29 Cdo 643/2019
29 Cdo 649/2019
29 Cdo 661/2019
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Krčmáře a soudců JUDr. Heleny Myškové a Mgr. Milana Poláška v konkursní věci
úpadce J. K., narozeného XY, bytem XY, vedené u Městského soudu v Praze pod sp.
zn. 52 K 92/97, o návrzích úpadce na nucené vyrovnání a na zrušení konkursu, a
o částečném rozvrhu, o dovoláních úpadce proti usnesením Vrchního soudu v Praze
ze dne 24. ledna 2012, č. j. 2 Ko 37/2011-7569, ze dne 14. října 2013, č. j. 1
Ko 42/2013-9413, a ze dne 24. srpna 2018, č. j. 2 Ko 17/2018 11442, takto:
I. Věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 29 Cdo 643/2019, 29 Cdo 649/2019
a 29 Cdo 661/2019, se spojují ke společnému řízení.
II. Řízení o dovoláních úpadce proti usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne
24. ledna 2012, č. j. 2 Ko 37/2011-7569, a ze dne 14. října 2013, č. j. 1 Ko
42/2013-9413, se zastavuje.
III. Dovolání úpadce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. srpna
2018, č. j. 2 Ko 17/2018-11442, se odmítá.
[1] Usnesením ze dne 28. června 2011, č. j. 52 K 92/97-7460, Městský soud v
Praze (dále jen „konkursní soud“) zamítl opětovný návrh úpadce (z 20. prosince
2010) na ukončení konkursu nuceným vyrovnáním.
[2] K odvolání úpadce Vrchní soud v Praze (dále též jen „odvolací soud“)
usnesením ze dne 24. ledna 2012, č. j. 2 Ko 37/2011-7569, potvrdil usnesení
konkursního soudu č. j. 52 K 92/97-7460.
[3] Proti usnesení odvolacího soudu č. j. 2 Ko 37/2011-7569 podal úpadce 10.
dubna 2012 dovolání (č. l. 8001). Věc je u Nejvyššího soudu vedena pod sp. zn.
29 Cdo 643/2019.
[4] Usnesením ze dne 14. srpna 2012, č. j. 52 K 92/97-8386, zamítl konkursní
soud návrh úpadce (z 16. července 2012) na zrušení (zastavení) konkursního
řízení.
[5] K odvolání úpadce odvolací soud usnesením ze dne 14. října 2013, č. j. 1 Ko
42/2013-9413, potvrdil usnesení konkursního soudu č. j. 52 K 92/97-8386.
[6] Proti usnesení odvolacího soudu č. j. 1 Ko 42/2013-9413 podal úpadce 19.
listopadu 2013 dovolání (č. l. 9491). Věc je u Nejvyššího soudu vedena pod sp.
zn. 29 Cdo 649/2019.
[7] Usnesením ze dne 18. února 2016, č. j. 52 K 92/97-10702, rozhodl konkursní
soud o částečném rozvrhu výtěžku zpeněžení konkursní podstaty.
[8] O odvoláních I. F. (dále jen „I. F.“), M. B. (dále jen „M. B.“),
společnosti L. (dále jen „společnost L“), J. K. (dále jen „J. K.“) a úpadce
rozhodl odvolací soud usnesením ze dne 24. srpna 2018, č. j. 2 Ko
17/2018-11442, tak, že:
1/ Odmítl odvolání I. F. a M. B. (první výrok), jakož i odvolání společnosti L
(druhý výrok).
2/ Zamítl návrh úpadce na ustanovení zástupce pro odvolací řízení (třetí výrok).
3/ Zamítl návrh J. K. na ustanovení zástupce pro odvolací řízení (čtvrtý výrok).
4/ Zrušil usnesení konkursního soudu č. j. 52 K 92/97-10702 a věc mu vrátil k
dalšímu řízení (pátý výrok).
[9] Proti usnesení odvolacího soudu č. j. 2 Ko 17/2018-11442 podal úpadce 5.
prosince 2018 „v celém rozsahu“ dovolání (č. l. 11510). Věc je u Nejvyššího
soudu vedena pod sp. zn. 29 Cdo 661/2019.
[10] Rozhodné znění zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též
jen „o. s. ř.“), pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) plyne z § 432 odst.
1, § 433 bodu 1. a § 434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho
řešení (insolvenčního zákona). Srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10.
září 2008, sp. zn. 29 Cdo 3409/2008, uveřejněné pod číslem 16/2009 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek [které je (stejně jako další rozhodnutí
Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího
soudu].
[11] Nejvyšší soud výše uvedené dovolací věci spojil ke společnému řízení
(srov. bod I. výroku tohoto usnesení), neboť odpovídají kriteriím stanoveným
pro takový postup v § 112 o. s. ř.
[12] Nejvyšší soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny podmínky, za nichž
lze dovolání projednat a rozhodnout o nich. Jednou z těchto podmínek je
požadavek na povinné zastoupení dovolatele v dovolacím řízení (§ 241 o. s. ř.).
Z procesního spisu se podává, že úpadce v zásadě napadá odvoláním každé
rozhodnutí soudu prvního stupně v jeho konkursní věci a dovoláním (případně též
znovu odvoláním) každé rozhodnutí odvolacího soudu v jeho konkursní věci. Při
podání odvolání pak v zásadě automaticky žádá o ustanovení zástupce pro
odvolací řízení a při podání (blanketního) dovolání pak v zásadě automaticky
žádá o ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Svůj postoj k tomuto postupu
pak dovolatel shrnul v podání (dovolání) datovaném 5. prosince 2018 (č. l.
11513) [toto dovolání bylo u Nejvyššího soudu projednáváno pod původní sp. zn.
29 Cdo 662/2019], v podání (doplnění dovolání) datovaném 5. prosince 2018 (č.
l. 11510) [u Nejvyššího soudu původní sp. zn. 29 Cdo 661/2019], a v podání
(doplnění dovolání) datovaném 30. prosince 2018 (č. l. 11547) [u Nejvyššího
soudu původní sp. zn. 29 Cdo 664/2019]. Tam uvedl:
„Pro úplnost a bližší upřesnění pak dále uvádím, že vždy a za každých okolností
budu nucen (vzhledem k tomu, že jsem osobou práva neznalou) podat proti
jakémukoli rozhodnutí Městského soudu v Praze, resp. Vrchního soudu v Praze,
řádný či mimořádný opravný prostředek, a to bez ohledu na jeho výrok, protože
nelze ani při nejlepší vůli ,a priori? bez dalšího určit (zejména bez potřebné
podpory od osoby práva znalé), zda bylo podanému návrhu (odvolání, dovolání
apod.) skutečně vyhověno či nikoli, resp. zda nebyla moje práva, především
proto, že se v této věci rozhoduje výhradně a jen ,mimo jednání? porušena,
resp. zda mi nebylo i přes tzv. vyhovující rozhodnutí kteréhokoli soudu
odepřeno právo na přístup k soudu.“
[13] Při podání dovolání proti usnesením odvolacího soudu č. j. 2 Ko
37/2011-7569 (10. dubna 2012) a č. j. 1 Ko 42/2013-9413 (19. listopadu 2013)
nebyl dovolatel zastoupen advokátem, ani nedoložil, že má sám odpovídající
právnické vzdělání (§ 241 o. s. ř.). Obě dovolání obsahovala žádost dovolatele
o ustanovení zástupce pro dovolací řízení.
[14] Usnesením ze dne 22. prosince 2016, č. j. 52 K 92/97-10968, zamítl
konkursní soud návrh úpadce na ustanovení zástupce z řad advokátů pro celé
řízení. K odvolání úpadce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 29. září 2017,
č. j. 2 Ko 12/2017-11194, potvrdil usnesení konkursního soudu č. j. 52 K
92/97-10968. Dovolání úpadce proti tomuto usnesení odvolacího soudu (č. l.
11266) odmítl Nejvyšší soud usnesením ze dne 28. února 2019, sp. zn. 29 Cdo
645/2019, 29 Cdo 646/2019, 29 Cdo 650/2019, 29 Cdo 651/2019, 29 Cdo 652/2019,
29 Cdo 653/2019, 29 Cdo 654/2019, 29 Cdo 655/2019, 29 Cdo 656/2019, 29 Cdo
657/2019, 29 Cdo 658/2019, 29 Cdo 659/2019, 29 Cdo 660/2019, 29 Cdo 662/2019,
29 Cdo 697/2019.
[15] Usnesením ze dne 2. května 2018, č. j. 52 K 92/97-11325, doručeným
dovolateli 11. května 2018 (srov. potvrzení o dodání a doručení do datové
schránky u č. l. 11328), vyzval konkursní soud dovolatele k odstranění
nedostatku povinného zastoupení do 15 dnů od doručení usnesení též ve vztahu k
usnesením odvolacího soudu č. j. 2 Ko 37/2011-7569 a č. j. 1 Ko 42/2013-9413.
Na toto usnesení reagoval dovolatel podáním datovaným 31. května 2018 (č. l.
11335-11336) tak, že (opět) požádal o ustanovení zástupce.
[16] Nedostatek povinného zastoupení dovolatel neodstranil (přes poučení o
následcích nečinnosti), Nejvyšší soud proto podle ustanovení § 241b odst. 2 a §
104 odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání proti usnesením odvolacího soudu č. j. 2
Ko 37/2011 7569 a č. j. 1 Ko 42/2013-9413 zastavil. Důvod reagovat (po
pravomocném zamítnutí žádosti o ustanovení zástupce) v intencích závěrů
obsažených v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia
Nejvyššího soudu ze dne 8. dubna 2015, sen. zn. 31 NSČR 9/2015, uveřejněném pod
číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, na novou žádost
dovolatele z 31. května 2018 (č. l. 11335-11336) Nejvyšší soud neshledal, když
z podání dovolatele z 5. prosince a 30. prosince 2018, citovaných v odstavci
[12] výše, je zjevné, že podávání opravných prostředků dovolatelem v jeho
konkursní (spojených s opakovanými žádostmi o ustanovení zástupce) věci má
výrazně obstrukční charakter. S přihlédnutím k době, která uplynula od doručení
výzvy k odstranění nedostatku povinného zastoupení, neshledal Nejvyšší soud
důvod pro odklad rozhodnutí o dovolání ani na základě podání dovolatele ze 14.
března 2019.
[17] Dále se Nejvyšší soud zabýval přípustností dovolání úpadce proti usnesení
odvolacího soudu č. j. 2 Ko 17/2018-11442 a dovolání odmítl podle § 243b odst.
5 o. s. ř. a § 218 písm. b/ a c/ o. s. ř.
[18] Úpadce napadl předmětné usnesení dovoláním „v celém rozsahu“. Dovolání
úpadce proti prvnímu výroku tohoto usnesení, jímž odvolací soud odmítl odvolání
I. F. a M. B., proti druhému výroku, jímž odvolací soud odmítl odvolání
společnosti L, jakož i proti čtvrtému výroku, jímž odvolací soud zamítl návrh
J. K. na ustanovení zástupce pro odvolací řízení, není subjektivně přípustné (§
243b odst. 5 o. s. ř. ve spojení s § 218 písm. b/ o. s. ř.), jelikož tyto
výroky se úpadce (dovolatele) netýkají. Dovolání úpadce proti třetímu výroku
tohoto usnesení, jímž odvolací soud zamítl návrh úpadce na ustanovení zástupce
pro odvolací řízení a proti pátému výroku, jímž odvolací soud zrušil usnesení
konkursního soudu č. j. 52 K 92/97-10702 a věc mu vrátil k dalšímu řízení, pak
není přípustné objektivně (§ 243b odst. 5 o. s. ř. ve spojení s § 218 písm. c/
o. s. ř.); srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo
265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. září 2007, sp. zn. 21
Cdo 1800/2006, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2008,
pod číslem 11.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. března 2019
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu