29 Cdo 4875/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Petra Šuka v konkursní věci úpadce
V. o. d. D. v likvidaci, o návrhu konkursních věřitelů a/ M. M., a b/ J. M.,
obou zastoupených JUDr. J. Š., advokátem, na zrušení konkursu, vedené u
Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 12 K 276/2007, o dovolání
konkursních věřitelů a/ M. M. a b/ J. M. proti usnesení Vrchního soudu v Praze
ze dne 12. června 2008, č. j. 1 Ko 131/2008-338, takto:
Dovolání se odmítá.
Usnesením ze dne 28. března 2008, č. j. 12 K 276/2007-171, zamítl Krajský soud
v Českých Budějovicích návrh konkursních věřitelů a/ M. M. a b/ J. M. na
zrušení konkursu vedeného na majetek úpadce V. o. d. D. v likvidaci, uváděje,
že nejde o žádný z případů uvedených v § 44 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o
konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“).
K odvolání těchto konkursních věřitelů Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným
usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
Odvolací soud - cituje ustanovení § 44 odst. 1 písm. a/ ZKV - uzavřel
(vycházeje ze závěrů obsažených v usnesení Nejvyššího soudu uveřejněném pod
číslem 29/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek - dále též jen „R
29/2006“), že podle označeného ustanovení nelze konkurs zrušit na základě
tvrzení, že byl prohlášen neoprávněně. Dále poukázal na to, že ve věci se dosud
nekonalo přezkumné jednání, jehož výsledky nelze předjímat, takže při úvaze o
splnění předpokladů pro zrušení konkursu je nutno vycházet z pohledávek všech
dosud přihlášených věřitelů (potud odkázal i na usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 12. července 2006, sp. zn. 29 Odo 1273/2004, jež je veřejnosti k dispozici
na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Označení konkursní věřitelé podali proti usnesení odvolacího soudu dovolání,
jež mají za přípustné dle § 238a odst. 1 písm. a/, odst. 2 a § 237 odst. 1
písm. c/, odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen
„o. s. ř.“), namítajíce, že jsou dány dovolací důvody uvedené v § 241a odst. 2
a 3 o. s. ř., tedy, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci (odstavec 2 písm. a/), že napadené rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odstavec 2 písm. b/) a že
vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části
oporu v provedeném dokazování (odstavec 3), a požadujíce, aby Nejvyšší soud
napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřují dovolatelé v tom, že v
rozporu s hmotným právem řeší otázku, jež je převážně odvolacími soudy nebo
dovolacím soudem rozhodována rozdílně.
Dovolací argumentaci v rovině všech uplatněných dovolacích důvodů opírají
dovolatelé o tvrzení, že konkurs na majetek úpadce byl prohlášen neoprávněně,
majíce za to, že odvolacím soudem citovaná usnesení Nejvyššího soudu nelze
přímo aplikovat na jejich věc.
Zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním
zákonem), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání
(§ 433 bod 1. a § 434), s přihlédnutím k § 432 odst. 1 insolvenčního zákona se
však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona
použijí dosavadní právní předpisy (tedy i občanský soudní řád ve znění účinném
do 31. prosince 2007 - pro věc rozhodném).
Dovolání může být přípustné jen podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ o. s.
ř. ve spojení s ustanovením § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Důvod připustit
dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. však Nejvyšší soud neshledal,
když odvolací soud ve věci přiléhavě vyšel z ustálených judikatorních závěrů
Nejvyššího soudu k ustanovení § 44 odst. 1 písm. a/ ZKV, obsažených v R
29/2006, s nímž se dovolání vypořádává pouhým (a zjevně nesprávným)
konstatováním, že ve věci nemělo být užito.
Tím, že odvolací soud vyšel z R 29/2006 (co do závěru, že při zkoumání důvodů
pro zrušení konkursu podle ustanovení § 44 odst. 1 písm. a/ ZKV se konkursní
soud nezabývá správností procesního postupu soudu předcházejícího vydání
usnesení o prohlášení konkursu, ani správností rozhodnutí o prohlášení
konkursu, případně rozhodnutí je potvrzujícího) nenarušil ani ústavní pořádek
České republiky a nezasáhl neoprávněně do ústavně zaručených práv dovolatelů.
Pro úplnost se dodává, že podle § 241a odst. 3 o. s. ř. nemají dovolatelé tam
uvedený dovolací důvod u dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 odst.
1 písm. c/ o. s. ř., vůbec k dispozici.
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako
nepřípustného. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta
první o. s. ř.), dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o.
s. ř. odmítl.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. listopadu 2008
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu