29 Cdo 5037/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Krčmáře a soudců JUDr. Petra Šuka a Mgr. Jiřího Zavázala v konkursní věci
úpadce S. H., o schválení konečné zprávy o zpeněžování majetku konkursní
podstaty a o vyúčtování odměny a výdajů správce konkursní podstaty, vedené u
Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 40 K 1059/97, o dovolání konkursní
věřitelky Českomoravské záruční a rozvojové banky, a. s., se sídlem v Praze 1,
Jeruzalémská 964/4, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 44848943, zastoupené
Mgr. Vítem Biolkem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Bohuslava Martinů
1038, PSČ 500 02, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. července
2008, č. j. 1 Ko 120/2008-452, takto:
I. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. července
2008, č. j. 1 Ko 120/2008-452, se zrušuje a
věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
II. Dále se zrušují usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27.
dubna 2009, č. j. 1 Ko 231/2008-494, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové
ze dne 8. června 2009, č. j. 40 K 1059/97-2 (náhradního spisu), a
usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. srpna 2009, č. j. 40 K
1059/97-13 (náhradního spisu).
V záhlaví označeným usnesením potvrdil Vrchní soud v Praze k odvolání
konkursní věřitelky Českomoravské záruční a rozvojové banky, a. s. (dále též
jen „konkursní věřitelka“) usnesení ze dne 14. března 2008, č. j. 40 K
1059/97-410, jímž Krajský soud v Hradci Králové (dále též jen „konkursní
soud“) schválil konečnou zprávu o zpeněžování majetku konkursní podstaty
úpadce, včetně vyúčtování odměny a výdajů správce konkursní podstaty (dále též
jen „konečná zpráva“).
Odvolací soud vyšel z toho, že:
1) Konečná zpráva ze dne 14. prosince 2007 byla vyvěšena na úřední
desce konkursního soudu od 21. ledna 2008 do 5. února 2008,
2) Úpadce i konkursní věřitelé byli o vyvěšení konečné zprávy vyrozuměni v
souladu s ustanovením § 66c zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání
(dále též jen „ZKV“), vyhláškou ze dne 18. prosince 2007, vyvěšenou na úřední
desce konkursního soudu a zveřejněnou v Obchodním věstníku dne 9. ledna 2008, s
poučením, že proti konečné zprávě mohou podat námitky do 15 dnů ode dne
vyvěšení na úřední desce konkursního soudu.
3) Úpadce ani žádný z konkursních věřitelů námitky proti konečné zprávě
nepodal.
Odvolací soud - cituje ustanovení § 29 ZKV - zdůraznil, že s námitkami
proti konečné zprávě, vznášenými po uplynutí zákonné patnáctidenní lhůty,
nespojuje zákon žádné účinky. Nepodá-li účastník konkursního řízení námitky
proti konečné zprávě, fakticky tím vyjádří akceptaci správcem předkládaných
údajů. Zásadně pak již není možné úspěšně napadnout ani usnesení o schválení
konečné zprávy námitkami, které nebyly uplatněny včas.
Neuplatnila-li konkursní věřitelka výhradu, podle které byl výtěžek zpeněžení
zastavených nemovitostí chybně vydán jinému konkursnímu věřiteli, ačkoliv
dřívější zástavní právo svědčilo jí (její pohledávka byla zjištěna jako
pohledávka s nárokem na oddělené uspokojení), ve včas uplatněných námitkách
proti konečné zprávě, nelze jim v odvolacím řízení přiznat žádnou relevanci,
uzavřel odvolací soud.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala konkursní věřitelka dovolání, jehož
přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř.). Namítá, že napadené
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (uplatňujíc tak
dovolací důvod vymezený v ustanovení § 241 odst. 2 písm. b/ o. s. ř.) a
navrhuje, aby je Nejvyšší soud zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu
řízení. Podle dovolatelky měl konkursní soud posoudit „oprávněnost vyplacení částky
odpovídající výtěžku zpeněžení zástavy v tom smyslu, zda se s ohledem na obsah
konkursního spisu jedná skutečně o odůvodněný výdaj podstaty“. Dovolatelka zdůrazňuje, že soud při posuzování obsahu konečné zprávy není vázán
pouze obsahem námitek, nýbrž posuzuje obsah konečné zprávy s ohledem na všechny
soudu dostupné relevantní informace. Při akceptaci opačného výkladu by
konkursní soud, jestliže by nebyly podány námitky, „musel zprávu schválit i
tehdy, pokud by sám zjistil v jejím obsahu jakkoliv závažné pochybení“. Bylo-li z obsahu spisu zjevné, že výtěžek zpeněžení byl vyplacen neoprávněně
jinému věřiteli, než kterému náležel, pak je „zároveň evidentní i to, že tento
konkrétní výdaj byl vynaložen neoprávněně, případně že z tohoto důvodu
vyplacení předmětné částky za výdaj považovat nelze, a konečná zpráva tedy
obsahuje závažnou chybu“. Dovolatelka uzavírá, že nesprávnost konečné zprávy plyne z obsahu spisu a
odvolací soud měl k jejímu odvolání usnesení konkursního soudu. Zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním
zákonem), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání
(§ 433 bod 1. a § 434); s přihlédnutím k § 432 odst. 1 insolvenčního zákona se
však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona
použijí dosavadní právní předpisy, tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve
znění účinném do 31. prosince 2007, i občanský soudní řád v témže znění. Nejvyšší soud shledává dovolání přípustným podle ustanovení § 238a odst. 1
písm. a/ o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., a
to k výkladu ustanovení § 29 ZKV v mezích dovoláním předestřené právní otázky,
dovolacím soudem dosud nezodpovězené. Podle ustanovení § 29 ZKV podává správce soudu a věřitelskému výboru zprávy o
zpeněžování majetku z podstaty. Konečnou zprávu spolu s vyúčtováním své odměny
a výdajů předloží soudu po zpeněžení majetku z podstaty. Odměnu a výdaje
vyúčtují i zvláštní správci a zástupce správce, jakož i ti, kdo byli soudem v
průběhu řízení funkce správce zproštěni (odstavec 1). Soud přezkoumá konečnou
zprávu o zpeněžení majetku z podstaty a o vyúčtování odměny a výdajů, odstraní
po slyšení správce shledané chyby anebo nejasnosti a uvědomí o konečné zprávě a
vyúčtování úpadce a konkursní věřitele. Upozorní přitom, že do 15 dnů ode dne,
kdy konečná zpráva a vyúčtování byly vyvěšeny na úřední desce soudu, mohou
proti nim podat námitky (odstavec 2).
Konečnou zprávu a vyúčtování projedná
soud při jednání, ke kterému obešle správce, úpadce a konkursní věřitele, kteří
podali námitky, a věřitelský výbor, a rozhodne o ní usnesením, které jim doručí
a vyvěsí na úřední desce soudu (odstavec 3). Rozhodovací praxe soudů je při výkladu citovaného ustanovení ustálena v závěru,
jenž odvolací soud v obecné rovině respektoval a podle kterého při jednání o
konečné zprávě a vyúčtování dle § 29 odst. 3 ZKV nelze zásadně vznášet jiné
výhrady než ty, které byly uplatněny v zákonné patnáctidenní lhůtě dle § 29
odst. 2 ZKV, a odvolací soud se při posuzování správnosti usnesení o schválení
konečné zprávy nemůže zabývat námitkami proti konečné zprávě, jež odvolatel
neuplatnil ve lhůtě dle § 29 odst. 2 ZKV, ač tak mohl učinit (srov. rozhodnutí
uveřejněné pod číslem 50/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek /dále též
jen „R 50/2002“/ nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2008, sp. zn. 29 Odo 397/2006, a ze dne 31. března 2010, sp. zn. 29 Cdo 1391/2008 jež jsou
veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu). Nicméně současně platí (a v tomto směru je třeba dovolatelce přisvědčit), že
konkursní soud při posuzování konečné zprávy a jejím schvalování není vázán
pouze obsahem námitek vznesených konkursními věřiteli či úpadcem, ale přihlíží
ke všem skutečnostem vyšlým (podle obsahu spisu) v průběhu konkursního řízení
najevo. Jinými slovy, i tehdy, nejsou-li žádnou z oprávněných osob námitky
proti konečné zprávě podány, soud zprávu neschválí, jsou-li údaje
v ní s ohledem na obsah konkursního spisu nesprávné. Proti usnesení konkursního soudu o schválení konečné zprávy (§ 29 odst. 3 ZKV)
je přípustné odvolání (srov. k tomu i důvody R 50/2002). Subjektivní legitimace
k podání odvolání přitom nesvědčí pouze těm účastníkům konkursního řízení,
kteří ve lhůtě podle § 29 odst. 2 ZKV podali námitky proti konečné zprávě;
odvolání může podat kterýkoliv z konkursních věřitelů, popř. úpadce, aniž by
uplatnili námitky proti konečné zprávě. Kdyby názor obsažený v napadeném usnesení měl platit bezvýjimečně, pak by
osoby, jimž zákon přiznává legitimaci k podání odvolání, nemohly s odvoláním
proti usnesení konkursního soudu o schválení konečné zprávy uspět ani v
případě, že nesprávnost (konkursním soudem schválené) konečné zprávy se
podávala z dosavadního obsahu konkursního spisu. Takový výklad, jenž opravný prostředek účastníků řízení (ze zákona
legitimovaných jej podat) apriori odsuzuje k neúspěchu, akceptovat nelze. Nejvyšší soud tudíž uzavírá, že patnáctidenní lhůta pro podání námitek proti
konečné zprávě, upravená v ustanovení § 29 odst. 2 ZKV, se vztahuje pouze na
námitky, jejichž prostřednictvím konkursní věřitelé (popř. úpadce) uplatňují
nové skutečnosti, které neplynou z obsahu konkursního spisu. Právo účastníků
konkursního řízení poukázat při jednání o konečné zprávě před konkursním soudem
(§ 29 odst. 3 ZKV), popř. v rámci odvolání podaného proti usnesení o schválení
konečné zprávy, na rozpor konečné zprávy se skutečnostmi plynoucími z obsahu
spisu, není ustanovením § 29 odst. 2 ZKV dotčeno.
Právní posouzení věci odvolacím soudem tedy správné není a dovolací důvod
vymezený v ustanovení § 241 odst. 2 písm. b/ o. s. ř. byl uplatněn právem;
Nejvyšší soud proto prvním výrokem tohoto usnesení napadené usnesení zrušil a
vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 věta za
středníkem, odst. 3 věta první o. s. ř.).
V mezidobí Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 27. dubna 2009,
č. j. 1 Ko 231/2008-494, potvrdil rozvrhové usnesení Krajského soudu v Hradci
Králové (ze dne 9. září 2008, č. j. 40 K 1059/97-463). Krajský soud v Hradci
Králové poté usnesením ze dne 8. června 2009, č. j. 40 K 1059/97-2 (náhradního
spisu), rozhodl o zrušení konkursu po splnění rozvrhového usnesení, a usnesením
ze dne 13. srpna 2009, č. j. 40 K 1059/97-13 (náhradního spisu), zprostil
funkce správce konkursní podstaty.
Jelikož všechna tato rozhodnutí jsou závislá na existenci dovoláním napadeného
usnesení, musí být po jeho zrušení (s přihlédnutím k ustanovení § 242 odst. 2
písm. b/ o. s. ř.) zrušena rovněž, což Nejvyšší soud učinil druhým výrokem
tohoto usnesení.
Rozvrhové usnesení konkursního soudu dovolací soud zatím neodklidil, vycházeje
z toho, že otázka jeho správnosti bude mimo jiné závislá i na výsledku
odvolacího řízení ve věci schválení konečné zprávy.
Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1 část
věty první za středníkem o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 25. srpna 2010
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu