Nejvyšší soud Usnesení obchodní

29 Cdo 6035/2016

ze dne 2017-03-29
ECLI:CZ:NS:2017:29.CDO.6035.2016.1

29 Cdo 6035/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra

Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci

žalobce RADIX CZ s. r. o., se sídlem v Kutné Hoře, Čáslavská 231, PSČ 28401,

identifikační číslo osoby 26774321, zastoupeného Mgr. Michalem Štrofem,

advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, PSČ 500 03, proti

žalovanému M. K., DiS., zastoupenému JUDr. Oldřichem Voženílkem, advokátem, se

sídlem v Rumburku, U Jiskry 114/1, PSČ 408 01, o zaplacení 174.507,87 Kč s

příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 73 ECm 3/2014, o

dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. května

2016, č. j. 6 Cmo 226/2015-84, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího

řízení 10.164 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho

zástupce.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. února 2015, č. j. 73 ECm 3/2014-22,

uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 174.507,87 Kč spolu s (ve výroku

specifikovanými) úroky z prodlení (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení

(výrok II.). V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného

rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech

odvolacího řízení (druhý výrok). Proti v záhlaví označenému rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání,

jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb.,

občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil

tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a

o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř. Závěr odvolacího soudu, podle něhož tvrdí-li a prokáže-li žalobce (společnost s

ručením omezeným), že žalovaný jakožto jednatel žalobce vybral z jeho účtu či z

pokladny postupně částku 174.507,87 Kč, aniž by bylo zřejmé, jak (na co) byla

tato částka využita, je žalovaný jednatel podle § 135 odst. 2 ve spojení s §

194 odst. 5 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, povinen tvrdit a

prokázat, že tyto peněžní prostředky byly využity ve prospěch společnosti,

odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudky Nejvyššího

soudu ze dne 19. června 2012, sp. zn. 29 Cdo 3542/2011, ze dne 31. března 2015,

sp. zn. 29 Cdo 440/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. června 2014,

sp. zn. 29 Cdo 957/2014, a ze dne 29. března 2016, sp. zn. 29 Cdo 174/2016,

veřejnosti dostupná, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po

1. lednu 2001, na webových stránkách Nejvyššího soudu). Poukazuje-li dovolatel na to, že „již (dávno) jednatelem není“ (zjevně s

nevysloveným argumentem, že nedisponuje listinami prokazujícími, že s vybranými

peněžními prostředky naložil - v souladu s péčí řádného hospodáře - ve prospěch

společnosti), přehlíží, že jej nestíhá povinnost důkazy (prokazující jeho

tvrzení o naložení s vybranými peněžními prostředky), které nemá ve své

dispozici, soudu předložit, nýbrž (toliko) povinnost tyto důkazy označit (srov. v podrobnostech důvody shora označeného usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29

Cdo 440/2013). V projednávané věci však dovolatel ani netvrdil, jak s vybranými

peněžními prostředky naložil, natož aby označil důkazy k prokázání takových

tvrzení. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 243c odst. 3 věta první, § 224 odst. 1 a

§ 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobci

vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Ty sestávají z odměny zástupce žalobce za jeden úkon právní služby (vyjádření k

dovolání) podle § 8 odst. 1 a § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách

advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif),

ve výši 8.100 Kč, a náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu

ve výši 300 Kč. Spolu s náhradou za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 1.764,-

Kč podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný

domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 29. března 2017

JUDr. Petr Šuk

předseda senátu