29 Cdo 5323/2016-231
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího
Zavázala a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci
žalobce Vo & Be, spol. s r. o., se sídlem v Praze 9, Rohožnická 1604, PSČ 190
16, identifikační číslo osoby 26204975, zastoupeného JUDr. Šárkou Kincelovou,
advokátkou, se sídlem v Praze 2, Žitná 1578/52, PSČ 120 00, proti žalované
JUDr. Daně Kořínkové, Ph.D., LL.M., se sídlem v Praze 8, Sokolovská 47/73, PSČ
186 00, jako správkyni konkursní podstaty úpadce VIP Consulting a. s.,
identifikační číslo osoby 61859851, zastoupené Mgr. Viktorem Hunalem,
advokátem, se sídlem v Praze 8, Sokolovská 47/73, PSČ 186 00, o určení pravosti
a pořadí pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 58 Cm 4/2015,
o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. června
2016, č. j. 15 Cmo 3/2016-167, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Rozsudkem ze dne 7. října 2015, č. j. 58 Cm 4/2015-128, Městský soud v Praze
určil, že pohledávka žalobce ve výši 13.671.309,39 Kč, uplatněná v rámci
konkursního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 98 K 49/98 na
majetek úpadce VIP Consulting a. s., je po právu jako pohledávka II. třídy s
právem na oddělené uspokojení ze zpeněžení ve výroku označené nemovitosti (bod
I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).
K odvolání žalované Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil
rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího
řízení (druhý výrok).
Výslovně proti celému rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v
němž namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení
věci, a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc
vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout, maje závěry odvolacího soudu
za věcně správné.
Nejvyšší soud předesílá, že zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho
řešení (insolvenčním zákonem), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon č.
328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“) [§ 433 bod I. a §
434], s přihlédnutím k § 432 odst. 1 insolvenčního zákona se však pro konkursní
a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory
vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy [tedy vedle zákona
o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i zákon č.
99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2007 (dále
též jen „o. s. ř.“)]. Srov. k tomu též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne
29. září 2010, sp. zn. 29 Cdo 3375/2010, uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek.
Dovolání žalované Nejvyšší soud odmítl podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o.
s. ř. jako nepřípustné.
V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části prvního výroku napadeného
rozhodnutí, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v bodě
II. výroku o nákladech řízení, a proti druhému výroku napadeného rozhodnutí o
nákladech odvolacího řízení, je objektivně nepřípustné (srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod
číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části prvního výroku napadeného
rozhodnutí, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v bodě
I. výroku o věci samé, může být přípustné jen podle ustanovení § 237 odst. 1
písm. c) o. s. ř. (tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené
rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam). Důvod připustit
dovolání však Nejvyšší soud nemá, když dovolatelka mu potud nepředkládá k
řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má
ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Dovolatelka především zpochybňuje závěr odvolacího soudu, podle kterého smlouva
o zřízení zástavního práva k nemovitosti ze dne 17. ledna 1994 (dále též jen
„zástavní smlouva“), je platným právním úkonem, na jehož základě bylo k
zajištění pohledávky za společností M-Bohemia, společnost s ručením omezeným
zřízeno zástavní právo k předmětné nemovitosti.
Důvod připustit dovolání k řešení otázek souvisejících s platností zástavní
smlouvy a se vznikem zástavního práva zajišťujícího výše označenou pohledávku
žalobce, není dán již proto, že Nejvyšší soud se těmito otázkami zabýval již v
rozsudku ze dne 10. srpna 2010, sp. zn. 21 Cdo 2661/2009, kterým (mimo jiné)
zamítl dovolání žalované (tamní žalobkyně) podané proti rozsudku ze dne 26.
listopadu 2008, č. j. 18 Co 306/2006-340, jímž Krajský soud v Hradci Králové –
pobočka v Pardubicích rozhodl o zamítnutí žaloby, kterou se dovolatelka
domáhala proti společnosti Vo & Be, spol. s r. o. určení, že zástavní právo k
předmětné nemovitosti zajišťující pohledávku vůči společnosti M-Bohemia,
společnost s ručením omezeným „tu není“.
K námitkám, jimiž dovolatelka v označené věci zpochybňovala platnost zástavní
smlouvy ze dne 17. ledna 1994, Nejvyšší soud uzavřel, že soudy výklad projevu
vůle obsaženého v zástavní smlouvě učinily v souladu s ustanovením § 35 odst. 2
zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) a judikaturou
soudů. Potud odkázal např. na důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2.
prosince 2004, sp. zn. 21 Cdo 1467/2004, uveřejněného pod číslem 37/2005 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek.
Na tomto závěru přitom nemá Nejvyšší soud důvod cokoli měnit ani na základě
argumentace uplatněné dovolatelkou v nyní projednávané věci. O tom, že výklad
zástavní smlouvy, jak jej provedly soudy nižších stupňů (ústící v závěr, podle
kterého zástavní smlouva je platným právním úkonem, na jehož základě bylo
zřízeno zástavní právo k zajištění pohledávky za společností M-Bohemia,
společnost s ručením omezeným), plně respektuje výkladová pravidla určená
ustanovením § 35 odst. 2 obč. zák., jakož i zásady pro výklad právních úkonů
formulované např. v důvodech rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2000,
sp. zn. 20 Cdo 2018/98, uveřejněného pod číslem 35/2001 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek, a v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2005, sp.
zn. I. ÚS 625/03, uveřejněném pod číslem 84/2005 Sbírky nálezů a usnesení
Ústavního soudu, nemá Nejvyšší soud žádných pochyb.
Na zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu pak nelze usuzovat ani z
hlediska výhrad, jimiž dovolatelka brojí proti postupu konkursního soudu při
přezkumu žalobcem přihlášené pohledávky. Konkursní soud totiž poté, co
rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30. dubna 2014, č. j. 58 Cm
24/2013-55, byla předchozí žaloba žalobce o určení pravosti a pořadí žalovanou
popřené pohledávky zamítnuta pro předčasnost (s tím, že přihláška žalobcovy
pohledávky má vady bránící řádnému přezkumu), nařídil nové přezkumné jednání, u
něhož byla žalovaná nucena opětovně popřít pohledávku žalobce. Takto opakovaně
provedený přezkum (již jednou řádně přezkoumané pohledávky) považuje
dovolatelka za obsolentní (právně neúčinný) a žalobu na základě jeho výsledku
podanou za zjevně opožděnou.
Potud ovšem dovolatelka zjevně přehlíží, že Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne
24. května 2001, sp. zn. 32 Cdo 1726/98, uveřejněném pod číslem 76/2002 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek, formuloval a odůvodnil závěry, podle nichž:
1/ Součástí právního posouzení věci soudem ve sporu o pravost, výši nebo pořadí
do konkursu přihlášené a správcem konkursní podstaty nebo některým z
konkursních věřitelů popřené pohledávky, vždy musí být závěr o splnění
předpokladů, za nichž se soud může důvodností nároku uplatněného tzv.
incidenční žalobou vůbec zabývat.
2/ Zjistí-li soud, který rozhoduje o pravosti, výši nebo pořadí nevykonatelné
pohledávky, že přihláška pohledávky měla v části, o které má v incidenčním
sporu rozhodnout, vady bránící přezkumu přihlášené pohledávky, musí žalobu pro
předčasnost zamítnout. Na základě takového rozsudku je třeba v konkursním
řízení přistoupit zákonem stanoveným způsobem k odstraňování vad přihlášky a
poté k novému přezkumu přihlášené pohledávky.
3/ Podle ustanovení § 25 odst. 1 ZKV platí, že rozhodnutí soudu o pravosti,
výši nebo pořadí popřených pohledávek jsou účinná proti všem věřitelům. Z
rozsudku, jímž byla žaloba na určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky
zamítnuta pro předčasnost na základě závěru, že přihlášená pohledávka dosud
řádně přezkoumána nebyla, jelikož nebyly zkoumány vady přihlášky, takže v
části, ve které tyto vady bránily přezkumu, nemohla být ani účinně popřena, je
proto konkursní soud povinen vyjít (takový rozsudek zakládá konkursnímu soudu
povinnost přikročit v dotčeném rozsahu k odstraňování vad přihlášky a potud i k
novému /řádnému/ přezkumu přihlášené pohledávky).
K zamítnutí žaloby pro předčasnost srov. (v obecné rovině) též důvody rozsudku
Nejvyššího soudu ze dne 5. prosince 2006, sp. zn. 21 Cdo 2091/2005,
uveřejněného pod číslem 84/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Z výše podaných judikaturních závěrů je zřejmě, že pro konkursní soud bylo
pravomocné rozhodnutí z původního řízení, jímž byla (lhostejno, zda správně)
předchozí žaloba o určení pravosti a pořadí pohledávky zamítnuta pro
předčasnost, závazné a nemohl tudíž postupovat jinak než (po odstranění vad
přihlášky) přistoupit k novému přezkumu přihlášené pohledávky.
Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že přiléhavou neshledává ani argumentaci
dovolatelky, podle níž jí bylo způsobem, jakým Městský soud v Praze rozhodl o
předchozí žalobě (tím, že žaloba byla zamítnuta pro předčasnost), upřeno právo
výsledek takového řízení zpochybnit. Nelze mít žádné pochybnosti o tom, že
dovolatelka byla oprávněna (subjektivně legitimována) k podání opravného
prostředku proti vydanému zamítavému rozhodnutí (potud srov. např. důvody
rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2008, sp. zn. 29 Odo 421/2006); to,
že svého práva nevyužila, jde pouze k její tíži.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224
odst. 1, § 146 odst. 3 o. s. ř. a o § 25a odst. 1 ZKV, když dovolání žalované
bylo odmítnuto a žalobce (jenž měl procesní úspěch) právo na náhradu nákladů
dovolacího řízení nemá.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 11. 2018
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu