29 Cdo 4797/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala v konkursní věci
úpadce Mototechna, státní podnik „v likvidaci“, se sídlem v Praze 5, Bavorská
856, PSČ 155 41, identifikační číslo 00009334, o částečném rozvrhu, vedené u
Městského soudu v Praze pod sp. zn. 96 K 20/98, o dovolání konkursní věřitelky
J. Z., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. listopadu 2009, č. j. 2
Ko 70/2009-1583, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. listopadu 2009, č. j. 2 Ko
70/2009-1583, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Rozvrhovým usnesením ze dne 27. února 2009, č. j. 96 K 20/98-1558, povolil
Městský soud v Praze (dále též jen „konkursní soud“) částečný rozvrh výtěžku
zpeněžení konkursní podstaty úpadce jeho věřitelům, tak, že část dosavadního
výtěžku zpeněžení konkursní podstaty ve výši 40 miliónů Kč se rozvrhuje mezi
zjištěné pohledávky druhé třídy 0,985504 % jejich dosud neuspokojené výše.
Konkursní věřitelce J. Z. takto konkursní soud určil na uspokojení její
zjištěné pohledávky druhé třídy ve výši 28.870,- Kč, jejíž aktuální neuhrazený
zůstatek po třetím částečném rozvrhu vyčíslil částkou 27.481,30 Kč, částku
271,- Kč (bod I. výroku).
K odvolání konkursních věřitelů 1/ J. Z., 2/ L. S. a 3/ V. S. Vrchní
soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení konkursního soudu.
Podstata odvolacích námitek konkursní věřitelky J. Z. (dále též jen
„konkursní věřitelka“) spočívala v tvrzení, že její pohledávka byla nesprávně
zařazena mezi pohledávky druhé třídy, ač šlo o pohledávku třídy první. K tomu
odvolací soud uvedl, že režim ustanovení § 68 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o
konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“), dopadá výlučně na vlastní
hmotněprávní „restituční“ nárok, nikoli však již na náklady spojené s jeho (byť
úspěšným) uplatněním u soudu. Dále poukázal na to, že jde o argumentaci
odvolatelky, s níž se vypořádal již v usnesení ze dne 6. prosince 2007, č. j. 1
Ko 380/2007-1447, týkajícím se třetího částečného rozvrhu, na jehož závěry v
podrobnostech odkázal.
Proti usnesení odvolacího soudu podala konkursní věřitelka dovolání, jehož
přípustnost opírá o ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), ve spojení s ustanovením §
237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., namítajíc, že je dán dovolací důvod uvedený v §
241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř, tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na
nesprávném právním posouzení věci a požadujíc, aby Nejvyšší soud zrušil
rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Konkrétně dovolatelka nesouhlasí s tím, jak odvolací soud vyložil
ustanovení § 68 ZKV (co do rozdělení pohledávky tak, že „restituční“ pohledávka
přisouzená v nalézacím řízení má být uspokojována jako pohledávka první třídy,
kdežto pohledávka z titulu přiznaných nákladů nalézacího řízení patří do třídy
druhé).
Takový úsudek podle dovolatelky odporuje ustanovení § 121 odst. 3 zákona č.
40/1964 Sb., občanského zákoníku, jež je vykládáno tak, že příslušenství sdílí
osud jistiny.
Správce konkursní podstaty úpadce má ve vyjádření dovolání za
neopodstatněné, navrhuje je odmítnout, popřípadě zamítnout.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince
2007) plyne z § 432 odst. 1, § 433 bodu 1. a § 434 zákona č. 182/2006 Sb., o
úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona).
Nejvyšší soud shledává dovolání přípustným podle ustanovení § 238a
odst. 1 písm. a/ o. s. ř., ve spojení s ustanovením § 237 odst. 1 písm. c/
o. s. ř., když přisuzuje napadenému rozhodnutí zásadní právní význam ve věci
samé v řešení otázek dovoláním předložených. Potud je totiž napadené rozhodnutí
v rozporu s dřívější judikaturou Nejvyššího soudu.
V usnesení ze dne 20. května 2010, sp. zn. 29 Cdo 2114/2008, jímž k
dovolání téže dovolatelky ve stejném konkursu zrušil výše označené usnesení
odvolacího soudu ze 6. prosince 2007, Nejvyšší soud v rovině právního
posouzení věci na dané téma uzavřel, že:
1/ Přihlášené příslušenství pohledávky, tvořené pravomocně přisouzenými náklady
soudního řízení, coby náklady spojenými s uplatněním pohledávky má pro účely
uspokojení v konkursu vedeném podle zákona o konkursu a vyrovnání stejné
pořadí, jako má nebo (kdyby nebyla uspokojena) by měla pohledávka (jistina)
samotná.
2/ Dovolatelka uplatnila v přihlášce právo na přednostní uspokojení pohledávky
při rozvrhu.
3/ V seznamu přihlášených pohledávek podle § 20 odst. 5 ZKV, v rozhodném znění,
má být pohledávka označena pořadím, jaké jí v přihlášce přisuzuje
přihlašovatel. To, že pohledávka má podle jeho názoru jiné pořadí, dá správce
konkursní podstaty úpadce najevo tím, že přihlášené pořadí popře.
Napadené rozhodnutí není s těmito závěry (na nichž nemá Nejvyšší soud důvod
cokoli měnit) v souladu a dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b/ o.
s. ř. byl uplatněn právem. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a
odst. 1 věta první, o. s. ř.), napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu
soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 a 3 o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně)
závazný.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 21. prosince 2010
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu