. navrhuje, je rozhodnutím procesním, které se nevykonává (nejde o exekuční titul, na podkladě kterého by bylo možné vést výkon rozhodnutí), tudíž nepřichází v úvahu rozhodnout o odkladu jeho vykonatelnosti. Návrhu na odklad právní moci pak odvolací soud nevyhověl proto, že občanský soudní řád ve vztahu k žalobě pro zmatečnost upravuje pouze možnost rozhodnout o odkladu vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, o možnosti odložit právní moc napadeného rozhodnutí se výslovně nezmiňuje. Analogickou aplikaci ustanovení § 243 o. s. ř. (jež umožňuje odložit právní moc napadeného rozhodnutí v dovolacím řízení) nepovažoval soud prvního stupně v poměrech dané věci za možnou; jednak použití analogie v procesním právu je v zásadě nežádoucí, jednak analogie má být využívána jen k překlenutí teleologických mezer v právu, o takový případ však nejde (kdyby zákonodárce chtěl připustit možnost odložit právní moc rozhodnutí napadeného žalobou pro zmatečnost, tak by tak výslovně učinil).
7. K odvolání D. U. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 29. listopadu 2022, č. j. 8 Cmo 243/2022-221, potvrdil usnesení soudu prvního stupně, zcela se ztotožňuje s jeho odůvodněním.
8. Proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu podala D. U. dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
9. Učinil tak proto, že dovolatelka mu (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř.
10. Dovoláním zpochybněný závěr, podle kterého u rozhodnutí, které se nevykonává (jímž je podle soudů obou stupňů i usnesení, jímž odvolací soud odmítl odvolání dovolatelky proti usnesení, kterým soud prvního stupně zamítl návrh dovolatelky, aby ji soud přibral do řízení jako účastníka řízení, a nepřipustil její vedlejší účastenství v řízení), odložení jeho vykonatelnosti pojmově nepřichází v úvahu, zcela odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu. K tomu srov. např. závěry formulované v usnesení ze dne 30. srpna 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, k nimž se dovolací následně přihlásil též např. v usnesení ze dne 21. listopadu 2017, sp. zn. 27 Cdo 5003/2017, uveřejněném pod číslem 144/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (jakkoli byly tyto závěry formulovány ve vztahu k odložení vykonatelnosti rozhodnutí napadeného dovoláním, není pochyb o tom, že uplatní rovněž při rozhodování o odkladu vykonatelnosti rozhodnutí napadeného žalobou pro zmatečnost).
11. Dovolání nečiní přípustným ani řešení otázky, zda lze podle § 235c o. s. ř. odložit právní moc rozhodnutí napadeného žalobou pro zmatečnost. Je tomu tak již proto, že (záporná) odpověď na uvedenou otázku jednoznačně plyne přímo z ustanovení § 235c o. s. ř., které umožňuje odložit pouze vykonatelnost napadeného rozhodnutí. Pouhé zopakování zcela jasného a žádné výkladové obtíže nepřinášejícího znění právního předpisu Nejvyšším soudem nelze přitom považovat za řešení otázky hmotného nebo procesního práva, na němž závisí napadené rozhodnutí ve smyslu § 237 o. s. ř.
12. Budiž doplněno, že úprava obsažená v § 235c o. s. ř. neobsahuje (oproti mínění dovolatelky) dle přesvědčení Nejvyššího soudu ani tzv. nepravou mezeru v zákoně, již by soud mohl svým výkladem zaplnit v rámci dotváření práva. Jakkoli si Nejvyšší soud dokáže představit úpravu, která by umožnila soudu odložit [obdobně jako je tomu u dovolání podle § 243 písm. b/ o. s. ř. – k tomu srov. též důvodovou zprávu (její zvláštní část k bodům 50 a 51) k vládnímu návrhu zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony] též právní moc rozhodnutí napadeného žalobou pro zmatečnost, je na zákonodárci, zda ji případně přijme [k předpokladům, za nichž soud může (a má) dotvářet právo (zaplnit nepravou mezeru v zákoně), srov. v obecné rovině např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 27. března 2014, sp. zn. III. ÚS 2264/13].
13. O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). 14. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 3. 2025
JUDr. Jiří Zavázal předseda senátu