29 Cdo 2114/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala v konkursní věci
úpadce Mototechna, státní podnik „v likvidaci“, se sídlem v Praze 5, Bavorská
856, PSČ 155 41, identifikační číslo 00009334, o částečném rozvrhu, vedené u
Městského soudu v Praze pod sp. zn. 96 K 20/98, o dovolání konkursní věřitelky
J. Z.zastoupené JUDr. Josefem Provazníkem, advokátem, se sídlem v Praze 5,
Lidická 28, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. prosince 2007, č.
j. 1 Ko 380/2007-1447, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. prosince 2007, č. j. 1 Ko 380/2007 –
1447, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Rozvrhovým usnesením ze dne ze dne 26. ledna 2007, č. j. 96 K 20/98-1295,
povolil Městský soud v Praze (dále též jen „konkursní soud“) částečný rozvrh
výtěžku zpeněžení konkursní podstaty úpadce jeho věřitelům, tak, že:
1/ Část dosavadního výtěžku zpeněžení konkursní podstaty ve výši 368.922,60 Kč
připadající k uspokojení nezjištěných pohledávek první třídy podle usnesení o
prvním částečném rozvrhu, „č. j. 96 K 20/98-750, ze dne 9. října 2002“ a
složená do úschovy, se z této úschovy rozvrhuje mezi dodatečně zjištěné
pohledávky první třídy podle uvedeného usnesení ve 100 % její výše (bod I. výroku). Konkursní věřitelce J. Z. takto konkursní soud určil na úplné uspokojení
jejích zjištěných pohledávek první třídy částky 211.086,75 Kč a 157.835,85 Kč. 2/ Část dosavadního výtěžku zpeněžení ve výši 3,450.307,70 Kč připadající k
uspokojení nezjištěných pohledávek druhé třídy podle usnesení o prvním
částečném rozvrhu, „č. j. 96 K 20/98-750, ze dne 9. října 2002“ a složená do
úschovy, se z této úschovy rozvrhuje mezi dodatečně zjištěné pohledávky druhé
třídy podle uvedeného usnesení 2,6036954 % jejich dosud neuspokojené výše (bod
II. výroku). Konkursní věřitelce J. Z. takto konkursní soud určil na uspokojení její
zjištěné pohledávky druhé třídy ve výši 28.870,- Kč částku 751,70 Kč. 3/ Část dosavadního výtěžku zpeněžení konkursní podstaty ve výši 2,150.063,- Kč
připadající k uspokojení nezjištěných pohledávek druhé třídy podle usnesení o
druhém částečném rozvrhu, č. j. 96 K 20/98-1009, ze dne 25. listopadu 2004 a
složená do úschovy, se z této úschovy rozvrhuje mezi dodatečně zjištěné
pohledávky druhé třídy podle uvedeného usnesení 1,6658700 % jejich dosud
neuspokojené výše (bod III. výroku). Konkursní věřitelce J. Z. takto konkursní soud určil na uspokojení její
zjištěné pohledávky druhé třídy ve výši 28.118,30 Kč částku 468,- Kč. 4/ Část dosavadního výtěžku zpeněžení konkursní podstaty ve výši 25,000.000,-
Kč se rozvrhuje mezi zjištěné pohledávky druhé třídy 0,61216935 % jejich dosud
neuspokojené výši (bod IV. výroku). Konkursní věřitelce J. Z. takto konkursní soud určil na uspokojení její
zjištěné pohledávky druhé třídy ve výši 27.650,30 Kč částku 169,- Kč. K odvolání konkursních věřitelů 1/ J. Z., 2/ L. S. a 3/ V. S. Vrchní soud v
Praze v záhlaví označeným usnesením změnil usnesení konkursního soudu „jen
tak“, že v bodech I. a II. výroku se namísto údajů „č. j. 96 K 20/98-750 ze dne
9. října 2002“ vkládají údaje „č. j. 96 K 20/98-874 ze dne 19. června 2003“;
jinak je potvrdil. Podstata odvolacích námitek konkursní věřitelky J. Z. (dále též jen „konkursní
věřitelka“) spočívala v tvrzení, že její pohledávka ve výši 28.870,- Kč byla
nesprávně zařazena mezi pohledávky druhé třídy, ač šlo o pohledávku třídy první. K tomu odvolací soud uvedl, že režim ustanovení § 68 odst. 2 zákona č. 328/1991
Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“), dopadá výlučně na vlastní
hmotněprávní „restituční“ nárok, nikoli však již na náklady spojené s jeho (byť
úspěšným) uplatněním u soudu. Podle odvolacího soudu obecně platí, že skončí-li řízení o nároku uvedeném v §
68 odst.
1 ZKV v nalézacím řízení před konkursem pro věřitele úspěšně, je
přisouzená pohledávka uspokojována jako pohledávka první třídy, kdežto
pohledávka z titulu přiznaných nákladů nalézacího řízení patří do třídy druhé. Z obsahu přihlášky nadto plyne, že konkursní věřitelka v ní popsala okolnosti,
z nichž svůj nárok dovozuje, aniž výslovně uvedla, že pohledávka ve výši
28.870,- Kč je pohledávkou první třídy. Odvolací soud uzavřel, že Městský soud v Praze v incidenčním řízení rozhodl, že
i tento nárok konkursní věřitelky shledává oprávněným co do důvodu a výše
(přesto, že před prohlášením konkursu nebyla tato pohledávka dovolatelce
pravomocně přiznána) a tento výsledek incidenčního řízení je nutno respektovat. Rozhodnutí v incidenčním sporu je však třeba chápat tak, že v této části soud
žalobě vyhověl v režimu v ní skutkově zdůvodněném, jenž ve smyslu shora
uvedeného znamená nepreferované uspokojení. Pojal-li konkursní soud tímto
způsobem výsledek incidenčního sporu, pak podle odvolacího soudu nepochybil.
Proti usnesení odvolacího soudu podala konkursní věřitelka dovolání, jehož
přípustnost opírá o ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), ve spojení s ustanovením §
237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., namítajíc, že je dán dovolací důvod uvedený v §
241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř, tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na
nesprávném právním posouzení věci a požadujíc, aby Nejvyšší soud zrušil
rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Konkrétně dovolatelka nesouhlasí s tím, jak odvolací soud vyložil ustanovení §
68 ZKV (co do rozdělení pohledávky tak, že „restituční“ pohledávka přisouzená v
nalézacím řízení má být uspokojována jako pohledávka první třídy, kdežto
pohledávka z titulu přiznaných nákladů nalézacího řízení patří do třídy druhé).
Takový úsudek podle dovolatelky odporuje ustanovení § 121 odst. 3 zákona č.
40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“), jež je vykládáno
tak, že příslušenství sdílí osud jistiny, což konkursní soud respektoval bod
bodem I. výroku svého usnesení ohledně úroků z prodlení (částka 157.835,85 Kč).
Odvolací soud podle dovolatelky pochybil také při výkladu ustanovení § 20 odst.
1 věty druhé ZKV (v rozhodném znění), jestliže výraz „důvody pro přednostní
pořadí při rozvrhu“ nevyložil tak, že stačí skutkové vymezení umožňující
bezpečné právní posouzení. Přitom dovolatelka zdůraznila, že v přihlášce
pohledávky z 27. dubna 1999 jistinu označila jako nárok na náhradu za
znehodnocení staveb podle § 14 zákona č. 229/1991 Sb., a poukázala na
ustanovení § 32 odst. 2 a § 68 odst. 2 ZKV. Tím podle svého mínění
identifikovala pohledávku (nejen jistinu, ale i příslušenství) jako pohledávku
první třídy. V přihlášce dovolatelka také uvedla, že pohledávka ve výši
28.870,- Kč představuje náklady řízení, které jí vznikly při uplatnění nároku
na náhradu za odstraněné stavby dle § 14 zákona č. 229/1991 Sb. ve věci vedené
u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 21 C 26/94, čímž splnila požadavek na
uvedení důvodu pro přednostní pořadí při rozvrhu. Jestliže posléze na základě výzvy správce konkursní podstaty pokračovala v
řízení v posledně označené věci, přerušeném prohlášením konkursu, kde bylo
následně určeno, že její pohledávka ve výši 28.870,- Kč „je po právu co do
důvodu a výše“, bylo tím podle dovolatelky zároveň rozhodnuto, že tato
pohledávka je příslušenstvím „vlastního“ nároku, který je nárokem „restitučním“
a v důsledku toho i o tom, že jde o pohledávku první třídy. Správce konkursní podstaty úpadce má ve vyjádření dovolání za neopodstatněné,
navrhuje je odmítnout, popřípadě zamítnout. Zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním
zákonem), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání
(§ 433 bod 1. a § 434), s přihlédnutím k § 432 odst. 1 insolvenčního zákona se
však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona
použijí dosavadní právní předpisy (tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve
znění účinném do 31. prosince 2007, i občanský soudní řád, ve znění účinném do
31. prosince 2007). Nejvyšší soud shledává dovolání přípustným podle ustanovení § 238a odst. 1
písm. a/ o. s. ř., ve spojení s ustanovením § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.,
když přisuzuje napadenému rozhodnutí zásadní právní význam ve věci samé v
řešení otázek dovoláním předložených. Ve výkladu ustanovení § 20 odst. 1 ZKV
jde o otázku dovolacím soudem neřešenou a v posouzení povahy nákladů řízení o
otázku zodpovězenou odvolacím soudem zčásti v rozporu s judikaturou Nejvyššího
soudu. Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední
povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se
nepodávají, Nejvyšší soud se proto - v hranicích právních otázek vymezených
dovoláním - zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelkou,
tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc
podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu,
sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav
nesprávně aplikoval. Podle ustanovení § 20 ZKV, konkursní věřitelé přihlásí své pohledávky, a to ve
lhůtě stanovené v usnesení o prohlášení konkursu, i když se o nich vede soudní
řízení nebo se provádí výkon rozhodnutí.
Současně uvedou, zda uplatňují
oddělené uspokojení (§ 28 ZKV), jakož i jiné důvody pro přednostní pořadí při
rozvrhu (odstavec 1). Přihlášky se podávají u soudu dvojmo. V přihlášce musí
být uvedena výše pohledávky, její příslušenství, skutečnosti, na nichž se
zakládá, a důkazy, jimiž může být prokázána. Pokud se pohledávka opírá o
písemný právní úkon, je třeba připojit i listinu o něm. Je-li přihlašována
pohledávka v cizí měně nebo pohledávka nepeněžitá, musí být uvedena její
hodnota v české měně. Jde-li o pohledávku, o níž probíhá řízení, anebo
pohledávku vykonatelnou, je třeba to prokázat listinou (odstavec 2). Správci
doručí soud stejnopis přihlášky. Z přihlášených pohledávek sestaví správce
seznam, v němž uvede, které pohledávky uznává (odstavec 5). Správce přezkoumá
přihlášky především podle úpadcových obchodních knih a jiných dokladů a vyzve
úpadce, aby se k sestavenému seznamu přihlášek vyjádřil. Tento seznam předloží
soudu (odstavec 6). Podle ustanovení § 68 ZKV věci, které mají být vydány oprávněným osobám podle
zákonů upravujících zmírnění některých majetkových křivd, se zahrnují do
podstaty pouze tehdy, jestliže nároky nebyly v zákonem stanovených lhůtách
uplatněny nebo byly zamítnuty (odstavec 1). Nositelé pohledávek na náhradu
podle předpisů uvedených v odstavci 1 jsou přednostními věřiteli (§ 32 odst. 2
písm. a/ a § 54 odst. 1 písm. a/ ZKV). V této podobě, pro věc rozhodné (tedy naposledy ve znění zákona č. 12/1998
Sb.), platila citovaná ustanovení zákona o konkursu a vyrovnání v době podání
přihlášky dovolatelkou. Dle ustanovení § 23 odst. 1 věty první ZKV pohledávka se pokládá za zjištěnou,
byla-li uznána správcem a nebyla-li popřena žádným z konkursních věřitelů. Ustanovení § 24 odst. 1 ZKV pak určuje, že správce je oprávněn popřít
nevykonatelný nárok přihlášený konkursním věřitelem, výši nároku nebo jeho
právní důvod. O tom správce vyrozumí konkursního věřitele, o jehož nárok jde, a
současně ho vyzve, aby svůj nárok, jeho výši nebo právní důvod uplatnil do 30
dnů u soudu, který prohlásil konkurs, s tím, že jinak nelze k popřenému
nevykonatelnému nároku, jeho výši nebo právnímu důvodu přihlížet. Tato ustanovení zákona o konkursu a vyrovnání jsou citována ve znění účinném od
1. května 2000 (tedy ve znění zákona č. 105/2000 Sb.), pro věc rozhodném
vzhledem k době konání přezkumného jednání. Podle ustanovení § 121 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku
(dále též jen „obč. zák.“), ve znění, jež od podání dovolatelčiny přihlášky
nedoznalo změn, příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení,
poplatek z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Jak je dále patrno ze spisu (z jehož obsahu vyšla i rozhodnutí soudů nižších
stupňů), dovolatelka podáním datovaným 27. dubna 1999 přihlásila do konkursu
vedeného na majetek úpadce svou pohledávku vůči úpadci ve výši 422.173,50 Kč s
3% úrokem z prodlení od 8. února 1994 do 15. července 1994 a se 16% úrokem z
prodlení od 16. července 1994 do zaplacení a dále „pohledávku nákladů řízení ve
výši 28.870,- Kč“.
Jako právní důvod vzniku přihlášené pohledávky označila:
1/ u částky 422.173,50 Kč s 3% úrokem od 8. února 1994 do 15. července 1994 a
se 16% úrokem z prodlení od 16. července 1994 do zaplacení nárok na náhradu za
znehodnocení staveb podle § 14 zákona č. 229/1991 Sb. o úpravě vlastnických
vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku;
2/ u částky 28.870,- Kč nárok na náhradu nákladů řízení. Potud odkázala na nepravomocný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 z 23. června 1998, sp. zn. 21 C 26/94, jímž jí byla přisouzena jistina pohledávky
označené pod bodem 1/ s příslušenstvím tvořeným 3% úrokem z prodlení za dobu od
8. února 1994 do zaplacení a náhrada nákladů řízení vyčíslená pod bodem 2/. V přihlášce je výslovně uvedeno, že „konkursní věřitel je přednostním věřitelem
podle § 68 odst. 2, s přihlédnutím k ustanovení § 32 odst. 2 a § 54 odst. 1
ZKV“ a že „pohledávka nákladů řízení ve výši 28.870,- je pohledávkou podle § 54
odst. 1 ZKV“. Při přezkumném jednání, které se konalo 6. prosince 2000, soud informoval
přítomné (mezi nimiž dovolatelka nebyla), že správce konkursní podstaty
setrvává na svém stanovisku k pravosti a pořadí přezkoumávaných konkursních
pohledávek, jak je předem vyznačil v příslušných listech seznamu pohledávek. Tamtéž zaznělo, že žádná z přihlášených pohledávek nemá právo na oddělené
uspokojení a že mezi pohledávky první třídy zařadil správce konkursní podstaty
pouze dovolatelčinu pohledávku ve výši 422.173,50 Kč. Všechny ostatní konkursní
pohledávky zařadil správce konkursní podstaty pro účely jejich uspokojení v
konkursu do druhé třídy. Při témže jednání správce konkursní podstaty úpadce popřel „co do právního
důvodu“ jistinu dovolatelčiny pohledávku co do částky 211.086,75 Kč,
příslušenství dovolatelčiny pohledávky tvořené úroky z prodlení co do částky
157.835,85, jakož i dovolatelčinu pohledávku z titulu náhrady nákladů řízení v
plné výši (28.870,- Kč). Rozsudkem pro uznání ze dne 6. června 2005, sp. zn. 32 Cm 52/2004, pak Městský
soud v Praze k žalobě dovolatelky směřující proti správci konkursní podstaty
úpadce určil, že pohledávky dovolatelky ve výši 211.086,75 Kč, ve výši
157.835,85 Kč a ve výši 28.870,-Kč přihlášené do konkursu vedeného na majetek
úpadce, jsou po právu co do důvodu a výše. V takto ustanoveném rámci věci uvádí Nejvyšší soud k jednotlivým dovolacím
argumentům následující:
1/ K otázce, jaké pořadí má v konkursu přihlášené příslušenství pohledávky. Literatura i soudní praxe nepochybuje o tom, že příslušenstvím pohledávky ve
smyslu § 121 odst. 3 obč. zák., jsou coby náklady spojené s uplatněním též
náklady soudního řízení, v němž byla pohledávka uplatněna, a to v rozsahu, v
němž bylo věřiteli pohledávky pravomocně přiznáno právo na jejich náhradu. Srov. v literatuře např. Švestka, J. - Spáčil, J. - Škárová, M. - Hulmák, M. a
kol: Občanský zákoník I. Komentář. 1. vydání, Praha, C. H. Beck 2008, str. 1236 a v judikatuře např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne
30. března 2009, sp. zn. 20 Cdo 1932/2007, jež je veřejnosti k dispozici na
internetových stránkách Nejvyššího soudu.
K tomu lze doplnit, že jak Nejvyšší soud uzavřel v rozsudku ze dne 27. září
2007, sp. zn. 29 Cdo 238/2007, uveřejněném v časopisu Soudní judikatura, číslo
7, ročníku 2008, pod číslem 92, nárok na náhradu nákladů řízení má základ v
procesním právu a vzniká teprve na základě pravomocného rozhodnutí soudu, které
má v tomto směru konstitutivní povahu. Právě proto že jde o nárok, který je příslušenstvím pohledávky, pak platí, že
neurčuje-li zákon (zde pro účely uspokojení věřitelovy pohledávky a jejího
příslušenství v konkursu zákon o konkursu a vyrovnání) něco jiného, sdílí
příslušenství pohledávky osud (právní režim) pohledávky (jistiny) samotné. Členění pohledávek konkursních věřitelů do tříd (v době podání dovolatelčiny
přihlášky šlo o celkem tři třídy) pro účely jejich uspokojení v konkursu
vedeném podle zákona o konkursu a vyrovnání, má svůj původ jen v úpravě
obsažené v zákoně o konkursu a vyrovnání, která žádné zvláštní pravidlo o
pořadí příslušenství pohledávky neobsahuje. Proto obecně platí, že přihlášené příslušenství pohledávky, tvořené pravomocně
přisouzenými náklady soudního řízení, coby náklady spojenými s uplatněním
pohledávky má pro účely uspokojení v konkursu vedeném podle zákona o konkursu a
vyrovnání stejné pořadí, jako má nebo (kdyby nebyla uspokojena) by měla
pohledávka (jistina) samotná. Právní posouzení věci odvolacím soudem tudíž potud správné není. 2/ K otázce, zda dovolatelka uplatnila v přihlášce právo na přednostní
uspokojení pohledávky při rozvrhu. Odvolací soud založil svůj úsudek na názoru, že dovolatelka ve své přihlášce
výslovně neuvedla, že pohledávka ve výši 28.870,- Kč je pohledávkou první
třídy. Nejvyšší soud nicméně poukazuje na to, že dovolatelka se v přihlášce výslovně
označila za přednostního věřitele, čímž v každém případě vyloučila (v souladu s
ustanovením 20 odst. 1 ZKV) možnost aby o její přihlášce bylo uvažováno (při
tehdejším rozvržení pohledávek konkursních věřitelů do celkem tří tříd) jako o
přihlášce nepřednostní pohledávky (tedy pohledávky třetí třídy). Poukaz na
text ustanovení § 68 odst. 2 ZKV (jež prostřednictvím zpětného odkazu na § 32
odst. 2 písm. a/ ZKV řadilo nositele pohledávek na náhradu podle tzv. restitučních předpisů uvedených v § 68 odst. 1 ZKV k přednostním věřitelům
první třídy) v textu přihlášky je podle přesvědčení Nejvyššího soudu také
dostatečnou obsahovou konkretizací (popisem) přednosti uspokojení pohledávky,
uplatněné dovolatelkou (označením uplatněného příslušenství pohledávky coby
pohledávky první třídy). Právní posouzení věci odvolacím soudem tak ani v této části neobstojí. 3/ K popření pohledávky. Závěr, že přes rozdílnou dikci § 24 ZKV správce konkursní podstaty rovněž
popírá jen pravost, výši nebo pořadí pohledávky, Nejvyšší soud - vycházeje z
úvah formulovaných ve stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia
Nejvyššího soudu ze dne 17. června 1998, uveřejněném pod
číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, pod bodem XXXI., str. 202 /378/ - učinil např.
v důvodech rozsudku uveřejněného pod číslem 44/2002
Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i v dalších svých rozhodnutích. Odvolacímu soudu lze dát za pravdu v tom, že bylo-li v incidenčním sporu určeno
(přesto, že náhrada nákladů řízení nebyla dovolatelce před prohlášením
konkursu pravomocně přisouzena), že pohledávka dovolatelky ve výši 28.870,-
Kč je po právu co do důvodu a výše, je soud tímto určením při rozvrhu vázán
(srov. § 25 odst. 1 ZKV). Pořadí přihlášené pohledávky (té její části, kterou
tvoří ona náhrada nákladů řízení) však správce konkursní podstaty při
přezkumném jednání nepopřel. Za takový popěrný úkon nelze pokládat pouhé
(nesprávné) zařazení pohledávky (přihlášené jako pohledávka první třídy) v
seznamu přihlášených pohledávek do třídy druhé. V seznamu přihlášených pohledávek (jak o něm hovoří § 20 odst. 5 ZKV ve znění
účinném před i po 1. květnu 2000), coby podkladu pro přezkumné jednání, má být
pohledávka označena pořadím, jaké jí v přihlášce přisuzuje přihlašovatel. To,
že pohledávka má podle jeho názoru jiné pořadí, dá správce konkursní podstaty
najevo tím, že přihlášené pořadí popře způsobem vyloženým v rozsudku Nejvyššího
soudu uveřejněném pod číslem 76/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Jiný postup je nesprávný již proto, že seznam přihlášených pohledávek slouží
rovněž jako podklad pro případné popěrné úkony konkursních věřitelů. Neuvede-li
správce konkursní podstaty v seznamu přihlášených pohledávek pořadí, jaké
pohledávce v přihlášce přisuzuje přihlašovatel, zbavuje tím ostatní konkursní
věřitele možnosti účinně realizovat jejich popěrné právo co do pořadí
pohledávky ve vztahu k přihlašovateli pohledávky. Z výše uvedeného se podává, že dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. byl uplatněn právem. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první, o. s. ř.), napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§
243b odst. 2 a 3 o. s. ř.). Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně)
závazný.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 20. května 2010
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu